Mimo téma (offtopic)
Aby se Ti lip přemejšlelo tady se zasměj:
Jak přetaktovat vysavač
Jelikož člověk je tvor neustále s něčím nespokojený a po vyšším výkonu
čehokoliv toužící, je vždy jen otázkou času, kdy se najde fanoušek,
který se čemukoliv podívá pod kapotu a laděním získá vyšší výkon.
Této činnosti se říká přetaktování, nebo také ovrklokin. (všimněte si mé
skvělé anglické výslovnosti). Komunita ovrklokerů vznikla původně okolo
fanoušků počítačů, kteří se snažili dostat ze svých miláčků co nejvíce a
tak různými nastaveními nutí pracovat procesor či paměti rychleji, než
připouští výrobce. Být počítačový ovrkloker není nic složitého, stačí
jen trefit náhodně správné hodnoty v nastavení základní desky vyšší než
váš kamarád z druhého vchodu, ale stále ještě pod hranici, při které
týrané součástky shoří. Kdo přestřelí, není ovrkloker, ale lama - a musí
napsat ježíškovi o nový počítač.
Problémem je, když je někdo třeba tak chudý jako já, (dělat redaktora
Aktovky-X není úplně nejlépe placená práce) nemá peníze na počítač, ale
přes to by rád něco ovrkloknul.
Jako vždy, když je člověk génius, nevadí, že je socka – nebudeme
přetaktovávat počítač, který nemáme, ale přetaktujeme něco, co doma
máme. Třeba vysavač. Ten má doma každý.
Stát se slavným přetaktovávačem vysavačů ale není úplně jednoduchý, za
prvý je tam nastavená laťka dost vysoko (viděl jsem na to přetaktování
dokonce reklamu v televizi, ženská měla tak přeboostrovanej lux, že přes
podlahu dokázala vytáhnout chlapa z nižšího patra z gauče až ke stropu a
tam s ním smýkat – fakt, taky nekecám...). Možná si řeknete, že reklama
přehání, já souhlasím... ale znám i jeden případ od nás z ulice: tím
geniálním ovrklokerem vysavače je totiž můj kámoš Lojza Macháček, tomu
ovrklokin pomohl vyřešit krizi v maželství.
Lojzova manželka Magda, po několikaletém vztahu náhle začala odmlouvat,
flákat domácí práce, uklízela málokdy a jedinou její náplní bylo
telefonování si s kamarádkami. A krátce nato, si stejně jako spousta
jiných manželek, které se doma nudí a neví co roupama dělat, (poněvadž
jim chybí tvrdá ruka a silný řetěz), pořídila bišonka. To je takovej ten
malej pejsek, kterej vypadá (a chová se) jako dlouhosrstá, mentálně
retardovaná myš po předávkování efedrinem. Jenže bišonek, na rozdíl od
hlodavců, kteří se snaží být co nejméně hluční a nápadní, neustále
skákal po bytě a na všechno ňafal. Což Lojzu, kdykoliv přišel zmožen po
dlouhé pracovní směně z továrny domů, řádně vytáčelo.
Párkrát se snažil nepozorovaně bišonka odkopnout někam mezi květináče s
úmyslem mu ukázat, kdo tady velí, bohužel ne dost rychle, takže vždy
skončil s prokousanými ponožkami, ponížením z neúspěchu v boji s něčím
tak malým a navíc se tryskomyší ňafání od té chvíle kdykoliv se ocitl
doma... zmnohonásobilo.
Dalším nápadem byla logicky mikrovlnka. Jenže..., Lojzova averze k
bišonkovi byla v rodině i mimo více než jen tušená, takže pozadí
zamýšlené nešťastné náhody by bylo patrně ihned jasné. Navíc, Magda byla
schopná si na žal okamžitě pořídit bišonky nejméně dva, což rozhodně
nebylo jeho cílem.
Patrně nejvíc ho vytáčelo, když jeho paní s oblibou předváděla
kamarádkám, co dělá bišonek ve chvíli, když se pustí vysavač. Vytočené
zvíře poskakovalo vztekle jak v berserkovém záchvatu před ústím hučící
hadice a ze všech sil na ní štěkalo.
A tehdy se mu v hlavě zrodil nápad s přetaktováním. Co, to nebylo jen
přetaktování, to byl přímo tunning. A Lojza na to šel vědecky. Nejprve
si v OpenOffice.org sešitu navrhl převodní tabulku, kam dosadil hodnoty:
váha psa, sací výkon a průměrná vzdálenost od ústí hadice - manželka,
která měla vysávání v ruce, intuitivně věděla, jak daleko musí vysavač
od neupevněných předmětů být, aniž by je proud vzduchu stáhnul... a
cílem bylo tuto hranici s velkou rezervou překonat. Výpočtem mu vyšlo,
že musí odmotat polovinu závitů z transformátoru a přepnout nastavení
vstupního napětí z 220V na 120V, čímž dosáhne efektu krátkodobé, leč
kýžené turbovývěvy.
Pak si Lojza vzpomněl na článek v Blesku, kde psali, jak nějaký kocour
přežil celý prací program v automatické pračce, včetně ždímání. Dostal
strach. Pár vteřin, než přetavená pojistka motor vypne patrně nebude stačit.
Ale... naštestí měli ten den k večeři bramborový salát. Tedy, štěstí
nespočívalo v salátu, ale v tom, že Lojza - anžto si chtěl večer vrznout
– a jak poradily Magdě kamarádky: měl by si to zasloužit - musel při
vaření pomáhat a za úkol dostal velmi ponižující práci, totiž
protlačovat vařené brambory skrz kovové kolečko s drátěným výpletem.
Lojza je bystrý hoch a jak tak frustrován pozoroval, co se s bramborami
děje... tak ho napadlo..., prostě... druhý den nebylo kolečko na krájení
v šuplíku jako vždycky... ale nějakou záhadou se dostalo dovnitř hadice
vysavače, kde se (velmi pevně) zaseklo napříč mezi spojovacími díly.
Takže cokoliv, co se mělo dostat do útrob, muselo přes kolečko taženo
proudem vzduchu proletět.
Zbytek už jsem pak zažil na vlastní oči, protože jsme ten den byli
pozvaní na oslavu bišonkových prvních narozenin. V půlce večera přišla
na program scénka z vysavačem. /„Heleďte, co dělá!“/ řekla Magda a
vytáhla ze skříně lux. Lojza se omluvil a odešel do kuchyně připravovat
utopence. Zvíře, jakmile spatřilo přístroj, sedlo si na zadek a začalo
zuřivě štěkat. Magda namířila hadici na psíka a stiskla tlačítko do
polohy ON. Ozval se zvuk motoru stíhačky. Pak zvuk meluzíny. Pak
lupnutí, jako když chytnete krikeťák do rukavice. A pak /něco/..., asi
jako když srknete ze lžíce horkou polívku, ale velmi... velmi rychle.
Pak vypadl proud.
Na místě, kde ještě před několika pikosekundami stál pes, zela díra po
pěti chybějících parketách a bišonkův stín, protože čoklík zmizel tak
rychle, že na to světlo ještě ani nestihlo zareagovat.
Magda okamžitě dostala hysterický záchvat. Za táhlého vytí se vrhla
dobývat z útrob vysavače nebohé zvíře. Jenže... lapač prachu byl jen
plný mokrých, hnědočervených pilin, po psovi ani památky.
/„To jsou ty tvoje debilní nápady.“/ konstatoval suše zrovna příchozí
Lojza.
A od chvíle, kdy se Magda vrátila zpět z psychiatrické léčebny, zase
poslušně myje nádobí, vyšívá a nepřeje si žádné domácí zvíře.
Inu, jak je vidět, i ovrklokin v rukou odborníka může mít velmi
praktické využití
Jak přetaktovat vysavač
Jelikož člověk je tvor neustále s něčím nespokojený a po vyšším výkonu
čehokoliv toužící, je vždy jen otázkou času, kdy se najde fanoušek,
který se čemukoliv podívá pod kapotu a laděním získá vyšší výkon.
Této činnosti se říká přetaktování, nebo také ovrklokin. (všimněte si mé
skvělé anglické výslovnosti). Komunita ovrklokerů vznikla původně okolo
fanoušků počítačů, kteří se snažili dostat ze svých miláčků co nejvíce a
tak různými nastaveními nutí pracovat procesor či paměti rychleji, než
připouští výrobce. Být počítačový ovrkloker není nic složitého, stačí
jen trefit náhodně správné hodnoty v nastavení základní desky vyšší než
váš kamarád z druhého vchodu, ale stále ještě pod hranici, při které
týrané součástky shoří. Kdo přestřelí, není ovrkloker, ale lama - a musí
napsat ježíškovi o nový počítač.
Problémem je, když je někdo třeba tak chudý jako já, (dělat redaktora
Aktovky-X není úplně nejlépe placená práce) nemá peníze na počítač, ale
přes to by rád něco ovrkloknul.
Jako vždy, když je člověk génius, nevadí, že je socka – nebudeme
přetaktovávat počítač, který nemáme, ale přetaktujeme něco, co doma
máme. Třeba vysavač. Ten má doma každý.
Stát se slavným přetaktovávačem vysavačů ale není úplně jednoduchý, za
prvý je tam nastavená laťka dost vysoko (viděl jsem na to přetaktování
dokonce reklamu v televizi, ženská měla tak přeboostrovanej lux, že přes
podlahu dokázala vytáhnout chlapa z nižšího patra z gauče až ke stropu a
tam s ním smýkat – fakt, taky nekecám...). Možná si řeknete, že reklama
přehání, já souhlasím... ale znám i jeden případ od nás z ulice: tím
geniálním ovrklokerem vysavače je totiž můj kámoš Lojza Macháček, tomu
ovrklokin pomohl vyřešit krizi v maželství.
Lojzova manželka Magda, po několikaletém vztahu náhle začala odmlouvat,
flákat domácí práce, uklízela málokdy a jedinou její náplní bylo
telefonování si s kamarádkami. A krátce nato, si stejně jako spousta
jiných manželek, které se doma nudí a neví co roupama dělat, (poněvadž
jim chybí tvrdá ruka a silný řetěz), pořídila bišonka. To je takovej ten
malej pejsek, kterej vypadá (a chová se) jako dlouhosrstá, mentálně
retardovaná myš po předávkování efedrinem. Jenže bišonek, na rozdíl od
hlodavců, kteří se snaží být co nejméně hluční a nápadní, neustále
skákal po bytě a na všechno ňafal. Což Lojzu, kdykoliv přišel zmožen po
dlouhé pracovní směně z továrny domů, řádně vytáčelo.
Párkrát se snažil nepozorovaně bišonka odkopnout někam mezi květináče s
úmyslem mu ukázat, kdo tady velí, bohužel ne dost rychle, takže vždy
skončil s prokousanými ponožkami, ponížením z neúspěchu v boji s něčím
tak malým a navíc se tryskomyší ňafání od té chvíle kdykoliv se ocitl
doma... zmnohonásobilo.
Dalším nápadem byla logicky mikrovlnka. Jenže..., Lojzova averze k
bišonkovi byla v rodině i mimo více než jen tušená, takže pozadí
zamýšlené nešťastné náhody by bylo patrně ihned jasné. Navíc, Magda byla
schopná si na žal okamžitě pořídit bišonky nejméně dva, což rozhodně
nebylo jeho cílem.
Patrně nejvíc ho vytáčelo, když jeho paní s oblibou předváděla
kamarádkám, co dělá bišonek ve chvíli, když se pustí vysavač. Vytočené
zvíře poskakovalo vztekle jak v berserkovém záchvatu před ústím hučící
hadice a ze všech sil na ní štěkalo.
A tehdy se mu v hlavě zrodil nápad s přetaktováním. Co, to nebylo jen
přetaktování, to byl přímo tunning. A Lojza na to šel vědecky. Nejprve
si v OpenOffice.org sešitu navrhl převodní tabulku, kam dosadil hodnoty:
váha psa, sací výkon a průměrná vzdálenost od ústí hadice - manželka,
která měla vysávání v ruce, intuitivně věděla, jak daleko musí vysavač
od neupevněných předmětů být, aniž by je proud vzduchu stáhnul... a
cílem bylo tuto hranici s velkou rezervou překonat. Výpočtem mu vyšlo,
že musí odmotat polovinu závitů z transformátoru a přepnout nastavení
vstupního napětí z 220V na 120V, čímž dosáhne efektu krátkodobé, leč
kýžené turbovývěvy.
Pak si Lojza vzpomněl na článek v Blesku, kde psali, jak nějaký kocour
přežil celý prací program v automatické pračce, včetně ždímání. Dostal
strach. Pár vteřin, než přetavená pojistka motor vypne patrně nebude stačit.
Ale... naštestí měli ten den k večeři bramborový salát. Tedy, štěstí
nespočívalo v salátu, ale v tom, že Lojza - anžto si chtěl večer vrznout
– a jak poradily Magdě kamarádky: měl by si to zasloužit - musel při
vaření pomáhat a za úkol dostal velmi ponižující práci, totiž
protlačovat vařené brambory skrz kovové kolečko s drátěným výpletem.
Lojza je bystrý hoch a jak tak frustrován pozoroval, co se s bramborami
děje... tak ho napadlo..., prostě... druhý den nebylo kolečko na krájení
v šuplíku jako vždycky... ale nějakou záhadou se dostalo dovnitř hadice
vysavače, kde se (velmi pevně) zaseklo napříč mezi spojovacími díly.
Takže cokoliv, co se mělo dostat do útrob, muselo přes kolečko taženo
proudem vzduchu proletět.
Zbytek už jsem pak zažil na vlastní oči, protože jsme ten den byli
pozvaní na oslavu bišonkových prvních narozenin. V půlce večera přišla
na program scénka z vysavačem. /„Heleďte, co dělá!“/ řekla Magda a
vytáhla ze skříně lux. Lojza se omluvil a odešel do kuchyně připravovat
utopence. Zvíře, jakmile spatřilo přístroj, sedlo si na zadek a začalo
zuřivě štěkat. Magda namířila hadici na psíka a stiskla tlačítko do
polohy ON. Ozval se zvuk motoru stíhačky. Pak zvuk meluzíny. Pak
lupnutí, jako když chytnete krikeťák do rukavice. A pak /něco/..., asi
jako když srknete ze lžíce horkou polívku, ale velmi... velmi rychle.
Pak vypadl proud.
Na místě, kde ještě před několika pikosekundami stál pes, zela díra po
pěti chybějících parketách a bišonkův stín, protože čoklík zmizel tak
rychle, že na to světlo ještě ani nestihlo zareagovat.
Magda okamžitě dostala hysterický záchvat. Za táhlého vytí se vrhla
dobývat z útrob vysavače nebohé zvíře. Jenže... lapač prachu byl jen
plný mokrých, hnědočervených pilin, po psovi ani památky.
/„To jsou ty tvoje debilní nápady.“/ konstatoval suše zrovna příchozí
Lojza.
A od chvíle, kdy se Magda vrátila zpět z psychiatrické léčebny, zase
poslušně myje nádobí, vyšívá a nepřeje si žádné domácí zvíře.
Inu, jak je vidět, i ovrklokin v rukou odborníka může mít velmi
praktické využití
Jestli sis nevšiml, s connym (a spol.) na tom pracujem, čekáme, než dorazí matroš. Já mám už koupenou kyselinu octovou a sodu na změkčení vody (na praní).
MOžná to i ovlibňuji svojí negativní energií a tak se ho vzdávám....Každý holt děláme co můžeme a na co stačíme....Mim
Píšete to, jakobyste toto zařízení viděl v provozu 
