A(&F) píše: ...
... a což tam přidat malej tenkej PC ventilátorek, kterej nemá skoro žádnej odběr, ale rozrotoval by vzduch ...
...
Sis vykoledoval
Protože je nesmírný rozdíl mezi tím, jakou Ti udělá strukturu turbulence vír a jakou Ti udělá ventilátor. Řešit by to samozřejmě šlo. Stačilo by plnit, třeba z turba, nebo ze dmychadla, nějakou bandasku s tangenciálním vstupem a z tý pak brát vzduch středem jednoho čela bandasky do sání a hlavně za filtr. Taky by trochu pomohlo to z dmychadla hnát přes vzduchový filtr, aby se v toku vzduchu hrubě chaotická tubulence dmychadla nejdříve rozmlátila úplně na cucky, ale není to zdaleka kritické. Čím menší průměr bandasky a čím delší (do určité míry), tím líp. Čím větší počet otáček vzduchu v bandasce, a říkám otáček, ne obvodová rychlost, tím líp. Proto ten "čím menší průměr bandasky, tím líp". Pokud by do toho člověk přistříkl před bandaskou trošínku vodní mlhy, nestačil by se divit, jak moc by to pomohlo a taky by daleko míň záleželo na počasí a relativní vlhkosti vzduchu. Jak to ale celý dostat pod haubnu, že?
Ona se totiž voda ve víru, už i suchá pára, ale kapalná voda daleko víc, ve víru zatraceně nabije elektrikou. Nehádám. Mám to otestováný
Jednotná rotace molekul a částic víru zajišťuje právě díky té jednotné struktuře rotace a tím turbulentního proudění, jednotný magnetický moment kapének a molekul stejně jako elektrickou orientaci jejich polí spolu s gyroskopickým efektem a tím se mezi sebou molekuly a kapénky nemůžou vybíjet a vytvoří jedno toroidní elektrické pole, které navíc vyzařuje a indukuje protipól v okolí, více méně jak to známe třeba z cyklónů a tornád, i když tam je postup obrácený, protože vír je vyvolán elektro-magneticky, ne mechanicky. Proto taky tornádo dokáže vykazovat sekundární toroidní struktury, vyvolané sekundárně mechanicky generovaným elektrickým polem, anžto nejde o vír s laterálním (podélným) pohybem vzduchu, tedy vyvolaný nějakou že prý konvekcí.
Za ventilátorem neudělá ani voda ani vzduch v jaksi všemožně rotujícím, strukturálně nejednotném proudu, elektricky prakticky nic a ani se nijak moc molekuly a cokoliv nenabíjí, protože se neustále mezi sebou vybíjí, anžto jim není všem zabráněno se polárně otočit. Naopak, takzvaný chaos v roztroušené turbulenci je polárně neustále taky pořád převrací. Proto taky chaotická turbulence velice ztěžuje prostup řekněme vody trubkou, havně pak trubkou nevodivou. Laminární tok neexistuje. To je jen vědecká, maticko-ideologická berlička. To, čemu se říká laminárni je strukturálně sled toroididů vyvolávajících příčné vlnění a pokud není toto vlnění mechanicky kompenzované, neteče to až tak dobře jak by mohlo.
Proto se tvoří na pokožce plovoucího delfína, i člověka, při pohybu vodou příčné vlnění a proto potřebuje delfín daleko míň energie na propagaci při stejné rychlosti a profilu než torpédo. U ryb je to trochu podobné, ale ne stejné. Šupiny, tedy jejich sestava, to velké celkové vlnění jak je vidět na delfínovi přesměrují z příčného na diagonální, s laterální složkou, tedy do vírů postupných, kteréžto podstatně drobnější vlnění pochytá mechanicky a nakoso sliz. Kdyby Frickové nemydlili delfíny, aby jejich kůžema potáhli ponorku a zjistili, že takhle to není řešení, a místo toho použili vhodně rýhovanej plech, třeba že by si "šupiiny" půjčili od mečouna, kterej prej udělá až 170km/h, včetně toho meče (ale to už je oakceleracích a blbým konceptu aero, či hydrodynamiky), potaženej vrstvičkou něčeho velice měkce pružnýho, byť i gumou, asi by bývali vyhráli námořní válku, protože by uplavali kde čemu, dohnali kde co a doplavali na bandasku dieslu daleko dál, neřkuliv o tom, že by měli i daleko rychlejší torpéda, což by jim umožnilo se trefit před tím než něco uhne a než to popoujede. Dnes už to (snad Rusi) vyřešili tím, že torpédo pouští vzduch ze špice a vrstvička vzduchu to příčné vlnění mezi ocelí a vodou, tedy turbulenci toroidní, pochytá.
Proto je taky možné, že vzduchový kroužek, vypuštěný pod vodou delfínem, či ochechulí, dokáže cestovat vodou rychlostí nekolika kilometrů za hodinu ačkoliv nemá vědecky prakticky žádnou hmotu a tím setrvačnost, i když tam v tom hrajou roli i ty elektrický pole jak je jakž tak odvoditelné z čmoudových kroužků, které vyraženy z pixly s dírkou popojedou počáteční rychlostí nějakou malou vzdálenost, ale pak se velice rychle přibrzdí a pokračujou (jak frisbee) stálou rychlostí podstatně menší na relativně veliké vzdálenosti.
Dost z toho jsou věci, o kterých se Schauberger nedokázal pořádně a srozumitelně vyžvejknout v rámci zaběhnuté terminologie. Něčemu z toho taky pořádně nerozuměl, byl spíš intuitivní, i když o tom všem něco nějak věděl z praxe a dohromady si to dát uměl celkem dobře.
Někde se La zmiňuje o podivném chování několika káč vedle sebe, jak se sice od sebe nechtějí moc vzdalovat, ale ani se nechtějí potkat
Držej jakousi prostorově vymezovanou vzdálenost. To se přesně děje ve víru, ale to už jsem na dalším offtopicu
a elektrické podstatě struktury hmoty a vesmíru vůbec
Takže krátká odpověď je, že ventilátorek udělá prd
S laskavým pozdravem, Slávek.