Boží Mlýny

[martin11]

[Proto také chytrý národ s paměti dokáže skutečnou pravdu poměrně rychle správně interpretovat oproti těm pomalejším (retardovaným) národům.[/quote]

Skromný dotaz, ...co to je chytrý národ???....spíše bych řekl, chytrý vůdce, nebo "retardovaný vůdce" kč

[E_man]

I když jsem to řekl více v legraci než méně, měl jsem na mysli co nejvíce vzdělaný, se kterým se daleko hůře manipuluje aby šli slepě za svými vůdci.
A zase, co je to vůdce? ......

[Slavek Krepelka]

... A zase, co je to vůdce? ......

Citát z filmu The Good, the Bad and the Ugly (Dobrý, špatný a škaredý): "There are those with guns and those who dig." Více méně doslova : "Jsou Ti se zbraněmi a ti, co kopou." (míněno krumpáčem).

S laskavým pozdravem, Slávek.

[poota]

A zase, co je to vůdce? ......

Bolotov se zabýval problémem stáda či hejna, přičemž zjistil, že v každém existuje jeden jediný "vůdce" zcela specifických vlastností. Při pokusech s rybami zjistil, že když hejno rozdělí na dvě poloviny, tak jenom jedna z těch polovin se i dál chová jako hejno, kdežto ta druhá ztratí chování hejna a dál se chová jako shluk nezávislých jedinců. Dál došel k tomu, že kvalita hejna je závislá jenom na kvalitě vůdce a tento poznatek vztáhl na jakékoli společenství stejných jedinců, konkrétně i na národy. Odvodil, že na základě tohoto vztahu se dá s jistotou předpokládat, že instituce nebo národ který neprospívá má neschopného vůdce a za příklad si zvolil celé Rusko a také některá jeho význačná výzkumná pracoviště. Což mu vyneslo nepřízeň a posléze i kriminál, a to i přesto, že má několik set patentů z různých oborů. Většina zmínek o nich je z Internetu odstraněna, stejně jako jeho videa.

Zdravím - poota

[E_man]

Takže schopný vůdce v UbandaUmbu může z UbandaUbudsmánu zařídít nejprosperující stát světa?

[Slavek Krepelka]

Takže schopný vůdce v UbandaUmbu může z UbandaUbudsmánu zařídít nejprosperující stát světa?

Pokud mu dříve někdo neudělá díru do hlavy.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[poota]

Takže schopný vůdce v UbandaUmbu může z UbandaUbudsmánu zařídít nejprosperující stát světa?

Schopnosti stáda/hejna/ústavu/státu/atd. určují schopnosti jeho vůdce. Když bude vůdce podprůměrný, bude i hejno podprůměrně prosperovat, nadprůměrný vůdce docílí nadprůměrnou prosperitu.
Vůdcovské vlastnosti jsou vrozené a nedají se naučit, skutečného "vůdce" není možné vybrat nějakým hlasováním z několika kandidátů, protože ten pravý je v hejnu/národě vždycky pouze jeden a je to ten nejschopnější - takže je potřeba ho najít.
Problém je hlavně v tom, že prospěch z by z něj měl jenom jím řízený celek a nikoli nějaká strana a nebo mocenská klika.
V dosavadních "volbách" vybírají strany svoje kandidáty podle toho, jaký prospěch by byli v případě zvolení schopni pro danou stranu urvat na úkor celku.

Zdravím - poota

[E_man]

Pokud mu dříve někdo neudělá díru do hlavy.

Jako by jsi Slávku nevěděl že jen "hlava otevřená" je schopna těch nejpokrokovějších činů!

....Vůdcovské vlastnosti jsou vrozené a nedají se naučit, skutečného "vůdce" není možné vybrat nějakým hlasováním z několika kandidátů, protože ten pravý je v hejnu/národě vždycky pouze jeden a je to ten nejschopnější - takže je potřeba ho najít.
Problém je hlavně v tom, že prospěch z by z něj měl jenom jím řízený celek a nikoli nějaká strana a nebo mocenská klika.
V dosavadních "volbách" vybírají strany svoje kandidáty podle toho, jaký prospěch by byli v případě zvolení schopni pro danou stranu urvat na úkor celku.

Problém je volba kritérií pro hledání toho vůdce, na kterých by se měly shodnout hlavně média. Ty v tom mají jasno!
1. Nesmí to být ten, ten a ten...
2. Musí to být ten, ten, nebo ten ...

V dnešním světě se ale většina pokroku (mám na mysli ten technický) neděla volbou, ale vývojem. Na ten je však možno dát jen omezené prostředky. Pokud dokáže mocenská skupina zařídit, aby se vhodné věci vůbec nedělaly, vývoj aby se ubíral "správným směrem" má vyhráno a má cestu k neomezené moci otevřenou. Prostřednictvím lokálních vůdců je na místo vývoje vše rozkradeno. Obohacení lokální vůdcové musí spolu držet basu, protože kradli všichni, ale všichni potrestáni být nemohou.
Pro vhodnou mocenskou skupinu jsou pak vděčným spojencem, protože potřebuji ochranu. Za ochranu platí z našeho. Je to klasické schéma mafie v mezinárodním podání.

Zkus pak přesvědčit naše nejbližší západní sousedy, že jdou špatným směrem třeba v energetice, když místo jaderné elektrárny vyvinou třeba takový automobil se spotřebou 1 litr/100km http://www.rumormillnews.com/cgi-bin/fo ... 3366%C2%A0 .

[martin11]

Takže jsme tam, kde jsme byli na začátku diskuze. kdo chce dělat náčelníka, tak ho dělá. neznám příklad, že by byl náčelník náčelníkem proti své vůli. takže náčelníky jsou ti kteří o to stojí. z toho zcela jasně vychází otázka, proč to chce ten a ten dělat.....odpovědí je mnoho....
jediný náčelník, který mě vychází, že dělal náčelníka zadarmo a s láskou k lidu je bohužel imaginární..... m11

[E_man]

No, kdybych se snažil předložit řešení, pasoval bych se do role vůdce, kterým nejsem. Takže jsme tam, kde jsem ti odpověděl, že řešením je vzdělanost národa.
Ten pak svým konsensem určí toho správného vůdce, nebo alespoň lepšího, než kterého by si (možna) zvolil být méně vzdělaným národem.

[poota]

Bolotovovy pokusy s rybími hejny prokázaly jeden zajímavý fakt - v původním (celém) hejnu byl jeden skutečný vůdce. Rozdělením na dvě poloviny zůstal tento vůdce v jedné polovině, která zůstala hejnem - kdežto ta druhá se rozpadla na jednotlivé ryby, které se už nechovaly jako hejno. To znamená, že jako skutečný vůdce nemůže fungovat třeba momentálně ta nejschopnější ryba v té druhé půlce. Ta prostě nemá vůdcovský charakter a ani potřebné vlastnosti, takže nové hejno z těch jedinců nevytvoří.
Pro nás má celý tento fenomén cenu pouze informativní, protože náš systém nalezení i instalaci pravého vůdce na vedoucí pozici vylučuje.
Ty ryby to mají podstatně jednodušší, protože vůdce nějak rozeznají, přidají se k němu a ve svém dalším životě už jenom kopírují jeho pohyby. Pokud se někde vyskytne další vůdce, tak se k tomuto hejnu nepřidá, ale pluje sám a další ryby se k němu přidávají, takže vznikne další hejno.
U nás lidí je to vlastně obráceně, protože máme různá území, různé jazyky, různé národnosti a také třeba menšiny, což dohromady dává určitý předem daný celek, do kterého se má nějak dosadit nějaký vůdce.
Asi tak, jako kdyby se do rybníka měla hodit nějaká ryba, která by v něm udělala harmonicky fungující hejno z kaprů, štik, okounů, bělic, žab a ostatní vodní žoužele.

Zdravím - poota

[A(&F)]

Tématická odbočka pokračující z vlákna http://upramene.cz/forum/viewtopic.php? ... 66#p131466 SDK

... od bylinek si nic kolem imunity nepůjčujeme ...... účinné látky, jenž jsme se z nich naučili využívat, jsou totiž povětšinou jejich odpadními látkami ...

A jaká to náhodička, že tyto látky jsou fungicidní, bakteriocidní, virocidní i pesticidní a že každá rostlina si vyrábí jiné složení "odpadů", díky kterým je hned kde co nesežere, specielně jejich plody před dozrátím. Mnohé jsou dokonce jedovaté i prudce, ale jen do té doby, než uzrají. No a kam se odpady poděly?

... žádná náhodička, ale docela obyčejný výsledek evoluce, viz p. Darwin ... ...... rostliny to opravdu nedělají cílevědomě, např. proto, aby je něco nesežralo anebo snad, nedej bůh, abychom z toho měli nějaký prospěch i my, lidé , ale tyto z vnějšího pohledu "cílené vlastnosti", vznikaly postupně během véééééélmi dlouhého vývoje vlivem drobných mutací a vnějších vlivů ... zkrátka díky principu přirozené selekce ...

příklad: ... pokud nějaký rostlinný jedinec vlivem mutací (které vznikají stále) začal obsahovat více "ochranných prvků" (např. látek hořkých, jedovatých, atd., popř. mu narostly trny, pichláky či další možné prvky), tak se u něj pochopitelně zvyšovala pravděpodobnost, že ho něco nesežere (popř. ho sežere pouze zčásti / popř. se "predátor" přiotrávil nebo rovnou otrávil až do mrtva, čímž dal zákonitě ostatním jedincům z rostlinné říše pro příště "pokoj"), tudíž pak ona "odlišná rostlinka" měla možnost dokončit vývoj, tj. získala čas vytvořit spory či semena (popř. prvky vegetativního množení), ze kterých v další generaci následně vyrostli jedinci s podobnými "obrannými vlastnostmi" ... (na rozdíl od "ostatních takto nevybavených" jedinců stejného druhu, kteří díky "absenci ochrany" skončili v něčích útrobách) ...... podobně tomu samozřejmě je i ohledně změn způsobených klimatických podmínek, místem růstu (složením růstového substrátu, množstvím dopadajícího světla, nedostatkem/přebytkem živin, .... ), atd. ...... to vše už dnes umíme ovlivnit/napodobit, a to v mnohem kratším čase, než kolik by na dosažení stejných výsledků potřebovala "matka příroda", tudíž se toho využívá pro dosahování požadovaných výsledků ..... ať již Mendel-Mičurinskými metodami, popř. umělým působením vnějších vlivů na rostliny či jejich DNA, atd. ...... výsledkem je potom vznik různých nových variant, odlišných od původních rostlin, lišících se barvou, chutí, vůní (sumárum regulace obsahu patřičných /nepatřičných látek v různých částech rostlin), dále velikostí, tvarem, rychlostí růstu, ale i dalších vlastností (např. beztrnné modifikace, víceleté rostliny původně jednoletých druhů a naopak, atd., atd.) nebo i zcela nové druhy (např. Josta - kříženec angreštu a černého rybízu) ...

... no, a s tím, že některé plody jsou během zrání jedovaté (nebo alespoň trpké, nejedlé) a pak už ne, tak to je dáno posloupnou (popř. skokovou) přeměnou těchto látek na jiné (kupř. omezením přísunu vody, změnou okolní teploty, atd., vesměs působením fytohormonů) ... např. cukry ze sekundárních glykosidů ...... nebo naopak si spousta plodů zachová svou jedovatost i po dozrání, popř. teprve dozráním se stávají jedovatými .... to vše je také výsledek přeměny látek, postupně vypiplaný evolucí ... ...

... ale zpátky k tomu vylučování ... většina vyšších rostlin z různých směrů přijímá především (zjednodušeně popsáno): vodu + různé chem. látky, vč. vody a CO₂/ O₂ (světlo/tma) + velké množství energie ... ale ven většinou vylučují: pouze vodu s naprostým minimem chemických látek (téměř žádnými) + O₂/CO₂ (světlo/tma) + velmi málo energie ... (existují samozřejmě výjimky, ale ty potvrzují pravidlo, ... popř. jsou rostliny vybaveny jiným speciálním cyklem, např. CAM u tučnolistých, které CO₂ přijímají v noci) ... nicméně "vylučovací soustavu" (tak jak ji chápeme u vyšších organismů), která by z jejich těla odváděla "odpadní látky", tak tu fakt nemají a tudíž "odpad" následně "uskladňují" ve specializovaných buňkách v různých částech, ve vegetativních a generativních orgánech, kdy se dokonce v různých částech rostlin mohou ukládat různé "odpady", popř. o různé koncentraci, kdy se navíc poměry mohou měnit i v průběhu vývoje, atd. ..... uff, pak to lze ještě detailněji rozvést do primárních a sekundárních metabolitů, ale pro základní vysvětlení by to mělo postačit i takto ...... (znění zjednodušené definice je: ... "Rostliny akumulují odpadní produkty svého metabolismu ve vakuolách, buněčných stěnách a jsou-li lipofilní povahy, tak ve speciálních sekrečních buňkách či prostorech [siličné buňky, pryskyřičné kanálky apod.]") ... ...

... jinak co se týče Tebou uváděných různých příkladů, např. u rostlin rostoucích na slaniskách, popř. vyrůstajících přímo ve slané vodě (mangrovy), ano, tak ty opravdu používají různé způsoby k přežití, např. i zmíněný mechanismus "obětního listu" (který mmch. zná/umí většina vyšších rostlin) + další mnohé možné, ale rovněž to není "vylučovací soustava" v pravém slova smyslu ..... na toto téma jsem měl u Jeffa přednášku tuším v minulém roce (+ popisuji to i např. v příspěvku "odpadní listy" u zakořeňující batáty ) ... takže asi tak ...

... ... Anri ...

----------
PeS: ... evoluční změny v živočišné říši probíhají velmi podobně, kdy se však vzhledem k možnosti samostatného pohybu a uvažování naskýtá více možností ... v podstatě ale platí, že: méně bystří, fyzicky méně zdatní/pomalí, nevhodně velicí, nemocní, změněným podmínkám se včas nepřizpůsobující jedinci (atd.) jsou vlivem okolí dříve či později odstraněni z rozmnožovacího cyklu ...

[pavelv]

... pokud nějaký rostlinný jedinec vlivem mutací (které vznikají stále) začal obsahovat více ochranných látek (např. hořkých, jedovavých, atd., popř. mu narostly trny či další prvky), tak se u něj zvyšovala pravděpodobnost, že ho něco nesežere...

Nechci vam do toho kecat , jestli si myslite, ze treba kdyz si moje aloe udelalo trny, abych ho nemoh tak snadno rozkousat, ze to je od nej Potravinovy zlocin , tak jste stale v tematu, ale jinak se mi zda, ze jste trochu mimo .

Edit: ... to neřeš, v případě, že bychom byli už moc "off-topic", tak si tu po sobě uklidíme ... A(&F) ... ...

[Slavek Krepelka]

... od bylinek si nic kolem imunity nepůjčujeme ...... účinné látky, jenž jsme se z nich naučili využívat, jsou totiž povětšinou jejich odpadními látkami ... žádná náhodička, ale docela obyčejný výsledek evoluce, viz p. Darwin ...

V první řadě jde stále ještě o neprokázanou teorii, přestože je učena jako nepochybný fakt. Pan Charles Darwin zajisté ve své době udělal co mohl, aby nějak vysvětlil, jak evoluce funguje, oproti předcházejícím teoriím, či spíše doktrinám Stvoření, které byly učeny jako nepochybný fakt po dlouhá století před ním a konec konců i dnes. Panu Darwinovi slouží ke cti, že sám poukázal na mnoho slabin svého životního díla a opakovaně poukazoval na nutnost ověření, k čemuž zatím nedošlo jinak, než mnohokrát opakovanou indoktrinací.

http://www.overcomeproblems.com/darwin.htm

a) For myself, also, I rejoice profoundly; for, thinking of so many cases of men pursuing an illusion for years, often and often a cold shudder has run through me, and I have asked myself whether I may not have devoted my life to a phantasy.
Co se mne týče, také mne rozveseluje pomyšlení na množství mužů, kteří často po léta pronásledují iluzi, avšak často mnou pronikal chladný záchvěv a ptal jsem se sám sebe, zda-li jsem i já nezasvětil svůj život fantazii.

b) These difficulties and objections may be classed under the following heads:
Tyto obtíže a námitky lze klasifikovat pod následnými body:

First, why, if species have descended from other species by fine gradations, do we not everywhere see innumerable transitional forms? Why is not all nature in confusion, instead of the species being, as we see them, well defined?
1) Jak to přijde, že pokud jedny druhy následují jinné po jemných krocích, nevidíme všude kolem sebe nespočetné přechodné formy? Proč není všechna příroda ve stavu zmatku a místo toho vidíme velice dobře definované druhy?

Secondly, is it possible that an animal having, for instance, the structure and habits of a bat, could have been formed by the modification of some other animal with widely different habits and structure? Can we believe that natural selection could produce, on the one hand, an organ of trifling importance, such as the tail of a giraffe, which serves as a fly-flapper, and, on the other hand, an organ so wonderful as the eye?
2) Je to možné, aby zvíře, které má například strukturu a návyky netopýra, mohlo být zformováno úpravou z nějakého jiného zvířete s velice jinými návyky a strukturou? Můžeme věřit, že přirozený výběr mohl na jedné straně vyprodukovat tak nedůležitou záležitost jako je ocas žirafy, sloužící jako plácačka na mouchy, a na straně druhé tak nádherný orgán, jako je oko?

Thirdly, can instincts be acquired and modified through natural selection? What shall we say to the instinct which leads the bee to make cells, and which has practically anticipated the discoveries of profound mathematicians?
3) Mohou být instinkty získány a upraveny skrz přirozený výběr? Co můžeme říci k instinktu, který vede včelu aby tvořila buňky (plástve) a který prakticky předvídal objevy slovutných matematiků?

Fourthly, how can we account for species, when crossed, being sterile and producing sterile offspring, whereas, when varieties are crossed, their fertility is unimpaired?
4) Jak můžeme zdůvodnit křížence druhů, kteří jsou sterilní a produkují sterilní potomky, zatímco pokud křížíme jejich rozdílné odrůdy, jejich plodnost není omezena?

For I am well aware that scarcely a single point is discussed in this volume on which facts cannot be adduced, often apparently leading to conclusions directly opposite to those at which I have arrived. A fair result can be obtained only by fully stating and balancing the facts and arguments on both sides of each question; and this is here impossible.
Jsem si velice dobře vědom, že v této publikaci (Darwin- The Origin of Species) stěží existuje jedinný diskutovaný bod, který není nemůže být vystaven faktům často vedoucím k závěrům naprosto opačným než jsou ty, ke kterým jsem dospěl já. K vyváženému výsledku lze dospět pouze kompletním vyjádřením a vyvážením faktů a argumentů na obou stranách, týkajících se každé jednotlivé otázky. To zde nebylo možné.

… "cílené vlastnosti", vznikaly postupně během véééééélmi dlouhého vývoje vlivem drobných mutací a vnějších vlivů ... zkrátka díky principu přirozené selekce ...

Ve skutečnosti jsme dnes o nějaký ten pátek dál (Charles Darwin – 12. Únor 1809 – 19. Duben 1882) a nezbývá než nahlédnout do současnosti pro odpovědi, týkající se nejen návykových, ale i strukturálních a biochemnických změn organismu, vedoucích k evoluci. Zde bychom se měli nejspíše soustředit na ty nejnovější poznatky z oboru, na epigenetiku, velmi dobře prozkoumanou mikrobiologem Brucem H. Liptonem. https://www.brucelipton.com/resource/ar ... pigenetics http://davidpratt.info/lipton.htm

V kostce jde o to, že DNA zdaleka neposkytuje dostatečné množství sousledností a tím mechanistických informací, aby mohla být zodpovědná už jenom za nesmírnou strukturální složitost těl vyšších organismů, nemluvě o všech biochemických funkcích těla a o vrozených instinktech. Zde si snad připoměňme i to, že spousta těchto DNA sousledností je společná řekněme kukuřici i lidem. Na straně druhé stojí schopnost každé buňky měnit svůj tvar a způsob biochemických pochodů coby reakcí na podmínky prostředí. Sečteno a podtrženo se dostáváme například nejen k psychickým příčinám nemocí, ale i jejich vyléčení, pouze změnami psychického nastavení mysli a především našeho podvědomí, v mnohých případech vedoucích k téměř okamžitým výsledkům a to na obě strany.

Výzkum Pana Liptona jasně nasvědčuje tomu, že evoluce je sice součástí života na zemi, nicméně, že ke změnám dochází ve smyslu vlastní a povětšinou podvědomé (intuitivní) tvořivosti každého organismu a to nejen co se týče jeho samého, ale i jeho vlivu na další organismy celého společenství života na zemi. Vzhledem k jakési posloupnosti (taxonomii druhů), jak je rozškatulkována vědistickými i náboženskými “mysliteli”, stojí lidská mentální kapacita na vrcholu této evoluce a i ta je danná nikoliv náhodnými mutacemi, ale příčinnými mutacemi. To, že člověk snad je skutečně mentálně aspoň tady na Zemi “nejinteligentnějším” druhem však neznamená, že je nejvlivnějším tvořivým druhem. Zářným příkladem jsou nám doslova výbuchy rozmanitosti a vznik nových druhů po některých pozemských katastrofách, nad kterými si vědi všeho založení marně lámou hlavinky. Odkaz http://mobile.kreacionismus.cz/content/ ... im-kambriu snad poslouží jako příklad morfologických změn u tvorů bez jakýchsi přechodových stádií a to nejspíše (dle vědismu definitivně) dříve, než se na zemi člověk vůbec vyskytoval ( což také není jisté a mnoho paleo-archeologických nálezů tuto doměnku vyvrací, nemluvě o navýsost pozoruhodných rozporech ve výsledcích různých metod datování).

Co se týče tkzv. mutací, http://cs.wikipedia.org/wiki/Mutace
“Mutace mají nejčastěji vliv negativní, nebo žádný. Mutací, které pozitivně ovlivní vlastnosti organismu a kterým je přisuzován významný vliv na evoluci, je ve srovnání se škodlivými nebo neutrálními velmi málo. Vliv mutace na organismus závisí na konkrétním případu. Obecně lze sice říci, že genomové mutace mají větší vliv než chromozómové aberace a ty jsou zase významnější než mutace genové, leč je to opravdu velmi obecné tvrzení a v konkrétních případech nemusí platit.
Četnost mutací se liší druh od druhu a v závislosti na prostředí, v němž se organismus nachází. Obecně lze říci, že četnost mutací roste s:
rychlostí rozmnožování (čím častěji se organismus rozmnožuje, tím častěji mutuje)
rostoucím vlivem mutagenů
zhoršujícími se životními podmínkami a zdravotním stavem organismu
U člověka, který není vystaven nadměrnému působení mutagenů, se předpokládá spontánní vznik mutací s frekvencí 10-6 na buňku a generaci. Jelikož předpokládaný počet genů u člověka je zhruba 25 000, lze snadno odvodit, že člověk (a prakticky každý mnohobuněčný eukaryot) je vysoce chimérický organismus - organismus skládající se z buněk, které obsahují rozličné mutace. Většina mutací má ovšem význam jen pro konkrétního jedince, neboť se nacházejí v tělních buňkách, které nemají šanci předat svoji mutaci dalším generacím (toto samozřejmě platí pouze u organismů, které nemají schopnost nepohlavního rozmnožování).”

Už samotný fakt, že většina mutací má negativní vliv na druh, byť i jen prostřednictvím jedince (vymírání), a že jsou nepřenosné na druh, nám říká, že nutně musí existovat ještě jiná, účelová příčinnost mutací, než nežádoucí vlivy prostředí, tedy v podstatě patologie. Tyto účelové mutace nutně působí nejen změny u jedinců, ale mutace dědičné a tím přenosné na druh, které vice než vyvažují mutace negativní. Jinak by život na zemi nutně vymřel. To, že negativní mutace jsou v lidské populaci alespoň v “civilizovsaných” zemích uměle udržovány tím, že o postižené jedince je postaráno a tím je jim umožněno nejen nějak přežívat, ale i se rozmnožovat, je v přírodě naprostou vyjímkou. Navíc etiologie genetického poškození není ve valné většině případů známa. Není jasné, zda nejde o působení děděných virových, bakteriálních, plísňových a dokonce i parazitologických nákaz.

Jak také vidno, rozdíl mezi tkzv. “příčinnou mutací” a “spontánní” mutací je třeba hledat nikoliv ve schématu přírodních dějů, ale v lidské neschopnosti odhalit jejich příčinnost. Nicméně, v každém případě jde o děje, kdy buňky reagují na vnější prostředí, a to i změnami DNA, což lze velice snadno vypozorovat u změn, jimiž prochází mutace zdravých lidských buněk na buňky rakovinné. Rakovinné buňky se na rozdíl od normálních totiž stávají daleko životaschopnějšími mimo kontrolu tělesného systému a i když z našeho lidského hlediska jde o mutace negativní, z hlediska těch buněk je tomu v danné situaci naopak. Zachraňují si tím svou individuální existenci v rámci nepříznivých podmínek, které se naučí využít.

Na stejné straně rovnice jako pozitivní, vývojové mutace, stojí i mimikry, které nejsou nezbytně danné geneticky. Jako příklad lze uvést skutečnost, že lze geneticky vypěstovat bílého králíka, nicméně pokud přesadíme obyčejného, hnědého, divokého králika z mírného pásma do arktického prostředí, pořídí si na dlouhou zimu bílý kabát. Tento jev nám představuje nejednu otázku:

a) Jak vůbec králík ví, jak se zachovat v novém prostředí?
b) Jak králík zjistí, že se nyní nachází v situaci, která to vyžaduje?
c) Jak králík předpoví délku zimy za polárním kruhem? V mírném pásmu se takovou změnou nezabývá.
d)Jak králíkovo tělo zařídí změnu?

No a to jsme u vyššího tvora, tedy savce. Co ale pak říct na mimikry používané rostlinami? Ne, že by na tento jev nebylo na fóru poukázáno. http://upramene.cz/forum/viewtopic.php?p=123491#p123491 a poukazuje na něj hromada literatury, i když zdůvodnění jsou vždy výplodem lidské perspektivy a nemusí se nutně krýt se skutečnými důvody.

http://21stoleti.cz/blog/2004/02/21/sve ... h-rostlin/
“Rostliny vedou chemickou válku
Botanikové však objevili i terpenoidní látky, které rostliny vylučují v okamžiku, když se jich dotkne nezvaný návštěvník. Tím rostlina současně upozorní čich masožravých dravců, že se v blízkosti objevil býložravec, na kterém by si mohli pochutnat. Nyní následoval další nečekaný objev: Do takové záchranné akce se zapojují nejen rostliny přímo napadené, ale také jejich „příbuzní“, kteří pomáhají vyvolávat poplach. Jakmile k nim vítr zanese pach (nejspíše etylénu) varovně vylučovaných terpenoidů, sami je začnou preventivně vylučovat také. Tím se signál SOS k chemické válce rostlin zesiluje. Díky tomu současně vzroste množství predátorů, kteří dostanou informace o blízkosti býložravců, na kterých by si mohli pochutnat a tak ochránit rostliny. Musíme dodat, že vylučované jedovaté látky mají většinou odporně hořkou chuť, což už samo od sebe odradí od dalšího požírání.

Jak zjistil badatel Wouter van Hoven, zvýšenou produkci taninu (tříslovin) dokážou i stromy, třeba akácie. Jejich jed usmrtí i větší zvířata. Tím jsme se dostali k chemické válce rostlin s okolním světem. Četné druhy rostlinstva vylučují jedovaté látky na odrazení možného nepřítele. Je to něco podobného jako by si náš imunitní systém vytvářel obranné protilátky proti hrozící nemoci. V tropických a subtropických krajích se na polích hojně pěstuje dura (Sorghum). Ta se brání proti ožírání chemickou reakcí, při které se v listech objeví kyanid nebo kyselina kyanidová. Pokud takové listy zvíře sežere, většinou ho čeká vnitřní udušení. Není tajemstvím, že podobně se brání i tuzemský jetel plazivý (Triforium repens).

Nepříjemným zjištěním pro různé škůdce rostlin je skutečnost, že druhů jedů je víc než dost. Bohužel mnohé mohou zle narušit také zdraví člověka, ba ho i usmrtit. Každý z nás asi v životě poznal žahavou bolest způsobenou kopřivou. Brání se chloupečky, jejichž špička se po cizím doteku odlomí. Potom vše už pokračuje jako u injekční stříkačky, do těla se nám dostane kyselina z trubiček. Na naši kopřivu bychom si asi ani tak nestěžovali, kdybychom se dostali do nežádoucího kontaktu s její příbuznou z Nového Zélandu. Stromovitou kopřivu vysokou asi tři metry domorodci nazývají „ongaonga“(Urtica Xerox). Chlupy na jejích stoncích a listech ukrývají jed, který usmrtí i velké zvíře, ohrozí i člověka.”

příklad: ... pokud nějaký rostlinný jedinec vlivem mutací (které vznikají stále) začal obsahovat více "ochranných prvků" (např. látek hořkých, jedovatých, atd., popř. mu narostly trny, pichláky či další možné prvky), tak se u něj pochopitelně zvyšovala pravděpodobnost, že ho něco nesežere …

Zůstaneme-li jenom u genetiky a podíváme-li se na Geneticky Modifikované (GM) potraviny, lze se snadno dopátrat, že přenesením některých genů řekněme hmyzího škůdce (pomocí viru) do genetické souslednosti DNA kultivované rostliny, řekněme kukuřice, začne rostlina produkovat své vlastní, účinné insekticidy proti tomuto škůdci. Toto je jedna z podstat GM modifikací, která nám, konzumentům, otravuje život. Již z této skutečnosti vyplývá, že tvorba obranných látek rostlinami je záměrná, nikoliv náhodná, a už vůbec nelze mluvit o nějakých odpadech, které shodou okolností působí proti škůdcům a kterých se rostlina není schopna zbavit.

… i dalších vlastností (např. beztrnné modifikace, ...

Hmm. Mohl bys poukázat na jedinnou rostlinu, která trny definitivně zabraňuje tomu, aby ji něco nesežralo? Já o žádné nevím, stejně jako nevím, kdo na tenhle tisíckrát opakovaný a hluboce zakořeněný nesmysl, jakožto všeobecné pravidlo, kdy došel. Vezmu-li ty z nejpichlavějších, tedy kaktusy, musel bych věřit tomu, že všechny možné případné organismy, od oslů přes srny atp. až po kozy v pouštích vymřely díky tomu, že jim trny vadily v pastvě na tom jedinném, co tam ještě roste, zatímco vše ostatní vypásly. To ani nemluvě o tom, že spousta kaktusů má pichláky pouze na malých částech svého povrchu, což by logicky proti spásání vůbec jako ochrana nefungovalo. Jen tak z paměti, osli, kozy, žirafy nemají s trnitými porosty (hloh, bodláky, akácie atp. ) žádný problém a krávy a koně jen do nějaké miry. Proti hmyzu po trnech už vůbec nic není. Takhle se například dovede ke kaktusu “postavit” rys.



Z praktických pozorování lze velice snadno usoudit, že všeobecná teorie existence trnů, coby jakési obrany rostlin proti zvěři, je velice trnitá, i když sem tam nejspíše skutečně takto zdůvodnitelná.

... no, a s tím, že některé plody jsou během zrání jedovaté (nebo alespoň trpké, nejedlé) a pak už ne, tak to je dáno posloupnou (popř. skokovou) přeměnou těchto látek na jiné …

A jak si tohle své tvrzení srovnáš se svým dalším tvrzením, že u těchto alkaloidů jde převážně o odpadní látky, kterých se rostliny nedokážou zbavit, protože nemají vylučovací systém v pravém slova smyslu, tedy jako u živočichů?

většina vyšších rostlin z různých směrů přijímá především ... (existují samozřejmě výjimky, ale ty potvrzují pravidlo

Další lidová moudrost. Akorát, že s každou vyjímkou se snižuje pravidelnost “pravidla”. Pokud se podíváš hlouběji, tak říkajíc ke kořeni problému, dozvíš se, že rostliny neměly vylučovací systém pouze do té doby, než toto tvrzení někdo dokázal experimentálně a tím vědecky sestřelit.

Asi začnu s osikou. Osiková kolonie, http://en.wikipedia.org/wiki/Pando_%28tree%29 "největší známá vážící odhadem 6 000 tun se rozprostírá na vice než 100 akrech (40 hektarů) a stará prý kolem 80000 let".
http://inspiremetoday.com/blog/life-as-an-aspen-tree/ “And because the colony is actually one system, they are quite generous to what could appear to be ”another tree”. If a tree on one side of the forest is thirsty, the trees will work in unison to pass water through the root system to the ailing tree from one that is in an area where water is more abundant. If another needs nutrients or minerals, again it will be passed through the root system from one tree to the one in need.
A protože kolonie je prakticky jeden systém, jsou (jednotlivé stromy) velmi štědré k tomu, co se jeví jiným stromem. Pokud je strom na jedné straně kolonie žíznivý, spolupracující stormy mu vodu dodají svým kořenovým systémem od toho, který je v oblasti, kde je jí spousta. Pokud jiný potřebuje živiny, nebo minerály, opět mu jsou zaslány systémem kořenů z místa, kde jich je dostatek. “

To jenom jak jsou ty rostliny “hloupé a bezmocné”. Co se týče například konopí, je naprosto evidentní, že na povrchu svého listí a především pupenů vylučuje pryskyřice obsahující mnoho alkaloidů, které jsou obsaženy i v semenech a v rostlině jako takové. Je tedy evidentní, že rostliny vylučovat a vyměšovat dovedou, ale vylučují ne to, co by si někdo mohl myslet, že vylučovat mají, o čem se věd rozhodne, že je to odpad, nebo účelový výměšek, ale to, co si o svých potřebách “myslí” rostliny. Také se lze podívat na vylučování, či vyměšování listnatých stromů v období sucha a horka - plačící stormy. To ani nemluvě o vyměšování nektaru květy atd.

K tomu se také řadí velice podstatná schopnost rostlin vyměšovat a vylučovat svými kořeny, stejně jako jimi absorbovat. http://books.google.ca/books?id=Mihwse8 ... on&f=false
“The term “excretion” in plants implies the partial release of environmental contaminants absorbed by the plant in unchanged form through the leaves or the root system. It therefore differs from excretion in mammals and other animals, in which transformed as well as untransformed substances are eliminated from the body. Environmental pollutants absorbed by the roots are excreted via the leaves and vice versa i.e. xenobiotics absorbed by the leaves are excreted via the roots.”
Termín “excretion” (všeobecně vylučování i vnější vyměšování) v rostlinách znamená, že dochází k částečnému uvolňování nečistot prostředí , které rostlina vstřebá v nezměněné formě ať již kořeny, nebo listy. Tímto se liší od “excretion” savců a jiných zvířat, u kterých dochází k vylučování a vyměšování jak nepřeměněných, tak přeměněných látek z těla. Nečistoty vstřebané z prostředí kořeny jsou vylučovány listy a naopak, znečištění vstřebávaná listy jsou vylučována kořeny.”

Další pokusnictví dokonce prokázalo, že zatímco kořeny řekněme na pravé straně rostliny různé, pro rostlinu nevhodné látky absorbují, dokáží je vylučovat kořeny na straně druhé, řekněme levé.

http://mncmicroherders.org/file_uploads ... onment.pdf
“Plants take up most mineral nutrients through the rhizosphere where micro-organisms interact with plant products in root exudates. Plant root exudates consist of a complex mixture of organic acid anions, phytosiderophores, sugars, vitamins, amino acids, purines, nucleosides, inorganic ions (e.g. HCO3 −, OH−, H+), gaseous molecules (CO2, H2), enzymes and root border cells which have major direct or indirect effects on the acquisition of mineral nutrients required for plant growth.
Rostliny přijímají vetšinu výživných látek z oblasti prsti, která ji bezprostředně obklopuje a kde mikroorganismy reagují na produkty rostliny vyměšované a vylučované jejími kořeny. Rostlinné výměšky se skládají ze složitých směsí anionů organických kyselin, látek vázajících železo, cukrů, vitamínů, bílkovin, aromatických dusíkových látek, dusíkových glycosylaminů, anorganických iontů ( HCO3 −, OH−, H+), plynných molekul (CO2, H2), enzymů a kořenových povrchových buněk, které mají významný, ať již přímý, či nepřímý efekt na přijímání minerální výživy nezbytné pro rostlinný růst.“

Jak vidno, lze se přesvědčit o tom, že rostliny jsou velice dobře schopny se nejen zbavovat vylučováním kde čeho nepotřebného, co se do nich dostane, ale také si symbioticky i přímo upravovat své prostředí, jmenovitě půdu, ve svém bezprostředním okolí. Pokud si člověk dokáže uvědomit, že vylučování a vyměšování rostliny oproti zvířatům pracují jaksi naruby, a že čím jsou člověku střeva, tím jsou rostlině kořeny, a čím je člověku hovno, tím je rostlině půda (anglicky “soil” pro obojí), nelze absolutně mluvit o tom, že by rostliny neměly vylučovací systém přirovnatelný k vylučovacímu systému živočichů a dokonce průběžnější, než je základní vylučovací (trávící) systém většiny živočichů. Naopak, rostliny používají těch systémů a způsobů několik, stejně jako člověk a zvířata vůbec.

To samozřejmě neznamená, že se nedokáží zanášet “nestravitelnými” a tím nepoužitelnými látkami stejně jako člověk. Je to ovšem známka patologií a nedostatků. Pokud se podíváme na výzkum Dr.Guye v HCl papírech, zjistíme, že i rostliny se zanášejí nepoužitelnými ferity, a to přinejmenším díky nedostatku draslíku v půdě. Nicméně, je také jasné, že organické sloučeniny, které rostliny produkují, jsou produkovány nikoliv omylem, nebo jako odpad, ale účelově, nejen pro své přímé potřeby, ale i pro potřeby symbiotických organismů a pro vlastní imunní ochranu proti škůdcům.

evoluční změny v živočišné říši probíhají velmi podobně, kdy se však vzhledem k možnosti samostatného pohybu a uvažování naskýtá více možností ... v podstatě ale platí, že: méně bystří, fyzicky méně zdatní/pomalí, nevhodně velicí, nemocní, změněným podmínkám se včas nepřizpůsobující jedinci (atd.) jsou vlivem okolí dříve či později odstraněni z rozmnožovacího cyklu ...

Ačkoliv nemohu s tímto výrokem nesouhlasit, nelze evoluci přizpůsobivosti organismů na danné podmínky svádět na jakési náhodné mutace ve prospěch druhu, neřkuli k vývoji nových druhů. To se všeobecně vůbec nepotvrzuje, zatímco vědomé a podvědomé vlivy prostředí na buněčné struktury přímo poukazují na schopnost evolučního vývoje. V podstatě jde o to, že ve skutečnosti funguje jakýsi hybrid mezi náboženskou teorií “Stvoření” a Darwinovou evoluční teorií, který činní vše živé součástí většího schematu, se schopnostmi sebeurčení a sebe rozvoje každého organismu, který je alespoň u člověka ovladatelný i vědomě, vědomým působením na vlastní podvědomí.

V konci jde o to, že minimálně vše živé, od bakterií až po člověka, je si do nějaké miry vědomo sebe sama, svého druhu a všeho ostatního, alespoň na jakési podvědomé úrovni, která vzájemně komunikuje způsobem, který je materialistickým, tudíž vědistickým náhledem neměřitelný a nepochopitelný, a že pokud se k ostatnímu životu na zemi chováme nepřátelsky a bez intuitivního, pozitivního vztahu a pochopení, vrátí se nám to na této úrovni komunikace i s úroky a skoro bych řekl, že asi už i vrací.

Takže asi tak.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[jao]

To, čo nemá biologické a fyziologické podmienky k prežitiu, tak to zanikne. Prežije len to, čo je životaschopné.
Z tohto úsudku je Darwinova fantázia logická. A tak logiku v tomto prípade použijeme, hlavne keď hľadáme tú pravdu,
ktorá nám pri súčte premenných vychádza ako jediná možná. Ale celú túto teóriu zmení pár otázok o vajci a sliepke.
Nižšie formy života potrebujú vodcu, vyššie formy sa už delia na skupiny. Skupinu, ktorá vodcu potrebuje a skupinu nezávislú od autority. Ale je možné, že keď sa zbavíme monetárneho systému, vyššie formy znovu objavia čaro silného vodcu.