Psychické příčiny nemocí a jejich odstraňování.

[Slavek Krepelka]

Asi takhle.

Člověk si musí srovnat v hlavince první co vlastně chce docílit, potom si uvědomit podstatná fakta a potom vhodný přístup a další postup.

a) V přítomnosti žít nelze. Je to danné tím, že přítomnost se stane minulostí už v momentě, kdy jsme na ni pomysleli. Vše, co se za přítomnost považuje je nějaký časový úsek, který se skládá jak z minulosti, tak i z budoucnosti, kterým letí rafička přítomnosti směrem do budoucna a je jen na nás, jak veliký si ten úsek zvolíme.

b) Pokud si člověk chce srovnat svou osobnost s minulostí, jsou dvě možnosti.

b1) Mentálně, například za asistence někoho jako je organizace Modrá Hvězda, pan Petr Velechovský, nebo nějak sami. Dělat to osobně je velice těžké, protože se do toho stále motá perspektiva budoucnosti a vlasní předsudky a zaujatosti. Možná s pomocí autopatie, ale opatrně.

b2) Existuje droga, http://drogy.doktorka.cz/ibogain/komentare/ o které se sice mluví ve spojitosti s odnaučením se drogových závislostí, ale která má dalekosáhlejší psychický účinek, o kterém je ticho po pěšině, protože je nesmírně nebezpečný našemu stávajícímu společenskému zřízení závislému na našem společenském strachu, předpokládaných nejistotách a omezené osobní kapacitě každého z nás se sám se sebou a se svým bývalým i přítomným životem vyrovnat. Jeho vlastnosti jsou známy v profesionálních kruzích už desítky let, stejně jako podstatná fakta a to, že sám nevytváří závislost. Velice rychle odbourá závislosti na jiných drogách celkem bez fyzických projevů jako je u alkoholu delirium tremens, srovná konflikty podvědomí s vědomím a harmonizuje je a odstraňuje dlouhodobě vypěstované návyky rozvráceného a iracionálního způsobu myšlení, tedy toho, co se do nás společnst za dlouhá leta nahustila. Otevírá osobnosti nezkreslený náhled na skutečnost tak jak je. Zhruba před dvěma rokama jsem si prošel jsem co jsem kde našel za klinické lékařské zprávy od psychiatrů, kteří ibogain studovali a testovali. Do jedné potvrzují, že přesně toto se děje u pacientů s hlubokými depresivními stavy, které to jednorázově vyléčí z duševních konfliktů. Vedlejším příznakem je mantální kocovina v podobě prožití si dřívějších traumat a je to případ od případu až velice momentálně traumatické, nicméně to velice rychle odeznívá. Dohled rozumného člověka, třeba aj psychologa, je velice na místě, zvláště pak u těžších a vážných případů.

Ja nasnadě, že pokud si člověk nesrovná, tedy nevydoluje svou potlačovanou minulost z podvědomí a nesynchronizuje ji s vědomím, je těžko se nějak pohnout kupředu, ale těžko neznamená, že to nejde. Pokud jde o to se momentálně osvobodit od citových konfliktů svého já, jsou všechny metody zvednutí si nálady platné, stejně jako meditace, a je celkem jedno, kterou si kdo použije. To s minulostí či budoucností jako takovou nemá v ten momemt samo o sobě nic společného. Nicméně, minulost je neopakovatelná a nemají na ni takové praktiky žádný vliv. Na straně druhé, budoucnost je teprve ve stádiu tvorby a pokud je technika vylepšení si své nálady, tedy harmonizace své aury, svého emocionálnho stavu a svého já namířena do budoucnosti, má na budoucnost významný vliv, tím významnější, čím je citový stav výraznější.

Z toho mi vychází, že v momentě, kdy si člověk srovná, ať už s něčí pomocí, nebo sám, svou minulost, své svědomí, podvědomí, vědomí, v podstatě svou celou esenci, což sebou pravděpodobně nese i srovnání mnoha fyzických konfliktů, má skoro vyhráno, ale jenom skoro. Bez těch knofliktů nutně a doložitelně přichází spokojenost se sebou samým a pokud naší jedinnou vizí do budoucnosti bylo se stát spokojeným a vyhojit is tak říkajíc duši, dospěli jsme k cíli. Ale co dál? Pokud chybí další vize dalšího osobního postupu a rozvoje, doslova účel našeho žití, ocitáme se ve stavu, kdy nám skutečně nezbývá nic než fyzicky i mentálně vegetovat přítomností, což považuji docela za průser, protože pak už jde jenom o bezúčelný život a pohybuju, že bude nějak dlouhý.

S laskavým pozdravem, Slávek

[Fox_25]

Koukat do budoucnosti je v podstatě stejně k ničemu jako koukat do minulosti. Jediné, co opravdu funguje, je žít v přítomnosti. (Bohužel to umí jen málokdo. My ostatní se to musíme učit.)

Nevím zda si správně představuji pojem pohled do minulosti, ale není to naopak tak že minulostí bychom se měli učit? Já sám jsem se snažil žít přítomností, na čas to bylo fajn, ale bylo také třeba vyřešit resty z minulosti. Teď nemyslím neurotické omílání chyb a následné zacyklení v úzkostech, myslím tím reálný pohled na věc typu, to už neudělám/nemohl jsem udělat víc, atd. S budoucností to samé, bez menšího plánování by nastal chaos, opět míjím až patologický plán časem vyhraji ve sportce a problémy se vyřeší.

Co tak zkusit žít minulostí, přítomností i budoucností a vybírat si na základě úsudku nebo "správných" pocitů cestu kterou se vydám dál? Já také neměl v životě na růžích ustláno(ještě bych se popíchal ), ale vždy jsem se snažil najít v minulosti něco dobrého, a vždy tam něco takového bylo i když to nesouviselo s lidmi, rodinou, nebo přáteli. Ano, byly a ještě budou chvíle kdy uvidím jen tmu, ale i to k tomu asi patří abych nezpychl a konal racionálně v rámci mých mezí a neplácal "nepodložené" pitomosti.

Hodně se mi vyplácí nebrat své názory jako dogma, i když u beranů je to těžké. Alespoň jsem se zatím naučil dívat se na věci i sebe optikou druhých. Pokud chci být sám se sebou spokojen a žít kolektivně je to nutné, i když často velmi těžké. Tím se mi potlačilo ego a zlepšilo podvědomé chování. Takto vycházím lépe s ostatními a paradoxně to není za cenu výrazných ústupků z mé strany.

Pěkně jsi to popsal Slávku a informace o Ibogainu jsou velmi zajímavé.

[Slavek Krepelka]

... Nevím zda si správně představuji pojem pohled do minulosti, ale není to naopak tak že minulostí bychom se měli učit? ....

Naprosto přesně. Problém ale spočívá v tom. že pokud si tu minulst prožíváme i emocionálně tak, jak jsme si ji již prožili dříve, zkresluje se nám pohled na to, o co ve skutečnosti všechno šlo. Pokud je však klid v duši, vzpomínka citového prožití sice poněkud asi zbývá, ale odumírá její vliv na náš dnešní náhled a hodnocení.
To umožňuje podstatně racionálněkší náhled na zkušenosti minula. Jka říká pan Velechovský a má recht, pokud se do diskuze, a o platí samozřejmě o přemýšlení vůbec vkrádají emoce, klesá inteligenční koeficient a tím je to dost průšvih a rozhodnutí se definitivně stávají iracionálními. To neznamená, že člověk by měl jednat technokraticky. Pokud člověk skutečně inteligentní je, neudělá takovou prasárnu, jako je oddělení logických a emocionálních aspektů člověčenství a vůbec bytí. Schopnost výlučně technokratického myšlení je ve skutečnosti vyhrazena slabomyslným jedincům, v podstatě mentálním omezeným specialistům, zapírajícím si své vlastní já, kteří v psychiatrii označováni za psychopaty. Vůbec není pravdou, že neznají pocity soucitu a lásky. Neznají je vědomě. V podvědomí jim to velice dobře dělá potíže, ale tyto city v nich mate strach vznikající v útlém mládí, někdy snad i děděný, ze silného komplexu vlastní méněcennosti, který zastírají ničivostí a nutností ovládat druhé za jakoukoliv cenu. Chybí jim dostatek sebevědomí k vlastní tvůrčí schopnosti a obávají se, že by jim taková jejich činnost přinesla společenský výsměch.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[alfka]

Cauvec

minulost je důležitá abychom pochopili a věděli na čem pracovat, ale pak už se nevracet.
Pan Velechovský mě naučil vstupovat do minulosti a do minulých životů, cesta je to dlouhá a chce obrovský cvik umět pracovat se svou myslí. Udržet koncentraci a naprosto čistou hlavu opravdu dlouho a ani to neznamená, že se vám to podaří a uvidíte potřebné.
Všechny tyto informace jsou střeženy a ne vždy nebo spíš jen tak pro nic za nic nebo ze zvědavosti se neotevírají.
Musíte mít opravdu pádný důvod. Jen tak se vám otevře uplně jiná dimenze, kdy se vám zatají dech.
Pak uvidíte to co vidět potřebujete, pochopíte, ve svém současném životě chybu opravíte a víc už se nevracíte.

Současně mě pan Velechovský naučil vstupovat do budoucnosti, ale je jsou to tak nestálé a prchavé informace, kmitající a přeskakující
jedna od druhé, že nemá smysl se jí zabývat, protože budoucnost teprve tvoříme a vždy máme několik možností ji utvořit. Až na určité dané vyjímky.

Po tom co vyřešíme minulost je důležitý pouze přítomný čas. Možná je to pro někoho nepředstavitelné a nepřijatelné, ale je to tak.
Pouze přítomné nyní, přítomný stav prožitku a myslenek určuje naše budoucí já, náš stav zdraví, štěstí a radosti nebo naopak.
Pouze naše nynější myslenky tvoří základ všeho.

pa

[Fox_25]

Však emoce k tomu patří, jen je třeba vidět stránku věcí jak s emocemi tak bez nich. Pouze takto můžeme činit rozhodnutí které neublíží našemu racio a ani tím neublížíme ostatním. Jako příklade se mi vkrádá do hlavy někoho nepříjemného poslat do řiti tak, že se tam bude ještě těšit, vše v rámci slušnosti samozřejmě.

Řekl bych že je velice důležité udržet status neutrality, nehrabat se v minulosti příliš protože to nezměníme a budoucnost probírat do té míry kdy jsme ji schopni bez problémů v rámci reálných možností měnit.

Slavek Krepelka
Myslíš Petra Velechovského? Mohl bych si od něj něco přečíst.

[LenkaX]

Tak mě napadlo, že přítomný okamžik je všemocný a jedině v něm žijeme doopravdy a jedině v něm můžeme opravit minulost i připravit si budoucnost.Minulost a její dopad na podvědomí, na destruktivní buněčné vzpomínky LZE vyčistit.Je mnoho metod , třeba v meditaci,LTVJ-práce na časové ose s kyvadlem, Léčebným kodem,regresní terapií.Ale vše se provádí tady a ted. Budoucnost si tvoříme tím jak žijeme v přítomnosti.Je to jednoduché.
A to ani do toho netahám myšlenku, že minulost ,přít. a budoucnost existují v jednom okamžiku současně ,prostě existují a my jsme tam kde položíme jehlu na gramofonovou desku :-)Ale to už je hůř pochopitelné a je to vyšší dívčí .L.

[Slavek Krepelka]

.... Myslíš Petra Velechovského? Mohl bych si od něj něco přečíst.

Však jsem na něj dal i odkaz. http://www.upramene.cz/forum/viewtopic. ... 63#p118663 Jestli má něco i napsané si nepamatuju, zkus si najít. Možná se zmiňuje té své přednášce.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[poota]

.. minulost ,přít. a budoucnost existují v jednom okamžiku současně ,prostě existují a my jsme tam kde položíme jehlu na gramofonovou desku :-)Ale to už je hůř pochopitelné a je to vyšší dívčí .L.

Mluvíš o vědomém stavu, tedy o hladině beta - v hladině alfa existuje čas ve formě vektoru (daném směru), kterým se můžeme libovolně posouvat a případně si i fixovat jednotlivé dosažené "body", takže si můžeme poskládat "vedle sebe" do řady vybrané "události" z minulosti i budoucnosti, a libovolně mezi nimi přecházet. Máme taky možnost vizualizované, tedy námi kýžené a chtěné obrazy přesouvat z "budoucnosti" do minulosti, čímž svoje vizualizace "manifestujeme" jako již uskutečněné a pouze čekající na svoji materializaci.
Více o těchto technikách je ve vlákně http://www.upramene.cz/forum/viewtopic.php?f=70&t=2887

Zdravím - poota

[alfka]

Každý z nás má ve svém životě nějaký úkol, proč tu jsme.
Máme se třeba něčemu naučit, něco pochopit, dojít do nějakého cíle, splnit poslání, předat zkušenosti, naučit se žít, mít se rád atd.
V momentě kdy začneme přešlapovat na místě a nedaří se nám překonat překážku, problémy se vrací nebo opakují většinou se jedná o problém, který se nám vrací z minulého života, stojíme právě před možností problém v tomto životě vyřešit a jít dál.
Často ale nevíme co je příčinou, co jsme tenkrát udělali nebo neudelali a tak ani nevíme jak ten problém vyřešit a jak ho odstranit.
Víme jen, že nám to v něčem brání, pořád nám to způsobuje nějaké problémy a pořád ty stejné.
Někdy je to proto, že jsme my sami takto způsobovali bolest druhému nebo sami sobě nebo je to proto, že jsme tehdejší pocit druhého člověka pojali mylně za vlastní a neumíme se ho vzdát.
Otázka zní - V čem mi tato skutečnost brání, co mi bere a o co mě v současném životě ochuzuje?
Pokud si tuto odpověď v sobě rozebereme, zjistíme to nejdůležitější a to je to jak máme změnit tok svých myslenek.
V tento moment, už víme na čem máme pracovat.
Pracujeme tak, že prosíme za odpuštění za to, co jsme jinému činili nebo nečinili nebo co jsme mylně převzali.
Následně skutečně dovolujeme všem bytostem a sobě to, co jsme postrádali a v nynějším životě již takto se všemi jednáme.
Následně s překvapením zjistíme, že pokud byla projevem třeba bolest v našem těle, bolest se vypíná a odchází a po tom co nám bylo odpuštěno se již nevrací. Minulost byla od přítomnosti oddělena a je jen přítomnost a to už záleží zase na nás

[Slavek Krepelka]

.... Často ale nevíme co je příčinou, co jsme tenkrát udělali nebo neudelali ....

Takže pokud přešlapujeme, dělám přesně to, proč tu jsme znova a neřešíme správně?

S laskavým pozdravem, Slávek.

[Hela]

Přítomnost versus minulost nebo budoucnost – malý příklad ze života – jak si člověk komplikuje život, když není v přítomnosti

Občas se mi stává, že když odcházím z domu a zamykám, myslím v tu chvíli na něco jiného – třeba jestli jsem zavřela okno (v tu chvíli jsem myšlenkami v minulosti) nebo že musím třeba něco udělat (v tu chvíli jsem myšlenkami v budoucnosti). Následek ovšem je, že udělám pár kroků a nejsem si jistá, jestli jsem opravdu zamkla. Na určité úrovni to vím, protože to dělám desítky let a je to rutina, ale na jiné úrovni si přece jen nejsem jistá, protože jsem v tu chvíli myslela na něco jiného a nebyla jsem v tom okamžiku v přítomnosti. Končí to obvykle tím, že se jdu přesvědčit, tj. musím se vrátit.

Být v přítomnosti samozřejmě neznamená, že si nemohu naplánovat třeba dovolenou, napsat si seznam, co budu potřebovat, nebo třeba projektovat nějaká přání. Ale musím to dělat vědomě a nemyslet třeba na to, co mi řekla sousedka (to už jsem zase v minulosti), nebo na něco nepříjemného, co mě čeká (v budoucnosti). Zrovna tak mohu v minulosti hledat nějakou nesprávnou představu nebo přesvědčení, které mi celý život komplikují život. Ale dělám to vědomě a nebudu to dělat třeba při vaření, protože jinak se mi může stát, že jídlo spálím.

Takže být v přítomnosti, jak to chápu já, je dělat všechno vědomě. Používat mysl jako nástroj a nenechat se jí ovládat.

To souvisí i s prožíváním. Pokud člověk není v přítomnosti, neprožije si určitý okamžik, zůstane ta nedoprožitá emoce někde uložená, a bude mu třeba i po mnoha letech ovlivňovat život a dělat problémy.

[julietta]

Užasné prispevky od vás všetkých teraz čítam. Su pre mna inspiraciou, povzbudením aj potvrdením v mnohych vlastnych uvahach.

Každý z nás má ve svém životě nějaký úkol, proč tu jsme.

Presne.Vzdy som si myslela, že su to len frazy a nechapala som tuto pravdu.
Az ked, raz, odhodlala som sa na regres a dostala som sa do porodu, kedy som mala obmotanu šnuru okolo krku a vnimala som vsetky tie pocity, čo k tomu patria. Dodnes nemôžem mat niečo tesne pri krku a často ho mávam červený. mozno sa tam treba este pohrabat v pocitoch a prežívaní, ale nie je to nič príjemné Až som sa videla ako odchadzam z telíčka a teším sa, že idem kdesi hore "k nemu". Užasný pocit, byt niekde slobodna. Tešila som sa, že nebudem musieť prežívať bolesti , najma nepríjemne životne situacie, ktoré mi prebehli... ale odniekial prisiel hlas. : " Musís sa vratiť a dokončiť svoju ulohu! " Viem, že sa mi nechcelo, a dokonca so zlosťou som pozerala na mamu. Ale potom mi jej prišlo ľuto, že bude smutná, trápiť sa, tak som sa s pocitom nechuti vratila. O tažkom porode som nevedela, až teraz na"stare kolena " mi to mama potvrdila. Zrejme islo uz o klinicku smrt.
Stale vsak neviem aku ulohu mám dokončiť. A tak prešľapujem, ako píšeš alfka,
Akoby som niečo prežila a teraz šlapem na rotopede a nikde sa nepohybujem, predo mnou hmla. neviem presadnuť na bycikel a ísť.
Preto ma zaujali, tieto rozne metody.

A maju teda zvlastne účinky. Mam problemy so skakavymi nohami uz dosť rokov. Par nocu som si robila LK, zdalo,sa, že nefunguje a trochu som do toho zamiešala EFT ,ktory dal cimirek a uz 2noci sa zda byt klud. A pritom som uz tieto riesila niečo iné. Tak uvidime.

[LenkaX]

Přítomnost versus minulost nebo budoucnost – malý příklad ze života – jak si člověk komplikuje život, když není v přítomnosti

Občas se mi stává, že když odcházím z domu a zamykám, myslím v tu chvíli na něco jiného – třeba jestli jsem zavřela okno (v tu chvíli jsem myšlenkami v minulosti) nebo že musím třeba něco udělat (v tu chvíli jsem myšlenkami v budoucnosti). .

Takže být v přítomnosti, jak to chápu já, je dělat všechno vědomě. Používat mysl jako nástroj a nenechat se jí ovládat.

.

Souhlasím, být tady a ted je dáno všímavostí.Všimnu si, že jsem byla v minulosti a už to je velký pokrok.VŠIMNUTÍ SI....být vědomě ted tady.
Když jsem tady a ted , vše si pamatuji.Pokud jedu na autopilota ,sice se soustředím na to co dělám, ale nějak automaticky, není tu ta všímavost a tak si nic nepamatuji.Viz zamykání bytu.L.

[hanka]

Já se ještě na chvilku vrátím k původnímu tématu . Mám pocit, jako kdyby se všichni koukali na stejnou věc, popisovali to, co vidí, ale každý z jiné strany. A u někoho mám pocit, že hovoří sice dobře, ale o něčem úplně jiném (i když jinak také zajímavém) ..
Ono záleží na tom, jak se daná věc uchopí .. Všichni mají nějakou pravdu, ale chybí mi řešení původní záležitosti – to je vyvolání příjemného pocitu na dobu 6 – 7 minut (po dobu působení LK). Tak se přidávám do diskuse také a zamotám ji ještě o další pohled – tak, jak jsem věc uchopila já.
Myslím, že se LK různými promyšlenými představami zbytečně komplikuje. Podle mě jde čistě o vyvolání POCITU štěstí, nekonečné lásky.. Jakékoliv myšlenkové představy, kterými se ale snažíme ten šťastný pocit udržet, ho v konečném důsledku zmenšuje, nebo dokonce ničí. Člověk tím sám sebe znásilňuje.
Já to chápu podobně, jak doporučuje Norbekov. Vyvolat si pocit štěstí buď šťastnou vzpomínkou – např. když mi po porodu vložili do náručí dcerušku; nebo mi pocit ohromné lásky spolehlivě vyvolá vzpomínka na matčino objetí (asi v 7 letech- soudě podle výšky mé hlavy, položené na měkounkých matčiných ňadrech). Objímala mě sice mnohokrát, tohle objetí jsem ale tehdy prožívala s obzvláštním štěstím. Nebo mi podobný pocit vyvolává představa krásné krajiny – ani nevím, zda jsem tam někdy byla, nepátrám po tom – důležitý je ten p o c i t .
K jeho udržení si současně s pocitem štěstí (nekonečné lásky) představím tento pocit napsaný velkými písmeny, které vystihují velikost pocitu, až se sama stanu tím pocitem – jsem ŠTĚSTÍ, LÁSKA, KRÁSA , HARMONIE .. Vydrží mi to po celou dobu působení LK, nebo při spinování vody apod. Poté se ponořím do NIC –prázdna, nekonečna, na tak dlouho, kolik potřebuji. Obvykle se odtamtud vrátím naplněna klidem a mírem..
Tolik můj poznatek k navození a udržení šťastného pocitu pro provádění (nejen) LK
Hanka.

[LenkaX]

Nedá mi to nereagovat na přispěvek Hanky.Ano to je to k čemu jsem dospěla také,velká myšlenková složitost a zahlcenost,proto jsem si převzala z Kvantového unášení navození EUCITU.......tj.euforický cit........který vtahuje na léčené místo energii nulového bodu čili harmonii.Euforický cit má vícero stupnů od ticha a klidu přes radost ,lásku a blaženost.Toho se dosáhne při vyčištění mysli (učil to Ed.Tomáš...v nahrávce Tajemství mentálního klidu),stačí i malá chvilka,která nastane když si položím ot...Jaká bude moje další myšlenka? Zkuste si ji položit.......nastane ve Vás klid a ten Vás už harmonizuje.
Ale hlavně co mě nakoplo psát je Hančina zmínka o spinování.Jak víte probíhá tu na tomto světě velká manipulace s lidmi,jak na fyzické úrovni tak i na jemnohmotné.Já sama nemám tu schopnost tuto manipulaci na jemnohmotné úrovni vnímat,ale znám a věřim lidem, kteří ji mají.Co mi jako info přišlo do života je, že tachyony ....jsou nějakým způsobem manipulovány ,tak že snižují vědomí,další kde je mnoho skrytých ovládacích programů je spinování vody,některé zelené potraviny od velkých firem,Oberon..........znám léčitele který si jej pořídil...investice cca 120000 Kč ,ale z tohoto důvodu jej nepoužívá.Pozor na věci a metody,kterým byla třeba v postupu vložena informace ,která Vám neprospívá.A ještě za to draze platíte penězi.Pozor na mohutně propagované výrobky a technologie léčby,které nejste schopni ovlivnit srdcem a svou intuicí.Lenka