Autopatie

[Nemo]

Zrdavím všechny nadšence,

za totality (jako bývalý zootechnik a veterinární technik) jsem asistoval našemu veterináři při léčbě "nedomrlých" telat s nízkou vitalitou. Vycházela snad ze zkušeností ještě z období války, kdy byla o léky nouze a osvědčila se. Léčenému zvířeti se z žíly odebralo cca 10 ml krve a hned se mu aplikovala do svalu "Zadnice". Spustilo to autoimunitní systém a opravdu to tak z 85% viditelně zabralo.

Teď bych pokračoval již jen teoretizováním a podpořil tak Dášu v její praxi. Co tak pro větší účinnost použít jako výchozí dech+slinu+urinu popřípadě pro ty odborníky, kteří umí bezpečně odebrat krev (nikoho k tomu nenavádím) a mají k tomu injekční náčiní, i kapku krve. Každá tělní tekutina zastupuje jinou "orgánovou soustavu" a měla by nést "dokonalejší" informaci. To znamená, že by výchozí vzorek pro ředění byl "celostnější".

Ještě bych si dovolil malou připomínku pro nahodilé čtenáře. Zkuste se zamyslet, kde je příčina vašich nemocí. Jestliže sedíte v práci celý den u PC a máte nezdravě zvednutou ruku na myšce, pak vás nevyhnutelně začnou bolet záda (to je jen lapidární příklad). Pokud tuhle příčinu nezrušíte, nepomůže vám ani Autopatie !!!

[Slavek Krepelka]

Zrdavím všechny nadšence,.... Léčenému zvířeti se z žíly odebralo cca 10 ml krve a hned se mu aplikovala do svalu "Zadnice". ....

Autohemoterapie http://www.upramene.cz/forum/viewtopic.php?f=12&t=3246
Ahoj, Slávek.

[poota]

Hledání rezonance.
Určitý charakteristický vibrační vzorec či struktura vytváří nejdříve na úrovni jemnohmotné, pak i odvozeně hmotné, určitou typickou osobnostní strukturu, organismus se všemi orgány, specifické chování a také specifické utrpení - patologii. Nemoc není něčím neorganickým, vnějším, náhodným, ale je inherentní součástí systému, logickým důsledkem vývoje, který spěje ke stále menší uspořádanosti, menší harmonii a vyšší entropii. Podáme-li rezonující lék v jemnohmotné, vysoko zředěné potenci, dojde k „opravě" chyby ve vysoké jemnohmotné sféře, kam dosáhne právě a jen potencovaná substance. Ta, protože je podobně naladěná jako onen jedinec, znovu rozezní prostřednictvím rezonance tuto jemnohmotnou sféru v její původní melodii - frekvenční struktuře. Vpomeňme na dvě podobné ladičky. Klepneme-li do jedné, ta druhá se sama rozezní - ale na své vlastní původní frekvenci, nikoliv na frekvenci ladičky jen podobné, která je iniciátorem rezonance. Ze znovu obnovené či spíše posílené nebo občerstvené kreativní jemnohmotné frekvence se pak začne obnovovat původní, zdravá struktura organismu, přináležící této původní frekvenci.
Nemoc, neuspořádanost projevující se na hmotné a smysly rozpoznatelné úrovni, následně ustupuje, protože je nahrazována zdravím, původní strukturou organismu, vyvěrající z jemnohmotné sféry. Je to aktivní proces. Ústřední záležitostí je nalezení opravdu rezonujícího léku. Čím více se jeho naladění blíží danému jedinci, tím více je schopen vyvolat rezonanci, a tím více je schopen léčit.
Hledání rezonujícího čili podobného léku zahájil Samuel Hahnemann na konci 18. století svojí zkouškou Chiny officinale neboli chininu. Výběr této první substance, rostliny, k provedení homeopatické zkoušky, má kořeny v dobové medicíně, která používala tuto substanci v surovém stavu k léčbě malárie. Hahnemann zjistil sám na sobě, že u zdravého člověka vyvolává tato substance stejné symptomy, jaké vykazují nemocní malárií. Usoudil, že právě proto, že byl lék malárii podobný, že produkoval v člověku stav podobný malárii, dokázal ji vyléčit. Tak objevil princip similarity - podobnosti.
Později si Hahnemann uvědomil, že akutní patologické projevy nejsou náhodné, ale vyvěrají z všeobecného hluboko uloženého patologického sklonu, který má každý člověk a který je vrozený. Tento sklon nazval „miasma", což znamená znečištění. Ten, kdo má patologický sklon malý, má nepatrný sklon k nemocem a neonemocní ani uprostřed nejprudší epidemie. Hahnemann tedy na základě velké zkušenosti z léčby usoudil, že základním cílem léčby má být odstranění tohoto celkového chorobného sklonu, miasmatu. Pokud se podaří nalézt lék vystihující všechny stránky osobnosti, celý vibrační vzorec pacienta, je léčen tento základ pro všechny nemoci. A je-li opravdu vyléčen, člověk se stává zdravým a odolným proti negativním vlivům. Odcházejí i chronické a dlouhodobé nemoci.

Zdravím - poota

[alfka]

Ahoj,
to je mazec http://www.autopatie.cz/clanky/priprava-z-prany.htm

pa

[poota]

Jo, je to enormně zajímavé - ovšem nepouštěl bych se do toho hned na začátek, ale až po vyřešení všech fyzických problémů.

Zdravím - poota

[PetrusCz]

pro Nema:
ano, pan Čehovský na semináři doporučoval i přípravu z krve, odběr se provede pomocí pera pro diabetiky

[poota]

Kent rozděluje léky na zhruba dvě základní skupiny, a to na léky „hluboce působící" a „povrchně působící". Ty hluboce působící mají schopnost rezonovat s nejvnitřnějším organizačním systémem, s vnitřním Člověkem, zatímco druhá skupina je rezonančně centru Člověka vzdálena a ovlivňuje svým rezonančním působením jen některé jeho lokalizované okrajové části, orgány, specifické poruchy atp. Ta první skupina je schopna ovlivnit celkovou konstituci, základní založení lidí, a tím léčit vše patologické, co daná konstituce obsahuje. Druhá skupina tuto schopnost nemá, může však dočasně ovlivňovat lokální projevy miasmatu. Lék, který je schopen vyléčit konstituci, čili celkové miasma produkující zdravotní poruchy - nemoci, je podle Kenta „lék konstituční". Nejvyšší metou kentovské homeopatie je vyléčit konstituci, celek, vnitřního Člověka, neboli vykořenit miasma, jak to požadoval Hahnemann, tj. nastolit stav vnitřního a odvozeně od toho vnějšího trvalého zdraví. Tak je to též proklamováno na začátku Organonu, např. v §2: „Nejvyšším ideálem léčby je rychlé, nenásilné, trvalé obnovení zdraví..." Oba klasikové, Hahnemann i Kent, pak jasně formulují, že miasma není (navzdory svému slovnímu smyslu „znečištění") nějaký pasivní a kvantitativní prvek (nemoc, nedostatek), ale naopak kvalitativní - „dynamis" či „vnitřní Člověk", propadají neuspořádanosti, entropii, zmatku. Miasma je chápáno jako disharmonie v protikladu k harmonii, jakou představuje zdraví.
Takže práce homeopata sestává především z hledání onoho konstitučního léku, co nejblíže rezonujícího s centrem, s centrální frekvencí člověka. Pokud se ho podaří najít, a to tak, že prozkoumáme nejen patologii, ale všechny její okolnosti včetně potíží v minulosti, i psychiku a sociální chování a porovnáme je s popisem v Materii medice, postupně odcházejí nejrůznější nemoci, které člověk za život nasbíral, zdravější centrum obnovuje v dlouhodobém procesu pořádek na hierarchicky nižších úrovních.

Zdravím - poota

[poota]

Historie autopatie
Zrod nového oboru nikdy není z čistého nebe. Vždy se dlouho připravuje prací mnoha lidí a moudrostí generací. Hahnemann čerpal při své tvorbě homeopatie, léčby podobného podobným, z dědictví po řeckých lékařích i středověkých alchymistech a z velké evropské herbalistické tradice. Také autopatie sahá svými kořeny hluboko do minulosti. Léčivé celostní účinky vlastní moči byly například známy v Indii již dávno a v ajurvédě byly hojně používány. Evropští lidoví léčitelé doporučovali vlastní moč např. k rychlému a bezproblémovému zacelení ran. Svou pravou a nejúčinnější podobu však na sebe léčba lidskými výměšky vzala teprve tehdy, když někteří američtí homeopaté devatenáctého století začali používat potencované vysoko zředěné lidské sekrety na principu equalia equalibus curantur, stejné léčí stejné.
Říkali tomu izopatie. Vycházeli převážné z názoru ovlivněného běžnou lékařskou praxí, která se soustředí na pojmenování a léčbu lokalizovaných chorob. Například známý homeopat a autor materií medik Adolph Lippe se zmiňuje ve svém článku v The Homeopathic Physician, April 1884, s. 83 o svém kolegovi Luxovi, který tvrdil, že „všechny nakažlivé nemoci s sebou nesou ve formě své infekční hmoty i svůj léčebný prostředek". Chorobné výměšky potencovali, například při epidemiích, a podávali pak jiným nemocným se stejnou nemocí. Trochu nám to samozřejmě připomene princip očkování. Nazvali tento postup „izopatie". Dnes se izopaticky léčí například následky po nějakém druhu očkováni, a to právě tou stejnou vakcínou, homeopaticky zředěnou. Izopaticky je možno podat třeba potencovaný jed Vippera na uštknutí hadem vippera, zmijí. Takto chápaná izopatie má však i několik nevýhod - znamená rezignaci na některé silné stránky homeopatie - především její celostní pojetí. A odporuje tomu, co řekl Hahnemann o homeopatii: že je to léčba podobného podobným. Takže izopatie již vlastně přestává být homeopatií. Názory na to však byly různé. Homeopaticky doktor J.H.Allen z Indiany například napsal v The Medical Advance, díl. XXXII, č. 2,1894, s. 59.: „Pro většinu lidí i pro mne je velmi přesvědčivý názor, že takzvaná izopatie není ničím jiným než nejvyšší fází similima v tom nejvyšším slova smyslu."
Léky vytvořené podle této filosofie byly nazývány nosody. Jednou z těchto nosod byl i Carcinosin, vyrobený J.T.Kentem. Až o padesát let později byl nalezen jeho celostní obraz.
Teprve ve dvacátém století nacházíme první zmínky o tom, že se homeopat rozhodl podat potencovaný preparát stejné osobě, od které odebral patologický materiál. Záznam o tom nám zanechal francouzský klasický homeopat Julian v knize Nosodes. Popisuje, že byl na dovolené, kde (jak omluvně vysvětluje) neměl k dispozici žádné léky, povolán k muži s ošklivým oparem. „Léze byla umístěna na levé straně tváře. Puchýřky a vředy se šířily na čelo, tvář a horní ret, sliznice levé nozdry a horní část patra byly také postiženy stejně jako oteklé levé oční víčko s puchýři a spojivka." Měl horečku 38,8 oC a pulz zrychlený. Nemocný trpěl nespavostí, zvracením a silnou bolestí hlavy. Dr. Julian připravil izopatikum z výtoku z vředu na patře. Ředil jej ve vodě na 6. centesimální čili velmi nízkou potenci, poslední ředění smísil s lihem.
Tento preparát podával zpočátku každou půlhodinu. Nejdříve se bolesti zvýšily, ale druhý den již ustupovaly výrazně, zvracení přešlo a vrátil se dobrý spánek. Již druhý den se opar zmenšil na polovinu a zmizel otok. Za několik dní zbyly jen zdravě vypadající strupy.

Zdravím - poota

[milda]

Je to už tři měsíce a pár dní, kdy jsem zahájil léčbu autopatií, takže je na čase něco sem napsat.
Především je to léčba mírná a pozvolná, alespoň u mne. Zkoušel jsem už párkrát homeopatii, tak vím, že se nic nedá uspěchat ani v této příbuzné metodě.

Nejdřív ke způsobu léčení: používal jsem originál autopatickou lahvičku od p. Čehovského a až na výjimku kupovanou vodu z Lidlu. (dvakrát jsem zkusil
vodu ze studánky "Světice" u Brandýsa, ale výsledek byl spíš slabší.)
Ještě jednou udělám pokus se studánkovou vodou, ale každopádně kupovaná je perfektní.
Mám už taky čas na novou al. lahvičku (podle foršriftu po 3 měsících), tak uvidím jaké budou výsledky s novou a zopakuju i vodu ze studánky.
Aplikoval jsem to po týdnu až deseti dnech, většinou jsem střídal 3litry a 4,5litru. Nejvíc mi vyhovuje doba nad ránem, když se vzbudím okolo 4té hodiny.
Používal jsem jenom slinu. Střídavě vařenou a studenou a nezaregistroval jsem v tom rozdíl.
Potíral jsem vždycky třetí oko a trochu pod jazyk. Někdy ještě na štítnou žlázu, popř na srdeční čakru, ale nejsem si jist, jestli je to dobře.

A teď k výsledkům- léta říkám, že pacient je potvora nevděčná..
..a vidím to i na sobě- když nás něco začne bolet, někde píchat, hned skuhráme, nadáváme, ale když bolest přejde, ani to kolikrát nepostřehnem.
A tak tedy klepu na dřevo a současně na klávesnici: téměř jsem nepostřehl, že mě docela dlouhodobě opustila otravná bolest v kříži...

Dnes jsem byl poprve v práci po 15-ti denní chřipce, která ale měla docela blahodárný, až záhadný důsledky:
Každou zimu mám něco jako zimní dermatitidu na nohách, někdy až po břicho. Je to způsobený hlavně suchým vzduchem a tím, jak se v zimě oblékám, ale na nohách mám samozřejmě jenom džíny. Takže každou zimu, nejvíc v únoru si drbu nohy.. Sporadicky, spíše vůbec nepomáhají různý mastičky.
Ale letos jsem ještě k tomu měl dva fleky na levý noze, jeden na nártu a druhý na stehně. Fleky vznikly už před začátkem autop. léčby, někdy v listopadu.
Vypadalo to jako plíseň, ale nic na ně nezabíralo. Listopad -prosinec-leden-ůnor pořád stejný, mazal jsem, stříkal jsem na to i MMS- žádná změna.
Až přišel začátek března a dostal jsem chřipku. Během dvou dnů se na "milých" flekách na noze udělaly strupy, za další dva-tři dny se vyloupaly -a je od nich pokoj. Nohy vůbec nesvědí, kůže jako u modelky (teda skoro.. ) A to všechno, co mě zlobilo tři měsíce zmizelo během čtyř dnů
- bez jakéhokoli léčení.
Tedy kromě autopatie... a teď babo raď..čím to je...
..ale hlavně, že to je.
V příštím týdnu zkusím novou lahvičku, tak napíšu, jakej rozdíl jsem zaznamenal.
Mějte se fajn, M.

[poota]

Díky za zveřejnění zkušenosti

Musím však konstatovat, že zmínky o izopatii, či dokonce o autoizopatii (léčbě stejné osoby, z níž byl materiál odebrán) jsou v homeopatické literatuře opravdu vzácné. Mám ve svém počítači homeopatický program Reference Works, který obsahuje asi stovku materií medik a repertorií, často i desetidílných a několika tisíci stránkových děl, a k tomu přes deset tisíc stran Článků z odborných časopisů, ale dám-li vyhledat tato a spřízněná slova v celém objemu literatury, objeví se jen několik odkazů a to ještě velmi stručných. Právě citovaný případ je také vůbec jediným dobře popsaným případem autoizopatické léčby, který jsem v obrovské knihovně Reference Works našel. A to ještě nešlo o léčbu celostní.
Velmi zajímavá je zejména zmínka francouzského lékaře Dr. Bon Hoa v článku o Carcinosinu pro British Homoeopathic Journal. Jeho poznámka je pro tuto tematiku zcela typicky jednovětá: „Některým pacientům, kteří reagovali na Carcinosin, ale jejichž zlepšení trvalo jen krátce, byla ku prospěchu autoizopatie. Podávám jedinou dávku Faryngeální hlen C30." Věta, která by jistě, když se nad ní zamyslíme, zasloužila rozvést do tlusté a úctyhodné knihy a která by mohla přinést mnoho prospěchu nemocným. Naznačuje totiž, že potencovaný, patrně obyčejný nepatologický vlastní hlen přinášel celostní efekt na zdraví patrně většině osob, které jej užily. Je to však jen kusá zmínka a nic dalšího o této metodě v článku není.
Takové a podobné zmínky nicméně vzbuzují zvědavost, a tak jsem před několika lety začal pátrat dále. Například v mnoho let starém katalogu londýnské lékárny Ainsworth pharmacy jsem zjistil nabídku výroby vysoké potence z vlastní krve nebo jiných tělesných tekutin. Když jsem se tam dotázal, zda mi mohou tyto potence dodat, odpověděli, že s tím museli skončit, protože jim to bylo (patrně z důvodů „virové bezpečnosti" a v souvislosti s šířením AIDS) zakázáno. Že si úřady (či kdo?) našly naprosto podivný důvod, je jasné - při výrobě homeopatické potence nemůže ani jeden virus zůstat v preparátu, a to dokonce ani v případě, že by používali stejné nádobí pro všechny preparáty, což je v homeopatii nemyslitelné a nikdy se to nedělá, jistý pán z této lékárny mě nicméně informoval, že do nedávna tyto preparáty vyráběli a mají s tím dlouholeté zkušenosti, hlavně u zvířat. Že se doporučuje jít v případě této léčby na vysoké potence. Napsal mi: „čím výše, tím lépe." O tom, že se tato léčba v Anglii běžně praktikuje u zvířat, svědčí i zmínka (opět stručná) ve Veterinární homeopatii Dr. Macleoda (česky Alternativa, 2002).
Takže výsledkem těchto bádání bylo zjištění, že autoizopatie je jakousi tajemnou třináctou komnatou homeopatie. A následovalo nezvratné rozhodnutí - jít dál tímto směrem. Sbírat informace a zkušenosti. Udělat kroky k tomu, aby bylo možné potencovat vlastní tekutiny, a to zdravé obyčejné sliny (bez nadnormativní příměsi patogenních bakterií nebo virů), které jsou nepochybně „nejvyšší fází similima v tom nejvyšším slova smyslu" a nesou podrobnou informaci o stavu celého organismu. Jak se později ukázalo, mají opravdu schopnost být nejpřesněji naladěny na frekvenci jemnohmotného kreativního centra v člověku, jehož jsou hmotným produktem. Proto, povýšeny potencováním, homeopatickým ředěním v čisté vodě, do jemnohmotné podoby, mohou znovu rozeznít na základě přesné rezonance ochabující jemnohmotnou kreativní sféru nemocného v její původní frekvenci a nastolit návrat k původní struktuře organismu, ke zdraví. Nejedná se již o co nejvyšší a nejtěsnější podobnost léčebného prostředku, ale přímo o stejnost. O tu nejbližší frekvenční strukturu, jaká se v přírodě vůbec může vyskytnout.

Zdravím - poota

[poota]

Asi bych měl konečně vysvětlit, proč „autopatie", a ne „izopatie" či „autoizopatie". Název jsem si nevymyslel, ale pochází z internetového seznamu British Homoeopathic Library, kde je autopatie uvedena jako jedno z hesel u autoizopatie. Jak vyplývá z předešlého, slovo izopatie silně souvisí s léčením lokalizované patologie. Výpotek určité nemoci léčí tuto nemoc. Izopatie tak v historii rezignovala na celostní pojetí léčby. Tato knížka je však výhradně o celostním působení v duchu Hahnemannova výroku: Neléčím nemoci, ale člověka. Proto volím termín, který tímto „patologickým" uvažováním není zatížen. Protože je nový, není zatížen ani celou řadou dalších předsudků, které v homeopatii někdy vznikly v rámci různých „škol" a směrů. Autopatie nehledá similimum - podobný lék a nepoužívá homeopatické léky. Není tedy směrem v homeopatii, ale zcela samostatnou a plně svébytnou metodou. I když má své ideové a historické kořeny mezi jiným právě v homeopatii, stejně jako v učení Buddhy, Swedenborga, alchymistů, kabalistických rabínů, indiánských nebo keltských šamanů, jogínů, v názorech raných křesťanů, rosenkruciánů, súfistů, lidí praktikujících chanelling (mentální komunikaci s vyššími dimenzemi) a mnohých dalších. Chápu ji primárně jako spirituální, duchovní disciplínu, individuální cestu ke spojení s vyššími hladinami univerza. Zlepšení organizační funkce individuální vyšší kreativní sféry vede druhotně ke zlepšování v celém hierarchickém spirituálním systému člověka - až po jeho fyzické tělo a ještě dál. Spirituálně se uzdravující člověk šíří své vysoké vibrace v celém svém okolí, v rodině, ve společnosti, je schopen zlepšit život podobné naladěných lidí. Autopatie je metoda k nastolení celkové harmonie. Je postupnou cestou k vyššímu vědomí a štěstí.

Zdravím - poota

[poota]

Čehovský se zmiňuje i o tom, že je možné použít autopatii u zvířat a dokonce i u rostlin.

Rostliny zatím pominu a soustředím se na zvířátka, ke kterým si dovolím, tedy čistě z hlediska aplikace, přiřadit i lidská mláďata až do osvojení si dovednosti plivat.

Základní úkol je celkem jasný a stejný jako u dospělých jedinců.
Tedy získat slinu, naředit a zavést zpátky několik kapek - jak prosté
Popíši, jak si zatím naivně představuji, že by se to dalo řešit.
- Ředění - nechejmež stejné, jako u přípravy člověčího preparátu, to znamená průtokové (lépe zní: fluxní dle Fincka). Takže čůrek vody z vodovodu, odstopovat si natečení půllitru vody, kterážto doba odpovídá potenci C20. Podle požadované potence stanovíme dobu průtoku a hlavně si ji zapamatujeme!
- Sterilní nádobka - za nejvhodnější považuji zcela novou injekční stříkačku, velikost vyhovuje celkem jakákoli od 2ccm, pro dogu či vlkodava bude pochopitelně vhodná větší než pro kočku a nebo nemluvně. Stříkačka nahradí i kapátko pro náběr sliny, stejně tak kapátko pro aplikaci preparátu.
- Náběr sliny - sejmeme jehlu a nějakým způsobem dokážeme do sacího otvoru stříkačky dostat aspoň kapku slin. Dle vlastního uvážení zvolíme metodu, o které se domníváme, že by mohla přinést úspěch. Některá nemluvňata a některá plemena psů slintávají docela ochotně, u některých psů, koček a jiných neslintavců bude nutné zasunout (opatrně!) sací hrdlo stříkačky do koutku tlamičky a případně i trochu popotáhnout píst.
- Potencování - do stříkačky nasajeme vodu vytažením pístu až na doraz, potom píst ze stříkačky úplně vyjmeme. To, že nasátá voda vytéká dolním otvorem nás nechává v naprostém klidu a stříkačku umístíme tak, aby čůrek z vodovodu tekl horem do ní. Voda ze stříkačky odtéká jak spodem, tak i přetéká horem, a to po dobu, kterou jsme si předem vypočítali a také zapamatovali. Po jejím uplynutí dáme stříkačku mimo čůrek a rovnou ji nakloníme tak, aby v ní zůstalo trochu vody, která by jinak vytekla spodním okrajem všecka. Pokud by se to stalo, nezoufáme si, ale klidně si jí trochu ještě přitečeme.
- Aplikace preparátu - stále nakloněnou stříkačku přemístíme ke svému klientovi a cestou se rozhodneme, kterým koncem stříkačky provedeme aplikaci. Svoje rozhodnutí můžeme dle situace ještě kdykoli změnit. Aplikovat se snažíme spíše na sliznici než na jazyk, to znamená raději pod jazyk a nebo do koutku, ale není to až zase tak zásadní. Po úspěšné aplikaci klienta mohutně vychválíme.
Pokud máme k dispozici klienta, který sliny zásadně buď nevytváří a nebo dobrovolně ani násilím nevydá, můžeme použít jakýkoli jiný jeho výměšek včetně moči a nebo trusu. S případnou kontaminací nebo hygienou si nemusíme dělat starosti, protože stříkačku potencováním umyjeme tak důkladně, že v preparátu po nich nezůstanou žádné hmotné stopy.
O tom, jaké použít potencování pro které zvíře a které potíže, nemám ponětí.
Za zvláště cenné považuji u této metody to, že začíná řešením psychických potíží, které když se vyskytnou, tak právě u zvířat se řeší nesmírně obtížně.

Zdravím - poota

[PetrusCz]

dělala jsem autopatii jak na psa, tak na kytky a funguje :-)
psovi jsem odebrala slinu kapátkem, potencovala ve víčku od lahve (1,5l-3l) a vylila na třetí oko a trochu do huby :-)
kytky - odeberu část napadené rostliny (někdo třeba jen smočí list), nechám louhovat přes noc, druhý den potencuju (tak že na to vyliju obsah 1,5l lahve), naplním od postřikovače (pokaždé mám nový) a postříkám rostliny
děti léčím už skoro rok autopatií, se synem jsme teď na 75l nevařený dech, a 25l z prány, je čím dál tím lepší, ale ještě by to trochu chtělo :-)

[poota]

Jen lehce mnou kráceno a zvýrazňováno.

Protože autopatický preparát působí na stejném principu jako dobře vybraný homeopatický lék, předepsaný podle souhrnu symptomů celého pacienta, platí v autopatii také mnoho zásad, jak je popsali zejména J.T.Kent, C. Hering, Elizabeth Hubbard-Wrightová, G. Vithoulkas a jiní známí homeopaté.

Jedno jediné podání
Preparát v potenci C15 a vyšší jsem doporučoval užít zásadně jednorázově. Jen jednou. Podání se odehraje okamžitě po vyrobení preparátu. Stačí jen několik kapek. Musíme si být ovšem jisti, že těch několik kapek na sliznici úst opravdu skanulo. Doba, po kterou je organismus pod vlivem jediného podání, závisí na výšce potence a na individuálním stavu organismu. Čím vyšší potence, tím delší doba působení. Už při použití C15 jde zpravidla při léčbě chronické nemoci nejméně o jeden měsíc, někdy ale i o mnohem delší dobu mnoha měsíců, po kterou je člověk stále pod pozitivním vlivem preparátu. S přibývajícími ředicími kroky se doba působení prodlužuje. U starých lidí již nízká potence naředěná malým množstvím vody působí dlouhodobě.
K tomu, abychom včas poznali, kdy jeho účinek slábne, případné mizí, a mohli udržet doposud dosažené výsledky léčby a posunout ji ještě dál, používáme pravidla pro sledování případu, známá v homeopatii přes sto let jako Heringovy zákony léčby.

Zákony léčby.
Vlastně jsem se již o nich zmínil, ale protože je to podstatná věc, a navíc dává pro většinu lidí velmi nezvyklý pohled na zdraví a nemoc, stojí za to ji ještě poněkud rozvinout, zejména s ohledem na specifika v autopatii.
Po podání preparátu je nejprve ovlivněna vyšší, vnitřní kreativní sféra člověka, odkud se šíří léčebná vlna přes mysl a emoce k fyzickým orgánům, a to opět hierarchicky, od těch nejcentrálnějších, mozku a srdce, přes vnitřní orgány až na kůži a sliznici nosu. Léčebná vlna tedy postupuje z centra ven - což je první Heringův zákon. Tento léčebný proud je opačný přirozenému postupnému zdravotnímu chátrání, jaké proděláváme obvykle v průběhu života. Typický zdravotní sestup průměrného člověka začíná v dětství rýmami, pak kašli, následují záněty průdušek, pak astma v adolescenci a posléze třeba depresivní stavy. Patologie zvolna postupuje od periferie, třeba sliznic nosu, do vnitřnější sféry (akutní záněty průdušek), pak se usazuje v chronickém a život ohrožujícím stavu (bronchiální astma), prohlubujícím se potížemi srdce, a posléze napadá ještě vnitřnější sféru - psychiku (deprese). U někoho ovšem tento postup patologie dovnitř může proběhnout velmi rychle nebo i v prenatálním stadiu. Jakmile dojde k léčebné rezonanci, nastane proces podle Heringova zákona z centra ven.
Nejdříve se léčí psychika - ustanou deprese. Pak teprve může přijít řada na srdce a pokud zde vymizí postupem času potíže, pak se léčí dušnost, astma. Po vymizení astmatu se může dočasně projevit zánět průdušek, léčba končí rýmami, které kdysi předcházely postupu do těžší patologie.

Zdravím - poota

[milnem]

děti léčím už skoro rok autopatií, se synem jsme teď na 75l nevařený dech, a 25l z prány, je čím dál tím lepší, ale ještě by to trochu chtělo :-)

Petruš,a co léčíš u syna,běžné dětské nemoci nebo něco jiného?M.