Jestli jsi neměl kádinku plnou a naměřil 150 kohmů, pak je to ještě horší. A jestli jsi měřil s elektrodami vzdálenějšími, je to ještě víc horší.
Výpočet je takový: aby ti vyšla vodivost, musíš přepočítávat na centimetry.
Obvod elektrody pí r na druhou. V centimetrech to vychází pí x 0,2 na druhou = 0,125
Abys dostal plochu - vynásobíš délkou - 10cm a máš plochu 1,25 cm2
150 kohmů podělíš 1,25, abys dostal odpor na cm2. Dostaneš 119 komů.
Tuto hodnotu vynásobíš vzdáleností elektrod - zase v cm, což je u tebe podle obrázku 1, takže zůstává 119 000 ohmů.
Vodivost je 1/odpor a vyšlo mi teď 8 mikrosiemens. Někde jsem se seknul, asi v minulém výpočtu jsem zapoměl převést kohmy na ohmy. To jsem celý já.
Seků ve výpočtu jsem nadělal víc, než je zdrávo, takže opravuji.
Obvod elektrody je 2 x pí x r, takže 1,256. Vynásobeno délkou (10cm) je 12,56 cm2
Odpor přepočtený na 1cm2 je 11 943 Ohmů pak by byla vodivost 84 mikroSiemens. Pokud je zanořeno pouze 8 cm vychází vodivost na 105 mikroSiemens. Kvalitní kohoutí voda by to mohla mít. Tento výpočet bude zřejmě správný a omlouvám se za zmatek.
Doporučuje se minimálně čtyřnásobek průměru elektrod, ale čím víc, tím líp.
Aby byla informace úplná, toto neplatí pro elektrody ploché s zakrytou zadní stranou a boky (aktivní pouze čelní strana stříbrného plechu). Tam pak může být vzdálenost téměř libovolná. Nejhorší jsou elektrody čtvercového nebo obdélníkového průřezu. Tam je i při libovolně velké vzdálenosti největší proudová hustota na hranách (jev známý z hromosvodů) a na těch hranách místo koloidu vznikají "brambory".