Gravitace

[Jerry.M]

Okrem toho zabúdame na vplyv Slnka a Mesiaca na jadro Zeme. Takže tlaky tam určite nie su stabilné, jadro sa pohybuje.

[Akord]

To je blbosť, žiadne jadro po bigbengu ešte nebolo a vesmírny prach nemá 1000 stupňov. Prečo by mal byť tlak vo vnútry Zeme stabilný? Aj ked sa to nezdá, Zem nam neustále rastie, jej hmotnosť a veľkosť sa zväčšuje. Meteority a vesmírny prach padá na zem stále.http://hockicko.utc.sk/semestralky/prac ... hviezd.htm
http://dolezite.sk/Zem_sa_zvacsuje_110.html

Však som nenapísal, že po bigbengu bolo jadro. A ako vieš, že vesmírny prach nemal 1000C, ako vieš, aká bola teplota v okolí. Vtedy vesmír nebol studený. Kľudne to mohla byť aj plazma a nie prach. Teplota mohla ešte stúpnuť pro procese formovania, lebo hmota komprimovala. Teraz už ale výrazne nekomprimuje, objem sa nemení a aj teplota sa nezvyšuje, iba zotrváva v pokiaľ možno v pôvodnom stave.

[adam.benda]

Vracím se k naší nedávné debatě o intenzitě gravitace uprostřed nějakého tělesa...

Nyní jsem schopen oficiálně připustit (a uznat tak zároveň svou chybu), že uvažujeme-li o gravitaci uvnitř nějakého tělesa, pak v jeho těžištním středu bude gravitace nulová. Pokud bude mít toto těleso ve svém objemu homogenní hustotu, lze uvažovat o tom, že v blízkosti středu tělesa by neměly existovat znatelně větší gravitační účinky než ty, které existují ve větší vzdálenosti od středu.

Jádra planet a černé díry - pokud tam existují cirkulující a žhavé prstence hmoty kolem těžištních středů (hypoteticky)
a pokud tyto cirkulující prstence hmoty nelze vysvětlit nějak jinak než důsledkem gravitačního pole,
pak lze uvažovat o tom, že středy všech těchto těles tvoří hmota výrazně větší hustoty než je hustota okolního materiálu.

V případě černých děr je to i docela očekávatelné, ale v případě jádra Země je to už jiná legrace.


Se srdečným pozdravem
adam.benda

[Slavek Krepelka]

Jádra planet a černé díry - pokud tam existují cirkulující a žhavé prstence hmoty kolem těžištních středů (hypoteticky)

Nazdar Adame. Já bych to hypoteticky viděl ještě trochu jinak. Zatím jsme se bavili více méně pouze o mapování dostředivého vektoru síly gravitace v kulovém tělese. Co se týče prstence, je nutné se dále zabývat tangenciálním vektorem gravtační síly. Ačkoliv radiální-dostředivý vektor k centru prstence bude u prstence relativně velmi malý, tangenciální bude naopak relativně značný a jeho působení bude prstenec smršťovat postatně větší silou než dostředivý vektor.

Pokud tedy by bral člověk v potaz pouze sílu dostředivého vektoru proti odstředivé síle, nutně by mu vycházelo, že rychlost rotace prstence stačí relativně malá. V momentě, kdy je zahrnut i tangenciální vektor, začne se objevovat skutečnost, že radiální plus tangenciální vektor gravitace dohromady podporují soudržnost systému při podstatně vyšších "RPM" než pokud je počítáno klasicky pouze s radiálním, a navíc středově kondenzovaným vektorem.

Podíváš-li se na spirálové galaxie a použiješ-li detailní princip gravitace působící mezi tělesy v systému, začne se objevovat gravitační "provazec" probíhající jak rameny galaxie, tak středovým sloupcem (tyčí) u "tyčových" spirálových galaxií.

Podívá-li se pak člověk na eliptické, podstatně hustší galaxie, právě ten tangenciální vektor gravitačního působení do značné míry napoví, že není potřeba si vymýšlet černou hmotu na to, aby všechny, ale specielně eliptické galaxie držely pohromadě. Taky začne mizet špatný odhad celkové masy galaxie. Tento přístup sice celý problém nevyčistí úplně, protože je ještě vše trochu jinak, ale jako aproximace je to podstatně rozumnějjší, než naprosto neomaleně vrazit vektor gravitace pouze dostředivě do centra systému a pak žasnout. Dá se to přirovnat k výpočtu pevnosti setrvačníku, pokud by vzal někdo v potaz pouze radiální pevnost materiálu a vykašlal se na tangenciální pevnost. Hned by mu oproti skutečnosti z matiky vylezla "černá" pevnost materiálu. Zde se taky samozřejmě objevuje nutnost vrazit černou hmotu do periferie galaxie, protože středově to opět nepracuje. Tojhle je celá Americká filosofie dělání čehokoliv. Místo aby se podívali po příčinách, na které poukazuje už i ta nutnost vrazit černou hmotu do galaktické periferie, zamáznou teoretickou díru flastrem.

Podívám-li se na to ještě z jiného úhlu, každá galaxie potřebuje na zdůvodnění své soudržnosti (pevnosti) při použití pouze dostředivé cenrální síly různé množství černé hmoty. To se pohybuje od 10%-30% u spirálových po 50%-90% u eliptických. Zde mi chybí jakékoliv logické vysvětlení, či zdůvodnění, proč by měl být poměr viditelné a černé hmoty tak strašně rozdílný od galaxie ke galaxii. Vidím zde tedy další důvod, že jde o zásadní chybu ve filosofii počítání systému. Podle všech kosmologií a specielně podle Velkého Třesku, by poměr mezi viditelnou a černou hmotou měl být více méně stejný. Přitom propočítání se všemi vektory černou hmotu moc nepotřebuje.

Zmínil jsem se o "provazci" gravitačního působení v ramenech a tyči spirálových galaxií. Takový provazec velice slušně vysvětluje i to, že z něj hvězdy významně nevybočují. To platí specielně pro středovou a více méně lineární rovnou tyč, pro jejíž stabilitu a přímost není v současné době žádné gravitační vysvětlení. Takhle se daj roztáčet a zpomalovat z našich zkušeností jenom tuhá tělesa. Ta tyč napovídá nikoliv, že jde o tuhé těleso, ale že radiální, dostředivý provazec vzájemného gravitačního působení mezi tělesy tyče je dostatečně intenzivní na to, aby se rotační pohyb tyče choval jako tuhé těleso, přičemž se jeho konce v nějaké vzdálenosti od středu galaxie počnou ohýbat do spirály. To je danné tím, že obvodová akelerace se směrem od středu galaxie neustále zvyšuje a prvazec mezi tělesy májící pouze určitou hodnotu při které je ještě schopen držet tělesa porovnaná do přímé středové tyče už na koncích tyče nemá dostatečnou pevnost aby podpořil čím dál tím větší sílu potřebnou k čím dál tím větší akceleraci těles na koncích rovné středové tyče galaxie.

To, že ta středová tyč rotuje jako solidní předmět pak vede ke dvěma možnostem. Buďto nějaký princip neustále podporuje RPM středu galaxie, nebo se střed galaxie časem neustále zpomaluje. Druhá možnost mi ale připadá méně pravděpodobná. Pokud se podívám na průměrný poměr rovné tyče ke zbytku spirály galaxií a páky, po které to probíhá, mám dojem, že galaxie by se nutně zatraceně ve své celkové rotaci musely drasticky zpomalovat. Zde se snad podívejme na to jak výrazně je zpomalena pirueta krasobruslařky jenom pokud rozpaží. To mluvíme s bídou o 15% celkové tělesné váhy. U spirálových ramen bych to odhadoval na nějakých 20%-30% celkové hmotnosti galaxie a to nemluvím o tom, co je ve středové tyči mimo samotný středový shluk, do kterého nevidíme. Co však je časti vidět je "plasma" která viditelně "opouští" galaxie oběma směry po rotační ose galaxie. Osobně bych si spíš typnul na středovou osu jablkoidu elektrického pole, ale to je teď vedlejší.

Ať již jakkoliv, již dlouhá léta tvrdím, a do smrti tvrdit budu, že černá hmota, jak je nám presentována vědou, panuje pouze v hlavách současných nekritických vědů. Dokonce bych za to ani nevinil Newtona. Zjednodušil si život na svou dobu celkem přijatelně. VBzal tu pověstnou Occamovu břitvu a ťal do živého. Ani nevím proč Occam, Newton ji má velice spolehlivě zabudovánu v plném znení zákona o zachování energie. Occam se jenom vyjádřil jinými slovy o Newtonově vynálezu. Buhužel Newtonoci následníci z něj udělali nediskutovatelného pámbíčka. Jakýsi studovaný, ale nemyslící kretén, či spíše parta takových idiotů se dohodla a prosadila učení, že gravitace se nejen dá počítat vždy v každém systému od středů těles, ale že to tak ve skutečnosti i funguje a že je nutno tuto verzi aplikovat vždy a všude za všech okolností, a že i systém galaxie je možno a nutno opět počítat jenom dostředivě od středu galaxie. Alespoň toto leze na veřejnost. Pochybuju, že je to v dnešní době i vědecká privátní verze. Oni zdaleka ne všichni jsou blbí.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[adam.benda]

Zatím jsme se bavili více méně pouze o mapování dostředivého vektoru síly gravitace v kulovém tělese. Co se týče prstence, je nutné se dále zabývat tangenciálním vektorem gravtační síly.

Ahoj Slávku,
nejsem si jistý, jestli dostatečně dobře rozumím tomu, jak to myslíš, tak zkusím nabídnout svůj pohled na věc:

Beru-li gravitační sílu, která směřuje do těžištního středu, pak tečný vektor této síly je dle mého soudu nulový. V tečném směru můžeme zaznamenat pouze čistou rychlost (nikoliv sílu), která vychází ze skutečnosti, že nějaký kus hmoty obíhá kolem hmotného středu na základě rovnováhy síly gravitační a k ní opačné síly - odstředivé. Toto by mělo být isaacovskou podstatou toho, proč existuje pohyb hmoty (rotace / cirkulace hmoty) ve směru tečném ke směru působení gravitační síly. Tečná síla by tam neměla být žádná.

Ať již jakkoliv, již dlouhá léta tvrdím, a do smrti tvrdit budu, že černá hmota, jak je nám presentována vědou, panuje pouze v hlavách současných nekritických vědů. Dokonce bych za to ani nevinil Newtona.

Souhlas.


(Nejen) na základě našich SZ ohledně změn gravitace při zatmění Slunce atp. samozřejmě musím připustit, že to všechno může být i dost jinak.

[Slavek Krepelka]

Beru-li gravitační sílu, která směřuje do těžištního středu, pak tečný vektor této síly je dle mého soudu nulový.

To samozřejmě, pokud mluvíme o jednotlivém tělese jako je náš Měsíc. Ty jsi se ale zmínil o prstenci v tělese a to už je jiná záležitost, stejně jako je jiná záležitost třeba prstenec kamení obíhajícího Saturn a třeba i síla gravitace (teoreticky a akademick při její velikosti) třeba i v prstýnku. Poukazoval jsem na takovou situaci. Čemu jsem se zatím naprosto vyhýbal je další geometrie složek gravitace a nemám pocit, že pro ni je ustanoven vůbec nějaký geometrický termín. Jde o složeninu podstatně menších individuálních složek, podobně jako u magnetického pole kolem vodiče pod stejnosměrným proudem, která se jeví jako koncentrické slupky, ať už válcové, magnetické u vodiče, nebo kulové, gravitační v případě řekněme zemské gravitace. Samotné složky, (jednotlivá vlákna komunikace) ze kterých se to skládá jsou více méně geometricky kruhové.

U každého tělesa se vzájemně prolínají geometrie:
A) Radiální, jako paprsky slunce, která se eventuelně dál deformuje
B) "Lineární", jako gravitační spřežka mezi tělesy poskládaná z křivek ale více méně procházející jako lano tělesem.
C) Concentrická, jakožto výsledný efekt poskládaných kruhových vláken složek všemožných orientací jejich ploch.

Všechny na sebe vzájemně působí všeobecně přitažlivě (s vyjímkou harmonicky homogenních složek, které lokálně vytěsňují ostatní složky, jako třeba Meisnerovo pole u magnetismu vytěsňuje neharmonická pole běžných magnetů) jiné a vzájemně se formují do kdejakého tvaru a patvaru. Výsledná momentální geometrie je závislá na pohybu kde čeho, v případě Země díky geologickým procesům, rotaci země kolem své osy, zemského orbitu kolem slunce, díky oběhu Měsíce a vlivu ostatních planet a v neposlední řadě také svou momentální pozicí v gravitační spřežce ramene Mléčné Dráhy a radiální gravitace našeho galaktického jádra atd. atd.

Tady žádná matika nic nezmůže, protože jednak není možné pro ni zjistit všechny podklady, jednak na to nejsou kompy které by to dokázaly okamžitě zpracovávat, jednak všechny údaje nelze do kompu vrazit najednou atd. Nezbývá tedy než použít hrubou představu a vycházet z ní, oddělit veliké vlivy od malých dle lokality a zanedbávat spoustu parametrů. Pár lidí včetně mne si například dalo otázku: "Čím je způsobený fakt, že počet dní v roce mezi rovnodennostmi je rozdílný? Nutně mluvíme o jakési závislosti na jakémsi prostředí, pro které není v teoretické astrofyzice místo, stejně jako v ní není místo pro stabilitu gyroskopu, třeba káči. I takovéhle denodenní empirické jevy jsou vědě záhadou. Ta proměnlivost je vdět už i na proměnlivosti a nepravidelnosti magnetického pole Země.

Zatím nejblíž se dostal Einstein se svojí "zakřiveností protoru" a rozhozením rukou nad problémem, čím že je ta "zakřivenost prostoru" způsobena. Namyslel nevysvětlený termín, kterým "chytře", ale záhadně "vysvětlil" proč dochází ke gravitačnímu lomu světla, aniž by vysvětlil mechaniku zakřivení a přitažlivosti jako takové. Jenže vše má své přirozené příčiny, i to tak zvané "zakřivení prostoru". Pokud bych se do toho chtěl opět navézt, jakože navezu, jaká zakřivenost prostoru funguje třeba u lupy? Jaká zakřivenost prostoru dokáže přidržet vsvětlo v povrchu jakéhokoliv materiálu a jak to, že to závisí i na teplotě materiálu a jeho povrchové úpravě a orientaci světla k takové úpravě, stejně jako na fyzikálním složení materiálu? Moc lidí si to neuvědomuje, ale na rozdíl od Newtonových berličkových zákonů. jedním z nejdůležitějších je zákon: "Hůl do vody ponořená vypadá jak nalomená". To si nedělám srandu. Ačkoliv matematicky velice dobře popsaný jev, vysvětlení chybí.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[vonQ]

Ahoj
Precetl jsem vase povidani z posledni stranky na tema gravitace. Rozhodl jsem se prispet k zamysleni. Zatim nevim jak pouzivat citace, ale neni duvod. Nechame li spadnout brko s kladivem na mesicnim povrchu, jak nam demonstroval jeden astronaut, je vice jak jasne, ze rychlost a gravitacni zrychleni neni totez. Budeme li vychazet z tohoto experimentalne overeneho predpokladu stejneho zrychleni ruzne hmotnych teles, dostava gravitace citelnejsich obrysu. V soustave zeme a mesice dochazi k naprosto stejne zalezitosti. Kdyby mohla zeme spadnou na mesic, padala by s naprosto stejnym g.zrychlenim jako mesic na zemi. Co nam tedy rika naprosto stejna, z g.zrychleni odvozena DOBA padu v konkretnim SDILENEM gravitacnim poli? neJednoduse dava dalsi otazku, co to vlastne gravitace je, respektive dalsi podotazku, existuje gravitace tak, jak ji subjektivne chapeme? Na posledni otazku muzeme bez predsudku a po pravde odvetiti....NENI. Gravitace nebo presneji silove gravitacni pole vznika POUZE mezi hmotnymi telesy intermedialni informacni vymenou. Informacni vymena je VZAJEMNA nikoliv jednostranna.
Jednostranny ucinek gravitace je hluboce zakorenen ve smyslu, co je v majoritnim gravitacnim poli, musi nekde kamsi padat. Jedna se o nespravny predpoklad. Mesic a Brko nebo kladivo nekompromisne mluvi za sdilene gravitacni pole obou hmotnych subjektu. Dalsi pridana hmota, napriklad lokomotiva nebo zeme se zucastnuji informacni intermedialni vymeny pricemz roste gravitacni potencial ale gravitacni zrychleni je naprosto stejne pro vsechny sdilejici jednotneho vymenneho pole. Polem se rozumi informacni tok nikoliv nejaka gravitace, ktera prichazi ke slovu az po zprostredkovane komunikaci mezi hmotnymi objekty jednoduse jako cilena nebo presne adresovana sila z dusledku relativistickeho jevu dane limitnim c. Poznamka: neexistence c nebo variabilni c je nemyslitelne z duvodu zavislosti gravitace na teto konstante potazmo i nasi existence. Jednoduchym pokusem overime adresnost informacni vymeny. Pod tezkym bremenem, napriklad olovenou deskou muzeme provadet prochazky aniz bychom pocitili jejich vzajemne silove pusobeni. Nase osoba pouze sdili vytvorene pole a stava se jeho soucasti vlastni intermedialni adresovanou vymenou mezi zemi a olovenou deskou a naopak. V celkovem dusledku, pokusna osoba pusobi svym intermedialnim polem na desku, zemi a tyto na osobu. Hypoteza lan, kterymi jsou objekty k sobe poutany je rovnez nespravne interpretovana. Lano, jako gravitacni sila vznikne az po obdrzeni informace o protejsku. Poznamka: dejme tomu, ze se tak deje nejakou hledanou castici reprezentujici vyhledavaci lokator uplne kazde hmoty. Aby mohlo vzniknout silove pole, kteremu rikame gravitace, je nutne, aby i hmotny protejsek obdrzel informaci cimz se zapocne proces s takovymi univerzalnimi silovymi ucinky, kterou gravitace, ve svem pusobeni nacokoliv, vcetne na ne-nehmotny prostor, bezesporu je. Vzajemne pusobeni neni reseno zpusobem virtualniho lana ktere neco drzi spolu za vzniku dostredivych sil. Opak je pravdou. Gravitace je vzajemny silovy informacni projev z primarni vlastnosti hmoty v dosazeni spojeni do stabilniho energetickeho trvanliveho celku. Toto pravidlo zcela zakonite kopiruji ostatni jednodussi sily zbavene sve univerzalnosti nalezite vykompenzovane o moznost odpudivych sil, pricemz intermedialni vymena zustava zachovana i v tomto zpusobu.
Poznamka: antigravitace je obecne mylny predpoklad inspirovany specializovanymi silami, mezi nez patri odpudive. Pokud nasimi dostupnymi meritky chapeme hmotu s jeji vlastnostni vzajemne intermedialni vymeny a potazmo univerzalni gravitacni sdilenou silu, nepotrebujeme vyssi bytost k tomu, abychom si spravne interpretovali napriklad spojeni organicke hmoty do vyssiho stabilniho energetickeho celku s daleko vyssi a efektivnejsi interaktivitou. Vedomi tento proces prohlubuje a je zakonitym dusledkem toku informaci. Bez intermedialnich vymen s mnoha silovymi ucinkami z barier nebo limitu by nemohl vesmir existovat. Magnetizmus, oddelena sila nebo presneji, tvorena jinym polem intermedialni vymeny, zastoupena vlastnim specializovanym hypotetickym bosonem, ji dava specificke vlastnosti ve vetsim ucinku na vymezeny druh hmoty s obdobnou vlastnosti protejsku v dusledku vnitrni struktury. I v tomto pripade plati, ze k silovemu projevu dochazi po vzajemne intermedialni vymene. Chybi li protejsek, sila neexistuje. Neexistuji zadne uzavrene krivky magnetickych poli a podobne. Krivky kresli kovove piliny nebo pristroje, ktere svou pritomnosti interaguji s prislusnym polem. I magneticka sila nastava az po vymene informaci pricemz prevladne ta zprostredkovana sila, ktera byla vytvorena prevahou takovych vzajemnych informacnich vymen z celkove povahy hmoty. Gravitacni projev zustava beze zmen. Magnetizmus, svym temer lokalnim silovym projevem muze byt napomocen k pochopeni gravitacnich vymen. Umistime li do magnetickeho pole nemagneticky predmet, nedojde k informacni intermedialni vymene i presto, ze zdroj primarniho magnetickeho pole bezi na plny vykon. Ve skutecnosti k silovym projevum dochazi i v magnetickem poli, ale pro tento pripad zanedbame. Rovnez v poli jineho telesa dochazi v souvislosti s temer bezhmotnymi casticemi k mizive interakci ne z dusledku slabe intermedialni vymeny, ale nesene informaci o protejsku a tomuto odpovidajicimu vzniku velmi male gravitacni sily mezi napr. DVEMA objekty. Ze maji tato a vyse uvedena tvrzeni svou platnost v obecne rovine intermedialnich castic s silovym relativistickym projevem nam dava jeden priklad za vsechny v souvislosti s slapovymi silami. Pro jednoduchost nebudeme uvazovat s dusledky pusobeni odstredivych sil, slunce a dalsich. Kazdemu je znam priliv a odliv na opacne strane zemekoule bez pritomnosti mesicniho souputnika nad touto oblasti. Pokud bychom vyuzili modelu lana s dostredivymi silami, nikdy se nedopocitame kloudneho vysledku. Klasicky vzita predstava, ze neco nekam pada protoze je tam pritazlivost, nestaci. Ani vetsi soustredeni hmoty pod nohami protinozce bez mesice, tj, hmota protinozce vs cela hmota zeme a mesice , by nam nejspis ublizila nez vysvetlila odliv a priliv tam, kde mesic chybi. Pokud provedeme vypocet separatne pro kazdou hmotu s jejimi gravitacnimi projevy v soustave vzajemneho ovlivneni, pak vyslednice sil dava za pravdu prilivu nebo odlivu na druhe strane zeme ve smyslu jineho ucinku gravitace nez jaky bychom dosahli hypotetickym lanem v nevhodnem chapani gravitace. Totez plati o samotnem stredu zemekoule s nejvetsim gravitacnim ucinkem. Kamen urazu nastava s tou skutecnosti, ze pokud se rozhodneme tuto silu zmerit, pritomnost nejen samotneho meridla zpusobi odezvu v silach, ktere se vzajemne vyrusi. Poznamka: jaka to shoda s kolapsem vlnove funkce. Z toho duvodu nebude ani clovek nebo pristroj roztrhan gravitacnimi silami ale oproti mylnemu predpokladu se bude vznaseti bez fyzicke ujmy v samotnem centru zemekoule. Rovnez je mylna predstava, ze jakekoliv vychyleni z centra by zpusobilo prevladnuti razantniho ucinku gravitace na tu ci onu stranu. Vypoctem vzajemnych sil z dusledku oboustrane intermedialni komunikace zjistime, ze i nadale setrvavame v jakesi mikrogravitaci. Centra cernych der jsou rovnez popisovana jako bezrozmerne body s nekonecnou gravitacni, ale nijak se nepredpoklada, ze bychom tyto singularity zkoumali jako nahe. Snad jsem svou lidovosti trochou prispel do mlyna tim nejpravdepodobnejsim v souvislosti s gravitaci a proc ma HB, respektive HP takovy vyznam. Zklamanym se omlouvam, ale jinak by skutecne nesly, bez exotickych hmot, vysvetlit uhlove rychlosti ramen spiralnich galaxii nebo stejna gravitacni zrychleni ruzne hmotnych objektu.

[Magneto]

Zdarec,
máš strašně širokej záběr a to je inspirující. Chtěl bych se ale zaměřit jen na jednotlivosti ohledně magnetizmu.
Píšeš:
"Magnetizmus, oddelena sila nebo presneji, tvorena jinym polem intermedialni vymeny, zastoupena vlastnim specializovanym hypotetickym bosonem, ji dava specificke vlastnosti ve vetsim ucinku na vymezeny druh hmoty s obdobnou vlastnosti protejsku v dusledku vnitrni struktury. I v tomto pripade plati, ze k silovemu projevu dochazi po vzajemne intermedialni vymene."
To beru! Ale píšeš dál:
"Chybi li protejsek, sila neexistuje. Neexistuji zadne uzavrene krivky magnetickych poli a podobne. Krivky kresli kovove piliny nebo pristroje, ktere svou pritomnosti interaguji s prislusnym polem."
Předtím jsi mluvil o "silovem projevu", teď o síle jako takové. To je přece rozdíl, nebo ne? Pokud se neprojevuje, může tu být přesto přítomná jako potenciál.
A pak ještě píšeš:
"Umistime li do magnetickeho pole nemagneticky predmet, nedojde k informacni intermedialni vymene i presto, ze zdroj primarniho magnetickeho pole bezi na plny vykon".
To v podstatě potvrzuje to co říkám v předchozím: Je tady nějaký silový potenciál, ale ten se projeví až v přítomnosti vhodného protějšku. To ale neznamená, že v jeho nepřítmnosti neexistuje.
Možná je to celé jenom o slovech a pojmech. Každopádně - rád si na to poslechnu Tvůj názor
Zdar a sílu
Magneto

[vonQ]

Dobry vecer Magneto
Stale mi unika snadny zpusob tvorby citaci, ale zkusim se bez nich obejit. Sila a silovy projev je dusledek me lenosti popripade prehnane snahy redukovat terminus technikus do bezne mluvy. Silovy projev existuje jen za pritomnosti zucastnenych objektu snadno overitelny v souvislosti
s gravitaci v pusobeni na ruzne vzdalene objekty s moznosti docilenich jinych silovych projevu nez pouhým scitanim sil. Elektromagnetizmus ma svuj puvod v elektrickem poli elektricky nabiteho telesa zastoupene elektrickym nabojem. Mohli bychom se dopracovati az k momentum
hybnosti elementarnich castic v unikatnich kvantovych vlastnostech abychom si vyjasnili, ze magneticke pole neni vysledkem nejakych magnetickych dipolku, ale nepovazuji za nutne jiti do takove hloubky. Zcela postačí, že elektricke pole je pricinou prebytku ci nedostatku v
souvislosti s ne-neutralnim elektrickym nabojem. Tato polarizace ze dvou odlisnych projevu ma odezvu v polarite magnetickeho pole oznacovane jako poly. Gravitace nema svuj opacny antigravitacni pol z priciny neexistence zadne polarizovane slozky. Tim jsem Vam odpovedel na
dotaz v Teorii elektromagnetizmu.

Váš predpoklad existence silového potencialu i bez vhodneho protejsku je mozny v nepatrne mire v souvislosti nejen permabilitou vakua, ale beznym prostredim se svym obsahem od vodnich par, plynu a podobne. Ovsem obecne, pokud nedojde k vzajemne intermedialni vymene, nedojde k
vzniku pole. V nekterych pripadech STR jsou pole jak magneticke tak elektricke zamenitelne, respektive, vymeni si ulohy v druhu interakce z intermedialni vymeny tak, aby bylo vyhoveno ucelu. Predpoklad komutujicich objektu ma sve dulezite opodstatneni ale pokud se rozhodnete pouzivat zastupny model dopredu existujicich hotovych poli a nejakych pseudo toku kol spojnic, zcela jiste narazite na problem. Jednim mensim z nich muze byt i zcela zbytecna a zatezujici predstava donekonecna kolujici nevycerpatelne sily izolovane od okoli. Na radu otazek muze odpovedet samotna existence zivota. Odpudive sily, mimo to, ze zabranuji svevolnemu pruchodu hmotou, ji cini stabilni, zatimco antigravitace by ji branila vytvorit stabilni energeticky celek.

[django1]

Gravitace nema svuj opacny antigravitacni pol z priciny neexistence zadne polarizovane slozky. Tim jsem Vam odpovedel na
dotaz v Teorii elektromagnetizmu.

Neodpověděl.
Představa, jak excitovaný foton okamžitě poshání několik higgsových monopolárních bosonů aby měl hmotnost a v okamžiku zániku v hmotě je zase odhodí mě straší ve snu.
To že jsou věci přitahované k sobě neznamená, že nejsou k sobě tlačeny zvenku. Projev je stejný.

Spíš mě zaujala paralela se Slávkovým chováním magnetů, které se k sobě přitahují a odpuzují v závislosti na vzdálenostech.
Pokud se to samé děje s gravitačním polem, ledaco se tím dá vysvětlit. Dokonce i zvyšování rychlosti " rozpínání" vesmíru ( a dokonce to zapadá i do mé představy toroidního modelu vesmíru a všeho vůbec )

Ovšem pokud se to celé odehrává na mezigalaktických úrovních, pak se obávám, že dokud lidstvo nepotáhne za jeden provaz a nevyužije kolektivní vědomí, tento oříšek nerozlouskne.

[vonQ]

Dobry den.
Zrejme jste nedocetl do konce. Obecne je jedno jaky model pouzijete. Pokud Vam limita konkretniho modelu neprekazi, respektive nepotrebujete vedet co se skryva za limitou Vami uprednostnovaneho modelu, pak Vami chapany model ma svůj racionalni ucel. Vakuum se nicim nelisi od eteru ani po matematicke strance, kterou z eteru do jiste miry prevzala teorie pole. V praxi snadno zamenitelna zalezitost bez zrejmeho rozporu, v teorii a jejiho experimentalniho overovani narazime na barieru s vyzvou k rozhodnouti, zda setrvat v prijatelnem dogmatu nebo jit dal. Vasi predstavu o nejakem excitovanem fotonu a jakychsi monopolarnich HB vcetne zaniku v hmote atd. prejdu bez komentare z jednoducheho duvodu, ze o takto chapanou a nekorektne podanou formu by nemel zajem ani bulvar.

[JVK]

Dobrý den.
Včera jsem po delší době otevřel "náhodou" toto vlákno, internet. Pár slov o gravitaci, i jako doplnění fyzika různé 20.6., 24.6.,...
Ps. gravitace, gravitační síla, zprostředkovaná polem má základní dostředivý charakter. Země produkuje svou "sílu" s dostředivým charakterem, Měsíc má svou sílu s dostředivým charakterem, Slunce má svou sílu...

[Slavek Krepelka]

... Představa, jak excitovaný foton okamžitě poshání několik higgsových monopolárních bosonů aby měl hmotnost a v okamžiku zániku v hmotě je zase odhodí mě straší ve snu.

Z toho si nic nedělej, spoustu lidí to straší i ve dne, ale aspoň to dostanou zaplacený

To že jsou věci přitahované k sobě neznamená, že nejsou k sobě tlačeny zvenku. Projev je stejný.

To by záleželo poněkud na tom, jak moc do hloubky by se člověk zakoukal. Mluvíme-li o vlnových charakteristikách sil, zatímco tlačení nutně směřuje ke kompresi vlnové charakteristiky, přitahování směřuje k natahování vlnové charakteristiky. Dále, pokud se podívám na zoubky jakémukoliv poli, které je nějak cirkulované, tedy které nevyzařuje jako radiace na úkor nějaké energie, ať už skutečného zdroje, nebo jakéhosi transformátoru energie, jakým by mohl být permanentní magnet, nebo zdroje pole mezi dvěma opačně elektricky nabitými tělesy, vychází mi ze všeho pouze přitažlivost, která se stará o to, aby se pole kolem svého "zdroje" dokázalo zakřivovat. S tlačivými silami by nutně docházelo k "rozprašování", či "tříštění" pole.

Spíš mě zaujala paralela se Slávkovým chováním magnetů, které se k sobě přitahují a odpuzují v závislosti na vzdálenostech. Pokud se to samé děje s gravitačním polem, ledaco se tím dá vysvětlit.

Možná. Děkuju.

Dokonce i zvyšování rychlosti " rozpínání" vesmíru

S tím rozpínáním vesmíru bych byl móóc opatrný. Je to výmysl ze stejné dílny jako jistá Kinetická Teorie Plynů, podle které se žádný plyn nechová a některé plyny dokonce velice ne, obšlohnutý Fotoelektrický Efekt stejně jako obšlohnutá rovnice E=mC2, spolu s nadčasovou teorií času přirovnatelnou k tvrzení, že pokud člověk sedí na rafičce hodin, nevidí na ciferník a tím pádem pro něj čas stojí a to vše od jistého velice známého fantasty a plagiátora. Jistý myslitel to řekl o tom Einsteinově ustrnutí času při rychlosti C velice zřetelně: "Pokud poletíš C, čas pro tebe nemusí existovat, protože dokud letíš, sedíš na vlnce a nic se nekolíbá a může Ti být nějaké to vlnění putna, zatímco poté, co jsi narazil, Ti to už bude také putna.

Ovšem pokud se to celé odehrává na mezigalaktických úrovních, pak se obávám, že dokud lidstvo nepotáhne za jeden provaz a nevyužije kolektivní vědomí, tento oříšek nerozlouskne.

Nevím, jestli to spraví kolektivní vědomí, ale universitní papouškování starých pitomostí to rozhodně nezalepí.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[django1]

vonQ

Číňani před tisíci lety věděli, že vše má protipól

Dnes vědci vymýšlí temné hmoty a temné energie aby překlenuli rozpor mezi teoretickým výpočtem a výsledky pozorování.
Ze světa který nás obklopuje jsme prozkoumali malinkatý kousek a jsme překvapeni, že mimo naše akvárium věci fungují odlišně.

Nemůžu se spokojit s prohlášením, že gravitace nemá protipól, pouze proto, že je to mimo tvé chápání a představivost.

---------------------

Laurenc Gardner v knize na kterou jsem se tu ptal popisuje vlastnosti hmoty, které se vymykají tomu co známe.
Laurenc Gardner je nanotechnolog a popisuje stav hmoty ( kovů ), který za určitých okolností vykazuje hmotnost menší než nula. Bohužel knihu nemám ani v originále a nejsem si jist, že bych všemu rozuměl. Měl jsem možnost se seznámit pouze s několika náhledy.

[vonQ]

Dobrý den.
Opakovaně respektuji Váš názor, tuším že již podruhé. I potřetí, bude li třeba. Nemusíte štít oheň. Jen bych měl malou prosbu. Vámi implementována poznámka o mé představivosti a chápání nebyla ústředním tématem diskuze. Bude li příležitost, vyhovím. Děkuji.

Hmotnost menší než nula, hm, možná jste se přehlédl a vypadl Vám přívlastek "klidová". Pak by to dávalo účelový smysl navzdory teoriím. Zmíněný nanotechnolog zcela jistě ví, že i složitá molekula, řádně odentaglována má kvantové vlastnosti. Podle de Broglieho je KAŽDÝ hmtoný objekt vlnou v závislosti na hmotnosti a rychlosti. Interferující molekula za mřížkou zkonstruovanou v zavislosti na lambda toto tvrzení potvrdila. Tedy reverzně, entaglovanou vlnu vnímáme jako částici díky propletenosti. Intermediální výměna není jednoúčelovým prostředkem k vytvoření silového projevu k stabilitě, ale je samotnou příčinou existence takové hmoty, na kterou si můžeme sáhnout. Podobně jako HB je pouze zástupný element HP z hlediska našeho vnímání v entaglovaném prostředí. Dovolím si tedy další, pro Vás šokující, Vámi zvané prohlášení, že žádné častice neexistují. To, co zkoumáme je zmaterializovaná zkolabovaná vlna s různými separovanými vlastnostmi v zástupnictví elementární částice. Zamezíme li hmotě komunikovat, známá materiálnost ji opustí. Z těchto důvodů je náš svět propleten dualizmem v příčině, že slabé energie, málo interagující s okolím se jeví jako vlny a vysoké energie. s odpovídající frekvencí korpuskulárně. Hmota se stává hmotnější a informovanější, tedy těžší jen v přítomnosti další hmoty. Gravitace tento princip plně odráží jako nepolarizovaný celek. Berte nebo nechte být.