Zmocňuje se mne přesvědčení, že je to se střevní tolerancí chloridu a vůbec hořčíku a boronem ještě možná jinak. Zatím jsem se nejen od včerejška nepo
ale ani nevy
a to jsem dal opět ráno čajík s 30 kapkama chloridu hořečnatého, tedy dvakrát tolik, než jsem kdy unesl než se věci začaly docela hýbat. Tož teď dumlám čajík bez medu, ale za to jsem vylezl na 44 kapkek chloridu hořečnatého. To ty věci do sebe rvu nalačno, aby mi to nezkreslovalo jídlo. Nějak na mne leze neodbytný pocit, že u té střevní tolerance jde daleko víc o to, jestli žaludek s dvanáctníkem jsou schopny přivést obsah na přibližně pH7, neb ne.
Pokud je to moc na kteroukoliv stranu, buďto vrhnem, nebo nás to prožene. S tím hořčíkem mi to vychází, že pokud je nedostatek HCl, dvanáctník eventuelně už pH nemá čím upravit a urychlí proces zbavení se příliš zásaditého spodem. Co se týče askorbové, zase to nedovede nijak neutralizovat žaludek a záleží, jak si s tím poradí dvanáctník, mokud už ne, postrčí to spodem. Nemám to samozřejmě nijak vědecky ověřené, ale dává mi smysl, že chlorid hořečnatý, byvše zásadou, pufruje askorbovou a naopak, a tím se střevní tolerance jak na jedno, tak i na druhé, velice zvyšuje. To jsem zvědav, kdy ze mě konečně vůbec něco vypadne. Co se děje se vstřebáváním ze střev je jiná kapitola, ale střevní tolerance s tím asi má pramálo společného.
S laskavým pozdravem, Slávek.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.