Mikrobi jako pomocníci + pH těla.

[Lenca]

Takže, kyselé potraviny i nepotraviny nemusí být kyselinotvorné. Kdysi mne pálívala žáha,po ozařování....
stačila sklinka vymačkanýho citronu a... voala, kyselost byla pryč. Je to daný jakousi reakcí organismu....
takže si myslím, že by se mělo maličko zrevidovat úsilí a nebrát v potaz kyselé, ale kyselinotvorné, nebo zásadotvorné.
na první pohled to může být jasné, ale ve finále si to organismus přebere po svým.
O tom by se mělo diskutovat a licitovat.Někdy se felím i já, a to zkouším kdeco a volizuju papírky a močím na ně jak smyslu zbavenej.....Jasně že mne to dnes netrápí, páč si dám půllitr živé vody z přístroje od cimirka a jsem v poho, i kdyz zpráskám něco, co bych neměl....

jedna z možností účinkov citronu. Citronová štava užitá pred príjmom potravy. neutralizuje žalúdočné kyseliny, ktoré zostali v žalúdku.

Taky mi to nedalo spát, a tak jsem hledala a hledala. Nejdříve mi pomohl J.Janča Stopové prvky a kovy života v přírodě.
"Např. citrón má velice kyselou chuť, ale kyselost je dána vazbou kyseliny na uhlík, po spálení citrónu ohněm se uhlík odpaří a v popelu zůstane jednoznačně převaha sloučenin kovů jakožto zásadotvorných látek nad nekovy jakožto kyselinotvornými látkami. Tedy určujícím základem je podíl nekovů."

a dále:
Jak to, že kyselé ovoce, které obsahuje kyseliny, naše tělo neokyseluje?
V ovoci a zelenině je případná organická kyselina doprovázena mnoha zásaditými prvky, jako jsou draslík (K), sodík (Na), vápník (Ca) a hořčík (Mg). Organické kyseliny se po oxidaci mění na oxid uhličitý (CO2) a vodu (H2O), zásadité prvky zůstávají a jsou k dispozici pro neutralizaci kyselin v těle. Totéž platí pro některou zeleninu (např. rajčata). Zní to sice paradoxně, ale kyselé potraviny ve skutečnosti snižují množství kyselin v našem organismu. Například limetky se svým pH 1,9 jsou silně zásaditou potravinou. Jak je vidět na příkladu limetek, chuť potraviny nehraje roli. Proto se většina ovoce a zeleniny i přesto, že někdy obsahuje značné množství kyselin řadí mezi tzv. zásadotvorné potraviny.

Více zde: http://zelenepotraviny1.webnode.cz/news ... potraviny/

[poota]

.. ráno pH své moči 4,9 něco ve mě hlodá a neumím si vysvětlit, jakto že jsem naprosto zdravý a bez problému, ...

Někde jsem to tu už psal, že pH moči je poněkud ošidné
Ono se jedná vlastně o odpad.
Dá se to přirovnat ke sledování jak špinavá voda vytéká z pračky a snaze podle toho usuzovat na to, jestli pračka pere správně. Přitom to závisí hlavně na tom, jak špinavé prádlo jsme do ní dali.

Zdravím - poota

[dlouhynick]

...Nefunguje acidobazický píst Je jedno z jakých důvodů, to se dá lehce zjistit, ale nefunguje a to je zásadní! K tomuto zjištění slouží právě měření pH moči, které má svá přesná pravidla....

Batlesi, měl bys vysvětlení pro to mé nízké pH ?? Trochu mi vrtá hlavou... Dnes "ráno" (první moč v 8:30) pH 4,9 a ve 14 hod pH 6,9. Ráno na snídani klínek domácího smetanového dortu (synek měl narozky) a na oběd ve 13:30 hod "chlupaté knedlíky" (bramborové) s Dunajskou klobáskou uvnitř a s kyselým zelím navrchu. Dalo by se říct, samá nezdravá strava a takový výsledek ve 14 hod... Přece to knedlíky (bramborové) nemohly za 30 minut zvednout o 2 stupně pH, když byly s kyselým zelím.. ? Nebo je jedno, kde leží střední hodnota denního pH a důležité je jen "pumpovat" o ty 2 stupně ??? V tom ještě nemám jasno... Jestli vysypeš z rukávu nějaký link, budu vděčný. Je toho tu všude na můj čas moc a často balast.. Dík a ahoj, Mirek

[Batles]

http://www.zdravi-az.cz/Forum/viewtopic ... +p%C3%ADst
Můžeš začít studovat
Srdečný pozdrav, moc rád tě zde vidím
Ušli jsme spolu pěkný kousek cesty a z tebe je skoro odborník Mám radost
Jirka

[Slavek Krepelka]

To mi samozřejmě nikdo nevyřeší, dokud nezměřím pH krve.

Jak Ti to řekl Batles, můžeš začít studovat. PH krve je danné pedevším dýcháním a regulací CO2 v krvi, takže pokud není příšernej problém, poznáš podle něj taky prd. Ahoj, Slávek.

[hanka]

Připomínám, jak je důležité hlídat si správné pH těla...
Hanka

[Slavek Krepelka]

... Pohlížíme na mikroby jako na něco „zhoubného „ co musíme vymýtit. To je holý nesmysl! Potřebujeme nutně mikroby a to sice celou paletu, která je běžná v naší zeměpisné šířce....

Podobný názor tu už kdesi zazněl v tom smyslu, že postupným okyselováním svého organizmu nutíme stále větší množství mikroorganizmů, aby nám místo prospívání škodily. Myslím, že by na tom mohlo něco být, jenom by bylo dobré vědět, čím konkrétně je možné převést své mikroorganizmy zpátky do módu prospívání. Zdravím - poota

Osobně zde stále vidím figurovat obsah kyseliny chlorovodíkové (HCl) v krvi i ve tkáních. Vzhledem k tomu, že HCl je definitivně zdravým tělem savce nejen produkována v relativně značném množství, ale také tolerována lidskými tkáněmi v MuDrologicky neuvěřitelných koncentracích (např. můj pokus s 3.5% chemickou koncentrací aplikovanou na klíšťata po dobu 4 hodin, která mi nejen nijak nepoškodila, ale ani nepodráždila pokožku, a 1:150 Ferguson, to je 1 díl 32% HCl na 150 dílů vody, se mi velice osvědčila i jako nosní kapky jen při mírném zaštípání v nose, nemluvě o schopnosti 1:1500 Ferguson vykurýrovat popáleniny a rány vůbec, viz můj obroušený prst, a umožnit jim se regenerovat namísto zajizvení) lze předpokládat, že všechny mikroorganismy, které jsou schopny tolerovat HCl v přibližně stejných koncentracích jako savčí tělo, budou s naším tělem v symbióze byvše v jejich symbiotické formě.

V momentě, kdy zdravý obsah HCl v těle z jakéhokoliv důvodu klesá, lze předpokládat, že mnohé naše symbiotické organismy, především plísně a bakterie, se začnou strukturálně a metabolicky přizpůsobovat změně prostředí pokud to umí, nebo začnou hynout. Pokud se přizpůsobí, lze očekávat, že se stanou spíše patologickými, než symbiotickými, nebo se stanou symbiotickými s našimi vlastními buňkami, které se rozhodly neúnosnou situaci prostředí řešit, t.j. jít svou vlastní cestou a také metamorfovat ( či pleomorfovat) na nezávislé, parasitické, rakovinné tkáně.

Na straně druhé, všechny organismy, které se s HCl nesrovnávají do přibližně stejné tolerance koncentrace jako lidské tělo, lze považovat z lidského hlediska za patologické.

Zde se tedy nejspíše nachází jednoduchá odpověď na otázku, jak to zařídit, aby se naše "hostující" mikroorganismy vrátily do symbiotické formy. Je třeba dodávat HCl do organismu v momentě, kdy její vlastní produkce a obsah ve tkáních i krevním řečišti klesne pod únosnou míru. Zde také nejspíše nalézáme důvod, proč je tak nesmírně obtížné se dopídit jakýchkoliv odborných údajů ohledně obsahu HCl v krvi (a v mateřském mléku) a nacházíme pouze naprosto nesmyslné, zavádějící a matoucí profesionální záhady, např: "Jak to, že se žaludek sám nestráví?" a teorie ochraných hlenů a další blbosti.

Výše napsané pak prakticky potvrzují nejen historické i současné výsledky s léčebným použitím HCl, ale také s použitím těch chloridů, které tělo přijímá ústně, které nerozloží již v žaludku a dvanáctníku a které zpracovává (rozkládá na HCl a další sloučeniny) ať již v nějakém orgánu, nebo přímo ve tkáních a buňkách, lépe než jiné, biologicky stabilnější chloridy, při léčení prakticky jakékoliv patologie, za kterou lze najít mikrobiální, plísňová, parasitní a virová onemocnění, o alergických a "autoimunních" ani nemluvě. Zde se jeví chlorid cesný a rubidný jako nejideálnější z célé škály chloridů.

Samozřejmě je také možno přejít na dlouhodobější nejedení a umožnit tělu, aby tu trochu HCl, kterou ještě produkuje, využilo na trávení odstraňovaných tkáňových bílkovin a vůbec své biochemické působení v těle, namísto trávení jídla v bachorku, dokud člověk není kost a kůže. Vzhledem k tomu, že pankreatická rakovina je jedna z nejtěžších na vyléčení a mudrologicky nevyléčitelná, se lze opět dohádat, že primárním zdrojem HCl v těle je slinivka břišní, i když asi ne jedinným, stejně jako je považována i ortodoxní medicínou za orgán, který produkuje jedlou sodu, používanou mimo jiné dvanáctníkem na ozásadění potravy přicházející ze žaludku. Nedává dost dobře smysl, aby HCl produkovaly až žaludeční žlázy. To by musely produkovat i tu sodu.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[poota]

Snad nejjednodušším doplňováním HCl, navíc "vyrobené" vlastním tělem, je Bolotovův způsob, kdy se půl hodiny po jídle nechá na jazyku vlastními slinami rozpustit špetka kuchyňské soli a roztok se spolkne.
Kromě doplnění HCl to řeší ještě regeneraci uzávěru oddělujícího žaludek od dvanáctníku, jehož případně chybnou funkci Mudři neindikují a ani neřeší a která je pro správnou funkci žaludku zásadnější, než uzávěr mezi žaludkem a jícnem, na který se naopak s oblibou soustřeďují s vyhlídkou na fundoplastiku, kterou z něj za tučný bakšiš udělají "jednosměrku" dolů.

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

Snad nejjednodušším doplňováním HCl, navíc "vyrobené" vlastním tělem, je Bolotovův způsob, kdy se půl hodiny po jídle nechá na jazyku vlastními slinami rozpustit špetka kuchyňské soli a roztok se spolkne. ...

Moc bych na to nevsázel. Možná ano, možná ne. Pokud díky té přidané soli žaludeční žlázy jenom šlohnou HCl z krevního řečiště a nedojde ke stimulaci další skutečné produkce HCl, není ta metoda celkově tělu bůh ví jak prospěšná, spíše naopak. Specielně u těžce nemocných pak bude vyloženě napotvoru. I kdyby však takto použitá sůl stimulovala produkci, asi by bylo lepší, specielně u pacientů s jakýmikoliv problémy slinivky, chudinku slinivku zbytečně nebičovat.

Na druhé straně, už doplňování jak tekuté HCl, tak doplňování betainu HCl, ušetří tělu to, co už je vyprodukováno a co by se spotřebovalo na trávení potravy. Dost lidem se uleví od různých bolístek už jen ústním doplňováním HCl a určitě nejde o to, že by se dostala přes dvanáctník, i když je šance, že něco se dostane do oběhu žaludeční stěnou a sliznicemi horního traktu. Zde bych na pomoc přivolat metody páně Ph.D. MuDr W.F. Kocha, kterou používal při revitalizaci pacientů zřízených ozařováním. Každé jídlo pokapat cca 5-10 kapkami 3.5% HCl řekněme ještě naředěných 1:10. Definitivně ji lze používat na saláty místo octa a aj tak dobře chutná. Dokonce je už také jasné, že do jejího roztoku patřičné koncentrace lze nakládat potraviny s tím, že aj zkvasí.

Také by asi nebylo marné se podívat na druhou stranu rovnice, a to na souvislost jedlé sody, popřípadě chloridu cesného a co se vlastně uvolňuje z něj. Logika mi našeptává, že stejně jako nám odchází "s věkem" produkce HCl, odchází nutně i produkce jedlé sody. No a jsme zase u javorového sirupu se sodou a u Simonciniho, tedy u imunní ochrany těla před rakem a kdo ví čím dalším. Pokud se v těle štěpí chlorid cesný na HCl a CHCsO3, nebo jiný z několika možných uhličitanů, skoro bych se dohadoval, že vzhledem k tomu, že jedlá soda je také součástí trávení a definitivně se vyskytuje v krvi, kterou jí slinivka zásobuje dvanáctník přes systém vrátné (portal vein) žíly (cca 3/4 jde pak přes játra a zbytek je obchází do srdce), bude svou roli hrát i některý z uhličitanů césia, a to jak při trávení potravy ve dvanáctníku, tak při trávení v krevním řečišti a dále ve tkáních. I zde bych pak viděl snášenlivost jedlé sody a tím i nějakého uhličitanu(?) cesného jako vliv na patogennesi různých forem různých mikroorganismů, avšak s tím rozdílem, že danná forma(y) césia bude při stejné koncentraci účinnější než uhličitan sodný, tedy jedlá soda (bicarbona).

Z toho už také vyplývá, že pokud je v těle nedostatek obojího, byť byly HCl i uhličitany v rovnováze, mírný výkyv na kteroukoliv stranu pH 7.35 bude řešit spoustu patologií, protože se bude vychylovat chemická rovnováha pH jejich vzájemným pufrováním a také neutralizací zpět na jejich chlorid. To se nebude dít v krvi, kde se o pH rovnováhu stará celkem okamžitě kysličník uhličitý, ale ve tkáních > buňkách > mitochondrii, stejně tak jako jako v lymfatickém systému a kloubech atp.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[poota]

Pokud díky té přidané soli žaludeční žlázy jenom šlohnou HCl z krevního řečiště a nedojde ke stimulaci další skutečné produkce HCl, není ta metoda celkově tělu bůh ví jak prospěšná, spíše naopak. Specielně u těžce nemocných pak bude vyloženě napotvoru. I kdyby však takto použitá sůl stimulovala produkci, asi by bylo lepší, specielně u pacientů s jakýmikoliv problémy slinivky, chudinku slinivku zbytečně nebičovat.

Bolotov tvrdí, a nemám důvod mu nevěřit, že ta sůl stimuluje tvorbu HCl přímo buněčnou výstelkou žaludku, takže rovnou na místě spotřeby. Čili se nešlohá odnikud a nezatěžují se žádné vzdálenější orgány, pročež mi podobné obavy nepřipadají na místě zváště pak proto, že by někoho mohly odrazovat od použití takto jednoduché metody.

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

... Bolotov tvrdí, a nemám důvod mu nevěřit, že ta sůl stimuluje tvorbu HCl přímo buněčnou výstelkou žaludku,

Samozřejmě nemáš důvod mu nevěřit. Stejně tak ho neměl Bolotov, když mu to s tou vystýlkou cpali na školách do hlavy. Tohle je mnohokrát zmíněná past vzdělání, ve které jsme do nějaké míry lapeni všichni. Já tomu po většinu života taky neměl důvod nevěřit, ale dnes ho mám.

Odborná literatura se sice zmiňuje o produkci sody bicarbony v pankreasu ve velikém množství, které je z něj odváděno přímo do dvanáctníku hlavním slinivkovým vývodem společným pro všechny trávící enzymy produkované slinivkou. Tyhle vývody mohou být i dva v případě, že během embryonálního vývoje jedince nedošlo ke kompletní atrofii vývodu jedné ze dvou původně samostatných "slinivek", které normálně během vývoje plodu srostou (a nenormálně nikoliv, s čímž pak bývají problémy) do jednoho orgánu. Podle vědů pak sodu bikarbonu produkuje hlava slinivky, která na počátku vývoje lidského plodu byla oddělena od zbytku slinivky.

O čem však tatáž literatura mlčí jak hrob je, co se děje s chlorem, který nutně při procesu vzniku uhličitanu sodného z chloridu sodného ve slinivce vzniká. Že jde o chlorid sodný je nutně dáno tím, že kuchyňská sůl, chlorid sodný, je jedinnou sloučeninou sodíku, která do těla přichází v dostatečném množství na pokrytí potřeb trávení ve dvanáctníku. Zbývající chlor musí v nějaké formě někam ze slinivky jít a vzhledem k tomu, že není znám žádný specifický orgán, nějaký vývod, který by ho ze slinivky někam odváděl, a odvádět by ho musel ven z těla aby mohl "zmizet beze stop", nezbývá mi než připustit, že ze slinivky odchází přes vlásečnicový systém do krve.

Já totiž nemám důvod věřit, že tělo by na jedné straně někde vyrábělo veliké množství sody bicarbony a s tím adekvátně veliké množství HCl, která dle vědů mizí beze stop, a na druhé straně HCl o kouda dál pracně vyrábělo znovu. Takhle funguje bohužel náš lidský "intelekt", ale nikoliv fyziologický intelekt.

Když se pak podívám na krkolomnost, s jakou je vysvětlována tvorba HCl v žaludku, ve kteréžto teorii madvědi tvrdí třeba to, že "jont (HCO3-) přechází žaludeční stěnou difuzí do krevního řečiště, což vede k návalovému zvýšení krevního pH." jinými slovy, že tato skupina volného radikálu bez svého protipólu, řekněme sodíku, prostupuje žaludeční stěnou bez jejího poškozování a pak si cestuje krví plnou látek, se kterými by podle všech zásad chemie nutně velmi rychle vyreagovala, hluboce smekám před jejich obrazotvorností a především drzostí klobouk. K nepatrnému návalovému zvýšení pH krve sice během vylučování HCl do obsahu žaludku asi dochází, ale odběr HCl z krevního řečiště je daleko prostším a hlavně racionálnějším vysvětlením, než chrlení jontu (HCO3-), tedy volného uhličitanového radikálu do krve.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[poota]

Soda bicarbona, ionty atd. - to už je na mě moc složité, já to musím trochu jednodušeji
V ústech, kterými pro mě začíná "zažívací roura" je prostředí, tím myslím sliny, alkalické a přibližně stejně alkalické je i prostředí jícnu - kyseliny, které tam někdy nedopatřením ze žaludku pronikají, jícen naleptávají.
V žaludku je prostředí kyselé, hlavně přítomností kyseliny chlorovodíkové, která se přímo tam údajně i "vyrábí". To mi zní docela logicky - vyrábí se přímo tam, kde je potřeba, takže ji tam není potřeba žádným kyselinovodem odněkud dodávat.
Ve dvanáctníku, který je od žaludku oddělen dalším uzávěrem, je už zase prostředí alkalické, takže tam se neutralizují ty zbytky kyseliny, které se nezneutralizovaly "natrávením" potravy v žaludku. Pokud ten uzávěr dostatečně netěsní a "propouští" i mimo správné otevření, a případně i obousměrně, tak je zpracování potravy nedokonalé a dochází i k porušování jak žaludku tak i dvanáctníku.
Vzhledem k tomu, že vývod ze slinivky je společný se žlučovodem, tak pochybuji, že by do dvanáctníku vedl mimo enzymy ještě kyselinu chlorovodíkovou a mám dojem, že pro to není ani žádný důvod. Naopak vidím důvod proti tomu, a to ten, že ve dvanáctníku je potřeba prostředí změnit na alkalické, takže by byl nesmysl tam nějakou kyselinu dodávat.
Mluvím o kyselině v trávicím systému. Pokud je potřeba třeba v krvi, tak sice nevím, jak se tam dostává, ale nevidím důvod, proč by se tam nemohla dostat přes žaludeční nebo střevní stěnu a připadá mi to jednodušší, než aby ji tam dodával ještě nějaký separátní orgán.
Čímž samozřejmě netvrdím, že moje představa fungování "zažívací roury" je jediná správná a nemůže
to být třeba i jinak

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

... V ústech, kterými pro mě začíná "zažívací roura" je prostředí, tím myslím sliny, alkalické a přibližně stejně alkalické je i prostředí jícnu - kyseliny, které tam někdy nedopatřením ze žaludku pronikají, jícen naleptávají.
...

Ne nezbytně, i když občas ano, ale to je teď vedlejší.

Jsem se na to vyspal a obrátil svůj argument naruby sám proti sobě a zase ještě s nějakým tím dohledáváním. Tím jsem se dopracoval k tomu, že pokud je HCl skutečně produkována žaludkem, nutně z něj odchází do krevního řečiště nikoliv jonty, ale uhličitany. Dohledáním jsem zjistil, že jdou i do žaludku samotného, že prý žaludek reguluje kyselost obsahu nejen množstvím dodávané HCl, ale i dodáváním uhličitanu sodného a draselného. To ale není zdaleka konec, protože jsem se taky dopídil, že obsah CO2 v organismu neutralizuje hydroxidy na uhličitany, čímž je neutralizuje, zabrání jim páchat cyklické poškozování tkání a ještě jejich kovy ponechá otevřené dalším reakcím, například s HCl a v podstatě je může znovu použít. Tím pádem je naprosto možné, že je to právě slinivka, která koncentruje uhličitany z krevního řečiště a navíc v poměrně vyšším množství oproti produkci HCl v žaludku. Toto schéma se mi jeví jako podstatně logičtější už i pro to, že slinivka uhličitany přihazuje do střeva, které je v konci odpadní rourou.

Jenže, aby to nebylo až tak jednoduché, oživil jsem si taky trochu paměť a podíval jsem se na metabolismus buněk a organel, včetně mitochondrií, abych se dostal do lepšího obrazu i zde. Podle obsahu různých prvků v jejich tekutinách a vzhledem k tomu, že dovedou biochemii nevídaných proporcí a obsahují mimo jiné dost vysoké procento chloru, je na snadě, že HCl si alespoň jako momentální volnou kyselinu dovedou vyrábět a vyrábí do nějaké míry i samy. Pokud se podívám na rostliny, vyrábějí si chlorophyl i bez žaludku a podobných orgánů a HCl jim do jisté míry nejen neuškodí, ale i prospěje při jejich metabolismu, což by mi potvrzovalo to, že tu HCl umí více méně všechny buňky, rostlinné i živočišné.

Takže jsem vyřešil a vím zase prd i když o něco větší, ale s tou solí po jídle to tímto vypadá dobře.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[poota]

.. s tou solí po jídle to tímto vypadá dobře.

Vypadá, ale trochu pozornějším čtením a taky praktickým vyzkoušením se dá zjistit, že její skutečný účinek záleží hlavně na tom, za jak dlouho po jídle se použije. Jsou tam totiž uvedené dva (a možná i další) časové údaje. Jeden je pár minut až půl hodiny po jídle a druhý půl hodiny až asi hodinu. Z toho mi vyplývá, že optimální je ta půlhodina, kterou můžeme zkrátit nebo prodloužit, podle toho kterým směrem chceme účinek posunout. Zjednodušeně řečeno, zkracováním prodlevy se preferuje tvorba žaludečních šťáv (včetně pepsinů a ostatního), prodlužováním se napravuje "pálení žáhy". Svoji roli také určitě hraje množství použité soli, které se uvádí od 0,1 g až 1 gram. Takže nejlepší asi bude použít "průzkum bojem" a ověřit si tak, jaká dávka a v jakém časovém odstupu je pro koho z nás optimální.
Jak vidno, nejrůznějších "hraček" máme k dispozici dostatek, jen je vyzkoušet

Zdravím - poota

[A(&F)]

Například buňky slinivky břišní přímo intoxikuje a poškozuje mykotoxin alloxan.

... alloxan není mykotoxin ... ...