Psychické příčiny nemocí a jejich odstraňování.

[Slavek Krepelka]

Že se Vás panenky na mě sesypalo víc najednou s tím, kam jsem se sám dohrabal s mentálním léčením, vyperu si podvlíkačky z jedné vody načisto tady

Celkem nikam.
Nedokážu se přinutit si na to udělat alespoň ob den hodinu. Navíc je pořád co řešit a pokud si člověk neúprosně nezadá do hlavinky, že on sám je ten nejdůležitější a alespoň hodinu na tom ob den nestráví podle striktního rozvrhu, ne podle toho jak se člověk cítí, nikam to nevede. Navíc by další čas vyžadovalo se nějak honit za lidma, na kterých to nejdřívě trénovat a potom i dělat, i když u Norbekova etc. jde především o nás samotné. U mně to vždy zatím skončilo tím, že se věnuju víc druhým, a jinak, hlavně rodině, a tomu co mně momentálně chytí za pačesy a co si nedovedu odpustit, abych si nenastudoval co hrdlo ráčí. Jsem odjakživa v mnohém dost neukázněný, i když zdaleka ne ve všem a pravidelnost se mi z hlouby duše protiví i dobrovolná. Bez ní to nejde. Člověk se musí nejdříve v něčem spoutat, než má šanci se v něčem jiném osvobodit. Jedinné, k čemu jsem se na téma dokopal je, že jsem se naučit cyklovat a s tím eventuelně přišlo i to, že pokud to nyní sem tam dělám, nemám problém si "nahodit" ruce. Nikdy jsem si však nevytvořil příležitost, abych si vyzkoušel co se s tím dá pro někoho udělat a sama mi do klína ještě nespadla. To by bylo jiné kafe. Už jsem pořádně necykloval dlouho, naposledy na cestě za dětma a od nich o Vánocich. Nicméně mi nedělá potíže začít kdykoliv a držet se v tom pokud chci. Nemám pocit, že se to dá zapomenout, stejně jako se nedá zapomenout jízda na kole a plavání.

Dostal jsem také dotaz, jestli se mi splnila nějaká cyklovací přání. Ano. Jedno ne bůh ví jak překvapivé a mimo moji moc a v případě páru dalších jsem se musel zatraceně přičinit a činím se dál na dalších. Nesplnilo se mi nic, co by mi samo spadlo do klína, což je hádám dáno tím, že taková přání nemám. Ono je to s těma přáníma takové vachrlaté. Jak na to jednou dojdete, že to chcete, tak jste pro to ochotni dost udělat a tahle autosugesce tomu podle mého velice napomáhá. nemyslím si, že jde o něco velice mystického, i když to nevylučuji. Spíše asi jde o to si především pevně uvědomit co vlastně chceme a pak se na to alespoň trochu soustředit a pomoc tomu. Na druhé straně je však také pravdou, že mi zatím nic nezhatilo žádné z mých ještě nesplněných přání, což považuji za historicky velmi neobvyklé a za velice dobrý důvod být v skrytu duše někomu, něčemu nesmírně vděčný.

Pokud jsem zde někoho zklamal, je mi líto, ale tyhle věci jsou v rukou každého z nás a je jen na každém z nás, co s nima provedeme my, bez ohledu na to, co s nima provedli, nebo neprovedli druzí. Místní kmen na to má velmi trefné rčení: "Můžeš přivést koně k vodě, ale pít už musí sám."

Ahoj, Slávek.

[Nso ci]

Pokud jsem zde někoho zklamal, je mi líto,

Nesklamal, vďaka .

[hanka]

Ahoj Slávku,
přiznávám se, že i mne delší dobu docela zajímalo totéž, na co se Tě zeptala Lenca, takže jsem si také ráda přečetla Tvoji zkušenost s Bengstonem . Jedna věc je teorie, druhá praxe. Musím říct, že jsi mě uklidnil, že nejsem sama, kdo nevydrží dlouhodobě provádět psychická cvičení. Víš, myslím si, že ono to prostě v běžném, každodenním rušném životě, plném všelijakých událostí, řešením různých problémů, sháněním potravy a ostatních věcí, atd., kdy pozornost je zaujata něčím jiným, podle mých zkušeností nejde. Tohle snad může pravidelně vykonávat jenom člověk, který žije sám a ještě k tomu odloučen od lidí a rušného života vůbec a nemá jiné zájmy, než duchovno. Proto také zřejmě mají v těchto věcech úspěchy právě mniši v klášterech, kteří nemají na práci nic jiného, než duchovní záležitosti (ani o to jídlo, které je třeba k zachování života, se nemusí starat, protože ho dostávají hotové až pod nos). Setrvat delší dobu u psychických cvičení není vůbec tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá.

Ale věřím tomu, že kdo se dokáže věnovat dlouhodobě těmto cvičením, má skutečně úspěch. Já na duchovní cvičení nemám čas (není to výmluva, jsem ráda, když se mi podaří aspoň po nocích přečíst si sem tam nějakou knížku), ale co mohu ovlivnit - je úcta a láska k sobě samé, dobrá nálada, pozitivní myšlení. I tato, na pohled malá změna, mi velice příjemně změnila život Do nedávna jsem si myslela, že mít lásku a úctu k sobě samé je sobecké a špatné a celá jsem se rozdávala lidem okolo sebe. Jenom málokdy se mi to vrátilo. Ale já to vlastně ani neočekávala, byla jsem zvyklá jenom dávat. Když mi to někdo vrátil, byla jsem z toho nesvá, rozpačitá. Já hloupá, tehdy jsem si myslela, že to dělám správně...Teď si beru k srdci to, co tady sama píšu a s radostí sleduji, jak se kvalita mého života (ve srovnání s tehdejškem a dneškem), před mýma očima, ve všech směrech mění k lepšímu! Ze srdce přeji každému člověku, který chodí na tyto stránky, aby se naučil lásce a úctě i k sobě samému - pak mu nebude činit potíže také pozitivně myslet, a bude překvapen, jaké změny v jeho životě nastanou.

Měj se hezky . Hanka

[Slavek Krepelka]

Ahoj Slávku,
přiznávám se, že i mne delší dobu docela zajímalo totéž, na co se Tě zeptala Lenca, takže jsem si také ráda přečetla Tvoji zkušenost s Bengstonem . Jedna věc je teorie, druhá praxe.

Nazdar Hanko.
Upřimně řečeno, znám spousty lidí, kteří by se bez nějaké pravidelnosti duševně složili. Každý jsme od narození nějak naprogramovaný a výchovou prakticky vždy mateni. Téměř bez vyjímky nás někdo předělává někam jinam zvenčí. Je to stejné jako dělat z leváka praváka. Horko těžko to v některých ohledech jde, ale výsledky jsou kompromisem a kompromis je na draka. (To compromise v anglině doslova a do písmene znamená něco doprasit. Například "compromised" těsnění je těsnění, které přestalo těsnit) Kdosi nám valí klíny do hlavy, že pokud si člověk chce udržet dobré vztahy, například v manželství, musí být ochoten dělat kompromisy. Bohužel to tak není a jakákoliv snaha překonávat své vrozené založení končí jenom podvědomým zmatkem, který nám nepřináší nic něž schizofrenické předstírání, že vše je fajn, že když máš chuť na Gamzu a Gamza není, spokojíš se s vermutem a tím nás nutí žít v neupřimnosti k sobě samým. On chce do postele, ona chce romatntickou večeří při svíčkách, udělaj to tak nějak napůl a vypálí barák

Pokud se skutečně nedokážeme sami rozhodnout, že se v něčem změníme, a dá se to, a pokud jenom kompromitujeme, vylezeme z toho duševně zkompromitovaní. Řečeno lidově, lžeme si až si věříme. O tom jsem se ale vlastně rozvádět ani nechtěl, jen jsem ulítl. To mám po mamince Kam jsem vlastně zamířit chtěl je, že pokud člověk udělá skutečně niterní rozhodnutí něco v sobě změnit, a to dokážeme čas od času skoro všichni, jde ledcos. Ale člověk k tomu musí nějak dozrát a k tomu dochází povětšinou velice silnou vnitřní motivací, i kdyby se okolí jevila malichernou. Většina z nás nejdříve vyčerpá všechny možné způsoby a cesty jak se takovému rozhodnutí vyhnout a ulít se, byť i to byla rutina nepravidelnosti, než přijde minutka, kdy si řekneme: "A dost" a skutečně to míníme.

Ačkoliv sám hříšným bojovníkem na tomto poli, v zásadě nesouhlasím s tím, že to nejde, že si člověk nemůže vyhradit řekněme i hodinu denně na něco, co moc chce. Z mé zkušenosti s učením se něčeho snad jeden příklad za všechny.

Mí učitelé do mne valili ruštinu 5 let na devítce za hrdinké pomoci mých rodičů a pak dva roky na večerním gymplu, který jsem utnul tím, že jsem vzal do zaječích. Za ty leta mě živá moc nedonutila, abych se tomu věnoval byť i sebe míň a pokud to šlo v začátcích přes otcovský řemen, stejně jsem nebyl schopen si do hlavy naládovat víc jak 3-5 slovíček za den. Dokonce jsem z toho měl chvílemi i pocit méněcennosti a utvrzovalo mne to v domění, že mám na jazyky blbou paměť. No vidíš. Přijel jsem do Rakouska a během asi tak 6ti neděl jsem se našprtal z půjčené učebnice necelých 200 základních jednoduchých slovíček a dokonce jsem se s tím jakž takž domluvil o těch nejběžnějších věcech. To pro to, že jsem věděl, že tam rok budu a že domluvit se nějak musím. Na anglinu jse se vybodl, anžto jsem věděl, že v Kanadě dostanu půl roku kurz na podpoře a bude na to čas.

Přijeda do Kanady ve svém věku 26 let jsem se rozhodl, že se anglicky musím naučit během kurzu, protože pak už to bude velice těžké, ne-li nemožné. 4-5 hodin ve škole 5 dní v týdnu gramatika (která v podstatě neexistuje v přirovnání k češtíně), výslovnost, trocha historie Kanady atd. Dalších 6-8 hodin denně doma, 7 dní do týdně, slovíčka, slovíčka a slovíčka. Tady je to navíc komplikované tím, že angličtina je dost podobná čínštině v tom, že se prakticky nic nepíše tak jak se to řekne a člověk se vlastně učí jeden jakzyk psaný a druhý mluvený a nějak paralelně si to musí dát dohromady. No vidíš, motivace. Začínaje jsem byl prakticky na úrovni učení se ruštiny, 5 slovíček za den a práce jak na kostele. Prostě to do tý makovice za boha nechtělo lízt. Jenže po týdnu už se to začalo zvedat a po nějakých 5ti nedělích už jsem rval do hlavy nejakých 25 slovíček denně a po třech měsících padesát, na čemž jsem zůstal sice biflováním, ale další už taky přibývala čtením. To je 300 pondělí - sobota a rekapitulace v neděli. Na konci 6 měsíců jsem se velice dobře domluvil, i když s fantastickým přízvukem kterému měl i pes potíže porozumět, na ten jsem se vykašlal, ale přečíst už jsem dokázal vše, co jsem dokázal přečíst v češtině s tím, že dost slov už jsem chytil z textu a když přeci jenom ne, pak v čistě anglickém slovníku.

Jak, že nejde? Jde. To je ta disciplína, která mi povětšinou uniká stejně jako uniká kde komu. Hanko, hodina denně není tak moc. Hodina ob den je ještě méně. Pokud se nám něco stane naší největší předností, pokud si něco uděláme svojí největší předností, to víš, že to jde. Člověk ale musí uzrát. Něco v něm musí rupnout a něco ve svém životě musí šoupnout na poněkud vedlejší kolej, protože den má 24 hodin a nastavit ho nelze. Ze své zkušenosti jenom mohu dodat, že půl hodiny denně je lepší než jedna hodina ob den, ale musí to být pravidelné. On si na to náš mozek zvykne jak kapři na hodinu krmení a nějak se na to v denním režimu natrénuje. Jen se k tomu dokopat a mít pro to velice dobrý účel. Bez něj to taky nejde. Možná to je i z jedním z důvodů, proč se ze mne stal vlasně diletant. Nikdy jsem se v životě pro nic nenadchnul tak, že bych to chtěl mít jako životní dráhu. Vyjímkou bylo mít rodinu, což dopadlo relativně fajn, ae to jsou asi spíš pudy Jinak nacházím všude kolem tolik zajímavostí, že si nejen nedokážu, ale ani nechci vybírat něco specifického a nikdy jsem nechtěl. Dá se říct, že to jedinné, co mne v životě dokázalo nějak dlouhodoběji motivovat byly okolnosti a jakmile okolnosti ne zmizely, ale už jen polevily, zase hupky dupky někam jinam Krátkodobě je to jiné kafe a dovedu se do věcí zakousnout velice tvrdě, ale jak se dopídím čeho chci, už mne to dál nezajímá a nemám potřebu se v tom nípat do bezvědomí.

Sakra, to už je vlastně nikoliv příspěvek, ale zpověď, tak toho radši nechám. Pokud se v tom někdo jiný taky pozná, přeju mu hodně štěstí v dalším životě, protože ho bude zatraceně potřebovat. Dnešní společenské slunce svítí na cestu specialistům, kteří vědí čím dál tím více o čím dál tím méně až ví vše o ničem

Ahoj, Slávek.

[Lenca]

Milá Haňulko a Slávku, děkuji Vám oběma moc za Vaše příspěvky, ve všem se tak trochu poznávám a přemýšlím, jak to u mě vlastně je v současnosti.
(Několikrát jsem už smazala odpovědi na Vaše příspěvky, takže musím jinak...). Tu retrospektivu jsem milý Slávku chtěla zpočátku proto, abych viděla jak Ti to funguje. Později nejspíš proto, že si uvědomuji, že si člověk v určitém období něco přeje, vysílá svými pocity určité požadavky, ale po čase to přestane dělat vědomě. A nejen to, dokonce přestane vnímat, když se mu jeho přání plní . (Uvědomila jsem si to právě při sledování filmu Tajemství, když jeden muž po stěhování do nového domu rozbalil krabici se svými věcmi a našel tam svou nástěnku přání. Šlo o obrazové ztvárnění svých přání, které kdysi míval na očích, aby si jich byl stále vědom. Teď, po několika letech, kdy nástěnka zůstávala v krabici, si své přání prohlížel a ZJIŠŤOVAL !!!!!!!, že se mu všechna splnila. A to je důležité - on si jejich splnění celou dobu neuvědomoval !!!!!!!!! - jak píše Hančí, měl spoustu práce se stavbou, zaměstnáním, rodinou....

Takže někdy je důležité mít něco v ruce k rekapitulaci, abychom si uvědomili, že to FUNGUJÉÉÉÉÉ .

Asi tak před 13-ti lety jsem prožívala určitou psychickou krizi a od té doby se aktivně zajímala o vnitřní svět, různé filozofie, psychologii, psychoterapeutické techniky, new age,...Dnes mi činí radost, když vidím jak mi ze všech těch "specializací" vystupuje společný jmenovatel. Uvědomuji si tak, neuvěřitelnou, neoddiskutovatelnou, pravdivou, jsoucí UNIVERZÁLNOST působení, které je zpracováno mnoha způsoby.(Abychom si mohli vybrat, co je nám nejbližší.) Tím se mi utvrzuje moje důvěra, víra, láska.
Takže souhlasím s milým Slávkem, že ke změně dospíváme po vnitřním rozhodnutí, které vyvěrá ze stavu, který nás neuspokojuje a nutí nás dále se rozvíjet a poznávat. Jak říkají moudří - krize nás vede ke štěstí... .
A Haňulce chci říct, že svá psychická cvičení provádí naprosto vytrvale a svědomitě a měla by sis to, Hani, uvědomit a prožít si tak pěkný pocit sebe sama. Vždyť louskáš knížky o změně, přepisuješ je sem, reaguješ na podněty,...tím vším přece krmíš svou dušičku žádoucí potravou a ona si Ti za to odvděčí.. . Vźdyť věřící lidé se neobracejí k Bohu každý den hodinu vkuse. Ale děkují za pěkné ráno a den, který je čeká; děkují za stravu, kterou mají; večer děkují za vše, co prožili. Jde o minutky naladění na pokorné a laskavé pocity. V tom je největší síla působení...pravidelné drobné, s vnitřním přesvědčením, že tak to prostě je....neočekávání "Velkých" věcí, ale každodenní přijímání a vděčnost za ty "malé".

A pak ještě jedna poznámka - v jedné práci jsem četla, že lidé píší druhým, to, co vlastně potřebují slyšet sami. A celou dobu mého psaní cítím, jak jsem si toto vše potřebovala připomenout hlavně já. Děkuji Vám .

[hanka]

Milá Leni a Slávku,

díky za vaše příspěvky ke mně, moc si jich vážím. Souhlasím s vámi, že ke změně nelze dospět bez vlastního rozhodnutí, ke kterému potřebujeme mít silnou motivaci a musí jít opravdu zevnitř - to je základ.
Trošičku jinak se ale dívám na způsob uskutečňování cílů. Nikdo z nás nepopírá, že když se opravdu CHCE, všechno jde Akorát já to chtění neberu přes vůli, ale přes lásku.

Vysvětlím: Jestliže chceme něco uskutečnit přes VŮLI – v praxi to znamená, že si určíme cíl, soustředíme se na něj a rozhodneme se překonávat a cvičit, ať už denně, nebo obden, zkrátka si uděláme nějaký harmonogram, který pak dodržujeme, spoléhajíce na to, že neustálým opakováním cíle se cíl stane naší součástí a tím dojde k jeho uskutečnění. Tento způsob dosahování cílů vyhovuje těm lidem, kteří žijí (chtějí žít!) podle určitého řádu, dále lidem milujícím disciplínu, nebo těm, které těší překonávání překážek. Mají v povaze prosazovat pevnou VŮLI.
I ostatní lidé, kterým jsou vlastnosti první skupiny cizí, mohou takto usilovat o dosažení cíle - když jdou na věc jenom přes mozek, logiku, překonáváním sebe sama … když se nad tím ale více zamyslíme, zjistíme, že oni se vlastně celou dobu znásilňují. Jak dlouho jim to, čeho takovým způsobem dosáhli (jestli násilím lze něčeho dosáhnout, toť další otázka), může asi vydržet? Myslím si, že jen krátkodobě - do té doby, až je to věčné překonávání sebe sama přestane bavit. A začnou dělat něco jiného, kde se nebudou muset do ničeho nutit (protože nepatří k oné první skupině, která to naopak dělá ráda) - pokud se ovšem nerozhodnou, že i tam musí dosáhnout nějakého cíle ...

Já si myslím, že k tomu, abych dosáhla určitého cíle, nemusím provádět žádné cvičení a překonávat se ve vytrvalosti. Nepatřím totiž k oné první skupině. Jestliže o cíl skutečně stojím a toužím po něm, rozhodnu se, že se změním zevnitř. Změním svůj VZTAH k záležitosti. Pak mě k cíli táhne srdce - jdu za tím, na co se těším, co chci, protože mi to působí radost, a jde to pak úplně samo a ještě k tomu příjemně ... já vím, že neříkám nic nového, ale není nad vlastní zkušenost. Přesto, že jsem to dávno věděla, trvalo mi hezky dlouho, než jsem si to plně uvědomila i uvnitř a hlavně než jsem to uvedla do praxe. Teď jsem za to vděčná.

v jedné práci jsem četla, že lidé píší druhým, to, co vlastně potřebují slyšet sami.

... a já pořád, co mě nutí k tomu psaní .... ona to bude nejspíš pravda

Mějte se oba krásně. Hanka.


P.S. Výše uvedené se samozřejmě netýká biflování slovíček nazpaměť, tady to jinak, než neustálým opakováním nejde . Píšu o tom v souvislosti s opakováním frází u Bengstonovy metody. Zamýšlela jsem se nad tím, jakou metodu zvolit, když chceme dosáhnout splnění jistých životních přání. Jsem si jista, že naše životy ovládá zákon přitažlivosti - a tady platí, že dosahujeme toho, co sami vyzařujeme.

[hanka]

- pokračování-

Analogie
Když v autě řadíme, procházíme přitom určitou středovou polohou, „neutrálem". V této poloze se auto často volně pohybuje a kola nejsou ovládaná motorem. Doba, kdy se kola točí bez kontroly, prověřuje naši víru ve vedení duše.

Analogie
Když parašutista vyskočí z letadla a padá volným pádem je to také chvíle, kdy musí věřit, že až zatáhne za šňůru, padák se mu otevře. Během takové doby „volnoběhu", což se může jevit jako ztráta kontroly, se můžeme rozhodnout buď se vrátit zpět do výchozího bodu nebo se odvážit vpřed. Mnozí se vrátí do původního stavu a tam zjistí, že se věci nijak nezměnily a znovu pociťují nutkání něco podniknout. Znovu tedy vyskočí a tentokrát projdou skrz neutrální bod k nové jistotě. Pozorovala jsem tuto posloupnost u pokusů odejít z práce, opustit partnera nebo rodičovský dům. Na začátku je zvrat vyvolaný hněvem nebo strachem, následuje krátkodobý návrat a pak ještě silnější rozhodnutí odejít.
Změna je období, kdy opouštíme staré a přijímáme nové. Symbolizuje to had, který svléká kůži na začátku nového cyklu života. Fáze nevyhraněnosti „volnoběhu" a případné zranitelnosti může probíhat jako období zimního spánku nebo tichého ústupu. Tam je čas jít do svého nitra a nalézt tam sílu a moudrost pro další kroky. Symbolem takového období je zima, čas reflexe a plánování před novým zrozením jara. Můžeme to vidět i u housenky, která se zabalí do kukly ochraňující ji v době přeměny, a pak se zjeví jako motýl.

Síla člověka sídlí uvnitř. Svrchní skořápka prozrazuje slabost a může být snadno zničená. Mnoho našich změn spočívá v nahrazení vnější slupky tím, co přichází z vnitřní bytosti.
V období změn je důležité být obklopen přáteli a členy rodiny, kteří nás mají rádi prostě jen proto, že to jsme my. Nesmíme také zapomínat na dítě uvnitř nás, které má třeba strach a je třeba o něj pečovat. Tím se myslí dostatek dobrého jídla, čerstvého vzduchu, přátel a odpočinku. Jako u motýlí kukly, je potřebná doba „Jarního úklidu", kdy dáváme pryč to, co nepotřebujeme, abychom udělali místo pro nové. Když si neuděláme prostor, nevypláchneme šálky od starých vzpomínek a emocí, nebudeme mít místo na nové zážitky.

Změna je často doprovázená obdobím smutku, který následuje po každé ztrátě, ať už přijdeme o člena rodiny, partnera, práci nebo naší identitu. Dokonce i když nám ujede vlak, prožijeme takové kratičké období smutku. Je to způsob, jak si uvědomit a přijmout ztrátu a procházíme přitom různými emocemi.
a) otupělost, kdy jednáme automaticky;
b) pocit viny a obviňování se, kdy často používáme slov „kéž by";
c) hněv na ostatní, což mohou být zdravotníci nebo i člen rodiny, který nám zemřel;
d) zmatek a dezorientace, kdy začneme ztrátu skutečně pociťovat;
e) přijetí a uvědomování si, že život musí jít dál.

Je snadné se v některé fázi procesu smutku zastavit, zvláště když jsme víc nešťastní z toho, co jsme ztratili než z toho, že někdo zemřel. Je k tomu třeba klidné pochopení situace a zároveň odvaha jít vpřed.
Bloky se mohou projevit jako nerovnováha ve fyzickém těle. Pak se nevyplakané slzy projeví jako chronická rýma; ublížení nebo pocit viny často doprovází rakovinu; hněv se projevuje v játrech nebo potížích se žlučníkem; zmatek související s třetím okem se projevuje jako bolesti hlavy a poruchy vidění.
Symptomy zmizí jen v případě, že přijmeme situaci a rozhodneme se uvolnit staré emoce.
Vnitřní proměnu doprovázejí i vnější změny. Tím mám na mysli nové oblečení, účes, vybavení bytu, nové přátele, práci a způsob stravování. To vše pomáhá upevnit vnitřní změny a zaslouží si to tedy podporu. Některé staré zvyky jako např. popíjení alkoholu už nemohou být na úrovni nových vibrací vnitřních těl dále tolerovány. To je třeba přijmout, protože věci nemohou být nikdy stejné. Každá vteřina nám přináší nové zkušenosti, se kterými jsme se dosud nepotkali.
Mějte odvahu ke změně, až přijde podnět z vaší duše.

[hanka]

Řeč těla
Řeč těla, tedy oblasti hrtanu, je zachycena v běžných úslovích.
„Stáhlo se mi hrdlo", když máme strach promluvit. „Mám v krku knedlík" se zase často vztahuje k nesdělenému smutku. Nebo můžeme mít neustále potřebu si odkašlat, jako bychom chtěli promluvit, ale nic se neděje. Občas pozorujeme, že někomu zadrhne hlas v hovoru, když se narazí na něco nepříjemného a obtížného k vyjádření. Jindy si zase dáme přes ústa ruku jako bychom chtěli zarazit slova, která třeba nebudou ostatními dobře přijata.
Lidé, kteří mají sklon se červenat, si mohou všimnout, že se červenání zastaví, když se dostane do oblasti krku. Znamená to přání hovořit, ale strach z toho, že se dotkneme někoho, koho se to týká. Všimla jsem si také, že ti, kdo nechtějí přijmout nové myšlenky nebo nemají rádi změny,nosí oděvy těsně ke krku nebo si tuto oblast chrání šálou, šátkem nebo vysokým límečkem.
Opačné tendence pozorujeme u lidí, kteří se cítí chyceni do pasti a chtějí změnu, ale nejsou schopni vidět způsob, jak se osvobodit. Je to zvláště obvyklé v době menopauzy, kdy se potlačená energie změny projevuje ve formě červených skvrn, bolesti svalů, podrážděnosti a deprese. Lidé s těmito potížemi si potřebují uvolnit oděv, zvláště na krku.
Pohyby úst také prozrazují zajímavé věci. Například - pohybují se ústa během řeči symetricky? Někteří lidé hovoří jen jednou stranou úst; to ukazuje na strach nebo úzkost použít druhé strany a pokud je potlačená pravá strana, značí to problémy v sebeprosazení. Pokud je potlačena levá strana může jít o obavu projevit vlastní citlivost. Svaly čelisti a čelistního kloubu jsou oblastí, kde se obvykle zadržuje vztek. Napětí v této oblasti může způsobit bolesti tváře, zubů, uší a šíje. Ústa by ráda něco řekla, ale zabraňuje jim v tom vnitřní strach ze ztráty kontroly. Vykřičet se může výrazně pomoci.
Ostatní se „koušou do jazyka", ať už reálně nebo metaforicky, a potřebují se naučit nechat věci být. Skřípání zubů v noci napovídá, že jde o vnitřní zklamání, které je uloženo během dne v podvědomí a vychází na povrch jen ve chvílích klidu. Vedení deníku a zapisování si všech svých myšlenek před spaním pomáhá uvolnit napětí a napomáhá spánku a odpočinku. Do oblasti krční čakry patří také uši a lidé, kteří si dávají ruce přes uši, když něco povídáte, tím říkají mnoho o své neochotě naslouchat.

Nemoci spojené s krční čakrou:
1) Hypotyreóza (snížená činnost štítné žlázy)
Jde o nedostatečnou činnost štítné žlázy, při které dochází ke snížení hladiny thyroxinu a dalších hormonů, což zpomaluje metabolismus. Mezi příznaky nemoci patří přibývání na váze, suché vlasy a pokožka, zácpa, padání vlasů, špatná snášenlivost chladu a deprese. Subklinicky snížená činnost štítné žlázy je velmi obvyklá (míra příznaků, která ještě není považována za nemoc).
Všichni máme období, kdy nás přepadne skleslost a máme pocit, že se nemůžeme hýbat. Přibýváme na váze, jsme unavení a jsou z nás „buchty". Úroveň thyroxinu v krvi je většinou normální, ale úroveň energie v krční čakře je snížená. To je obvykle známka potřeby něco změnit, ale zároveň i nechuť ke změně projevující se jako zklamání.
Tvořivá síla se může znovu rozhořet, když ji povzbudíme činností jako je výroba keramiky, výtvarné práce, tanec, zpěv, psaní poezie atd., které jsou spojeny s pravou stranou mozku přijímající podněty duše a dojde k propojení činnosti rukou, nohou a úst s logickým myšlením v levé části mozku.

2) Tyreotoxikóza (zvýšená činnost štítné žlázy)
Při této nemoci způsobené zvýšenou činností štítné žlázy dochází k hubnutí, pocení se, třesu, úzkosti a bušení srdce. Zde se nadbytečná energie vydává na nekonstruktivní, netvořivé činnosti.
Terapie by měla nejen snížit metabolismus na tělesné úrovni, ale také člověku pomoci zaměřit svou energii tvořivým způsobem při činnostech, o kterých jsme mluvili. Stejně jako u nedostatečné činnosti štítné žlázy, mnoho lidí má příznaky zvýšené činnosti štítné žlázy, aniž by se prokázala zvýšená hladina thyroidu v krvi. Jsou to období, kdy máme velmi mnoho práce a snažíme se dělat mnoho věcí najednou a možná se snažíme vyhnout se hlubším složkám naší tvořivosti.
Pomoci člověku se zastavit a podívat se dovnitř je dar, který bychom měli v tomto období nabídnout.

[hanka]

3) Astma
Astma je charakteristické zúžením průdušnice buď sevřením svalstva nebo nadměrným hlenem, a to vede k potížím zvláště při výdechu. Lidé s těmito potížemi mívají idalší alergie a reagují často velmi citlivě na okolí a přizpůsobují se náladám ostatních. Mají pocit, že není vhodnéaby vyjadřovali své myšlenky a pocity a že by to nebylo jejich okolím přijato. Není neobvyklé zjistit, že astma začalo v dětství během doby, kdy byly v rodině nějaké problémy:
„První astmatický záchvat jsem měl, když jsem seděl na posteli rodičů a oni se hádali."
„Astma se mi zhorší vždycky, když mám pocit, že mě nikdo nechápe."
Astma se objevilo u kojenců, jejichž matky byly během těhotenství úzkostné a to se přeneslo na plod, který vnímá potřeby matky, ale je neschopný nějak jednat. Je velmi důležité naučit děti, jak se samy chránit, zvláště v oblasti solar plexu, proti emočnímu působení ostatních. Je také potřeba, aby se naučily svobodně vyjadřovat své vlastní pocity bez strachu, že na to bude okolí reagovat hněvem nebo úzkostí. To, jak ostatní lidé reagují, je jejich problém a měli bychom rodiče astmatických dětí povzbudit, aby podporovali u dětí jakoukoli formu tvořivého projevu.
Astma se může objevit i v dospělosti, když po nějaké události potlačujeme smutek a žal. Hovořit, psát a hluboce dýchat je pro lidi tohoto typu podstatné. Většina astmatických a také většina úzkostných lidí dýchá pouze horní částí plic a spodní část nepracuje. Bránice, velký sval zdola uzavírající hrudní koš, by se měla během nádechu pohnout dolů, což jednak napomáhá dýchání a také působí jako masáž orgánů v břišní dutině. Uprostřed pod tím svalem je solar plexus obsahující mnoho emocí. Pokud se bránice nepohybuje, nedotýká se tohoto centra a nemůže tak dojít k náhodnému uvolnění emocí.
Hluboké břišní dýchání nepomáhá lidem trpícím astma pouze k relaxaci, ale umožňuje také projevit potlačované emoce. To může způsobit ústup příznaků na dlouhou dobu.

4) Bronchitida a enfyzém (rozedma plic)
Bronchitida je zánět průdušek projevující se chronickým kašlem a vylučováním hlenu. Vyskytuje se běžně u kuřáků včetně pasivních kuřáků. Kouření je forma potlačení řeči, kdy si přejeme vyjádřit své názory, ale brání nám v tom úzkost. Osobně nic proti kouření nemám, ale vždy se ptám pacientů na důvod, proč musí kouřit. Pokud je to čistě společenský důvod, pak pravděpodobně nekouří víc než pět cigaret denně. Víc než pět už je berlička. Je však důležité neodhazovat berličku, aniž bychom ji nahradili vnitřním pocitem síly, jinak se objeví nějaká jiná berlička, např. přejídání, alkohol nebo drogy.
Na psychologické a duchovní úrovni průdušky nepředstavují ani tak odpor proti vyjádření něčeho jako odpor proti inspiraci; lidé s těmito potížemi nechtějí přijmout podněty ze své duše.
Emfyzém je nevratné poškození při bronchitidě a dalších vážných plicních chorobách. Organicky dochází k rozšíření dýchacích cest, zadržování vzduchu a vyřazení určitých částí plic. Inspirace – podněty - se nedostanou dál, což se často projevuje jako beznaděj z utrpení kombinovaná se zatvrzelým odmítáním cokoli v životě změnit. Většina plicních nemocí souvisí se změnou a se smutkem a úzkostí, která je doprovází.

5) Bolesti v krku
To, co je červené a zanícené, ukazuje na souvislost fyzického stavu s neprojeveným vztekem. V oblasti krku je to obzvlášť významné, protože to, co má být řečeno, je kvůli strachu z případné reakce potlačeno. Ještě významnější je to v případě, kdy dojde i ke ztrátě hlasu. Odpovědí na tyto potíže je naučit se jasně a objektivně vyjádřit své mínění.

[hanka]

6) Záněty krčních mandlí
Krční mandle jsou stejně jako nosní součástí imunitního systému. V dětství se vyvíjejí, aby umožnily jedinci rozpoznat, co je užitečné přijmout a co je lepší odmítnout. Tento proces by se měl dovršit okolo devíti let, protože pak se mandle zmenšují a snižuje se i jejich činnost. Chronický zánět mandlí ukazuje na neustálý strach z nových zkušeností nebo vlastních projevů. Nejlepší formou uvolnění emocí je v tomto případě zpěv nebo psaní.

7) Sluchové potíže
Tyto potíže mívají mnoho příčin. Mohou to být vrozené vady, zánět středního ucha (ušní chrupavky) nebo poškození nervů, které vedou podněty do mozku. Podstatná ezoterická souvislost je neochota něco slyšet a touha po oddělení se od vnějšího světa. Lidé s těmito potížemi si přejí uniknout a nalézt mír, ale toho nelze dosáhnout tak, že se uzavřeme před okolím. Jediným způsobem, jak dosáhnout vnitřního klidu je změna, a ta může zahrnovat i to, že si připustíme naše obavy a úzkosti. V tichu lépe slyšíme hlas vnitřního světa a můžeme postoupit na naší cestě.

Tinitus (ušní šelesty)
Zvonění v uších je velmi časté. Většinou se tyto potíže zhoršují ve stresových situacích a bývají spojeny se závratěmi,
což souvisí s třetím okem. „Zvonící telefon" bychom měli zvednout, ne ho přehlížet. Znovu zde lze pozorovat neochotu opustit minulost a vydat se vpřed.

9) Problémy s horními cestami trávicí soustavy
Trávicí soustava od úst až po konečník je částečně pod vlivem krční čakry a částečně i pod dalšími čakrami, v jejichž blízkosti se nachází. Celý tento proces symbolizuje proces učení ze zkušeností. Zažíváme zkušenosti a doufejme, že si nebereme větší sousto, než jsme schopni rozžvýkat. Pak je enzymy rozloží na zpracovatelné kousky a ty užitečné se vstřebávají. Získané informace se využijí pro rozvoj naší duše a nepotřebné se vyloučí a dojde k jejich recyklaci.
Důvodem, proč má trávicí soustava vztah ke krční čakře, je to, že jde vlastně o tvořivý proces, do kterého na jednom konci vstupuje jídlo a na druhém se přeměňuje na energii. Mnoho nemocí zažívacího traktu souvisí s problémem kontroly, kdy dochází ke konfliktu mezi „mou vůlí a Tvou vůlí". Potrava, kterou přijímáme, je pod kontrolou naší vědomé mysli jen do okamžiku polknutí. Pak převezme kontrolu autonomní nervový systém, který není ovládán vědomím, a jediná možnost, jak něco můžeme ovlivnit, je působit na nervový systém prostřednictvím emocí.
Polykání probíhá v oblasti krční čakry a to je místo, kde se centrální nervový systém (má vůle, vůle osobnosti) setkává s autonomním nervovým systémem (Tvá vůle, vůle duše). Znamená to, že krční čakra je velmi důležité místo pro ovlivnění dvou rozsáhlých systémů v těle; dýchacího a trávicího. Během cyklu dýchání je také malá možnost vlivu vědomé mysli... můžeme na krátkou dobu zadržet dech. Ale vůle duše prostřednictvím autonomního nervového systému a jeho spojení s krční tepnou (viz dříve) přirozeně povede k nadechnutí a nevyhnutelně tedy převáží nad vůlí osobnosti aby zachovala v člověku životní sílu.

A)Afty
Drobné vřídky ve sliznici úst upozorňují na přítomnost jídla nebo zkušeností, které člověku způsobují bolest. Lidé s těmito problémy jsou citlivé duše, které berou životní události velmi vážně. Potřebují snížit nadměrnou citlivost péčí o své vnitřní já a aktivním vyjádřením svých pocitů místo toho, aby je potlačovali.

B) Žvýkání a zuby
I když v této oblasti nejsou žádné potíže, je zajímavé sledovat, jakým způsobem lidé koušou do jablka, protože to může symbolizovat jejich přístup k životu. Někdo uždibuje malé kousky, někdo zase ukusuje ohromné kusy a pak se diví, že má potíže se zažíváním. Další typ žvýká sousto mnohokrát podle rad, které vyslechl v dětství. Je možné, že tito lidé dlouho otálejí s rozhodnutím a diví se, že se v jejich životě nic neděje.
Je pro mě také fascinující, že máme zuby „moudrosti". Objeví se většinou v době dospívání a jejich základní funkcí je napomáhat při rozdrcení jídla. Ezotericky je s podivem, zda je člověk v tomto věku schopen strávit více vědomostí a díky pečlivému „žvýkání" dojít vyšší úrovně moudrosti. Skutečnost, že tak mnoho lidí o své zuby moudrosti přijde kvůli tomu, že mají příliš malou čelist, mě přivádí k otázce, zda jsme na moudrost připraveni.

[hanka]

C) Mentální anorexie
Jedná se o problém více čaker, ale vliv krční čakry je zde silný. Těmito potížemi trpí dívky i chlapci a vznikají v pubertě i v pozdějším věku. Svou roli tu hrají následující faktory:
i) Přání vyjádřit své potřeby prostřednictvím kontroly příjmu potravy.
ii) Přání zůstat dítětem, nedospět a nemuset tak převzít více odpovědnosti; lidé s těmito potížemi mohli vyrůst příliš rychle a přišli tak o radosti dětství.
iii) Přání být milován ne pro to, co dělám, ale jen proto, že existuji. Mnoho anorektických pacientů pochází z rodin s vysokým očekáváními, kde se láska spojuje s úspěchem. Potřebují proto dostávat i dávat nepodmíněnou lásku, která vede ke zvýšení vědomí vlastní hodnoty.

10) Roztroušená skleróza
Autorka se věnovala dlouhou dobu studiu nemocí nervového systému a svalů. Nemoci nervového systému určitým způsobem souvisí s nevyvážeností éterického těla, které není schopno zpracovávat energie, které do něj vstupují. Je však stále více přesvědčena, že roztroušená skleróza souvisí s krční čakrou a pokusí se vysvětlit, jaké pro to má důvody. Neuron se skládá z buněčného těla a dlouhého výběžku neboli axonu, který je pokryt tukovou vrstvou nazývanou myelin. Tato vrstva nemá za úkol axon pouze chránit, ale napomáhá také vedení nervového vzruchu z buňky po axonu do další buňky.
U roztroušené sklerózy dochází k zánětu myelinového pouzdra a posléze i k usazování tvrdé a neodstranitelné vrstvy. Tato vrstva narušuje vedení nervových vzruchů, což způsobuje potíže jako je ztráta citlivosti a síly, křeče, oslabení smyslů a přechodná slepota. V závislosti na stupni nánosu a rozsahu zánětu má nemoc různá stádia. U některých pacientů dochází k pravidelnému ústupu potíží s naprostým obnovením funkcí, jindy se nemoc progresivně zhoršuje. Není jasné, proč má nemoc různý průběh, ale myslí, že je způsobena více různými příčinami.
Z psychologického a duchovního pohledu naznačuje typ poruchy, že podněty z duše jsou prostřednictvím buněčného těla přijaty, ale nedochází k jejich přeměně v akci. Jinými slovy - vůle jednat je velká, ale síla je omezená, rozptýlená a nakonec vydaná nadarmo (to je symbolizováno omezením průchodu podnětu po axonech).
U pacientů s roztroušenou sklerózou často pozorujeme vynikající duševní schopnosti s výbornou logikou, která se stává bezmocná kvůli pasivitě ve vztahu k sobě nebo k druhým. Lidé tohoto typu nemají dostatek síly jednat v souladu se svými vnitřními podněty a nechávají se ovlivnit přáním okolí (vztah k solar plexu). Není neobvyklé, když se symptomy nemoci projeví na začátku nebo na konci nějakého vztahu, kde jde buď o krajní nezávislost nebo jasně patrnou závislost, která se projeví v době, kdy je třeba jednat.
K uzdravení dochází, když se člověk naučí zaměřit svou pozornost a sílu na určitý krok v jednom časovém okamžiku, aniž by v tom potřeboval s někým manipulovat nebo být na někom závislý. Lidé s těmito potížemi se však potřebují také naučit přijímat bez pocitu dluhu nebo zranitelnosti. To vyžaduje čas a schopnost říci nahlas, co si člověk myslí.

[hanka]

Doporučení jak harmonizovat krční čakru

1) Rozvíjejte svou tvořivost tím, že se budete věnovat výtvarnému umění, keramice, tanci, sochařství, zpěvu, psaní, poezii, zahradničení nebo vaření. Není zde žádné místo pro „neumín" nebo „nejde mi to". Každá tvorba je stejně jedinečná jako její tvůrci!

2) Rozhodněte se, že své pocity budete místo potlačování raději vyjadřovat, i když to může být obtížné. Zkuste si napřed to, co chcete říct, napsat, abyste byli objektivní.

3) Nepředpokládejte, že ostatní intuitivně vycítí, co si
přejete. Naučte se o něco požádat a přijmout, když odpověď zní „ne"; na druhé straně odpověď může být i „ano"! Někdy svým vnějším projevem nepůsobíme tak, že bychom potřebovali pomoc nebo radu. Je třeba ukázat okolí, že jsme uvnitř zranitelní a potřebujeme podpořit. Nebuďte příliš hrdí a nebojte se o něco poprosit.

4) Když se vyjadřujete o sobě nebo o svých plánech, nepoužívejte slova nebo tón řeči, který předjímá negativní výsledek.
Příklad:
„Uvažuji, že bych chodila do kurzů, které se pořádají hodně pozdě večer. Co si o tom myslíš?"
„Nemyslíš si, že bych měla chodit na ty večerní kurzy, že ne?"
„Já vím, že se to moc nehodí, abych chodila večer na kurz."
Použijte pozitivní vyjádření:
„Budu chodit večer na kurz" a otočte se a odejděte.

5) Pokud jste přemýšlivý typ, dělejte si záznamy o svých pocitech a snažte se změnit věci, které vás vyvádějí z rovnováhy.

6) Udělejte si seznam věcí, které byste rádi dělali. Zeptejte se sami sebe, co Vám brání dosáhnout vašich cílů. Pokud naleznete nějaké podstatné překážky, je to proto, že si kladete příliš vysoké cíle nebo to jsou jen výmluvy? Co vám brání jít vpřed? Uvědomte si, že jste tvůrce své vlastní budoucnosti a rozhodněte se hned v tomto okamžiku pro změnu.

7) Podívejte se na svůj domov. Jsou vaše zásuvky a skříně plné věcí z minulosti, které už dnes nepotřebujete? Jarní úklid, ať už ho provádíte v jakémkoli ročním období, uvolní místo pro vaši budoucnost. Proveďte jarní úklid i ve své mysli a vymeťte staré emoce a myšlenky.

8.) S touto čakrou je spojená modrá barva. Použijte ji při vizualizaci nebo si oblečte něco modrého v oblasti krku, abyste v této oblasti odstranili bloky.

9) Pokud máte málo času, ujistěte se, že neutíkáte od něčeho, co si nechcete připustit.

10) Radujte se ze svého nově vytvořeného já.

[jarda ovčák]

Já dnes dostal splín, páč mi louku, co jsem chtěl koupit uprostřed lesů začali zalesňovat... Vzpoměl jsem si na čakry a koupil jsem si kokakolu, doma smíchal s archivním červeným a cejtím, že mám čakry v jedný lajně, všechny takový pěkný, naducaný, lesklý, hezký....
Je třeba přijmout svůj osud a děkovat, že jsme měli tu čest šlapat po téhle senzační zemi. Děkujte za každý svěží nádech, za každý dobře vyvedený prd, za každé sousto na talíři,za probuzení po osvěžující noci, za vodu v poháru, za zelenou trávu.....znám kopce bytostí, co nemají zelenou trávu, co nemají vodu v poháru, co se v noci neosvěží, nemaje ani talíř, ani sousta, nemůžou prdět svobodně a vůbec, a svěží vzduch mít nikdy nebudou.
Že neděkujete?
Pak se nedivte, že jste tam, co jste.......

[laik]

Že ten jarda vždy dovede dobře shrnout všechny ty moudra do pár vět.... :-)

[jarda ovčák]

vesele jen vesele, život musíš brát, když se tváříš kysele, kdo tě má mít rád.... to mi říkávala babička a měla recht.