Aktuálně: Nový finanční systém - SPDR nabízí doživotní měsíční rentu, oddlužení. financování vlastních projektů. Více zde... Město Krnov - Přímá pomoc jedné domácnosti postižené povodní.Více zde...
To je ono...Přesně to tak funguje na bázi vědomí i podvědomí.
Je to spíše hra než něco hlubšího, ale je to podstatnou částí našeho života, bez ohledu na náš názor.
Vím, jak to je šílené, ale ta komunikace mezi lidmi funguje tak,jak popsal krovák. Proto občas na úřadě pozdravím pochválen pan ježíš kristus, pozvednu obočí a čekám na odpověď. Podívám se do očí osobě za pultem a vychutnávám si její nejistotu...........vždy s úsměvem.
Je to hra a rozhodit někomu ten jeho krásně poskládaný zažitý ornung mi připadá líbezné...
Zvláště když chápete řeč těla a očí, tak tehdy můžete dělat věci......
Můj případ pohrdání autoritou má hluboké kořeny a je to spíše obsese než běžná záležitost.
Snažím se to tutlat, ale vnímavější policajt se začíná cítit nejistě, když se uvnitř ořásám hnusem a odporem. Jako když se snažíte nesáhnout do zvratků či lejna po ožralém cigánovi.... Nemá smysl si nic nalhávat, ovšem druhým toto vyjevit nemůžete, páč by vás za tu pravdu okamžitě zašili za katr.
Kolemjdoucí může tvrdit, že to jsou také lidé, ale to byly ss jednotky taky. Žádní roboti nebo mimozemštani, ale lidé, chlapi od rodin.
Naštěstí to zasahuje můj prostor a čas velice okrajově a výhradně, takže mimo styk se cítím báječně. Je to na úrovni podmíněného reflexu.........
Však.... až na věky ámen. Tímto samým odpovídám pokud mi někdo řekně čest práci.
Není ani tak důležité najít "kámen mudrců" jako cesta k němu.
To co není vidět a ani není možno měřit nelze už z principu prohlásit za neexistující.
Pomož si sám, protože ti stejně nikdo jiný nepomůže. Moderátor raději žádný než vadný.
Byla jsem na Etikoterapii. Jardo ovčáku, musím potvrdit, že je to zážitek docela silný. Ač se přitom pracovalo s duší, účinky jsem pocítila i tělesně. Mezi jinými mě překvapuje to, jak se změnilo moje smýšlení na některé věci.
Jen tak pro zajímavost - dokonce i na parazity - což je u mne co říct, protože paraziti, to bylo téma, o kterém jsem se mohla bavit neustále. Parazity jsem vnímala jako své úhlavní nepřátele a likvidovala jsem je všemi dostupnými prostředky, od MMS1 přes MMS2, Zapper, byliny ... a nemohla jsem se dočkat, až mi dorazí prazík a Zentel a já s nima pořádně zatočím! Žádné jiné téma se mi nezdálo zajímavější, nez paraziti, vinila jsem je z mých potíží, vlákno o parazitech jsem navštěvovala nejčastěji, parazity mám přečtené ze všech možných stran,... Naposledy jsem je likvidovala minulý týden MMSkem, pak jsem si musela udělat přestávku na doplnění vitamínů a dát tělu čas na zotavení, abych mohla pokračovat s novými silami. V tomhle mezičase jsem navštívila etikoterapeuta - a jsem jiný člověk:
...nemám nepřátele, nad parazity se shovívavě usmívám, nevadí mi ani bakterie, nemusím vědět, které "zvířátko" se ve mně ubytovalo, jsem se všemi v míru, necítím potřebu s nikým a ničím bojovat.... Přitom to není nic o tom, že bych snad "hodila flintu do žita", jak jsem ještě před týdnem psala jardovi ovčákovi - promiň mi to , nevěděla jsem to, co vím teď.... Máš pravdu, ten pocit míru je úžasný a já ho přeju úplně všem, kteří si čtou tenhle můj příspěvek !
Zdravím Vás , Hanka.
___________________
Slunce v duši.
Našla jsem na Netu: Není to sice přímo o Etikoterapii, ale stojí za zamyšlení:
Vliv psychiky na lidské tělo a na zdraví vůbec I.
Když člověk do hloubky pochopí, jak zásadní a mocný vliv má psychika na lidské tělo, tedy i na jeho zdraví, tak zároveň přijde i na to, proč se klasická medicína i přes veškerý pokrok dostává do úzkých a neumí si s tolika nemocemi poradit a trvale je vyléčit.
Už ve škole nás pod taktovkou klasické medicíny učili, že svojí myslí, tedy i psychikou, můžeme ovlivňovat pouze příčně pruhované svalstvo, které nám napomáhá se pohybovat. Mezi toto svalstvo patří například mimické svaly v obličeji, svaly na rukách i na nohách. Zatímco ostatní hladké svalstvo jako je třeba srdíčko, střeva, žaludek a cévy svoji psychikou nijak aktivně ovlivnit nemůžeme.
Jinými slovy tedy klasická medicína říká, že svoji psychikou můžeme vědomě ovlivnit pouze ty části těla, které slouží k pohybu a všechny ostatní jeho součásti jsou již mimo přímý vliv psychiky.
Jak to však ve skutečnosti s vlivem psychiky na lidské tělo, tedy i potažmo na jeho zdraví, opravdu je?
Opravdu svoji psychikou můžeme ovládat pouze jenom některé části těla, anebo je to jinak?
V našem každodenním životě se setkáváme s mnoha situacemi, které nám odpovědi na tyto položené otázky přinášejí. Ale vzhledem k tomu, že se s nimi setkáváme již od útlého dětství, a to velmi často, tak už jsme si na ně zvykli a už málokoho napadne o nich nějak více do hloubky přemýšlet. To je však škoda, protože kdyby to člověk udělal, tak by zjistil, že v běžném životě to funguje jinak, než nám to tak dogmaticky říká klasická medicína.
Příklady vlivu psychiky na lidské tělo
Je důležité hned na začátku této stati připomenout, že všechny níže uvedené stavy nejsou normálními přirozenými stavy těla, ale jsou odchylkami od normálu. Přesto však lidé tyto stavy ve svém každodenním životě neberou jako něco, co je potřeba léčit nějakými léky ani jinými medikamenty, protože počítají s tím, že tak jak přišlo, tak také zase „samo“ odezní. Lidský pláč
Všichni již odmalinka známe to, že když člověka něco bolí (a to nejen na těle, ale i na duši), nebo když je smutný, či naopak když je šťastný anebo se hodně směje, tak začne plakat.
Když se člověk do hloubky zamyslí, čím je ve skutečnosti lidský pláč, tak zjistí, že je to vlastně reakce těla na nějakou výše zmiňovanou intenzivní pohnutku v psychice člověka. Tělo na psychický prožitek v podobě bolesti, smutku, radosti či smíchu zareaguje tak, že zjednodušeně řečeno slzné váčky začnou produkovat průhlednou kapalinu, kterou nazýváme slzy. Člověk tedy začne plakat a bude plakat tak dlouho, dokud člověk ten pláč sám nezastaví.
A jak dotyčný ten pláč zastaví?
Určitě nikdo z nás se nesebere a honem neběží k lékaři, aby mu napsal nějaké pilule, které by mu tento pláč zastavily a tělo se tak dalo normálu.
Neděláme to, protože víme, že je to zbytečné.
Všichni totiž známe, že k tomu, aby člověk přestal plakat, stačí onu pohnutku v psychice překonat:
• člověk, který je zoufalý, si například řekne: „nějak bylo, nějak bude, všechno jsem zvládnul, zvládnu i tohle“ a najednou v sobě dotyčný ucítí odlehčení
• člověk, který je smutný, se rozhodne si udělat radost třeba tím, že koupí věc, kterou si tak moc přeje a začne se na ni těšit
• člověk, který pláče smíchy, zvážní a uklidní se
• apod.
Člověk však pláč může překonat i:
• zvědavostí - někdo zazvoní
• strachem - začne hořet
• vztekem - "tak a dost, tak to tedy ne"
• apod.
Jinými slovy slzné kanálky společně se slznými váčky na změnu myšlení zareagují tím, že přestanou tvořit slzy a člověk tak přestane plakat.
Toto je přímo ukázkový případ toho, jak tělo okamžitě reaguje na naši psychiku. U pláče jsou si toho lidé vědomi asi nejvíc a tento princip vědomě využívají ve svůj prospěch.
Někteří lidé totiž vědomě přemáhají pláč tím, že si počítají, že se snaží myslet na něco hezkého, jiní se zase zhluboka nadechnou apod. Jiní zase pláč vědomě, jak se říká, tahají z paty, kdy se naopak ve své psychice snaží z nějakého, obvykle prospěšného důvodu navodit stav, který by způsobil pláč. Ostatně tyto metody občas úspěšně využívají i herci při své práci.
Toto je první, pro někoho možná banální příklad z každodenního života, který ukazuje zásadní vliv psychiky na člověka. Jsem si však vědoma toho, že tento jediný příklad není dostatečným argumentem k tomu, aby se člověk eventuelně odpoutal od názoru klasické medicíny, že psychika má vliv pouze na některá, především pohybová ústrojí lidského těla. Proto zde uvádím další příklady, které vám ještě více napoví.
Zrychlená činnost srdce
Kdo z vás nezažil situaci, kdy jste byli večer sami doma a už jste leželi v posteli a usínali jste. Když tu najednou se v tom tichu ozval jakýsi podivný zvuk, který vás vystrašil a vy jste se začali bát. Nastražili jste uši a byli jste ve střehu, kdy se ten zvuk zase ozve.
Po chvíli jste si určitě všimli, že vám začalo bít srdce jako o závod a bušilo tak hlasitě, že jste se pomalu začali bát, že vás jeho hlasitý tlukot prozradí.
Ale jak je to možné? Vždyť podle klasické medicíny nemá naše psychika aktivní vliv na hladké svalstvo, tedy i na naše srdce. Jak to, že vám tedy začalo bít srdce tak rychle, když pro to nemá žádný logický důvod? Ve škole nás přeci učili, že srdce zrychlí svoji činnost při nějaké námaze či pohybu. Ale vždyť vy teď ležíte, ani nedutáte, ani malíčkem u nohy jste nepohnuli, aby jste se neprozradili a to „ono“ vás to tak nezmerčilo. Tak jak je možné, že srdíčko vám teď bije tak rychle?
Když se pak ve tmě posléze zaslechnete třeba zamňoukání kočky a zjistíte, že tam tedy šramotila nějaká kočka a ne zloděj či někdo jiný, tak se uklidníte a přestanete se bát. A najednou z ničeho se s vámi uklidní i vaše srdce a upraví svoje tempo do normálu. Srdíčko se tedy „vyléčilo“ bez použití jakéhokoli medikamentu jenom tím, že jste se uklidnili i vy.
Někdo v tuto chvíli možná namítne, že je sice pravda, že ten člověk se ani nehnul. Ale srdíčko přece reaguje i na hladinu adrenalinu v krvi, takže je přeci logické, že srdíčko v této situaci začalo zrychleně bít.
Ano, souhlasím s tím, že srdíčko zareagovalo na zvýšenou hladinu adrenalinu. Ale když půjdeme ještě hlouběji, tak opět zjistíme, že adrenalin se začal vylučovat na základě psychického rozpoložení onoho člověka, takže tedy tepot srdíčka v konečném důsledku ovlivnila opět a zase jenom psychika.
Autor: Hanka Přádová
Závěr: Psychika ovlivňuje celé naše tělo, tedy i všechny nemoci
Vyjmenované příklady jednoznačně dokazují to, že naše psychika má zásadní vliv na naše tělo. A to, co říkají lékaři, že svojí psychikou můžeme přímo ovlivnit jenom některé části těla, jako jsou svaly na rukách, na nohách a v obličeji a že ostatní části našeho těla svým myšlením neovlivňujeme, není pravda.
Platí totiž to, že:
• naše psychika má „neomezený přístup“ k celému našemu tělu, ovlivňuje tedy všechny jeho tkáně, orgány i jeho funkce
• naše psychika i naše tělo fungují stejně jako spojité nádoby – něco se stane v naší psychice a automaticky to okamžitě vyvolá změny i v našem těle.
Když si člověk připustí, že opravdu stav našeho těla je nerozlučně spjat se stavem naší psychiky, tak si tím dává šanci vykročit na cestu, která vede k trvalému uzdravení. Začne-li člověk vědomě pracovat se svojí psychikou, začne tím i vědomě ovlivňovat stav svého těla, tedy i svoje zdraví.
Naposledy upravil(a) hanka dne ned 21 úno 2010 22:49, celkem upraveno 2 x.
No tak fajn ne ?
Hlavně nevyměnit svojí hřivnu za vzhlížení k autoritám.
gratuluju
.......... je totiž místo uvnitř kde se můžeme setkávat ...........
dokonce všichni ...........
Gratulujem. Jedine, co zabija ludi, je nevedomost, to som sa snazil vo vlakne paraziti naznacit, ze oni su len dosledok hlbsich veci. Treba sa zamerat na psychickeho - astralneho parazita, nie na tych fyzickych. :-)
Paráda Hanko...
Jsem moc rád, že jsi nakročila a zadupala.
I já mám pocit, že nemusím s nikým a ničím bojovat...
Já, když tam byl poprvé a jel autem curik, tak jsem se telil na policajty, co mne plísnili za pásy a světla a rychlost a stopku a.....GEZICHT.....já si notoval :KDYŽ JSEM JÁ SLOUŽIL, TO PRVNÍ LÉTO a najednou dva igráčci u silnice s plácačkou na sršně...
Třikrát mi dávali dejchnout a dvakrát jsem musel olizovat tester na indikaci thc.....
Řekl jsem jim na rozloučenou, že se budu modlit za spásu jejich duší a pokračoval jsem s naprosto volnou duší a usměvem domů. Ještě dnes tam budou stát s otevřenejma hubama.....Od té doby je srážka s realitou pro mne opravdové dobrodružství.
Hanko,jsem moc rád, že jsi to zkusila. opravdu moc.VÍTEJ DO KLUBU.
Já jsem si to neuvědomovala hned tak silně , byla jsem spíše nedůvěřivá, potom mi najednou něco spadlo z ramenou, tíha, kterou jsem si nosila na zádech a nevěděla o tom. Odešla jsem s dobrou náladou, pořád jsem to ale brala jako dočasnou záležitost. Doma jsem zjistila, že mi nevadí věci, které mě jindy dovedly vytočit - to už mi bylo divné a že se něco stalo i s mým odporem k parazitům. Pár dnů jsem počkala, jestli se to nevrátí zpátky, ale místo toho jsem přicházela na to, že můj vnitřní záporný náboj (bojovnost?)se někde ztratil. Do té doby jsem si ani neuvědomovala, že nějaký mám, byla jsem přesvědčena, že jsem vcelku mírumilovný člověk, až teď, když není, tak cítím rozdíl - jako to břemeno na ramenou. Je to fakt úleva, jsem ráda, že jsi tady napsal svoji zkušenost s Etikoterapií - díky Ti za to !
Hanka.
____________________
Slunce v duši.
Biblí bych se tady moc neoháněl. Bibli osobně nevěřím už jen proto, že po dlouhá staletí procházela nespočtem korekcí, manipulací a změn, které o jejím pravém smyslu a původu dokazují jen pramálo. Ostatně manipulace je pro církev jako instituci naprosto běžnou politikou už po staletí, takže to, že je Bible její "nosný komerční produkt" je mě osobně už samo o sobě nadmíru podezdřelé...
Film samotný spíš ukazuje jak moc dokáže lidské myšlení přitahovat určité události nebo okolnosti a že pokud něco chceme, tak se toho opravdu dá dosáhnout
Zdravím
Mě ten dokument trochu zklamal ,v tom ,že jsem čekal nějakej poučnej či záživnej film ,kterej mě dá nejaké konstruktivní info či návody (ne že bych to už dávno neznal) jak na to......
a spíš mě to někdy připadlo jako nějakej propagační dokument nějaké sekty....hlavně v tom jak tam jsou všichni usměvavý a nadšení ze života a plní optimismu ,jako by ani nežily na zemi ale někde na jiné planetě.....a pořád se tam omílá jak se takhle dá dosáhnout spousty majetku a peněz a aut a jiných hmotných věcí .......jako by to bylo všechno na co je to dobrý........To mě mnohem víc dal podobnej dokument "Co my jen víme".......nebo film podle knihy "Celestinské proroctví"........
Ale v jádru je dobrý že se mezi normální lidi dostane informace ,že vše je energie a pouze myšlenkou ji jde ovládat a přetvářet......
a až to většina lidí pochopí ,tak to bude znamenat že jsme přetransformovali do vyššího levelu.......
toť laikuv laickej pohled na věc.....
Jsem svobodný, protože dělám to co chci a ne to co musím......
no tuším si musím "Tajomstvo" pozrieť, lebo ja chodím do kostola, ale poďakovať sa Bohu a nie prosiť o majetky, tak už len z toho čo tu je napísané, mi je na tom niečo divné, lebo ja som myslela, že kresťanstvo je založené na viere, striedmosti a láskavosti, čiže skôr podpore chudobných (alebo dnes charite) ako na zhromažďovaní majetku, hmhhhm, zaujímavé
Bible... nebo Korán?? nebo Talmud? Nebo satanská bible? Při hledání pravdy, nebo jádra , chceteli, jsem to všechno přečetl.....
Pokud nenosíme boha v srdci a můžeme mu říkat franta, pokud nemáme slušnost a úctu uvnitř, žádné chrámy, ani kázání, dokonce ani upřímné modlitby nám nepomohou, ani nás nespasí.........
Já bych byl křesťan, jako víno.... do kasičky bych házel, odpustky bych kupoval a velebníčka k obědu zval.... občas bych nechal vybílit zákristii a fertig....
Bůh by mne musel milovat, když bych byl tak bohulibej týpek.
Nejsem jím. Církev mi připadá zprofanovanější, než kdy jindy. Rvou se o majetky, jako psi.
Pod boží klenbou by se mělo kázat, pod oblohou, a ne v chrámech postavených z toho posledního, co nebožáci darovali skrze spasení duší......
Bible je dobrá, nic proti, ale bude vodítkem pro theologa, než člověka dnešní doby. Přečtěte si korán,abys věděl, kde jsou ti druzí. Zeptej se nějakýho kolemjdoucího kněze římskokat. církve na smysl života a tutéž myšlenku prober s prvním imánem, kterýho seženeš. Pak zajdi za rabínem. Jejich přístup je naprosto odlišný, stejně jako filozofie.... proto jsou kostely prázdné a mešity a synagogy plné.
Nechci zatracovat žádné náboženství, chraň bůh, každému, co jeho jest, jak psával pepo.
Takže se neodvolávejmež na filmy či knihy, ale na vlastní pocity či zkušenosti.... ty nám budiž oporou a vodítkem.
Víru a náboženství je podle mého ideální oddělit a nespoléhat se na to, že co je někde v knize psáno je svaté a platí pro všechny bez výhrady.
Osobně mě z knih na toto téma zaujalo "Co si Bůh přeje" od chlapíka jménem Neale Donald Walsch. Napsal přesně to, co si vnitřně myslím, že je podstatou a popsal to tak, že mi to sedlo do noty jako máloco jiného...doporučuju!
, nevěděla jsem to, co vím teď.... Máš pravdu, ten pocit míru je úžasný a já ho přeju úplně všem, kteří si čtou tenhle můj příspěvek 
!
