MUMIO
Slávek D. Křepelka alias SDK
Druhá kapitola
Co to dokáže a co s tím kdo dokáže?t
Léčit rakovinu a mnoho jiných neduhů, nesrůstavé a staré zlomeniny, dobudovávat některé dávno ztracené části kostí, všeobecně upravovat metabolismus těla i to, čemu se říká omlazovat. Detailní výčet by byl jaksi předlouhý. Perverzní farmaceutická filosofie už přes sto let hledá v mumiu "aktivní" látky a sice nějaké nachází, ale izolované jaksi nedělají ani zdaleka to, co dělá mumio, nemluvě o jejich umělých chemických napodobeninách.
Dalším aspektem mumia je, že jaksi nemá nežádoucí postranní účinky, pokud za postranní nežádoucí účinek nepovažujeme například to, že někomu začne po mumiu dorůstat odoperovaný kyčelní kloub nahrazený titaniovým. To je pak skutečně průšvih. Problém s mumiem je, že jeho výskyt ve známé formě je relativně vzácný a to pak něco stojí, a jak cokoliv něco stojí, najde se vždy dost hochštaplerů, kteří to v nejlepším případě s něčím míchají a v nejhorším vám prodají nějaký "asfalt", samozřejmě s malou slevou. Takže pozor na prodávané mumio. Pokud jej najdeme jako součást nějakých preparátů, je toho v nich tak máááálo, že to nemá cenu obalu.
Proč to funguje?
Pokud by někdo snad ode mne čekal odbornou přednášku na všechny složky mumia a jejich vzájemné působení mezi sebou a se vším, na co působí a co dělají v těle, na vitamíny, minerály, fenoly, bílkoviny, kyseliny, zásady atd.atd. ať se poohlédne jinde. Je toho tolik, že i výkvět farmácie v tom i po stu letech jenom nesmyslně tápe, a že farmácie zaměstnává nejbystřejší absolventy biochemického vzdělání. Jak říkal Jára Zimmerman: “Tudy ne!”
Vysvětlím to snad daleko srozumitelněji na analogii, kterou by většina soudných lidí mohla celkem snadno pochopit. Představme si, že lidské tělo je ohromná továrna, která se zabývá zpracováním kde čeho. Má své mechanické oddělení, své elektrické oddělení, své chemické oddělení atd. a hlavně svou údržbu a přestavbu, projekční a inženýrské oddělení, vnitřní dopravu, sklady a kolem habaděj místa k rozšiřování.
Do této továrny pak denně vjíždí vlaky naložené kde čím, rozbitým betonem ze staveb, kovošrotem, starým nábytkem, kamením, starými i novými auty a novinama, vyjetým olejem, přepálenými tuky, prostě zpracovanými i nezpracovanými surovinami, které v továrně třídí, rozbíjí, chemicky louhují, taví a dělají co mohou, aby vyprodukovali dostatek energie a náhradních dílů na nic jiného, než na svůj vlastní provoz a údržbu. Jenže, 99% takzvaných surovin je buďto doslova na hovno, nebo jsou při tom návalu nezpracovatelné, a dopravní oddělení většinu toho, co přijelo jedním koncem, v celkem nezměněné formě, jenom jaksi hodně rozmělněné a pomíchané, lifruje druhým koncem a i přes plot ven.
Inženýři a plánování sice májí velice dobrou představu, čeho je nutno docílit, ale kádři středního vedení, přetížení papírováním jednak nadměrného přísunu surovin a jednak vyhodnocováním zpráv o jejich ubohé kvalitě, se s inženýry a plánováním nechtějí ani bavit, maje tato oddělení za kupu nerealistických, idealistických oslů. Střední kádři a makáči dřou jak mukli, je jich potzřeba 10x více, než by bylo zapotřebí při přísunu nejen méně, ale hlavně kvalitnějších surovin. Vedoucí Střívko, zodpovědný za přebírání a rozbíjení surovin to nezvlá, vedoucí Ledvinka a Slezina používají na údržbu staré a nevhodné vruty vylámané ze starého nábytku, holé a nastavované dráty, protože vedoucí Nadledvinka není schopen v tom návalu donutit svými příkazy vedoucí v produkci nových šroubů a i kdyby byl, produkce vázne i na nedostatečném dolování čistého železa z betonových bloků a syntéze izolace z přepáleného oleje, atd. Dopravní oddělení vedoucího Pumpičky se pro samý bordel na cestách vnitřní poštovní dopravy integrované s dopravou náhradních dílů a nářadí může utlouct k smrti a čím víc, tím víc mu na nich uvázne náklaďáků a vagónů zase díky mizerné údržbě a nadoručené zboží se hromadí při cestách a hnije a rezaví a jen krysy ten bordel jakoby nějak čistí, ale zároveň do něj serou. Díky všeobecným nedostatkům potřebného se nafukují sklady tím, co by se mohlo hodit, místo toho, co je skutečně potřeba. Inženýři a plánování se snaží seč můžou skladům ulevit, omámení smradem z všehochutě unikajících chemikálií a hniloby a hlavní inženýr Špekáček všechny nutí projektovat další skladovací prostory nikoliv z materiálů, o kterých všichni vědí, že jsou zapotřebí, ale z toho, co si myslí, že je k dispozici. Fabrika se rozlézá do okolí a vedoucí Tučný si libuje, kolik má pod sebou zaměstnaců těšíce se na prémie, zatímco vedoucí Konečník se každou cvíli hodí marod. Odvoz po hlavní dopravní tepně továrny pod jeho vedením často vázne a kdykoliv se Konečník nevyskytuje, vychrlí jeho brána to co se během jeho aktivního řízení nastřádalo.
Snad si to dokážete domalovat. V kostce se dá říct, že nemocná továrna funguje stejně mizerně jako nemocné tělo a obráceně. Nic nefunguje jak by si vedení představovalo, protože politicky zaměřené vedení je tupé, zabývá se zábavou i v pracovní době, nechává se oblbovat i podplácet křivými dodavateli a má jenom velmi mlhavou představu o praktickém řízení podniku, získanou z televizních seriálů minulé éry. Tyto vymydlené mozky žijí v představě, že když přece do továrny navalí víc čehokoliv, co nějak obsahuje všechny suroviny nutné pro její provoz, stačí podřízenou hierarchii víc honit a že tak nutně zvýší produkci zé zázračné továrny, která má přeci schopnost si cokoliv vyrobit a postarat se sama o sebe. Vždyť má má lisy, má soustruhy, má kladiva a šroubováky, náklaďáky a pece, má inženýry, má kotle a rozsáhlou dopravu a reaktory a svářeče a zedníky a taviče a a a … má přeci vše, co potřebuje, jen přitlačit na pilu.
No, a jednoho krásného dne to už začne po fabrice bouchat a praskat ve švech, hromady toho, co by se mohlo hodit smíchané s vyloženým odpadem už není prostě kam dávat, nestíhá už nestíhá nic ani skladovat, neřkuli rozebírat a rozbíjet, ani vyvážet a k plotu už se nikdo přes tu hrůzu nedostane aby to šoupl alespoň pře něj. Už ani není jak se rozrůstat a sajrajt se hromadí nejen podél cest, ale ve všech provozech a to i v kanclech.
Ale zde přichází ke slovu vrátný Hubatý. Děsně se naštve, když už mu takzvané suroviny, které vedoucí zásobování Bachorek často odmítá přijmout, lítaj poloshnilé zpátky před vrátnici a nesmírně mu ztrpčují život. Dá inzeráty za své a začne objednávat čisté suroviny. Nyní již do fabriky nepustí ani listonoše, nemluvě o prodavačích nekvalitního odpadu a telefon na vedení podniku ustřihnul. Zahazuje platby korumpovaným dodavatelům a přísun mizerných surovin začíná váznout, spolu s kusy betonu nyní přichází cement, štěrk, písek a armatura, ke kovošrotu Hubatý přiobjednává železné pláty a tyče, k rozbitému nábytku fošny a prkna, k starým lokomotivám pěkné lesklé šroubky a nýtky všeho druhu a místo přepáleného oleje pustí přes vrátnici jenom panenský olivový a místo vyjetého naftu. Vedení řádí jak deset ďasů, Hubatého šikanuje a rádo by se ho zbavilo, ale Hubatý rychle získává na svou stranu všechna oddělení a brzy se po drsné vnitropodnikové konfrontaci stává ředitelem podniku. Údržba má nyní čím spravovat, tavírna se vyhrabává ze šrotu, skladníci odklízejí bordel z cest a vyklízejí sklady, pomocníci čistí kanclíky a provozy. Konečně se i ve fabrice opět začaly vyrábět správné šroubky, spousta řidičů byla přeřazena na čištění kanálů a do údržby vozidel, inženýři se toho chytili a místo flikovacího záplatování začli rušit nyní se vyprazdňující sklady a obnovovat strojní park a výrobu a zařízení skuhrající leta pod nákladem nevhodných surovin. Slezina a Ledvinka si libují, že nemusí řešit neřešitelné, Nadledvinka má novou, čipernou sekretářku a začal zase komunikovat a vedoucí Tučný přišel o práci.
Pokud si to jaksi shrneme, můžeme říct, že mumio představuje dokonale strávenou stravu. Vše přírodou poskládané, co považujeme za dobré jídlo, je v něm rozbité do mrtě a do základu a tělo nemusí nic z mumia pracně dolovat, jako to musí dolovat z “čerstvé” stravy. Mnohé z toho, co se v mumiu vyskytuje, si tělo ani vyrobit nedovede, protože mu to není vlastní, nebo mu to bylo kdysi za mlada vlastní, ale s koncem puberty bylo zavřeno oddělení vedoucího Brzlíka, který zde byl jenom na dočasný úvazek. Ani bakterie, které nám v těle pomáhají, nedokáží zdaleka vše, zatímco v přírodě žije tolik organismů, že to společně nejen dokáží, ale ještě hodně přetvoří nejen pro potřeby rostin, ale i živočichů, pokud se k tomu živočichové dostanou. Proto jsou kvašené stravy tolik ceněny, ale i ty kvašené jsou proti mumiu nesmírně jednostranné. Proto Eskymák jedl shnilou rybu, když bylo zle, proto si Frantíci tolik potrpí na sýry, proto Číňani zakopou na měsíc vejce do země, než ho snědí a proto máme jogurty a kvašáky a kefíry. Jenže mumio to zdaleka není.
Proto taky pracuje hladovění, ale to už mluvíme o vrátném Novozámeckém, na kterého jsou skoro všechna odělení pěkně naštvaná, protože má pocit, že nebude z čeho opravovat, ale pak se při úklidu zjistí, že vlastně je a podnik se uklidní.
Mumio ušetří tělu hrozné práce s trávením, nejenom v žaludku, ale také v krvi a ve tkáních. Tím uvolní nesmírný pracovní potenciál těla, specielně látkovou výměnu, zásobí údržbu vhodnými součástkami, což se nutně musí týkat když ne všech metabolických procesů, tak alespoň jejich drtivé většiny.
Toto, drahý čtenáři, je důvodem, proč mumio dokáže vyhostit rakovinu, revmatismus, dorůst chybějící tkáně, shodit špeky atd.
Komuže za toto poznání vděčím?
Mé nesmírné díky patří dnes již zesnulému keříku rajčat, který se v minulosti sám jaksi zasadil na vývěru z mého septického trativodu, do kterého jsem se předtím provalil na sekačce, než jsem se vzmohl na trativody nové. Pánové, to nebylo rajče, to byl malý strom,
temně zelený, silný dost na to stát a nést své ohromné plody. Jaká umělá hnojiva? Vždyť to je blbost.
![Sleep :zzz:](./images/smilies/icon_sleep.gif)
Slávek.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.