indiga píše:Slavek chcela by som ťa poprosiť, či by si mi nevedel poradiť
Více méně, ale ne zcela.
Bengston říká, že
1) si pacienta třeba posadí na židli, ale jde to i ve stoje, podle toho, kde je problém, aby se k němu i dostal. Položí ruce zezadu čátečně na krk a na ramena a vyvolá si pocit, že se s pacientem spojí a že je chce uzdravit. S myšma jenom kolem klece. Až má pocit, že se stalo, pak
2) začne aktivní rukou (ve které cítí teplo, či mravenčení), přejíždět nad tělem zatím co začal cyklovat natrénované představy. Co dělal s volnou rukou se nezmínil. Ty představy dělají to, že ho dělají šťastným, Vyvolávají vnitřní pocit spokojenosti a štěstí. Znáš pohádku "Košile ze šťastného člověka?"
Čím rychleji se cykluje, tím lépe. Vůbec se člověk nesnaží nějak na nich setrvávat a už vůbec ne některé preferovat.
3) Čím víc lidí, tedy léčitelů se zúčastní, tím líp.
4) jakmile chytí místo, či místa, kde cítí zesílení pocitu tepla, či mravenčení ruky, zdrží se nad ním, dokud to nepoleví a pak hledá dál a opakuje, pokud další místo najde. Většinou jde jen o jedno, ale ne vždy.
5) jakmile přestává cítit, že se něco děje, ukončí to a další pacient.
6) Léčbu opakuje a to je různé jak často u koho po dnech až týdnu, dokud na pacientovi něco nacítí. Jakmile už není schopen na pacientu nic lokalizovat, považuje ho za vyléčeného a tvrdí, že je.
7) Dále tvrdí, že čím je historie nemoci kratší, tím rychlejší a úspěšnější je léčba a naopak. Staré chronické problémy jsou pak nejpracnější a často se stane, že výsledky jsou natolik pomalé, že pacient se na to vykašle, protože výsledky necítí.
Vědět diagnozu předem považuje nejen za zbytečné, ale za zavádějící, protože je často lokalizovaná a stanovená špatně. Řekněme, že ofiko jde o problém s játry, ale játra jsou jenom zatížená primárním problémem jinde. Léčitel se musí spoléhat jen na sebe a ofiko diagnozu nejlépe neslyšet a pokud, tak ji ignorovat.
S laskavým pozdravm, Slávek.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.