[quote="A(&F)"] ... citace: ...
Účastníci studie pozorovali při zhoršující se senilní demenci zvýšené množství hliníku ve vodě používané k dialýze. Při snížení hliníku příznaky demence ustoupily.
Tu studii bych rád viděl, projel jsem jich citovaných pár v mnou uvedeném odkazu a
1) nemluvě o tom, že není na účastnících studie, zvláště pak u dementních nemocí cokoliv uvádět
2) žádná ze studií na který jsem položil oko týkající se vztahů Al v pitné vodě neuváděla nic podobného. Co uvádějí do jedné je jakási souvislost, ale problém je v tom, že zdaleka ne konsistentní, ne příliš výrazná a v jedné studii nikoliv závislá na obsahu Al ve vodě, pouze na přítomnosti.
3) Co se týče dialýzy, byly tam taky problémy s tím, že do ní dávali různé příměsi a taky nějakou hliníkovou. Při té dialýze se taky silně projevují problémy s regulací poměru hořčíku a vápníku v krvi, protože při použití citrátu sodného stejně jako heparinu, i když míň, jako protisrážlivých látek, se velice narušuje propustnost buněčných stěn a tím se nesmírně zvyšuje jejich obsah kde čeho, co by se do buněk normálně nedostalo. Je tedy otázkou, co z těch všech chemií způsobuje momentální demenci. Navíc ani tento jev nebyl konzistentní a ve skutečnosti k němu docházelo jen u zdaleka ne celé poloviny acientů, tedy k té demenci.
Hliník údajně není schopen projít ochrannou bariérou mezi krví a mozkovou tkání. Jak toho dosáhne? Jednoduše. Hliníkové ionty jsou maličké, poloviční velikosti než jsou minerály důležité pro tělo a mysl: vápník, hořčík, draslík a sodík. Očividně projde, jenže jeho schopnost se vázat na tkáně taky soupeří především s momentální hladinou volného železa ve tkáních, dále v pořadí s vápníkem, fosforem a hořčíkem. Z toho, co se dá dopátrat a mně porozumět, ten hliník se dostává do tkání především při chudokrevnosti, nedostatku vápníku a křemíku. To uvedli, ale hořčík v tom bude tutově taky. Křemík dokonce Al ze tkání odstraňuje. Jde tedy spíše o jakousi, byť i ne zcela průkaznou závislost na rovnováze mnoha minerálů.
Hliník narušuje strukturu mikrotubulů tak, že soutěží s hořčíkem o volné receptory s výhodou. Na tubuly se váže desetkrát rychleji než hořčík a obsadí tak více vazebných míst. Poškozuje tak mozkové buňky a strukturu nervového systému.
Ačkoliv to je pravda, stále je taky pravda, že:
1) Už jenom diagnostika používaná při studiích je kromě pitvy navýsost nespolehlivá a i pitevní diagnostika mnoha studií byla v minulosti neadekvátní. Pokud to pominu
2) pouhých cca 55% - 75% diagnosovaných Alzheimrů vykazuje zvýšenou přítomnost AL v mozkové tkáni.
3) Mraky dalších neurodegenerativních nemocí, které mají společnou charakteristiku s Alzheimerem v tom, že jsou zauzlované ty mikrotubule a že se tvoří na nervových tkáních nánosy antibodies and globulínů, tedy produktů imunity, přítomnost AL je v nich podstatě menší než u Alzheimera.
4) Číslo je vycucaný ze zkumavky a zdaleka nemusí odpovídat chemii v těle.
5) Je ještě několik teorií příčin nejen Alzheimera, ale i podobných nervových onemocnění s těma zauzlovanýma shlukama mikrotubulí, včetně virálních a plísňových napadení, o kterých se moc nikde nemluví, ale které mají taky svá nálezová opodstatnění.
Studie před 20 lety naznačovaly spojitost mezi demencí a hliníkem, když vědci našli v mozku lidí trpících Alzheimerovou demencí významné usazeniny hliníku. Jistě, autor však opoměl uvést v jakém procentu a jakými metodami.
Vědci považují hliník za nervový toxin a v účincích se podobá rtuti. Rtuť a hliník působí toxicky na nervový systém, zhoršují regeneraci organismu, brání účinku antioxidačních enzymů. brání detoxikaci organismu Vynechme rtuť. Hliník byl skutečně prokázán jako velice jedovatý nervový jed, akorát že to bylo vždy prokazováno injekcí do mozkovny krys, nebo do organismu a nenašel jsem v jaké formě. To naprosto nic neříká o tom, jak se chová Al pokud přijde v potravě. To udělá i hořčík a vápník a kde so, záleža i na množství. Mluvě o potravě, s potravou přijímáme zhruba 95% Al a zbytek je picí voda. Rozdíly obsahu AL u picích vod byly řádově od několika setin procent do 0.11 procent. Celkový rozdíl přijímaný ústy s bídou počitatelné. Jak již zmíněno, tato dedukce pochází z častých problémů s hlinikem a i stařeckou encefalitidou, demencí a alzheimerem u lidí s ustřelenýma ledvinama, kteří musí chodit na ledvinu. Osobně oceňuji spolu s výzkumem, že z takových údajú, které však byly i při své nespolehlivosti předloženy svého času jako důkaz Al coby příčinnosti Alzheimera, jsou dost nepoužitelné.
Hliník poškozuje všechny tkáně. Hliník živé organismy totiž pro metabolismus nepotřebují a nepoužívají. Hromadí se zejména v mozku a kostech. Je ale méně toxický než olovo nebo rtuť. Ale zase se ho organismus obtížně zbavuje. To je jaksi pravda.
1) Pan doctor by si asi měl naštudovat albumin, pak by snad netvrdil, že hliník nemá v metabolismu alespoň u zvířat a i u člověka žádný význam.
2) Je to otázka množství a zdraví člověka. On se totiž hliník z těla vylučuje velice dobře i močí a tutově toho jde víc játry. Nejvíc ho obsahují kosti a plíce, ne mozek. V mozku, pokud ho lze vůbec zjistit, jsou ho natolik stopová množství, že chemicky se to nezvládá a jsou ve skutečnsoti známy jen tři metody, všechny spektrografické, které dokáží s jakous takous přesností určit jeho přítomnost a množství. Kosti obsahují cca 50% a plíce cca 25%, zbytek je porůznu. Zdravá dospělá osoba obsahuje prý cca 30-50mg Al. (pokud teda zrovna nespolkl hrsť hliníkových prášeků proti pálení žáhy. http://cs.wikipedia.org/wiki/Antacida#A ... 8D.C3.ADku
)Projevem hromadění hliníku v organismu je porucha mentálních schopností: zapomnětlivost, porucha koncentrace, paměti a též demence. Může vyvolávat řídnutí kostí, poruchu ledvin a srdce. Dále poruchu chuti, zubní kazy, zácpu, nachlazení, únavu, bolesti hlavy, záněty žaludku a střeva vč. žaludečního vředu, kožní nemoci…
Opět by mně zajímalo, za jakých podmínek a kde to ten člověk vůbec sebral. Mnou uvedený odkaz je ze zprávy vypracované pro Kanadskou státní dělnickou pojištovnou v době, kdy ještě byla hodně štědrá, se specielním ohledem na toxicitu Al ve spojitosti s Alzheimerem. Někdo prošel literaturu velice pozorně a zjistil, že otravy hliníkem se v průmyslu sice vyskytují, ale jde především o plicní vláknitost v případě, že hlinikový prach je vdechován pokud je obalen minerálními oleji. obalen živočišnými to nepáchá. (zřejmě šlo o nějaká chladiva) Taky je problém s hlinikem na plicích u svařečů, dále v bauxitových dolech silikóza, ale ne hliník. Žádnej alzheimer kromě dvou případů, a to to študovali celosvětově, jeden který by mohl připadat v úvahu, kdyby si dotyčný neplácal hubu 30 let nějakým hliníkovým krémem a druhý, 27 letý ožrala, beze stop hliníku na mozku, na toho Alzheimera umřel. Nicméně ty obsahy a stopy a kolik Al na mozku jsou vážně sporné, protože cca 30 let a dřív nebyly moc praktikované skutečně relevantní metody určování a taky docházelo ke znečišťování vzorků testovacími a konzervačními chemikáliemi atd.
Zatím je stále rozsudek na spojitost hliníku a Alzheimera ve vzduchu. Jsou argumenty pro i proti, ale je to hodně komplikovaný problém a hlavně nikdo absolutně neuvádí jaké formy příjmu Al za jakých podmínek a pořád je otevřena otázka, zda je Al příčinou, nebo průvodním jevem Alzheimera. Další problém je, že postihuje podstatně víc ženy než muže, takže tam bude taky nějaký zakopaný pes a s tím, že mužský většinou víc dlabou bych to očekával spíše obráceně. Taky se prý absolutně nevstřebává Al z protipoťáků a voňáků přes kůži. Trávícím systémem se prý prakticky nevstřebává taky. Furt stará písnička, co jsem ji už zazpíval.
Anri, pokud se chceš skutečně něco podstatného dozvědět nemá cenu lízt po prodejních stránkách. Osobně se do takových zpráv už pouštět nehodlám, udělal jsem to mockrát, hlavně ze začátku, a dopadá to vždy úplně stejně. Oni si totiž broučci vybírají jenom to, co se jim doslova hodí do krámu. Někdy to i sedí a daleko častěji jen tak na čtvrt zadku. V češtině (stejně jako v jiných jazycích) je navíc ještě riziko chyb v překladech, či schopnosti autora porozumět správně cizímu textu, pokud to jde ze zahraničí.
S laskavým pozdravem, Slávek.
Jinak nikomu definitivně nechci navrhovat, že s hliníkem není nic špatně. Chlorid může být průser a zrovna tak hydroxidy ve vakcínách a další sloučeniny jsou ve hvězdách. S oxidama by problém být definitivně neměl. S hydroxidem ústně tak nějak nic moc, ale kdo ví. Teď ještě jak je to s tím Kamenčákem v Chomutově a výskytem Alzheimera kolem něj. Ten kamenec by tam mohl hádám být i v pitné vodě.
Příspěvek jsem Ti přesunul a ten "dvoják" smazal - poo.
... Anri ... 
) ...... (by Anri, reakce na ilemův podpis 
... takže ten práškový kovový hořčík perorálně přímo do žaludku asi nebude to správné ořechové ... 
...
... Anri ...
... mno, jelikož předpokládám, že jsi měla přibližně stejný deficit magnesia jako většina lidí dnešní doby, tak ono je to také tím, že pokud máš teď dostatek hořčíku a železa (+ jakž takž vyvážené poměry mezi nimi), tedy prvků tvořících základní funkční složky červeného barviva lidských krvinek (/ podporujících jejich činnost), dochází tudíž aj k lepšímu přenosu živin a kyslíku v těle (+ jejich následné zpracování) ... 
...