django1 píše: Otázka je, jak to dokázat v homogenně se tvářícím prostředí pásky, kde jsou jednotlivé minimagnety chaoticky poskládány. Byl by to možná klíč k tomu, jak totéž prokázat o gravitaci. Kdyby někoho napadlo, jak to provést, prosím napište.
Ono to v podstatě prokázáno jest. Každá částice hmoty má magnetický moment, tedy přednostní orientaci v magnetickém poli. tato orientace je u nezmagnetizovaných objektů chaotická. S tou orientací magnetického momentu v magnetickém poli jde "kolmá" orientace elektrického pole k magnetickému a s tím je dost jasné, že elektrické pole materiálů je stejně polárně rozházené jako je orientace magnetických momentů.
To samozřejmě poukazuje na "chaotičnost" polarit elektrických polí vystupujících z materiálů podobně jako magnetické pole vystupuje ze Tvé pásky. Zde podle mne věda mluví o přilnavosti (Van der Waals poli). Van der Waals je stejně záhadná síla jako je gravitace a přitom lze docela snadno usoudit, že její původ lze nalézt v chaotickém uspořádání elektrostatického pole materiálů. Pokud se ale to chaotické pole, či lépe řečeno některé jeho složky vzájemně vytěsňují, pole nutně narůstá na objemu a přechází v nějakých strukturách na pole podstatně většího objemu, než co lze podchytit jako pole přilnavosti.
Pole přilnavosti je něčím komplikované a to nějakými rozdílnými vlastnostmi těchto polí, které dávají vznik jak jejich "objemu" tak "kapilární depresi". Samotný objem všech polí poukazuje na možnost, že zde může docházet prakticky ke vzájemnému vztlaku podobných, či naprosto stejných polích stejně jako ke vztlaku polí homgenních (jako je superkonduktivní Meisnerovo pole) v polích nehomgenních, jako je pole permanentního magnetu, nebo elektrické cívky a vice versa. Elektrifikace nevodivého předmětu řekněme třením jenom pokazuje na to, že toto chaotické elektrické pole lze několika známými způsoby buďto porovnat do více méně shodné orientace, nebo přesvědčit jednotlivé "zdroje" pole aby změnily elektrickou polaritu. Indukce elektrického pole pak naznačuje, že jde povšechně spíše o tu druhou možnost, i když ne nezbytně výlučně. Odsud je již jen krůček k tomu, abychom se dohádali, že pole přilnavosti a pole gravitační se liší pouze intenzitou přitažlivého (a odpudivého) projevu a že se jedno a totéž pole jaksi vrství. Zde bych si dovolil připomenout i Boydův statisticky empirický zákon planetárních orbitů.
Složky chaotického elektrostatického pole, které se díky své velice specifické neshodnosti ohýbyjí navzájem tak učinní těsně nad materiálem a projeví se jako přilnavost. Složky, jejich vzájemné působení je podstatně slabší utvoří další a podstatně méně intenzivně pilnavou vrstvu a zde začínáme mluvit o gravitaci. Bohužel pro nás je tato situace komplikována ještě více méně radiální geometrií pole mězi planetami atd. to se nedá ani snad popsat, je toho dost.
Nicméně, ty magnetické momenty alespoň pokazují na to, že elektrická pole částic jsou v materiálech skutečně chaoticky polarizovaná a je jen na Tobě, jestli si to chceš připustit jako důkaz toho, že gravitační pole ke zapříčiněno chaotickým uspořádáním elektrostatických polí částic materiálů. Mně nic lepšího nenapadá a už leta to tak vidím. Pro Ty, co se hrabou do "orgonu" snad jenom to, že všechny "hrany, ostří a špice" materiálů lze vidět jako zářiče orgonu a že v souvislosti s tímto konceptem jsou kak zářičem, tak přijímačem a že orgon a gravitační pole, či spíše jeho vybrané složky jedno jsou. Věda a tak zvaní pavědi si navymýšleli příliš mnoho termínů což je ještě pochopitelné. Problém však je, že mají v hlavách zabudováno nikoliv to, že pojmenovávají různé projevy více méně stejné příčinnosti, ale to, že pojmenovávají různé příčinnosti samotné.
Ahoj, Slávek.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.