poota píše: Ale ten "nepochopitelný" a často vysmívaný Viktor Schauberger mluví o schopnosti vody vázat látky nějakým jiným způsobem, než je chemická reakce a nebo rozpouštění. Zmiňuje se o jakémsi "organickém zapracování", které probíhá kombinací dostředivého pohybu za současných teplotních změn. Podle něj se například "zapracováváním" plynů zvyšuje energetická "síla" vody. Na principu tohoto "zapracovávání" látek do vody dokonce vyvinul přístroj na mechanické odsolování mořské vody. Ta se dá běžně odsolovat různými způsoby, které z této vody sůl nějakým způsobem extrahují. Na Viktorově způsobu je pozoruhodné to, že sůl z vody vůbec neodstraňuje - ta sůl sice ve vodě dál všechna zůstává, ale voda po proběhlém procesu prostě nemá slanou chuť.
Zdravím - poota
Nazdar Petře,
Jak jsem to tak po Tobě přečetl, a znova přečetl, a znova přečetl, nějak se mi poněkud snad něco začalo rýsovat, čeho bych si bez Tebe asi nevšiml. Jde tady zase trochu o mrakonič, i když jaksi nepřímo. Taky jde o ničení mraků očima a vůbec psychicky. Zatím je to vágní, ale asi takhle. Mrakoničení dokáže vykondenzovat, i odpařit vodu bez tepelných, nebo alespoň podstatných tepelných změn. Neznamená to, že tepelné odpařování, destilace atd. jsou špatně. Co to ale znamená je, že dostat s k tomu tepelnným způsobem je jenom jedna z možností. Pokud začněme mluvit o chemii a slučování a rozpouštění atp. ... jenže, vykoukla na mne ze stodoly kráva
(něco co jsem kdysi pochytal po netu) kráva napůl ve stodole, napůl ze stodoly, umírající a částí těla jaksi prolnutá ve zdi, a to po tornádu. Tyčka z plotu, dřevěná protla byvoko 50 cm průměr palmu, třetina tyčky čouhala na jedné straně, třetina na druhé. Po tornádu. Dřevěná tyčka, možná tak 1.5cm na 4 cm průřez a na palmě ani tříska, která by naznačila, ze které strany do ní tyčka vletěla.
S tím Schaubergerem se mi nakonec snad ještě přeci jenom rozsvítí. Tohle vypadá, že lze udělat, specielně ve vodě, nikoliv sloučeninu, nebo roztok, ale ještě něco kvalitativně jiného, kdy si prvek, nebo sloučenina udělá s vodou nějakou ještě jinou vazbu, dokonalejší a pevnější, při které se ztrácejí chemické vlastnosti ať už elementu, nebo sloučeniny, kdy vlastnosti vody toto všechno tak nějak na pohled a na chemické testy překryjí, nicméně látka v té vodě pořád fyzicky je. Tomuhle jsem absolutně nerozuměl, možná nechtěl rozumět, ale jaksi nevidím důvod, proč by k tomu nemohlo za patříčných okolností docházet. Schaubergerův dostředivý pohyb není nic než tornádo ve vodě (ba i ve vzduchu). Prozděná kráva není nic jiného než
... No, v podstatě jsme naučení, že voda je v "krávě", ale ona je to zrovna tak pravda i naopak že "kráva" je ve vodě. Tím tedy myslím jak je relativní vztah mezi obsahem vody a pevných látek v tomto bohulibém živočichu. Je to relativní náhled a záleží, jak se na to člověk chce podívat. Takže pokud "kráva ve vodě" (protože té vody je nějakých 75%), ke krávě přibyla ve vodě taky zeď. Nějak se to dokázalo vše prolnout, díky tornádu a jeho působení. Tyčka v palmě to samé.
Uvažujíce nahlas, nevidím nic, co by bránilo, aby se prvek, nebo sloučenina "sloučila" s vodou, nebo se v ní "rozpustila" způsobem, se kterým si normální chemie, možná i teplotní působení za určitých okolností, stejně jako řekněme chuťové buňky neporadí. Taky asi nestojí nic v cestě tomu, aby se takový "roztok" zase eventuelně za vhodných podmínek nezačal rozkládat, nebo lépe řečeno se začala rozpadat takováto neobvyklá vazba a nepřešla zpět na normální chemickou, či roztokovou.
Například oproti vědě to vidím tak, že chuť absolutně nemá nic společného s nějakým kalibrováním velikostí molekul jakýmis kalíšky, tedy velikostně kalibrujícími čidly v puse. To by mi musel někdo velice dobře vysvětlit, jak se takové velikostní kalibrování převádí na elektrické signály, které pak jdou do mozku a to bude zatraceně těžké vysvětlování.
Vidím chuť jako jev elektrický, kdy minipole molekul látek vzbuzujících chuť se prolne s minipolema mezi buňkami v chuťových kalíškách a buňky si to přeloží jako kvalitativní změnu pole a pošlou to dál do mozku. Pokud se tedy vyváže látka ve vodě kompletně, jak říkám já magneticky, což znamená, že se dokonale sloučí v tom smyslu, že nezanechá kolem sebe své vlastní (říkejme mu Van der Waals pole pro nedostatek přesnější terminologie) pole prolnuté s polem molekul vody, nemůže nadále regovat elektricky, protože to není za co vzít. Jde to jak taška bez ucha. Elektrika, tedy no elektrika, Van der Walls, což je úrověň věcí elektrická a gravitační, pokud tam není, netvoří ani zbytkové pole kolem magnetické struktury, pak jakákoliv jiná molekule (a molekule mezi sebou reagují elektro-chemicky), se nemá do čeho prolnout a za co vzít. Tím pádem se neprojeví chuť látky a neprojeví se její vlastnosti ani chemicky a je to z většiny praktických hledisek stejné, jako by v té vodě ta látka nebyla. Dokonce se to nedá zjistit ani specifickou vahou té vody, protože gravitační pole taky postrádá zbytkové pole molekul takto navázaných látek a nemá za co vzít a zase to tam nikdo takovýmto měřením nezjistí. Jedině snad viskozita bude poněkud jiná, ale ani to nemusí, pokud se to nevyváže do nějakých relativně velkých shluků.
To už by pak dávaly smysl it ty prameny a vlastně levitace vody, tedy magnetická levitace, protože pokud se podívám na levitaci kamení, no dobrá, megalitů, jak nám to naposledy předvedl pan Leedskalnin, potřebuje co? Vodu v kamení. Bez vody se to nedá. Suchý kámen se levitovat nedá, to potvrzuje přímo veškerá skoupá dostupná popisná literatura a nepřímo je to doloženo tím, že pokud se nepodařilo šutr z lomu dopravit na místo určení než příliš vyschl, zůstal ležet někde mezi lomem a stavbou. Leedkalnin pracoval s velmi pórézním vápencem a taky ho pěkně (a relativně snadno) držel mokrý.
Mno, nechám toho, budu muset dost pošpekulovat, ale snad i to Shaubergerovo povídání začíná dávat dost smysl.
Hele, Pane Půto, Dík
Slávek.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
, že jim smí odpovědít jen jedna konkrétní osoba,... tak opravdu v mém případě o nic nešlo ..........
), a také že se tyto dva plyny zase rovnou nespojí, aby vytvořily opět vodu. 
