Efektivní elektrolýza

[Akord]

Éter, nájdi alebo predveď jediný prípad v prírode, kde vieme odoberať pri rezonancii viac energie, než dodáme do rezonancie.

[Eter]

Éter, nájdi alebo predveď jediný prípad v prírode, kde vieme odoberať pri rezonancii viac energie, než dodáme do rezonancie.

Prirode nic nedodavas s prirody len cerpas a to je velky rozdiel!

Akord mna nepresvedcis o tvojej pravde.

Ja v klamstve zit nebudem!!!!!!!

[Eter]

Pepe " spisovatel " chod daco radsej robit (skusat) a nebasni, len odskakujes od temi a viacej nic. Nikdy za vodu nezaplatim, ked bude stat viacej jak benzin, nacerpam z potoka, zo snehu, z dazda a kogeneracku mi nezakaze nikto!!!!

Lajos napisal : Do té doby než někdo další sprovozní Mima a bude přístupný k fyzickému, nebo spíš praktickému pochopení replikačního procesu, třeba na svém vyvíječi.

Lajosi nikto ti to nepostavi necakaj na zazrak a chod skusat!!!

Podme na pivko

[lajos]

Nemusíš mně nikam posílat(stavět), mima mám postavené od minulého léta(viz fota v mém profilu), spíš sem asi toho nevyzkoušel zatím dost.

[Eter]

Pepe nechce sa mi na teba reagovat, nechcem zasierat vlakno ako ty a karban. Vy ludi na tomto foru len odrazate, asi za to mate platene. S tym platenim za vodu si na omyle, po prichode VE sa vsetko zmeni ale ti to nepochopis!

Lajos chod skusat nie staviat, viem ze to mas postavene!

[1220]

je to snad jenom zkouška izolačního odporu, radši filmik nééé ?

třeba ho někdo za těch pár doláčů má ?
má to mít celkem 105 minut .
K.
Film je ale starý už 10 let 100 let za opicema je ale víc než zatím
jsme my

[Návštěvník]

N.Tesla :


Bylo to ve druhém roce mých studií, když jsme dostali z Paříže Grameovo dynamo. Mělo magnet ve tvaru podkovy a vinutý rotor s komutátorem. Bylo zapojeno a byly ukázány různé účinky elektrického proudu. Zatímco profesor Poeschl prováděl demonstraci, při níž stroj provozoval jako motor, dělaly problémy kartáče, které hodně jiskřily a já jsem poznamenal, že by bylo možné sestrojit motor bez tohoto vybavení. Ale on prohlásil, že to není možné a poctil mě přednáškou na toto téma, na závěr poznamenal, "Pan Tesla může dokázat velké věci, ale určitě nikdy nedokáže toto. Bylo by to stejné, jako přeměnit stálou tažnou sílu, jako je například gravitace, na rotační pohyb. Bylo by to perpetuum mobile, což je nemožná myšlenka." Ale instinkt je něco, co přesahuje znalosti. Máme nepochybně jistá jemnější vlákna, jež nám umožňují uvědomovat si pravdu, když logická dedukce, nebo nějaké jiné vědomé úsilí mozku je marné.

Na čas jsem zakolísal pod dojmem profesorovy autority, ale brzy jsem dospěl k přesvědčení, že mám pravdu a pustil jsem se do práce se zápalem a s bezmeznou důvěrou svého mládí. Nejdříve jsem začal ve své mysli malovat obrázek stroje na stejnosměrný proud, spouštět jej a měnit proud ve vinutí. Potom jsem si představoval alternátor a podobným způsobem jsem vyšetřil jeho chování. Potom jsem si vizualizoval systémy skládající se z motoru a generátoru a provozoval je různými způsoby.

Obrázky, které jsem viděl, byly pro mě úplně reálné a hmatatelné. Všechen svůj zbývající čas trávený ve Štýrském Hradci byl stráven intenzivním, ale neplodným úsilím tohoto druhu a téměř jsem došel k závěru, že tento problém je neřešitelný.

V roce 1880 jsem šel do Prahy, abych podle otcova přání dokončil své vzdělání na tamní univerzitě. V tomto městě jsem učinil rozhodující pokrok, spočívající v odstranění komutátoru ze stroje, a studoval celý fenomén z nového aspektu, ale stále bezvýsledně. V následujícím roce se můj pohled na život náhle změnil.

Uvědomil jsem si, že rodiče kvůli mně hodně obětovali, a rozhodl jsem se, že ulehčit jim břemeno. Z Ameriky právě dorazila na evropský kontinent vlna, vzbuzená vynálezem telefonu, a tento systém byl instalován také v Budapešti. Vypadalo to jako ideální příležitost, a co víc, šéfem podniku byl přítel naší rodiny.

Právě zde jsem utrpěl úplné nervové zhroucení. Co jsem zažíval během tohoto období, překonává všechny představy. Můj zrak i sluch byly vždy neobyčejné. Jasně jsem viděl objekty ve vzdálenosti, v níž druzí po nich neviděli ani stopy. Několikrát ve svých chlapeckých letech jsem zachránil domy našich sousedů před ohněm tím, že jsem slyšel slabý praskavý zvuk, který je nevyrušil ze spánku, a zavolal pomoc. V roce 1899, kdy mi bylo přes čtyřicet a prováděl jsem experimenty v Coloradu, jsem byl schopen velmi zřetelně slyšet hřmění hromu na vzdálenost 550 mil. Mé ucho bylo tedy více než třináctkrát citlivější, ale tehdy jsem byl takřka hluchý jako poleno v porovnání s mým sluchem při nervovém zhroucení.

V Budapešti jsem byl schopen slyšet tikot hodiny, i když mezi mnou a jimi byly tři místnosti. Moucha, která by přistála na stole v místnosti, by v mém uchu způsobila tupé žuchnutí. Kočár, jedoucí ve vzdálenosti několika mil, úplně otřásal celým mým tělem. Houkání lokomotivy ve vzdálenosti dvacet nebo třicet mil působilo, že židle nebo lavice, na níž jsem seděl vibrovala tak silně, až mi to působilo nesnesitelnou bolest. Země se mi pod nohama neustále chvěla. Svoji postel jsem musel podložit pryžovými podložkami, abych vůbec mohl spát. Burácející hluky zblízka i zdaleka měly často takový účinek, že u mluvených slov, jejichž hlasitost mne děsila, jsem nebyl schopen pochopit jejich obsah. Sluneční paprsky, když na mě dopadaly, způsobovaly v mém mozku tak silný náraz, že mě mohly omráčit. Musel jsem sebrat všechnu sílu vůle, abych se schoval pod most nebo jinou konstrukci, protože jsem v lebce cítil drtivý tlak. Ve tmě jsem měl smysly jako netopýr a mohl jsem zjistit přítomnost předmětu na vzdálenost dvanácti stop zvláštním, záhadným smyslem na mém čele. Můj puls se měnil od několika do dvě stě šedesáti tepů za minutu a celé tělo se chvělo a otřásalo, což bylo nejtěžší snést. Renomovaní lékaři, kteří mi ordinovali velké denní dávky bromidu draselného, prohlašovali moji nemoc za ojedinělou a nevyléčitelnou.

Lituji, že jsem tehdy nebyl pod dohledem odborníků na fyziologii a psychologii. Zoufale jsem lpěl na životě, ale nikdy jsem neočekával, že se uzdravím. Může vůbec někdo uvěřit, že se beznadějná fyzická troska může přeměnit v muže udivující síly a pevnosti; schopného pracovat třicet osm let téměř bez denního přerušení a být stále silný a svěžího těla a mysli? Tak to je můj případ. Mocná touha po životě, po pokračování v práci a podpora oddaného přítele, atleta, vykonaly zázraky. Mé zdraví se vrátilo a s ním svěží mysl.

Když na mě tento problém opět zaútočil, téměř jsem litoval, že boj byl tak brzy skončen. Musel jsem mít nastřádáno hodně energie. Když jsem pochopil, co je mým úkolem, nebylo to rozhodnutí, jaké muži často činí. Pro mě to byla svatá přísaha, otázka života a smrti. Věděl jsem, že bych zemřel, kdybych selhal. Nyní jsem cítil že bitva byla vyhraná. Kdesi hluboko v mém mozku bylo ukryto řešení, ale nemohl jsem ještě dát svým myšlenkám vnější vyjádření.

Jednoho odpoledne, na něž se dosud živě pamatuji, jsem se těšil z procházky s přítelem v městském parku a recitováním poezie. V tomto věku jsem znal nazpaměť celé knihy, slovo od slova. Jednou z nich byl Goethův "Faust". Slunce právě zapadalo a připomnělo mi slavnou pasáž:

"Sie ruckt und weicht, der Tag ist überlebt, Dort eilt sie hin und foldert neues Leben. Oh, dall kein Flugel mich vom Boden hebt Ihr nach und immer nach zu streben!

Ein schöner Traum indessen sie entweicht,

Ach, an des Geistes Fliügeln wird so leicht kein korperlicher Flugel sich gesellen!"

Jakmile jsem vyslovil tato inspirující slova, napadla mě myšlenka jako záblesk světla a okamžitě byla odhalena pravda. Hůlkou jsem do písku nakreslil schéma, které jsem o šest let později ukázal publiku při přednášce před American Institute of Electrical Engineers, a jenž můj společník dokonale pochopil. Obrázky, které jsem viděl, byly podivuhodně ostré a jasné a měly pevnost kovu a kamene, že jsem mu řekl, "Podívej se na můj motor zde; dívej se na mě, jak obrátím chod." Nedokážu popsat své pohnutí. Pigmalion, dívající se na svoji oživlou sochu, nemohl být hlouběji pohnut. Tisíc tajemství přírody, o něž bych náhodou zakopl, bych dal za to jediné, které jsem z ní vypáčil navzdory všem protivenstvím a nebezpečím mé existence...





Pokud jde o můj zesilovací transformátor, budu mluvit zcela srozumitelně, abych byl jasně pochopen. Na prvním místě je to rezonanční transformátor se sekundárem, v němž součásti, nabité na vysoký potenciál, mají značnou plochu a jsou v prostoru uspořádány podle ideálního obalujícího povrchu o velkém průměru jednotlivých závitů, které mají řádnou vzájemnou vzdálenost, aby byla všude na povrchu zajištěna malá intenzita elektrického pole, aby nemohlo dojít k průrazu ani v případě, kdy vodič je holý. Toto uspořádání je vhodné pro jakoukoli frekvenci, od několika po mnoho tisíc cyklů za sekundu a může být použito pro produkci proudů obrovské hodnoty a nízkého napětí, nebo menší proud a nesmírně velké elektrické napětí. Maximální elektrické napětí je závislé pouze na zakřivení povrchu, na němž je nabitý element situován a jeho ploše. Na základě svých zkušeností jsem došel k závěru, že dosažitelné napětí není ničím omezeno; je dosažitelné jakékoli napětí. Na druhé straně, v anténě lze získat několik tisíc ampér. Pro takový výkon stačí zařízení o střední velikosti. Pro vyvinutí elektromotorické síly takové velikosti stačí terminál o průměru méně než 90 stop, zatímco pro proud v anténě od 2.000 do 4.000 ampér - při obvyklých frekvencích - nemusí být průměr této antény větší než 30 stop. V omezenějším významu je tento bezdrátový vysílač jedním ze zařízení, v nichž je vysílání Hertzových vln ve zcela zanedbatelném množství v porovnání s celkovou energií. Za této podmínky je tlumící faktor extrémně malý a ve zvýšené kapacitě je uložen enormně velký náboj. Takový obvod může potom být vybuzen impulsy jakéhokoli druhu, dokonce o nízké frekvenci a bude dávat sinusové a spojité oscilace jako alternátor. Vezmeme-li v úvahu nejužší význam termínu, je to rezonanční transformátor, vlastnící tyto kvality, který je dimenzován, aby byl vhodný pro zeměkouli a její elektrické konstanty a vlastnosti, v důsledku čehož se konstrukce při bezdrátovém přenosu energie stává vysoce účinnou a efektivní. Vzdálenost je potom ABSOLUTNĚ ELIMINOVÁNA, PROTOŽE NEDOCHÁZÍ K ZESLABOVÁNÍ INTENZITY přenášených impulsů. Je dokonce možné je se vzdáleností od vysílače zvětšovat podle exaktního matematického zákona. Tento vynález byl jedním z řady vynálezů, zahrnutých do mého "Světového systému" bezdrátového přenosu, do jehož komercionalizace jsem se pustil po svém návratu do New Yorku v roce 1900.

[Návštěvník]

Skalární vlny - Teorie a experimenty



Společnost pro vědecké zkoumání, univerzita Amsterodam, Nizozemí

Prof. Dr. Ing. Konstantin Meyl

(překlad Benem Jansenem z německého originálu do angličtiny)

(překlad Ing. Romanem Fikejzem z anglického překladu do češtiny)



Úvod

Začíná se ukazovat, že skalární vlny, jež normálně zůstávají bez povšimnutí, jsou velmi zajímavé pro praktické použití pro informační a energetické technologie z důvodu jejich zvláštních atributů. Matematické a fyzikální odvození je podporované praktickými experimenty. Demonstracemi lze dokázat:

1. bezdrátový přenos elektrické energie,

2. působení přijímače na vysílač (zpětná vazba),

3. volná energie s účinností až 1000%,

4. přenos skalárních vln rychlostí násobku 1.5x rychlosti světla,

5. neúčinnost Faradayovy klece před průnikem skalárních vln.



Teslovo záření

Zde chci poukázat na mimořádnou vědu pěti experimenty, jejichž výsledky jsou neslučitelné s učebnicí fyziky. V následující krátké přednášce budu prezentovat přenos podélných elektrických vln. Je to historický experiment, protože již o 100 let dříve proslulý experimentální fyzik Nikola Tesla změřil stejné vlnové vlastnosti jako já. Od něho pochází patent ohledně bezdrátového přenosu energie (1900)1. Od té doby, co zjistil, že do přijímače přichází mnohem víc energie, než vysílač vyšle, mluvil o zvětšovacím vysílači. Díky zpětnému účinku na vysílač Tesla zjistil, že našel rezonanci země a že leží podle jeho měření v 12 Hz. Od doby Schumannovy rezonance vln, která se šíří rychlostí světla a leží v 7,8 Hz, Tesla dospěje k závěru, že jeho vlna má rychlost 1.5 krát násobku rychlosti světla 2. Jako zakladatel diatermie (léčebné lokální prohřívání – pozn. překladatele) Tesla již ukázal na biologické účinky, a tím na použití v medicíně. Diatermie dnes nemá nic společného s Teslovým zářením; ta užívá nevhodné vlny a jako následek má stěží lékařský význam. Objev Teslova záření je zamítán a není ani zmíněný v učebnicích. Proto jsou dva důvody. Za prvé, žádná vysoká škola nevlastní přestavěný zvětšovací vysílač. Technologie jednoduše byla příliš drahá a příliš nákladná. Proto výsledky nebyly reprodukované tak, jak to je nutné pro jejich potvrzení. Já jsem rozřešil tento problém použitím moderní elektrotechnicky, dal jsem na místo dřívějšího jiskřiště generátor funkcí a vyměnil vysoké napětí za napětí nízké 2-4 V. Prodávám experiment jako demonstrační soupravu, aby ho bylo možné reprodukovat tak často, jak je to možné. Je to vhodná metoda a za poslední čtyři týdny jsem prodal 50 kusů. Některé univerzity již mohly potvrdit efekty. Odměřené stupně účinnosti leží mezi 500 a 1000 procent. Druhý důvod, proč tento důležitý objev mohl upadnout v zapomnění, lze vidět v chybějícím vhodném popisu pole. Maxwellovy rovnice v každém případě jen popíšou příčné vlny, které ukazují na pole kmitající kolmo ke směru šíření.



Obr. 1: Vektorová část vlnové rovnice (odvozená z Maxwellových rovnic)

Vlnová rovnice

Použitím Laplaceova operátoru známá vlnová rovnice, podle pravidel vektorové analýzy, může být rozebrána na dvě části: na vektorovou část (rot rot E), která vyplývá z Maxwellových rovnic a na skalární část (grad div E), podle které divergence ukazuje na skalární složku pole. Musíme se sami ptát, které vlastnosti má tato část vlnění, která je založena na skalární vlně.

Pokud odvozujeme vektor pole ze skalárního potenciálu j, pak tento přístup ihned vede k nehomogenní vlnové rovnici, která popisuje plazmovou vlnu. Řešení jsou známá jako elektronové plazmové vlny s podélnou oscilací elektronové hustoty (Langmuirovy vlny).





Obr. 2: Skalární část vlnové rovnice popisuje podélné elektrické vlny (původně plazmové vlny).

Vírový model

Teslův experiment a jeho zopakování mnou však ukazuje více. Takové podélné vlny zřejmě existují dokonce bez plazmy ve vzduchu a dokonce ve vakuu. Otázkou je, co divergence E popisuje v tomto případě? Jaký musí být impuls, aby se podélná stojatá vlna mohla tvořit? Jak může dojít k rázové vlně, když tam nejsou žádné částečky, které na sebe mohou působit tlakem?

Já jsem rozřešil tuto otázku, otevřenou Maxwellovou teorií pole pro víry elektrického pole. Tyto tzv . potenciální víry mají formální strukturu a šíří se v prostoru z důvodu jejich částicové podoby jako podélná rázová vlna. Pojetí modelu je založeno na kruhovém vírovém modelu Hermanna von Helmholtze, který Lord Kelvin zpopularizoval. V mých knihách 3 je matematické a fyzikální odvození popsáno.

Přes soubor potíží teorie pole každý fyzik z počátku bude hledat konvenční vysvětlení. Bude zkoušet dvě přiblížení:

Teorie rezonančního obvodu

Tesla představoval jeho experiment, mezi dalšími Lord Kelvin a on již 100 let dříve mluvil o vírovém přenosu. V názoru Kelvina se neuvažuje o vlně, ale ozáření. On jasně rozpoznal, že každý radiotechnický výklad musel selhat, protože směr silových čar je úplně odlišný.

To představuje předpoklad rezonančního obvodu, který se skládá z kondenzátoru a indukčnosti.









Pokud obě elektrody kondenzátoru jsou oddáleny od sebe, pak se mezi nimi natáhne elektrické pole. Silové čáry začínají na jedné elektrodě, tj. na vysílači, a končí na druhé elektrodě, tj. v přijímači. Je to cesta k vyššímu stupni účinnosti a lze očekávat velmi pevnou vazbu. Takto bezpochyby část efektů může být vysvětlena, ale nevysvětluje všechno.

Indukčnost je rozdělena do dvou vzduchových transformátorů, jejichž vinutí jsou totožná. Když se na vstup přivede sinusové napětí, je transformováno k výstupu vysílače a pak je znovu transformováno na vstupu přijímače. Výstupní napětí by mělo být menší nebo maximálně rovno vstupnímu napětí, ale to je podstatně větší! Zde může hrát roli dedukovaná a vypočítaná alternativa schématu zapojení, ale v žádném případě nemůže vyjít v měřitelném výsledku, že LED dioda v přijímači žhne jasně (U > 2V), kdežto ve stejnou dobu odpovídající LED dioda ve vysílači pohasne (U < 2Volt)! Pro kontrolu lze role vysílače a přijímače vyměnit.

Naměřený stupeň účinnosti leží navzdory výměně v 1000 procentech. Jestli platí zákon zachování energie, pak jediný výklad je tento: Otevřený kondenzátor odebírá energii z prostředí. Bez uvažování této okolnosti je chyba odchylky každého konvenčního modelu chybně vypočtena ve více než 90 procentech. To už je lepší nepočítat.

To se bude týkat oscilací polí, protože kulovité elektrody mění polaritu s frekvencí přibližně 7 MHZ. Pracují v rezonanci. Podmínky pro rezonanci jsou: totožná frekvence a opačná fáze. Vysílač zřejmě upravuje pole v jeho prostředí, zatímco přijímač sbírá všechno, co splní podmínky pro rezonanci.

Také v otevřené otázce pro přenosovou rychlost signálu rezonančního obvodu výklad selže. Ale VF technik má v zásobě ještě další vysvětlení:

Teorie blízkého pole

V blízkém poli antén jsou měřeny jevy, na jednu stranu nevysvětlitelné normální užívanou teorií pole, na druhou stranu blízké skalárním vlnovým efektům. Každý ví o praktické aplikaci: např. u vstupů obchodních domů, kde zákazník musí projít mezi skalárními vlnovými detektory.

V mém experimentu je vysílač situován v tajemné blízké zóně. Také Tesla vždy pracoval v blízké zóně. Ale kdo hledá důvody, objeví, že efekt blízkého pole není nic jiného, než skalární část vlnové rovnice. Mé vysvětlení je toto:

Nosič náboje, který kmitá vysokou frekvencí v anténním prutu je formou podélné stojaté vlny. Následkem toho také pole v blízké zóně Hertzova dipólu je podélné skalární vlnové pole. Obrázky jasně ukazují, jak se víry vytvářejí a jak se odtrhávají od dipólu.



Obr. 4: Odtrhávání elektrických siločar od dipólu.

Kromě nosičů náboje v anténním prutu s fázovým úhlem mezi proudem a napětím 90 stupňů, se vyskytuje v blízkém poli také elektrické a magnetické pole s fázovým posuvem 90 stupňů. Ve vzdáleném poli je fázový úhel nula. V mém výkladu jsou víry rozbity, rozkládají se, a příčné radiové vlny se tvoří.

Teorie víru

Rozklad víru vždy závisí na rychlosti šíření. Při výpočtu pro rychlost světla se víry rozkládaly již před polovinou vlnové délky. Při vyšší rychlosti jsou stále více stabilnější, stabilní zůstanou při rychlostech nad 1.6x rychlosti světla. Tyto velmi rychlé víry jsou vázány k rozměrům. Mohou pak v prostoru tunelovat. Proto se rychlost rychlejší než světlo vyskytuje v tunelovém jevu. Proto žádná Faradayova nábojová klec nemůže chránit rychlé víry.

Z počátku má toto vírové pole kvantové vlastnosti, pak následuje VF kmitání s permanentní změnou polarity z kladné na zápornou a zpět, bez průměrné změny náboje v závislosti na čase. Následkem toho částice téměř bez zábran proniknou hmotou v tuhé fázi. Částice s těmito vlastnostmi jsou ve fyzice nazývány neutrina. Energetické pole, které je soustředěné v mém experimentu, pochází z neutrinového záření z našeho okolí. Protože zdroj tohoto záření, ať už je jeho původ umělý nebo přirozený, je daleko od mého přijímače, jakýkoliv výklad pomocí teorie blízkého pole je chybný. Vysílač nainstalovaný v zóně blízkého pole totiž dodává méně než 10% přijaté energie. Zbylých 90% nemůže pocházet ze zóny blízkého pole!

Experiment

Na generátoru funkcí nastavím frekvenci a amplitudu sinusového signálu, s kterým vysílač pracuje. Regulátorem kmitočtu točím tak dlouho, než se LED dioda v přijímači jasně rozsvítí, kdežto ta ve vysílači pohasne. Nyní se uskutečňuje přenos energie.

Když se amplituda snižuje až do okamžiku, kdy je jisté, že žádný přebytek energie není vyzařovaný, pak kromě energetického zisku vzniká energetické zesílení. Když odpojím přijímač od uzemnění, rozsvítí se LED diodové kontrolky následkem zmíněného zpětného účinku na vysílač. Vysílač tak jakoby zjistí, že jeho signál je přijat.

Vlastní rezonance Teslovy cívky, podle měřiče kmitočtu, leží v 7 MHz. Nyní je kmitočet snížen přibližně na 4.7 MHz, kdy LED dioda přijímače opět žhne, ale méně jasně, snadněji se zatlumí a nemá rozeznatelný účinek zpět na vysílač. Nyní se jednoznačně jedná o přenos Hertzova podílu při pohybu rychlostí světla. Pokud se nemění vlnová délka, poměr frekvencí určuje poměr rychlostí šíření. Skalární vlna odpovídá velikosti (7/4.7)=1.5 krát násobku rychlosti světla!

Když jsem dal vysílač do hliníkové skříně a zavřel dveře, pak přijímač nemůže nic zachytit. Experti Laboratoře pro elektromagnetickou kompatibilitu v tomto případě vskutku nemohou nic objevit, ačkoli LED dioda přijímače svítí! Změnami v cívce přijímače lze ověřit, že je přítomna elektrická (a nikoliv magnetická) vazba, ačkoli Faradayova klec by měla chránit elektrická pole. Skalární vlna zřejmě překoná klec s rychlostí rychlejší než světlo, a to tunelováním!

Literatura

1 Nikola Tesla: Apparatus for transmission of electrical energy. US-Patent No. 645,576, N.Y. 20.3.1900.

2 Nikola Tesla: Art of transmitting electrical energy through the natural mediums, US-Patent No. 787,412, N.Y. 18.4.1905.

3 Konstantin Meyl: Elektromagnetische Umweltvertrglichkeit,

Teil 1: Umdruck zur Vorlesung, Villingen-Schwenningen 1996, 3.Aufl. 1998

Teil 2: Energietechnisches Seminar 1998, 3. Auflage 1999,

Teil 3: Informationstechnisches Seminar 2002,

auszugsweise enthalten in:

K. Meyl: Skalarwellentechnik, Dokumentation fuer das Demonstrations-Set,

INDEL-Verlag, Villingen-Schwenningen, (all books will be translated).

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Akord]

Pri informacích predchozího druhu by už zjevne melo být uvedeno, co z textu je z literatury, a co komentár, nebo úvahy autora, pokud nejde o soubor vlastních zkušeností. Kdysi jsem byl za toto kritizován. (Dále si myslím, že anonym by sem nemel dávat opisy článku.) Pokud totiž mám čočku zvlášť a šutr zvlášť, mohu si delat s každým co chci, prípadne namíchat smes pro nejaké použití. Pokud však mám už namíchanou čočku se šutrem v nezaručeném pomeru, pak musím dát inzerát - najmu ochotnou popelku. V príspevku jsou pomíchané pravdivé veci odkoukané z prednášek fyziky nebo ekvivalentní literatury s naprosto nesouvisejícími prípadne domyšlenými vecmi. Mezi veci mimo téma jsou treba poslední 2 obrázky, které navozují dojem príjmu externího výkonu. Je to normální situace zažitá ve VF technice a ničím neobvyklá. Dále i když pripustíme podélnou vlnu, tak to nic neznamená, co se týče rezonance a možného odberu energie. Vedlo by to pouze na zajímavé zpusoby šírení se energie. Když to tady už je, pak by to melo jít nekam do jiného vlákna mimo elektrolýzu.

[Akord]

"Pan Tesla může dokázat velké věci, ale určitě nikdy nedokáže toto. Bylo by to stejné, jako přeměnit stálou tažnou sílu, jako je například gravitace, na rotační pohyb. Bylo by to perpetuum mobile, což je nemožná myšlenka."

Toto je zjevná dezinterpretace. Zjevné je to, že odpoveď se týká stejné otázky jako využití energie magnetu pomocí jeho trvalé prítažlivé síly, a s asynchronním motorem vubec nesouvisí. Tedy oba protiargumenty navzájem nesouvisí.

[Akord]

Prirode nic nedodavas s prirody len cerpas a to je velky rozdiel!
Akord mna nepresvedcis o tvojej pravde.

Pravdu ani sektu nevlastním. Ani som netvrdil, že prírode čosi dodávam. Iba ak to, čím sa snažím nezaplniť vlákno. Pepov komentár má svoje jadro, ale mohol by si napísať častejšie aj dačo použiteľné pre iných. Argumentov máš poriedko, pripomínajú mi vieru v absolútnu slobodu. Napísať o druhom, že zasiera vlákno je predsa len uletené. Ak by sme mali byť v tomto objektívni, ťažko by z toho niekto vyšiel s čistým štítom.

[krakonos]

http://www.meyl.eu/go/index.php?dir=50_ ... sublevel=0

citát
"mezi géniem a šílencem vede velice tenká hranice"

[Návštěvník]

Dotkl jste se mimoděk velmi podstatného faktu-čtete velmi nepozorně-
zdroje a citace jsou velmi přesně označeny a já je nehodlám cenzurovat.
Proč to dávám sem má svůj smysl-