Orgonový akumulátor a orgonity

[poota]

Ta gravitace závisí na magnetickém poli a pohybu ...

Přesně naopak.

Myslíš teda napřed na pohybu a pak na magnetickém poli?
A nebo že magnetické pole a pohyb vznikají z gravitace?

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

.... Taky zdroj energie není v nukleárních reakcích, jak se nám snaží vědi nabulíkovat, ale v "elektrických" polích ...

Dobrý ale dlouhý S tou elektrikou tak nějak ano, ale musím to nastudovat, co k tomu má. Jinak Reichenbach docela slušně prokázal, že zatímco planety jsou elektricky pozitivní, včetně Měsíce, hvězdy jsou negativní. Tedy to, co doleze k nám a dělá světlo. Tady se skutečně vtírá velice silně i pojem elektrogravitace. Jenže v mých knihách nejde jen o elektrogravitaci. To je jen chobot od slona. Ona je gravitace, chápána pouze jako přitažlivost, podstatně komplikovanější výsledný projev působení několika dynamických a strukturálních příčin vzájemného gravitačního pole fšeho. Navíc je v tom ještě něco, co drží vzdálenosti mezi nebeskými tělesy a zatím mi uniká co, ale mám podezření na suprakonduktivní magnetické složky (v podstatě Meisnerova pole)

Každopádně něco je, jinak by nebyl Měsíc dobitej jak samice zatímco na Zemi je jen pár kráterů. (Pravda ale taky je, že Země si hodně vyhojí tektonickou činností. S tím, co kolem nás lítá v podobě asteroidů a jak blízko je nasnadě, že něco způsobuje, že se Zemi většina těch potvor přeci jen vyhne. Má průměr cca 12700km, zingá toho kolem jak atmosférou, tak pár set kiláků kolem furt spousta a přímo do nás skoro nic. Pokud, je to skoro vše pod dostatečným úhlem na to, aby to bouchalo ještě v atmosféře. Měsíc má nepatrné magnetické pole a schytá toho hromadu. Na druhé straně, Jupiter je jaksi skorohvězda a jak vidno, pochytá kde co taky i s tím svým magnetickým polem a kdo ví, co schytá Slunce. Tam je blbě vidět.

Dík za odkaz. S laskavým pozdravem, Slávek.

[Slavek Krepelka]

... A nebo že magnetické pole a pohyb vznikají z gravitace? ...

Přesně. Z gravitace vše pochází, i hmota, či spíše "hmota" jsou specifické struktury složek gravitace. Jsou to jen její pod - pole, zacyklované a provázané v pro nás dostatečně malém měřítku, ale stále svázané s "vakuem prostoru". Pego sem dal druhdá hezkou fotku universa v Rentgenových délkách jako je i tahle.

Nahoď si slova "cosmic web" a google ti jich nahodí mraky. Ty "fotony" co lezou z pomezi galaxií, jsou možná produkované nějakými plyny, ale ty plyny jsou tam nějak koncenrované a nějak buzené. Celkem se mi dostalo zadostiučinění, protože tohle ukazuju jako gravitační funkci vztahů vesmírnch těles už o deset let dříve, než tohle bylo nalezeno v roce 1999 na mých webovkách http://home.primus.ca/~slavek.krepelka/ttf/ttf1d.htm a to schema vypadá takhle


S laskavým pozdravem, Slávek.

[poota]

Z gravitace vše pochází, i hmota,..

To mi snad děláš naschvál - když už se mi to začne tak nějak "usazovat", tak mi tu "polívku" zase zamícháš a můžu začít znova
Asi si to jenom pro sebe a čistě soukromě vyřeším tak, že hmota, magnetizmus a pohyb existují současně a když jeden z té trojice přestane existovat, tak zmizí i ty druhé dvě složky - prostě všecko nebo nic. Ono mi to tak vyplývá i z toho LaPointa, aby to teda nebylo jenom mně.

Navíc je v tom ještě něco, co drží vzdálenosti mezi nebeskými tělesy a zatím mi uniká co, ..

Vono to bude nejspíš to samý, co drží distanc mezi jádrem atomu a elektronama.
Ve východní filozofii jde vždycky o trojici, kterou tvoří dvě protichůdné síly a "cosi", co určuje poměr/vzdálenost/rovnováhu mezi nimi.

.. a kdo ví, co schytá Slunce. Tam je blbě vidět.

To víš, pod svícnem bývá tma

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

.... Vono to bude nejspíš to samý, co drží distanc mezi jádrem atomu a elektronama. ....

Tak znova s celejma zatracenejma elektrónama.

Tohle je ortodoxní atomová sestava jódu zobrazená scanning tunneling mikroskopií,



oproti té Bohrově iluzi, která nefachá ani maticky na nic než na vodík. Ten jód má teoretických 53 . Ve "valenčním orbitu" teoreticky 7. Na mikroskopu má povrchových očividně 3 na jádro, jinak 6 sdílených. Jak to vypadá do hloubky se asi dá dopočítat, ale kdo se s tím má babrat. Já ne. Ah. Je jich 18 sdílených, takže 9. Nepovažuju to za důležité. Ono takhle totiž vypadá kde jaký element včetně všech kovů. Pokud mám na talíři teori a důkaz, čert vzal teorii. Pokud mám na talíři jenom teorii, hodím ji kočce a jdu spát o hladu.

Tohle je železo.


To, co vidíš ve valenci jako smyčku nitě je to, co jsem nakoumal drahně let před tím, než se mi ta mikrofotografie vůbec dostala do pařátů.



Na web jsem to dal taky v 1999, nějakých 3-4 poté, co jsem to během 3 dnů vydedukoval z chování elektrické indukce a laseru. Jde o magnetickou strukturu elektrického pole. Vzdálenosti tady drží jedna vlnová délka této struktury. Jaknabyde na energii, zlomí se na dvě vlnové délky, ale celková sestava to nepustí a jedna vlnová délka se vyzáří jako foton, nebo se rozplizne do tepla a rozkmitá soustavu, což se projeví jako oscilace "atomů". U plynů už drží vzdálenost elektrické homogenní pole stejných polarit. To nám zase nasel blbost do hlavy Einstein se svou nesmyslnou Kinetickou Teorií Plynů.

Ta železná mlha jsou sice pixly, ale stejně tak by se dalo říct, že jsou to částice aeteru, i když jsou samozřejmě zatra menší než ty pixly.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[A(&F)]

... a "osvětlení" jeho pokusů s ódy ... ...

... ... Anri ...

[Ilem]

Každopádně něco je, jinak by nebyl Měsíc dobitej jak samice zatímco na Zemi je jen pár kráterů. (Pravda ale taky je, že Země si hodně vyhojí tektonickou činností. S tím, co kolem nás lítá v podobě asteroidů a jak blízko je nasnadě, že něco způsobuje, že se Zemi většina těch potvor přeci jen vyhne. Má průměr cca 12700km, zingá toho kolem jak atmosférou, tak pár set kiláků kolem furt spousta a přímo do nás skoro nic. Pokud, je to skoro vše pod dostatečným úhlem na to, aby to bouchalo ještě v atmosféře. Měsíc má nepatrné magnetické pole a schytá toho hromadu. Na druhé straně, Jupiter je jaksi skorohvězda a jak vidno, pochytá kde co taky i s tím svým magnetickým polem a kdo ví, co schytá Slunce. Tam je blbě vidět.

To něco se jmenuje atmosféra. Měsíc ji nemá vůbec, Jupiter sice má, ale neobsahuje kyslík. Což způsobí to, že meteority se sice rozpálej, možná do běla, ale neshoří. Bez kyslíku neshoří nic, ani ve vodíkové atmosféře Jupiteru.
Zkus si někdy v srpnu v noci lehnout na louku a koukat nad sebe. Jednou jsem jich za 1/2 hodiny napočítal 17. Shořely všechny.

[ZdeněkF]

U meteoritů se o hoření mluví jen obrazně. Jen malá část z nich je tvořena slitinou železa, která v kyslíku skutečně může hořet. Většina je za tvořena křemičitany, které s kyslíkem nereagují a jejich "hoření" je jen vypaření, nebo rozpad na mikroskopické částečky.

[Ilem]

V tomto případě je to jedno, jestli to nazveš shořením, nebo vypařením. Důležité je, že na povrch toho moc nedopadne.