Jsem v Ottawě položil ruce na mého oblíbence z mládí Francise Chichestra. Kniha se jmenuje "Along the Clipper Way". Zhruba "Ve Stopách Kliprů". Jde o hodně sebraných popisů z cest jednak malých plachetnic a jednak velikých obchodních plachetnic, jak kliperů, tak velrybářských lodí atp. Domákl jsem se pár velice podstatných informací z první ruky o co vlastně s těma námořnickýma kurdějema šlo. Nelezlo mi do makovice, proč:
a) to naprostá většina důstojnictva, na rozdíl od řadových námořníků, překonávala zdaleka nejdéle
b) proč se ty kurděje na moři objevovaly už po několika týdnech, ale nezávisle na momentálně standartní stravě, ale v závislosti na tom, kudy a kde se loď motala
c) co se děje, že nedostatek VitC způsobuje křivici na souši
d) Jak je to s neznalostí kurdějí u pustevníků a pouštních karavan
Ten člověk mi dal nádhernou lekci a kam se hrabe celá vědecká literatura.
Všeobecně podmínky na moři na velkých plachetnicích znamenaly:
1) Prakticky neustálé mokro všude na lodi. Mluvíme o lodích dřevěných, které byly v podpalubí poněkud připozatopené jak mořskou vodou, která sem tam někdy vletěla do podpalubí, taky všechny bez vyjímky tekly a taky kondenzací dechu v chladnějších až mrzlých šířkách
2) Velice vysoká vzdušná vlhkost vůbec, v podpalubí nejspíše rosný bod, takže 100%
3) možnost usušení oblečení, dek, čehokoliv pouze občasná, pokud se loď pohybovala v teplých pásmech a slunečném počasí, jinak žádná. Naprostou většinu času poté, co se dostali pod 45tou jižní šířku, což byla polovina cest kliperů, žili v mokrých nasolených hadrech, spali minimálně v zavlhlých, ale často více méně mokrých pokrývkách, bez jakéhokoliv topení a velice chladném prostředí, proti kterému bude jeskyně obývák, spojené se spaním v naprosto vydýchaném vzduchu. Bylo pořád zabedněno, specileně v bouřlivých jižních šířkách, aby do lodi nehrcl nášup moře a nepršelo.
4) Strašná dřina, ve strašných podmínkách, specielně hluboko v jižních šířkách, 45°-60° (60° je polární kruh) práce s mokrými a i zmrzlými lany až 8cm silnými, s plachtami aj 1200ft
2 zhruba 120m
2 a to často za bouřkových větrů i přes 100km/h, visíce v ráhnoví až 50m nad palubou, déšť, kroupy a sníh, nemluvě o práci na palubě v neustálé vodní sprše.
5) Střídání služby po 4 hodinách, takže spaní velice nepřirozené.
6) Samozřejmě potrava, která seděla na mouce a soleném mase
7) kupodivu i v lijácích na přídělu sladké vody cca 1L denně na hlavu
Z tohoto leze
a) šílená plísňová zátěž díky vlhkosti a vše organické
b) vyčerpání zimou
c) vyčerpání fyzické
c) samozejmě nedostatek vitamínů
d) dehydrace organismu
e) psychický stres
Nedovedu si představit smrtelnější životní podmínky kromě přímého průmyslového otrávení.
Co se týče popisu příznaků, vyjadřují nesmírný údiv nad ohromnou škálou příznaků, ze které se "nedalo" přes různé podobnosti nic scecifického vyvozovat a vypadá to, že snad dodneška oficiálně vyvozeno není kromě toho, že jde o nedostatek VitC a sem tam někdo se ofiko zmíní o oslabené imunitě. Trochu jsem po tom koukal a jeden případ mi poněkud
situaci. Jednalo se o snad 65letého námořníka, který utržil v mládí v námořní bitvě zranění na noze. To bylo už 50 let vyhojené, ale při kurdějích se mu zajizvená rána otevřela a vypadala stejně hnusně, jako kdyby byla celkem nedávná a nehojila se. To mi okmžitě vyhodilo koíagen, což jsou pojivové tkáně včetně kostních, jizvy, obaly orgánů, buněčné obaly, svalové blány, šlachy, žíly a samozřejmě i kůže. V podstatě nás kolagen drží pohromadě.
Tož jsem si našel plísně a ty mrchy to strašně rády, protože si z toho kolagenu dělají svůj. Tím mi z toho vylezlo, že u kurdějí jde díky kombinaci mnoha vlivů k napadení organismu plísněmi, specielně kolagenu, díky velikému oslabení imunity nedostatkem C (a nejenom C) a eventuelně i vysokým obsahem plísní v prostředí. Samozřejmě z toho leze i ta křivice, která byla dost metlou stejně jako infekční nemoce, které dávno před očkováním padaly na kolena společně s kurdějemi a křivicí díky převýchově populace na povědomí o důležitosti C v potravě.
Další je však příběh paninky, která se dala sama přes Atlantink poté, co se jí v něm utopil manžel při jejich společné a nešťastné první plavbě. Nějak jí to nedalo, koupila jachtici a jela sama a to dlouho, v teplých šířkách (už po druhé světové). Jedla mizerně a doháněla to vitamínama z pilulí. Kurděje se jí sice neprojevily příšerně, ale projevily se jí po necelém měsíci na moři. S tím se projevily a psychické problémy, nejen únava, a kdo ví co vše.
Z jiných případů a z té paniky poněkud vyplývá, že dietně je čerstvá syrová strava, a může se člověk cpát jak uvedeno aj syrovou cibulí a bramborama, daleko nadřazená dietním doplňkům a to jakýmkoliv a samozřejmě vařené stravě, i když kdo ví, kolik těch pilulí dotyčná polykala a podle všeho ne moc. Bude zde nejspíše hrát roli také vitamínová a minerálová kombinace spolu s množstvím a taky, jde-li o potravu živou, či mrtvou.
Když si to dál dám dohromady s pouštníma nomádama a asketama, kteří o kurdějích pokud vím nic nevědí, leze mi z toho potvrzení onoho plísňového nášupu v prostředí na lodích, stejně jako asi podstatně menšího, ale přeci jen znatelného, v chudých obydlích na vesnicích, podlahy udusaný kravinec a došky atd, takže taky plísňoviště. Dám-li si dohromady ještě aj jak velice rychle se kurděje na moři dovedou objevit krzevá celý organismus od hlavy až k patě, je docela jasné, jak rychle se plísně tělem dovedou šířit při zbořené imunitě. Nicméně jsem zatím nechytil jedinnou zmínku o raku. To ale moc neznamená. Oni na těch lodích moc ty kurděje neštudovali. Hnili od zubů až po palce od nohou uvnitř aj vně a když někdo zhebnul, a byly jich desetitisíce, šoupli ho přes palubu.
Rozdíl mezi posádkou a kapitánským můstkem, tedy důstojnickým ubytováním, byl veliký. Mužstvo v podpalubí, důstojnictvo na palubnich nástavbách, větratelných a přeci jenom relativně daleko sušších a naprosto rozdílná fyzická zátěž stejně jako dost veliký rozdíl ve vystavení počasí atd. Jinak kniha taky uvádí, že Angláni byli osli, protože citrón, to je to kyselý a žlutý, je podstatně vhodnější citrus na C a prevenci kurdějí než lemon, což je to zelený a ještě kyselejší. Jenže prachy jsou prachy a pro Anglické kupčíky, kteří vše řídili, byly ty lemony (lime, od čehož si Angláni vysloužili přezdívku limeys "lajmís") lacinější.
Jinak se zde opravím. Jistý Čínský ztroskotanec druhé světové, u kterého jsem jinde uvedl že přežil bez zásob jídla a vody na voru 107 dní, se ve skutečnosti po tropickém Atlantiku plácal 120 dní, než ho Argentina vylovila. Taky jsem nějak minul, že se cpal nejen syrovýma rybama, ze kterých aj vyžvýkával neslané štávy, ale taky řasama, které seškrabával ze spodní strany voru a možná to chroustal aj se šnekama.
Zdá se, že terapeutický umělý vitamín C tedy askorbát sodný, dietní VitC přírodní a umělý a čerstvý a pilulkový budou přeci jen každý poněkud jiné zvíře, ne díky chemické podstatě čistého a umělého VitC, ale díky vhodnosti použití toho kterého, za jakých podmínek a k jakému účelu.
S laskavým pozdravem, Slávek.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
Píše. A co? Mluvil jsi o umělém vitC, což je čistá sloučenina LC. Ta se navíc používá vázaná na sodík, takže askorbát sodný rovnou do žil. To nemá s tabletama nic společného. Pokud si člověk koupí přírodní C, rozdíly jsou taky. Někdo prodává nadrcené jihoamerické třešně, někdo tablety atd. Zase se tedy lze dohadovat o formách. Co s týče přirozeného, je vázaný na organické sloučeniny a minerály, proto není zdaleka tak agresivní jako čistá kyselina askorbová, je pufrovaný a bude lépe stravitelný než čistá askorbová. Proto se askorbová pufruje sodíkem, hořčíkem a jinými kovy. Zatímco sodíku sneseme hodně, s hořčíkem a dalšími je to už dost jinak. Proto se používá na vysoké dávkování askorbát sodný s umělým céčkem. Navíc by asi dost píchlo to dopovat ještě HCl do krve, aby se sodík při reakcích neutralizoval na sůl a ne na hydroxid, ale i to je otázkou, protože on taky pak při vystupování ze sloučeniny askorbátu může odstraňovat hydroxylové skupiny z buněčnýc obalů, což je ideální situace, ať již přímo, nebo štěpením vody na své OH a uvolněním vodíku. To by někdo musel vykoumat a zatím jsem nenarazil na to, že by to někdo koumal z tohoto hlediska. Pokud je to ale tak, bylo by nasnadě, že askorbát sodný dovede ještě další triky než jenom doručit C do tkání.
i když ne moc často. Ačkoliv používám na své skrovné potřeby "syntetický" jak je, je asi moudré ho vyreagovat sodou bikarbonou na sodium askorbate. Pokud se chceš praštit přes kapsu, lze se taky vrhnout na některý takzvaný přírodní, který je vázaný v drti plodin. Kde sehnat pogoogluj, má ho i Fichema a určitě spousta dalších obchodů, prej nějaké DM drogerie. 
... popř. rozklad světlem (či katalyzovanou degradací, ale ta je v Tvém případě málo pravděpodobná) ... 
) ...... (by Anri, reakce na ilemův podpis 
) ... 
... takže nejlépe hledat Malpighia punicifolia, popř. Malpighia glabra, což je však přitom Acerola lysá ... některé prameny však uvádějí, že tyto dva lat. názvy jsou pouze synonyma pro jednu a tutéž rostlinu ... 
) ...... prý má až 30x větší obsah vit. C než pomeranč (kterýžto ho má ale 2x méně než brokolice ... 
