Přidávám se se svou troškou do mlýna
Koncem minulého roku jsem se rozhodla, že vyzkouším přechod na pránu, vybrala jsem si datum 1. února a připravovala jsem se tak, že jsem svému tělu opakovala, že od 1.2. se začne na 100% živit pránou. Byla jsem přesvědčená, že to mé tělo umělo vždycky, protože jako malé dítě jsem byla typická "nežerka", běhala jsem po vsi a okolních kopcích celé dny a doma byl vždycky boj, když jsem měla něco pojíst. (Tehdy mě ze zoufalství naučili na sladké, které jediné jsem ještě brala na milost.)
Od prvního února jsem tedy přestala jíst a pít "normální" stravu, pila jsem jen vodu. Hlad jsem neměla ani na chvilku, časem přišly chutě, ale to bych předbíhala. Pátý den navečer jsem začala zvracet, a to mi vydrželo asi 10 dní.( V té době mi připadala naše výborná studniční voda strašně těžká na můj zkoušený žaludek, tak jsem popíjela převařenou, která se mi zdála jemnější.) Tělo se čistilo od pěkných svinstev, ani jsem netušila, co jsem vše "skladovala". Strach jsem neměla, prostě jsem důvěřovala, že tělo ví, co dělá. Objevovaly se i různé bolesti dutin, svalů, kloubů... ale nikdy to netrvalo příliš dlouho, maximálně pár dní, tak jsem se radovala, jak se pěkně čistím. Asi týden jsem měla krev v moči, někdy to spíš vypadalo jako moč v krvi
Bohužel, nárůst energie se nekonal, protože při tom všem čištění jsem byla ráda, že můžu jakž takž normálně fungovat, často odpočívat, nezatěžovat se...
Za 29 dní jsem zhubla 1 kg!!!! ( A přitom jsem dost baculatá kachna
) Jasný signál, že pránu baštím naprosto dokonale. Nádhera! Jenže - 30.den začalo tělo likvidovat zásoby tuku ( asi), protože jsem zase začala zvracet, a to takovou šílenou kyselost, že mi to během pár dní natolik popálilo hrdlo, že jsem nemohla polykat, mluvit... byl to děs! A tehdy jsem pochopila, že je čas končit, dát tělu signál, že s drastickým čištěním končíme. ( Představa, že všechny mé "špeky" projdou takhle mým krkem, byl čirý děs!
) Takže 33.den odpoledne jsem začala popíjet šťávy a postupně přecházela na normální stravu. ( Za ty poslední asi 4 dny jsem měla na váze asi o 4 kg méně.) Týden jsem víc ležela než něco dělala, ale postupně se dostávám do normálu. Ještě se mi večer stává, že zvracím nějakou kyselost ( už ne tak drastickou), asi ještě dočištění?
Ale už je mi většinou fajn.
Takže : 1) živení se pránou není nesmysl, naše těla to dokážou
2) doporučuju občasné "menší" pročišťování, tohle byla fakt "jízda"
3) nechci jásat předčasně, ale zdá se, že jsem přestala být závislá na sladkém!!! Jaká úleva, pochopí jen ten, kdo nějakou závislost má. ( Zřejmě
nepřežily nějaké "breberky", které sladké vyžadovaly.)
4) jsem ráda, že jsem tenhle svůj pokus absolvovala, ledacos si ujasnila, vyčistila se a všechno to přežila
A rodina i přátelé si oddychli taky.
( Bylo zajímavé, že pokud mi nebylo jo blbě, ráda jsem vymýšlela, co budu vařit, hledala nové recepty a rodina si pochvalovala, jaké bašty jí
servíruju.
Já to jen ochutnala, a pak vyplivla, protože jsem hlad opravdu neměla, jen ty chutě - a to stačilo jen užít si to v ústech.)
Snad to někomu pomůže, protože i ty neúspěšné pokusy jsou cestou, která nás někam dovede.
Tak ať se daří!
kachna