Tak a mám za sebou první pokus o gravitovoltaický článek, či jak to nazvat.
Celé to dopadlo jak jsem čekal, jak musí zákonitě dopadnout první pokus: zkrátka špatně.
Ale přirozeně jsem nasbíral pár zkušností, tak proč se o ně nepodělit.....
(1.) Použil jsem včelí vosk žlutý (mám takové mínění, že by mohl být stejně vhodný jako karnauba..). Těžký kov jsem použil přímo olovo. Vzal jsem pilník a jezdil po něm tak dlouho kouskem olova, než se mi podařilo dát dohromady určité množství "prachu".. jemným pilníkem, jak jsem koukal, skutečně lze udělat částečky o velikosti řádově v mikrometrech... Udělal jsem množství olověného prachu přibl.o objemu 0,4 cm3 .. ..na víc už jsem neměl energii.
(2.) Vosk je po roztavení velice řídký.. jeho hustota je velice malá... tzn., že nastal první problém...: I ty nejmenší téměř už skoto neviditelné částečky olova padají ke dnu a těžko je nějak rozprostřít do celého objemu roztaveného vosku... vůbec to nejde.
(3.) Pro výrobu samotné "baterie" jsem použil takovou kvádrovou formičku o vnitřních rozměrech 52x49x30 mm. A do této formy, kde už jsem měl umístěné dvě elektrody z alobalu, jsem nalil roztavený vosk a pokusil se, dostat tam ze dna tavící nádoby alespoň nějaké množství olověného prachu, což se mi ve velice malém měřítku povedlo.
(4.) Jakmile jsem nalil roztavený vosk s nepatrným množstvím Pb do formy, spustil jsem polarizační napětí 30 kV. Trochu jsem tady přesně nevyhovoval občas zmíněným radám, co milimetr dielektrika, to 1 kV napětí.. (udělal jsem: 30kV/49mm).. Ale myslím, že to by problém nebyl... Hezky bylo vidět, jak částečky olova udělaly na dně vyloženě cestičky ve tvaru siločar elektrického pole.. takové velice úhledné řádky.
(5.) Když jsem takto spustil polarizační napětí hned po nalití ještě dost horkého vosku, vosk nechtěl ztuhnout. Napětí jsem tedy vypnul a čekal, až alespoň někde v nějakých místech formy se udělá ztuhlý vosk.. ..chce to zkrátka počkat a elektrické pole spustit až v rozumnou chvíli... nechat zkrátka malinko vosk v některých nedůležitých místech formy ztuhnout.. a pak teprve pole spustit. Snadno tuhle vhodnou chvíli najdete...
(6.) Následuje časový prostor pro všechny jiné "lidské" a "normální" aktivity, velice rádi stihnete všechny možné běžné věci v životě, protože pokud používáte VN cívku z televize, těch 30 kV vám doma docela nepříjemně piští
a rádi se dostanete někam z dosahu..
..Pozor, já v tom pištění dokonce spal, jelo mi to přes noc, 80 cm od hlavy.
Ono se zdá, že vosk je ztuhlý už asi po prvních dvou hodinách, ale řekl jsem si, že když už se s tím se*u, nechám to raději dýl.. nechal jsem to polarizovat celkem asi 17 hodin a musím říct, že barva vosku se během té téměř celé doby měnila, i když už byl dost ztuhlý, takže myslím, že je skutečně lepší, nechat to polarizovat klidně dýl. Ale doporučuju si pištící generátor dát skutečně někam z dosahu uší.
..nebo dopadnete jako já..
(7.) Celé to dopadlo tak, jak jsem čekal, už jenom kvůli tomu, že Pb se nacházel pouze na dně a nikoliv v celém objemu dielektrika... Nenaměřil jsem vůbec žádné napětí na elektrodách (vnitřní odpor měřáku: 100MOhm).
(8.) Pokud by byl problém s tím, že by nám těžký kov zůstával na dně, možná by nebylo špatný, udělat takový članek spíš jako tenkou placku... placku o velké ploše, ale hodně tenké, když by se nám zkrátka kovy džely u dna...
Takže asi tak, pánové.