Bylinkové povídání.

[Gaia]

Jednou z nejvýznamnějších a nejstarších kulturních plodin Indiánů je tabák. Existuje asi 70 druhů planého tabáku, které se vyskytují všude v Severní a Jižní Americe.
Tabák, jaký známe my byl zřejmě vykultivován v Mexiku. Jeho využívání k náboženským lékařským a hédonickým účelům je velmi staré. Byl uveden v rozsáhlé sbírce aztéckých drog a receptů. Tabák užívali jako pochutinu i jako lék. Při rýmě se doporučovalo inhalovat prášek z tabákových listů, při zánětech sliznice a zánětech dásní se tabák vtíral do sliznice.
Také se dával do hrobů jako dar a na freskách v mayských chrámech a pyramidách byly objeveny jeho kresby a obrazy kouřících bohů.
Lakadonové uchovali původní mýtus tabákové rostliny, který se zřejmě prakticky nelišil od starých představ Mayů. Praví se v něm mimo jiné: Tabák je velmi lahodný, dobrý k užívání, neboť jeho kouř zahání mouchy sající krev, jeho šťáva usmrcuje klíšťata, hubí červy v mase. Kouř se nevdechuje. Kdo nasává kouř, vědomí jeho se změní, srdce jeho buší rychle, břicho se mu rozbolí. Kdo nasává kouř, rychle pije, musí říhat, nemá sil a trpí velkými bolestmi. Mnoho vody musí vypít, nebo je třeba ho udeřit po hlavě, pak se mu začne dařit opět lépe.
Pro použití si Indiáni balí obrovské doutníky, z nichž pouze popotahují. Pro lékařské účely používají kondenzovaný kouř. K tomuto účelu foukají kouř přes bavlněnou plenu. Hnědý nános, šťáva tabáku, slouží jako insekticid. Klíšťata, jejich kousnutí může byt v pralese velmi nebezpečné, omámena odpadnou, pokud se potřou malým množstvím tabákové šťávy. Kondenzát se používá také k očištění jiných kousnutí hmyzu či zvířat a poranění.
Indiáni kouří tabák s oblibou, zřídka však čistý. K tabáku si přidávají různé byliny - medvědici lékařskou, květy řebříčku a pod.
Na názoru Chivarů je založena jedna léčebná šamanská technika. Vychází z toho, že agresivní duchové mají rádi tabák, který je přitahuje. Šaman strhnuvší duchy přikrmuje tabákovou vodou. Indiáni Siu používají tabák jako návnadu k přilákání a lapení agresivních duchů, kteří mohou být v těle nemocného. Například - kolem ležícího pacienta udělají kruh z tabákových šátečků. Když šaman pracuje na likvidaci vpádu škodlivých sil z pacienta, využívá tabákové šátečky k vyhnání duchů. Jakmile je s prací hotov, opatrně tabákové šátečky smotá do klubka a ihned je odnáší na vzdálené místo. Tam klubko rozmotá a tabákové šátečky věší na větvičky nějaké stromu. Aby duchové byli rozptýleni daleko od lidí a možná v prostředí, ve kterém je jim lépe.
Loniceus ve své Kreuterbuch o této posvátné rostlině píše:
Tato posvátná léčivá rostlina se nazývá takto pro své léčivé účinky, které má oproti všem ostatním léčivým bylinám a je tudíž nutno pohlížet na ni jako na posvátnou bylinu. O síle a ctnostech této byliny píše Matthias Lobel, že žádná mocnější či léčivější bylina na rány či neduhy není, než právě tato. Slouží také proti slabosti prsou a plic, proti souchotinám a ke zhubnutí, ... ..
Evropané si záhy zvykli šňupat tabák při záchvatech migrény, kouřit ho při nachlazení. Tabák se tedy stal oblíbeným prostředkem lidového léčitelství. Žvýkal se či kouřil při bolestech zubů, při zástavě moči a proti červům se podávaly klystýry z tabákového nálevu (1,65g na 1/4l vody). Proti červům se do tlustého střeva foukal tabákový kouř, malárie se léčila tabákem namočeným v octě, a při vodnatelnosti se užíval tabákový popel. Žvýkání tabáku považovali námořníci za lék proti kurdějím a všelék. Při tyfu a moru se tabák kouřil, při zánětech šňupal. Při kousnutí nějakým zvířetem se ránu vkládal rozžvýkaný tabák, při vyrážkách a svrabu se přikládal odvar z tabáku nebo čerstvě vymačkaná tabáková šťáva.
Angličané v 17.století aplikovali při zácpách klystýr z tabáku takto :
Nátrubek zapálené dýmky se zavede do konečníku a na hlavičku se nasadí jiná vhodná dýmka, do jejíhož náustku se silně fouká, takže kouř musí pronikat do tlustého střeva.
Tabák se používá i v homeopatii (Tabacu). Z čerstvých listů se získávají potence D4 až 200 Používají se např. při migrénách, kolapsech, mořské nemoci, poruchách zraku, gastritidě, zácpě, neuralgiích, svalovém revmatismu.
S šířením užití tabáku tabákových výrobků a se vznikem tabákového průmyslu byl duch posvátné rostliny Indiánů postupně potlačen, původní význam a účel užití této mocné rostliny zapomenuto. Vzhledem k cévním onemocněním nohou, umělým hrtanům a rakovině způsobeným chronickým zneužíváním nikotinu aj., které medicína považuje také za následky nadměrného kouření, by asi málokterého lékaře napadlo doporučovat například astmatikům či hypochondrům kouřit silné doutníky jako lék.V Číně poslední císař dinastie Ming Čchung-čen (1628-44) zakázal kouření tabáku, potom se ale rozšířilo kouření opia (do té doby ho číňané používali hlavně jako lék proti průjmům a úplavici střevní). A například páter Ferda radil kuřákům inhalovat česnek.
Užívání a kouření tabáku a tabákových výrobků- se stovkami příměsí, se tedy stalo nejen celospolečenským problémem, ale i výhodným obchodem a většinu populace začalo naopak zdravotně poškozovat.
Zdroj: kniha Tajemství šamanismu, autor ?
Indiánské léčivé byliny, Christian Rätsch
Medicina dávných civilizací, Kurt Pollak

[jani]

Přirozený zabiják rakovinných buněk – 10.000 krát silnější než chemoterapie!

Anona ostnitá je plod stromu graviola, a to je zázračný zabiják rakovinných buněk, 10 000 krát silnější než chemoterapie. A proč to nevíme? Je to, protože určité velké korporace chtějí dostat zpět svoje peníze utracené za roky výzkumu při snaze vytvořit syntetickou verzi tohoto k prodeji.
překlad nwoo.org - děkujeme za poskytnutí materiálu

Anona ostnitá je plod stromu graviola, a to je zázračný zabiják rakovinných buněk, 10 000 krát silnější než chemoterapie. A proč to nevíme? Je to, protože určité velké korporace chtějí dostat zpět svoje peníze utracené za roky výzkumu při snaze vytvořit syntetickou verzi tohoto k prodeji.

Takže když to teď víte, můžete pomoci kamarádovi v nouzi, když mu to sdělíte, nebo se občas sami napít šťávy anony jako prevenci. Chuť není konec konců špatná. Je to zcela přirozené a určitě to nemá žádné vedlejší účinky. Jestli máte místo, vypěstujte si jednu na své zahrádce.

I ostatní části rostliny jsou užitečné.

Až si příště dáte ovocný džus, řekněte si o anonu.

Kolik lidí zbytečně zemřelo, zatímco ten výrobce léčiv za miliardy dolarů toto tajemství zázračného stromu graviola skrýval?

Jde o nízký strom zvaný graviola v brazilštině, guanaba ve španělštině a v angličtině má nevýrazné jménao „soursop“. (Graviola v češtině.) Plod hodně velký a nakysle sladká bílá dužina se buď rovnou jí anebo, co je běžnější, používá na výrobu ovocných nápojů, dření atd.

Hlavní zájem o tuto rostlinu budí její silný proti-rakovinný účinek. Ačkoliv je účinná proti mnoha zdravotním potížím, je to její proti-nádorový účinek, co budí největší zájem. Tato rostlina má prokázaný hojivý účinek při rakovině u všech typů onkologických onemocnění.

Kromě své hojivosti proti rakovině, má graviola široké spektrum antimikrobiálních působků, jak proti bakteriálním, tak i plísňovým infekcím, a zabírá i proti vnitřním parazitním červům, snižuje vysoký krevní tlak a používá se i při depresích, stresu a nervových poruchách.

Existuje-li jediný příklad, který dramaticky objasňuje, proč je pro Američany jako vy a já existence Institutu zdravotní vědy tak životně důležitá, tak jím je neuvěřitelný příběh za stromem Graviola…

Pravda je úžasně jednoduchá: Hluboko v amazonském deštném pralese roste strom, který by mohl doslova přinést revoluci do toho, co si vy, váš doktor i zbytek světa myslí o léčbě rakoviny a šancích na přežití. Budoucnost nikdy nevypadala slibněji.

Výzkumy ukazují, že pomocí výtažků z tohoto zázračného stromu nyní lze:

Udeřit proti nádorům bezpečně a účinně pomocí plně přírodní terapie, která nezpůsobuje extrémní nevolnosti, ztráty na váze a vypadávání vlasů.
Ochránit svůj imunitní systém a tak se vyhnout smrtelným infekcím.
Cítit se po léčebné kúře silnější a zdravější.
Posílit svou energii a zlepšit svůj náhled na život.
I zdroj těchto informací budí zrovna takový úžas: Pochází to od jednoho z největších amerických výrobců léčiv - th! e – ta rostlina prošla více než 20 laboratorními testy vedenými už od 70. let! To, co tyto testy odhalily, není vůbec chudé na omračující zjištění… U výtažku ze stromu se ukázalo, že:

Účinně útočí na zhoubné buňky 12 typů rakoviny a zabíjí je, včetně rakoviny tlustého střeva, prsu, prostaty, plic a slinivky…
O třech složkách je dokázáno, že jsou při zpomalování růstu rakovinných buněk 10 000 krát silnější než Adriamycin, běžně používané chemoterapeutické léčivo!
A co na víc, na rozdíl od chemoterapie složky extrahované ze stromu graviola selektivně pronásledují a zabíjí pouze rakovinné buňky. Nepoškozují zdravé buňky!
Úžasné protirakovinné vlastnosti stromu graviola byly rozsáhle studovány, tak proč jste o nich ještě neslyšeli? Když je extrakt z gravioly tak zázračný.

Jeden z největších výrobců léčiv za miliardy dolarů v Americe zahájil výzkum léčby rakoviny a jejich bádání se zaměřilo na graviolu, legendární hojivý strom z amazonského deštného pralesa.

Různé části stromu graviola – včetně, kůry, listů, kořenů, plodů a semen z plodů už po staletí využívali domorodí indiánští medicinmani! I jiní Jihoameričané k léčbě onemocnění srdce, astmatu, problémů s játry a artritidy. I když vycházela s jen malých zadokumentovaných vědeckých důkazů, společnost nalila peníze a zdroje do testování protirakovinných vlastností tohoto stromu – a byli výsledky šokováni. Graviola se ukázala být dynamem ženoucím hubení rakoviny.

Tím ale příběh gravioly téměř skončil.

Společnost má se stromem graviola jeden obrovský problém – je zcela přirozený, a tudíž podle federálního zákona jej nelze patentovat. Není žádný způsob, jak z něj vytěžit pořádný zisk.

Ukázalo se, že farmaceutická společnost téměř sedm let zkoušela syntetizovat dvě z nejsilnějších protirakovinných ingrediencí v graviole. Kdyby mohli izolovat a vyrobit člověkem stvořené klony toho, co činí graviolu tak mocnou, mohli by si to patentovat a dostat svoje prachy zpátky. Avšak narazili. Ten originál jednoduše nebyli schopni replikovat. Neexistoval tedy žádný způsob, jak by si mohli zisky ochránit, nebo i jen dostat zpět ty miliony, co nalili do výzkumu.

Jak se tak sen o ohromném profitu vypařoval, jejich testování gravioly se skřípěním vázlo až se zastavilo. A co hůř, společnost celý projekt založila do šanonu a rozhodla se zjištění svých výzkumů nezveřejnit!

Naštěstí tu byl však jeden vědec z výzkumného týmu gravioly, jehož svědomí mu nedovolilo jen tak se dívat, jak se páchá taková ohavnost. Ač riskoval svou kariéru, kontaktoval společnost, která se věnuje sklizni léčivých rostlin z amazonského pralesa a vykecal jim to.

Nastal zázrak

Když byly zprávami o graviole poplašeni i výzkumníci z Institutu zdravotní vědy ! začali pátrat po výzkumech, které se ohledně tohoto rakovinu hubícího stromu dělaly. Důkazy omračujících účinků gravioly a jejich šokujícího ukrývání se začaly valit rychle a zběsile…

… Národní institut rakoviny provedl první vědecký výzkum v roce 1976. Výsledky předvedly, že „listy a stonky gravioly se ukázaly jako účinné při napadání a ničení zhoubných buněk.“ Výsledky publikované ve vnitřní zprávě však nevysvětlitelně nebyly nikdy uvolněny pro veřejnost…

… Od roku 1976 bylo dokázalo, že graviola je úžasně mocný zabiják rakoviny 20 nezávislými laboratorními testy, ovšem až dosud neproběhly žádné klinické zkoušky s dvojitým slepým testem – což je typický benchmark, jaký mainstreamoví doktoři a odborné žurnály používají k posouzení terapeutické hodnoty – ty totiž nebyly nikdy iniciovány…

… Studie vydaná v Journal of Natural Products následně po nedávné studii provedené Katolickou universitou Jižní Koreje uvedla, že u jedné chemikálie v graviole zjistili, že výběrově zabíjí buňky rakoviny tlustého střeva „10 000 krát více než (běžně používaný chemoterapeutický lék) Andriamycin…“

… Ta nejdůležitější část zprávy Katolické university Jižní Koreje je o tom, že graviola se ukazuje, že útočí selektivně jen na rakovinné buňky a ponechává zdravé buňky netknuté. To je rozdíl oproti chemoterapii, která útočí bez rozlišení na všechny aktivně se rozmnožující buňky (jako buňky žaludku a vlasů), čímž často vyvolává ničivé vedlejší účinky nevolnosti a ztráty vlasů u pacientů s rakovinou.

… Studie na Purdue University nedávno zjistila, že listy ze stromu graviola zabíjí buňky u šesti linií lidské rakoviny a zvláště účinné jsou proti rakovinám prostaty, slinivky a plic… Po sedmi letech bylo ticho konečně prolomenu a je to tu!

http://www.osud.cz/prirozeny-zabijak-ra ... emoterapie


-------------------

Upozornění: ... kompletní seznam dalších vláken a příspěvků souvisejících s rakovinou naleznete na http://upramene.cz/forum/viewtopic.php?p=120480#p120480 ... A(&F) ...

[Lenca]

Zdravím
prosím o radu
na jak malou koncentraci alkoholu mohu tinkturu zředit aby se mě ještě potom nezačla třeba kazit ?
jde mě třeba o to, že mám třapatku nachovou v cca 50% lihu a abych to mohl dávat dětem, tak bych to rád zředil na co nejmíň....
je mě jasný že poté asi budu muse používat větší dávky, ale to by zas tak nevadilo.....
přeci jen standarně prodávané různé kapky toho alkoholu v sobě taky už moc nemají a na konzervaci potom používají různé chem.konzervanty......
ono při ceně 600kč za litr lihu by to potom nemohli asi prodávat tak levně, pokud z toho neudělají třeba 1% alkohol......

Dle rad J.Janči by se pro přípravu tinktur neměl používat líh o slabší koncentraci než je 60%, jen vyjímečně za spodní hranici možno považovat 50% koncentraci. Pro ředění tinktur by se neměl používat líh o menší koncentraci než 30%. (Herbář - J.Janča + Zentrich)

A jak se píše výše, tinkturu lze naředit do skleničky s vodou....

Ještě k tomu vlaštovičníku:
Vlaštovičníková tinktura patří mezi ty, které bycho měli mít vždy doma. V případě jakýchkoli nevolností nebo jiných poruch látkové výměny je tato tinktura nepostradatelná. Lidově se jí říká "žlučníková".
Užívá se obecně 3x denně 15 - 30 kapek, před jídlem, pvšem v ředění D3!!!

Čerstvou nať nejlépe na místě natrháme na co nejmenší kousky, naplníme jimi láhev do poloviny a doplna zalijeme minimálně 80% lihem. Necháme 14 dní v teple stát a denně protřepáváme. Po 14-ti dnech vyluhovanou tekutinu slijeme, eventuelně přefiltrujeme. Tekutina je v ředění = potenci D0.
1. Bylinný zbytek zalijeme opět min. 80% lihem a opět ponecháme při denním protřepávání 14 dní vyluhovat, pak přefiltrujeme a tím jsme získali potenci D1.
Bylinný zbytek přelijeme tentokrát destilovanou vodou a opět necháme při denním protřepávání 14 dní vyluhovat. Pak tinkturu slijeme, přefiltrujeme a máme potenci D2.

2. Musíme tudíž vyrobenou tinkturu ředit - potencovat, a to decimálním ředěním 1 : 10. (10 ml výchozí tinktury + 90 ml lihu o koncentraci 30%. Vzniklou směs protřepáváme tak, že láhví trhneme 21 krát směrem dolů. Poslední trhnutí zdůrazníme "škubnutím" směrem zpět nahoru, jako bychom chtěli sloupec utrhnout. Postupně tak dostáváme z DO ředění D1, D2, D3.

Využívám pár kapek tinktury D3, pokud mám problémy s trávením (+- reflaxní terapie).

[NAVAR]

Zdravím
prosím o radu
na jak malou koncentraci alkoholu mohu tinkturu zředit aby se mě ještě potom nezačla třeba kazit ?
jde mě třeba o to, že mám třapatku nachovou v cca 50% lihu a abych to mohl dávat dětem, tak bych to rád zředil na co nejmíň....
je mě jasný že poté asi budu muse používat větší dávky, ale to by zas tak nevadilo.....
přeci jen standarně prodávané různé kapky toho alkoholu v sobě taky už moc nemají a na konzervaci potom používají různé chem.konzervanty......
ono při ceně 600kč za litr lihu by to potom nemohli asi prodávat tak levně, pokud z toho neudělají třeba 1% alkohol......

Dle rad J.Janči by se pro přípravu tinktur neměl používat líh o slabší koncentraci než je 60%, jen vyjímečně za spodní hranici možno považovat 50% koncentraci. Pro ředění tinktur by se neměl používat líh o menší koncentraci než 30%. (Herbář - J.Janča + Zentrich)

A jak se píše výše, tinkturu lze naředit do skleničky s vodou....

Ještě k tomu vlaštovičníku:
Vlaštovičníková tinktura patří mezi ty, které bycho měli mít vždy doma. V případě jakýchkoli nevolností nebo jiných poruch látkové výměny je tato tinktura nepostradatelná. Lidově se jí říká "žlučníková".
Užívá se obecně 3x denně 15 - 30 kapek, před jídlem, pvšem v ředění D3!!!

Čerstvou nať nejlépe na místě natrháme na co nejmenší kousky, naplníme jimi láhev do poloviny a doplna zalijeme minimálně 80% lihem. Necháme 14 dní v teple stát a denně protřepáváme. Po 14-ti dnech vyluhovanou tekutinu slijeme, eventuelně přefiltrujeme. Tekutina je v ředění = potenci D0.
1. Bylinný zbytek zalijeme opět min. 80% lihem a opět ponecháme při denním protřepávání 14 dní vyluhovat, pak přefiltrujeme a tím jsme získali potenci D1.
Bylinný zbytek přelijeme tentokrát destilovanou vodou a opět necháme při denním protřepávání 14 dní vyluhovat. Pak tinkturu slijeme, přefiltrujeme a máme potenci D2.

2. Musíme tudíž vyrobenou tinkturu ředit - potencovat, a to decimálním ředěním 1 : 10. (10 ml výchozí tinktury + 90 ml lihu o koncentraci 30%. Vzniklou směs protřepáváme tak, že láhví trhneme 21 krát směrem dolů. Poslední trhnutí zdůrazníme "škubnutím" směrem zpět nahoru, jako bychom chtěli sloupec utrhnout. Postupně tak dostáváme z DO ředění D1, D2, D3.

Využívám pár kapek tinktury D3, pokud mám problémy s trávením (+- reflaxní terapie).

Připojím se se svým názorem i když já raději tinktury ne příliš ředěné.
Luhování bylinek se provádí tak že na suché byliny můžeme použít líh o koncentraci nížší cca 40%. Pokud luhujeme čerstvé byliny měli bychom použít líh 60-80% ní a to z důvodu toho že ve slabším lihu se u čerstvých bylin rozpouští chlorofyl, dáal pak dochází ke snižování koncentace tinktury díky vodě v bylinách obsažené a nebo se to kalí atd. Otázka co je na škodu.
Nejlepší je však použít líh co nejsilnější, je to de facto univerzální i když je možné že zde zřejmě mohou být odchylky co z té které byliny chceme dostat a co se rozpouští ve vodě a co v lihu.
Teď k té třapatce nachové, tinkturu udělěj silnou ale řeď jí až před použitím. Já to dělám tak že cvrnknu malé štamprle mateřídouškové tinktury, k tomu malé štamprle echinaceové tinktury a rozmíchám v tom jednu až dvě polévkové lžíce medu. Použiji buď přímo a nebo dám do vlažného čaje.

[huhu]

mě se chlorofyl rozpustil i v 80% alkoholu i v lékařském benzínu.
Údajně se dá přidat smecta, chlorofyl se na ni naváže a klesne ke dnu , ale mě nevadí, nezkoušel jsem.

[NAVAR]

mě se chlorofyl rozpustil i v 80% alkoholu i v lékařském benzínu.
Údajně se dá přidat smecta, chlorofyl se na ni naváže a klesne ke dnu , ale mě nevadí, nezkoušel jsem.

Chlorofyl se prý dobře naváže na bentonit alias Fullerovu moučku. Akorát se mi pozdává že aby to fungovalo musí být v roztoku voda.

[Gaia]

[quote="KarolinaSt"]Jen bych se chtěla přidat se svým novým poznatkem, pro některé to možná novinka nebude, ale pro mě je a velmi účinná. Ženšen blahodárně učinkuje na opary.

Na opary také účinkuje tinktura z přesličky rolní - potírání..
ahojte

[milnem]

V naší rodině už mnoho let používáme na opary měsíčkovou tinkturu,kterou si sama připravuji.Máme ji v ledničce,vydrží i několik roků a pokud se opar zachytí v začátku vůbec se nevytvoří nebo velmi rychle zhojí.

[Gaia]

Vanilla
"Vanilku původně ctili, používali při svých rituálech, užívali jako koření a lék Indiáni Jižní Ameriky, odkud pochází. Pralesní Indiáni věřili, že vůně vanilky umožňuje kontakt s bohy, Lakadonové ji přidávali do kadidel při svých zpěvech na počest bohů, jejich ženy ji používaly jako parfém i afrodiziakum.
Kněžími Totonaků byla prohlášena za posvátnou, pojmenována Caxixanath, tedy záhadná a tajuplná květina a dle pověsti byla obětována bohyni tkalcovství a jídel. Vůně vanilky byla považována za esenci duše dcery krále Tenitzli z dynastie Totonaků jménem Tzacopontziza, tedy Jitřenka. Krásná princezna byla zasvěcena bohyni tkalcovství. Sloužila v chrámu a přesto, že se nesměla stýkat s muži, zamiloval se do ní urozený mladík a Jitřenku unesl. Prchající milence zastavila ohnivá nestvůra, kněží je zabili a obětovali bohyni. V místě zabití uschla tráva a na pustině vyrostla houština. Poté se ze země vyplazila liána, ovinula se kolem keřů a šířila kolem sebe opojnou vůni - esenci Jitřenčiny nevinné duše, usoudili kněží. Proto Totonakové vanilku uctívají, užívají ji jako lék i koření.

Stálezelená liána Vanilla je příbuzná orchidejím a její květy se otevírají jen na dvacet čtyři hodin. Opylují je místní včely bez žihadel, ve starém Mexiku považované za symbol tvoření a drobní kolibříci, považovaní za symbol fallu a milostného kouzla. Touto přírodní a symbolickou konstelací vysvětlují Indiáni afrodiziakální působení vanilky.
I evropský název "vanilka", jak uvádějí slovníky, pochází ze španělského názvu vainilla, zdrobnělina z vaina, tj. pochva, i lusk (původně z latinského vagína).

Indiánští léčitelé Mayů, Toltéků a Aztéků vanilku - tlilixochitl-černý květ nebo lusk, užívali k posílení srdce, při latentní a akutní úzkosti, únavě, zvláště sexuální, přidávali ji do svých posilujících nápojů. Starý mayský text uvádí:" Krev ve stolici. Vezmeš vanilku, tu, která se jinak přidává do kakaa a rozmělníš ji na prášek. Vypij ji. Je dobrá i pro ty, kdo plivou krev."
Lékař Augustin Farfán, který působil v Mexiku, ve svém Tractado z roku 1579 doporučil vanilku při bolestech v ústech a v břiše, proti ledvinovým kaménkům, chronickým bolestem. Později byla uváděna i jako prostředek podporující menstruaci, látku stimulující mozek a lék proti větrům.
V Evropě se také užívala jako afrodiziakum, lék ke stupňování potence a proti hysterii, přidávala se do polštářků, kde s peruánským balzámem měla vyvolávat erotický žár.
Dnes se vanilka pěstuje na plantážích např. Jávy, Cejlonu, Tahiti, Madagaskaru, Bahamách, kde se uměle opyluje. Nezralé fermentované tobolky se požívají hlavně jako koření. Vanilkové lusky se prodávají neprodyšně zabalené celé, mleté, ve formě tinktury či éterického oleje.
hlavní aromatickou látkou ve vanilce je vanillin, který má antiseptické a anestetické vlastnosti, dále obsahuje gluccovanillin, kyselinu vanillovou, anýzovou, pryskyřice, třísloviny, enzymy, tuky. Vanillin se vyrábí i polosynteticky z eugeniku.
Pravý vanillin se jako léčivo nebo afrodiziakum doporučuje používat ve formě tinktury. Rozdrcené vanilkové lusky rozdrtíme a přelijeme cca 70% alkoholem. Po devíti dnech scedíme. Užívá se denně po několika kapkách. Doporučuje se tinkturu trochu osladit prodloužíme tím její trvanlivost.
Vanilka - vanilla, je jednou z indiánských bylin, které se využívají homeopatii.
Základní tinktura a nízká ředění podporují sexuální touhu a příznivě stimulují mozek. Běžně se používají ředění D6- D30 a i v homeopatii je považována za prostředek podporující menstruaci a afrodiziakum.

čerpáno z knihy Christian Rätsch, Indiánské léčivé byliny"

[Lenca]

mě se chlorofyl rozpustil i v 80% alkoholu i v lékařském benzínu.
Údajně se dá přidat smecta, chlorofyl se na ni naváže a klesne ke dnu , ale mě nevadí, nezkoušel jsem.

Chlorofyl se prý dobře naváže na bentonit alias Fullerovu moučku. Akorát se mi pozdává že aby to fungovalo musí být v roztoku voda.

Prosím, jaký význam má rozpuštěný / nerozpuštěný chlorofyl v tinktuře?
A děkuji za dovysvětlení, proč vyšší koncentrace lihu u čerstvých a menší u sušených bylin.

[huhu]

Prosím, jaký význam má rozpuštěný / nerozpuštěný chlorofyl v tinktuře?

Chlorofyl je zelený a hořký

[Lenca]

AHA, děkuji. Myslela jsem, že má mít nějaký (pozit./negat.) vliv.

[jani]

Semínka chia ("čia") jsou drobnými semínky šalvěje hispánské (salvia hispanica)

Tradiční potravina Aztéků je v současné době stále populárnější jako skvělý zdroj energie při fyzické námaze. Je přezdívána jako "runner food", protože má schopnost dodat výdrž a vitalitu při extrémně dlouhých běžeckých výkonech. Díky své hydrofilní schopnosti průběžně dodává tělu tekutiny. Je vyjímečně bohatým zdrojem nenas. mastných kyselin omega 3 a také vápníku, jenž díky přítomnosti bóru dokáže velmi dobře metabolizovat a zapracovat jej do organismu. Je rovněž ideální potravinou pro diabetiky.

Energie a výdrž při fyzické námaze
Nenasycené mastné kyseliny omega 3
Bohatý zdroj vápníku
Vhodná pro diabetiky
Podrobný popis

Chia bývala jednou ze základních potravin Aztéků. V posledních letech však kvůli svým unikátním nutričním vlastnostem dobývá i Evropský kontinent. Má mimořádnou hydrofilní schopnost (vázat vodu v množství až 12x větším než je hmotnost semínek) a tím schopnost průběžně doplňovat tekutiny do našeho organismu. Tím chia dodává výdrž; je známá jako jídlo indiánských běžců, kterým dodávala energii pro náročné fyzické výkony.

Semínka jsou nesmírně bohatá na nenasycené mastné kyseliny Ω 3. Ty jsou často chybějící složkou naší potravy, přestože mají celou řadu důležitých funkcí: snižují hladinu (škodlivého) LDL cholesterolu a triglyceridů, působí proti srdeční arytmii, chrání proti rakovině prsu, potlačují účinky prostaglandinů, jež oslabují imunitní systém, ulevují při lupence, redukují příznaky migrény, chrání před arteriosklerózou, udržují v dobrém stavu kůži, vlasy a nehty a zmírňují symptomy revmatické artritidy.

Chia je přímo ideální potravinou pro diabetiky, protože gel, jenž se vytváří v žaludku po jejím požití, snižuje hladinu cukrů v krvi tím, že zpomaluje přeměnu sacharidů na glukózu a tak méně zatěžuje slinivku břišní.

Z minerálů semínka obsahují vysoké množství železa, draslíku, zinku, hořčíku a zejména vápníku (více než mléko!). Zde je důležité, že chia obsahuje rovněž bór, který se právě podílí na metabolismu vápníku a jeho účinného zapracování do organismu.

Chia se podobá lněnému semínku, ale řada jejich vlastností se liší. Chia obsahuje přibližně o 10 % více kalorií než len. Na druhou stranu obsahuje méně tuku a více vlákniny než len. Nejvíce se ale liší v obsahu vápníku – chia ho obsahuje 600 mg ve 100 g, zatímco len pouze 200 mg. Další významný rozdíl se týká obsahu antioxidantů. Len neobsahuje žádné, zatímco chia je obsahuje v podobě kyseliny kaffeicové, chlorogenikové a látek jako je myricetin, quercetin a kaempferol.


Neobsahuje lepek!

Způsob použití

Chia je ve své domovině v Mexiku konzumována mimo jiné jako nápoj zvaný “chia fresca”. Jde o osvěžující energetický drink, který je vhodné pít před nebo během náročného fyzického výkonu. Připraví se smícháním 2-3 lžiček semínek s 250 ml vody. Po odstátí cca 15 min. se přidá sirup z agáve, limetka, event. lístek máty a všechny ingredience se promíchají. Další tradiční použití semínek chia je v cereálních kaších, jogurtu či pečivu (chléb, krekry, apod.).

Upozornění: Chia se nedoporučuje lidem, kteří mají nízký tlak a dále těm, kteří berou léky na ředění krve a vitamín B17.



Chia semínka jsou jednou z účinných, funkčních a výživných potravin, známou po celém světě. Semínka Chia jsou vynikajícím zdrojem vlákniny, jsou plné antioxidantů a bílkovin, obsahují velké množství vitamínů a minerálů a jsou nejbohatším známým rostlinným zdrojem esenciálních mastných kyselin. Chia semínka obsahují 32 % tuku, z toho je 60 % omega-3 alfa-linolenové kyseliny.

Chia semínka se vyznačují:


více omega-3 než losos
více antioxidantů než čerstvé borůvky
více vlákniny než ovesné vločky
více vápníku než mléko
více bílkovin, vlákniny a vápníku než lněné semínko
5 hlavních důvodů, proč jíst Chia semínka:

Chia semínka jsou plnohodnotnou komplexní potravinou
Nejenom, že Chia semínka mají více omega-3 mastných kyselin, než jakékoli jiné přírodní zdroje, ale jsou i plná antioxidantů, vápníku, bílkovin, vlákniny a mnoha dalších vitamínů a minerálů.
Chia semínka dodávají energii
Chia vám poskytnou dávku energie, která Vás bude doprovázet několik hodin. Také vám dodají odolnost, vytrvalost a sílu, podobně jako aztéckým bojovníkům, které jediná lžíce udržela aktivní a ve střehu po celý den.
Chia semínka zabraňují přejídání a pomáhají snížit váhu
Vzhledem k tomu, že Chia semínka absorbují poměrně velké množství vody a současně mají hodně rozpustné vlákniny, pomáhají velice pozvolna uvolňovat energii z nerafinovaných sacharidů do krevního oběhu. Mají tedy antidiabetický efekt, udržují tkáně delší dobu hydratované a poskytují pocit plného žaludku.
Chia semínka jsou lehce stravitelná
Lidské tělo může trávit Chia semínka velice snadno. Semínka pomáhají i k trávení dalších potravin tím, že obsahují velké množství vlákniny (asi 7 g v porci).
Chia semínka se snadno připravují i skladují
Chia semínka se dají používat do koktejlů, polévek, kaší, krekrů a dezertů. Jsou také skvělým zahušťovadlem. Nejsou náročné na skladování a vydrží v suchu dlouhou dobu, aniž by se kazila.

Historie
Chia semínka (Salvia hispanica L.) byla hlavním zdrojem potravy pro americké domorodce po celá staletí. Používali gel ze semínek na rány, při nachlazení, bolesti v krku, k uklidnění žaludku, na odstranění tělesných pachů, při problémech s prostatou a při zácpě.

Aztéčtí válečníci jedli Chia při válečných výpravách. Indiáni z jihozápadu Severní Ameriky, kteří putovali za obchodem od řeky Colorado až k Tichému oceánu, jedli Chia semínka smíchaná s vodou.

Použití Chia semínek

Semínka lze namočit a už po pěti minutách se vytvoří hutný želatinový gel. Semínka lze přidat i bez namočení přímo do koktejlu. Můžete je také pomlít na jemný prášek a ten používat jako pojivovou a zahušťovací ingredienci. Chia najdou široké uplatnění i při přípravě mnoha dalších pokrmů.

100 g semínek Chia obsahuje (% denní doporučené dávky)
Energie 490 kcal (2052 kJ) (24 %)
Bílkoviny 15,6 g (31 %)
Celkové množství tuku 3,8 g (47 %)
Nasycené tuky 3,2 g
Mononenasycené tuky 2,1 g
Polynenasycené tuky 23,3 g
Celkem omega-3 mastné kyseliny 17,6 g
Celkem omega-6 mastné kyseliny 5,8 g
Celkem 43,8 g sacharidů (15 %)
Vláknina 37,7 g (151 %)
Vápník 631 mg (63 %)
Draslík 160 mg (5 %)
Fosfor 948 mg (95 %)
Zinek 3,5 mg (23 %)
Mangan 2,2 mg (108 %)
Sodík 19 mg (1 %)

Tato semínka jsou:

tepelně neupravená
bezlepková
geneticky nemodifikovaná
Doporučené dávkování:

Jedna lžíce denně.

http://www.fitkolila.cz/vyziva-fitness/ ... -chia.html

http://www.aida-organic.cz/Eshop/Aida_S ... a_seminka/

http://www.chiaoriginal.cz/seminka-chia

[Gaia]

"Stále zelený chinovník roste divoce na východních úbočích And. Kůra se získává oklepáváním kmene a větví a rychle se suší, aby se zabránilo úbytku účinných látek. Chinin si získal světovou proslulost jako lék proti malárii.
Historici nejsou jednotní v názoru, kdo vlastně kůru chinovníku objevil. Podle jedné verze Indiáni viděli, jak nemocný jaguár začal žvýkat kůru tohoto stromu, v jiné se prý španělští vojáci napili vody z bažiny, kde ležely pokácené chinovníky a ráno se probudili zdraví. Jedni říkají, že Indiáni trpěli malárií již v předkolumbovské době a znali léčebné vlastnosti chininové kůry, jiní tvrdí, že ji objevili až jezuitští misionáři a malárie byla do Ameriky zavlečena.
Chininová kůra obsahuje na 30 alkaloidů, mezi nimi i chinin a chinidin. S rozvojem syntetických léků proti malárii se používání chininu omezovalo. Ale v roce 1964 napsal britský časopis British Medical journal: "U jistých kmenů parazitů malárie byla pozorována rezistence proti moderním syntetickým lékům, ale naopak zůstala citlivost na chinin. Odolnost proti působení chininu není dosud známa."
Užívání a zkoumání účinků indiánské léčivé byliny chinovníku (Cinchoa pubescens) dovedlo lékaře Samuela Hahnemanna k uznání pravidla "léčit podobné podobným - similia similibus curentur", využívání homeopatického principu. Tento lékař, zakladatel homeopatie, ve svém pojednání "Pokus o nový princip k nalezení ozdravných sil léčivých látek vedle několika pohledů na ty dosavadní" v roce 1796 uvádí: "Každý účinný léčebný prostředek vyvolává v lidském těle jakousi vlastní nemoc. Napodobujeme přírodu, která občas léčí chronickou chorobu jinou, která se k ní připojí, a aplikuje u té choroby (pokud možno chronické), která se má léčit, ten léčebný prostředek, jenž je s to vyvolat jinou, co nejpodobnější, umělou chorobu, a ta se má léčit: similia similibus."
Vedle uznávaného léku proti malárii je chinin mimo jiného vynikajícím lékem při léčbě srdečních arytmií, užívá se i při nachlazení, podporu trávení, pročištění krve, jako tonikum. Vydává se jen na lékařský predpis, protože hrozí nebezpečí z předávkování. Vyrábí se i chininové víno nebo chininová tinktura. Homeopatická ředění se užívají v nízkých potencích při celkové slabosti, sexuálních výstřelcích, ve vyšších při přecitlivělosti smyslů, nadměrné citlivosti na dotyk (zejména pokožku pokrytou vlasy), periodických zdravotních problémech, gastro, bolestech hlavy, horečkách, vyčerpání, apatii a dalších.
Christian Rätsch, Indiánské léčivé byliny,
MUDr. Kurt Pollak, Medicina dávných civilizací,"
a odkaz chinu homeopatickou China rubra (China.)

http://vilcakul.extra.hu/modules.php?na ... age&pid=49

[ivca001]

Ráda bych si doma udělala vlaštovičníkovou tinkturu, ale jsem v tomhle zacatecnik a tak mi postup neni uplne jasny, konkretne redeni z D0 na D1 atd. V Jancove navodu je : po prefiltrovani se byliny v lahvi opet preliji lihem... Ale jinde jsem zase nasla ze ten vyluhovany lih se naredi k urcitemu pomeru. Neni mi tedy jasne jak presne vyrobit tinkturu D3. prosim poradte polopaticky postup pro laika. Dekuji