Fox_25 píše:jirik.tk píše: Zkuste si zrušit v autopilotovi touhu po dalších informacích.
Myslíš takový stav kdy je mysl absolutně prázdná? Přibliž mi to trochu prosím. ...
Nemohu mluvit za Jiřího, ale sám to vidím naprosto jednoznačně jako změnu vlastního přístupu a rozhodnutí se přestoupit od blbých keců (
těch ve vlastní hlavě) k činům s tím, že si člověk béfelem odbourá pochyby. Vůbec nemusí být mysl prázdná. Naopak, plná k přetečení, ale jenom jedním jedinným záměrem v daném momentě, nebo dokonce i dlouhodoběji. Absolutním soustředěním se na jednu jedinnou věc, kterou je třeba učinit. To se dá ale ještě samozřejmě převést do podvědomí jako zvyk. Záleží, zda člověk chce stálý výsledek, nebo něco momentálního.
Jenom jako příklady:
a) Pokud bude člověk chtít trvalé zdraví, je dobré naučit podvědomí se tam nejen dostat, ale i držet jako zvyk.
b) Pokud chce proměnit policajta na žábu, asi to bude lepší dělat od kusu podle závažnosti potřeby, ne jako zvyk na potkání
Začal sem to soustředění poněkud študovat na sobě. Chodím necelé dva týdny každý den 4-5 kiláků po koleji, anžto tu mám za barákem trať, kde vlak projede s bídou jednou za den, krokem a houká jak zběsilý, protože je tu spousta nechráněných přejezdů.
Sleduju:
a) Jaký vliv má mé myšlení na to, jak držím balanc. Veliký. Pokud jen tak bloumám po kde čem, jde to celkem fajnově i s připaženýma rukamma. Jakmile ale myšlení na cokoliv poněkud víc zaostřím, víc se na téma soustředím, šup a už mávám rukama, pak i nohou a dokonce občas musím sešlápnout vedle koleje. To samozřejmě bude trvat jenom do té doby, dokud se mi to balancování nedostane do krve a tudíž se mi stane zvykem. Veškeré pochyby jsou stejně rušivé jako jakékoliv nesoustředění se na jednu věc.
b) Chování těla fyzicky. Pokud se dokážu pohybovat velice uvolněně, jde to fajn a šlapu až kolem nějakých 4km/h. Jakmile si to ale nehlídám, má tělo snahu tuhnout v očekávání dalšího balancování a jde to čím dál tím hůř a pomaleji, víc mávání rukama a nohou a často aj musím zastavit a tělo donutit, aby se opět uvolnilo.
Samozřejmě oba efekty se i prolínají. Tělo tuhne čím víc se v myšlenkách na něco soustředím a uvolňuje čím víc jen tak bloumám a vědomě ho držím uvolněné. Poota by mi nejspíše řekl, že při tom myslivém bloumání jdu směrem k alfvě a asi bych se pod to i podepsal, ale měřit nemám čím.
Jde o naučení se bezchybné komunikace mezi myslí a buňkama, naučit mysl a tělo jednat na základě nových, vědomě vypěstovaných zvyků, stejně jako vědomých okamžitých příkazů bez rušivých vlivů, takže bez pochyb a odbočování, takže vycvičit si vědomou i podvědomou mysl a jejich soustředění se. Hold ještě při tom naučím taky tělo chodit samo po koleji, stejně jako ho člověk naučí třeba jezdit na biciglu
Další fáze bude ho to chození naučit poslepu
Ono to sice zní jako blbost, ale není. Tělo je daleko talentovanější než si většina z nás uvědomuje, viz Kommisarov a další, konec konců i já. Ty omezení jsou jen v našich představách.
S laskavým pozdravem, Slávek.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
Taky věřím, že ty úžasné schopnosti každý máme, jen se na ně dostat a umět je využívat. (Určitě ty mentální bloky do nás nenamontoval "stvořitel", že? 
)
Psala mi Julietta, že i její známí pocítili účinky ještě dlouho po takové meditaci a život se jim změnil v mnoha směrech, k lepšímu samozřejmě. 
Přesně 