hmm

[chiq]

Samozrejme, s tým môžem jedine súhlasiť. Vek a skúsenosti by človeka nemali uzatvárať v jeho neomylnosti, naopak, práve skúsenosti mu viac a viac ukazujú to neprebádané okolo neho. A je vždy pravdivé: Viem, že nič neviem..

[tbest]

...Pitomci jsou v každé společnosti a bezmezný anální alpinismus vůči jakkoli orientované společnosti je vždy zavádějící a manipulující. Myslím si však , že obdiv vůči americkým hodnotám je pouze důkazem stavu mysli konkrétního jedince. Musíme být těmto vděčni za odkrytí charachteru. Usnadní nám to mnohdy utvoření názoru. Černobílé vidění je slabost.

Dík

[martinq]

Princip je velmi jednoduchý. Chce to založit akciovou zdravotní pojišťovnu, kam bez práce každý měsíc natečou milióny Kč ze zdravotní daně. Potom stačí udržet tyto peníze ve zdravotní pojišťovně.
Jak na to? Prostě neproplácet zdravotní péči pacientům a zdravotnickým zařízením. Říkáte, že to není možné? Ale je, díky reformních zákonům ministra Julínka. Vytvoří se monopol, kde skupina lidí bude vlastnit zdravotní pojišťovnu, nemocnice, ambulantní lékaře, lékárny, laboratoře atd.. Monopol si bude určovat ceny zdravotní péče ve svých zařízeních, pro konkurenční pojišťovny vysoké ceny a tím je finančně zlikvidují. Tak získají další pojištěnce a tím další peníze. Pacient tak ztratí možnost svobodné volby zdravotní pojišťovny. A co bude následovat? To, co bylo napsáno na začátku – zdravotní pojišťovna si bude chtít peníze udržet pro sebe. Jak to udělá? Zavede model „řízené péče“ známý pod názvem Managed health care, který byl zaveden v USA. Principem řízené péče je to, že zdravotní pojišťovna „řídí“ pacienta a své lékaře-zaměstnance tak, aby zdravotní péče byla poskytnuta co nejlevněji nebo vůbec. Říkáte, že pacient má nárok na zdravotní péči, přece jsou standardy zdravotní péče (péče hrazená ze zdravotního pojištění)? To není tak úplně pravda. Standardy zdravotní péče záměrně nejsou a ani nebudou a už vůbec nebudou zakotveny v zákoně. A co není v zákoně, to se nemusí dodržovat. Takže, to bude zdravotní pojišťovna, která bude rozhodovat, co pacientovi uhradí a co nikoliv. Budete potřebovat nákladnou péči jako např. transplantaci srdce, chemoterapii při leukémii…… Existuje taková obligátní formulace:“tuto péči Vaše pojistka nekryje, je mi líto.“ A co budete dělat? Kde se domůžete svých práv? Na ministerstvu zdravotnictví, na soudu, na chystaném Úřadu pro dohled nad zdravotními pojišťovnami? Nikde. Protože zdravotní pojišťovna bude akciová společnost- soukromá a zákonem nebude dáno, kterou péči Vám musí uhradit. Namítnete a co lékaři, ti přece musí poskytnout potřebnou zdravotní péči? Nemusí, protože budou zaměstnanci zdravotní pojišťovny a podmínkou pracovní smlouvy bude, že budou léčit tak, jak jim zdravotní pojišťovna nařídí. To ti lékaři přece nedopustí a odejdou do jiné nemocnice!!! Ale kam? Bavíme se tady o monopolu a tomu nebude vadit, že mu odejdou lékaři. Proč? Protože tím méně péče budou poskytovat a tím zase ušetří peníze. No a když už hovoříme o lékařích tak je tu přece chystaný zákon o univerzitních nemocnicích, které také ovládne monopol a vychová si nové „bílé otroky“ (výměnou za to, že jim např. zaplatí školné, které se také chystá). Včera ministr Julínek ustoupil v privatizaci univerzitních nemocnic, mohou z nich být neziskovou, avšak do zákona to nechce dát (proč asi ?).
A co regulační poplatky? Jakou v tom hrají roli? Jsou velmi důležitým krokem k prolomení ústavního zákona o bezplatné zdravotní péči. Jakmile bude zákon prolomen, zavedou se další poplatky, (které jsou běžné v řízené péči např. v USA) jako jednorázový roční poplatek (deductible), povinná 10-20% spoluúčast na každém výkonu apod.. Bude to další zdroj financí pro zdravotní pojišťovnu a zároveň limitací pro pacienta, aby zdravotní péči vyhledal.

A teď jak to uvést do praxe?
1. krok –založit si akciovou zdravotní pojišťovnu.To není problém. Od 1.4.08 vstoupila na trh Agel Insurance a.s.(vlastněná Tomášem Chrenkem) povolená ministerstvem zdravotnictví.
2.krok – zaregistrovat nejméně 50.000 pojištěnců – žádný problém. Zaměstnanci oceláren, nemocnic a ostatních firem pana Chrenka mají příkaz se u této pojišťovny zaregistrovat. A to stále není vše. Mají najatou agenturu, která na Ostravsku obchází sídliště a přemlouvá lidi na ulici, aby se zaregistrovali u Agel Insurance a.s., že nebudou muset platit regulační poplatky. Také v supermarketech nabízí lidem 100 Kč na jejich nákup, pokud se na místě zaregistrují.
3.krok – zprivatizovat si nemocnice a ostatní komplement (laboratoře, lékárny, rentgen apod.), také žádný problém. Agel (vlastněný Tomášem Chrenkem) spravuje 12 nemocnic, 6 poliklinik, síť lékáren, firmu dodávající léčiva a zdravot. materiál (Repharm a.s.), rentgen (Radioterapie a.s.) , Transfúzní služba a.s., atd..
4.krok – zprivatizovat primární péči a ambulantní specialisty. To je problém, protože ti už privátní jsou. Tak jak tyto privátní lékaře donutit dobrovolně odevzdat svoji klientelu? Je třeba je nejdříve vystrašit, že je pohltí řetězce a tak si kovaný Agelovec MUDr. Marek Potysz založí v dubnu 07 Moje ambulance a.s.. Odkoupí několik praxí soukromých praktických lékařů, veřejně prohlašuje, že se jeho byznysu daří a že rozhodně nemá s Agelem nic společného (do ledna 08 byl předsedou představenstva Agel Insurance a.s.). Podaří se mu vytvořit mezi praktickými lékaři a ambulantními specialisty atmosféru strachu z řetězců. A v ten moment nastupují na scénu dva lidé – Ing. Miroslav Zámečník a MUDr. Tomáš Macháček. Oba nabízejí soukromým lékařům „ochranu proti řetězcům“. Pokud lékaři dobrovolně vstoupí do jejich akciových společností s řízenou péčí, zachrání si tím svoji privátní praxi. Ing. Miroslav Zámečník, MUDr. Jiří Bek a MUDr. Pavel Neugebauer (předseda Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost) se zaměřují na dětské praktické lékaře. Druhá skupina MUDr. Tomáše Macháčka se orientuje více na praktické lékaře pro dospělé. Na tom není ještě nic podivného, že ano? Ovšem pokud se podíváte na obchodní rejstřík online na firmu Ing. Miroslava Zámečníka PLANTA MEDICA a.s., v dozorčí radě se objeví jména Mgr. Luboš Godina (figuruje ve firmách Agel a.s, Repharm a.s.), Ing. Iveta Ostruszková (Agel Insurance a.s., Repharm a.s.) a MUDr. David Šperling (Repharm a.s.). Skupina kolem MUDr. Tomáše Macháčka, který je zároveň poradcem ministra Julínka, je ještě zajímavější. Od roku 2003 je založena Společnost pro řízenou péči v ČR o.p.s., kde je MUDr. Tomáš Macháček předsedou představenstva, členem představenstva je Mgr. Rostislav Hampel (Agel Insurance a.s.), v dozorčí radě sedí nám známá Ing. Iveta Ostruszková a MUDr. Pavel Hroboň – náměstek ministra Julínka. Zakladatelem této společnosti byla firma KLIENT PRO s.r.o. (patřící MUDr. T.Macháčkovi) a dále Nemocnice Podlesí a.s. (vlastněná Agelem). Tady se kruh uzavírá včetně propojení s ministerstvem zdravotnictví, které chystá reformní zákony na objednávku. Macháček s Hroboněm to vymysleli a Chrenek finančně podporuje a všichni nakonec usednou ve správní a dozorčí radě zdravotní pojišťovny, protože tam se budou peníze shromažďovat.
Stále je tu otázka, jak vyvlastní soukromou lékařskou praxi? Jednoduše, díky IZIPu. V materiálech obou skupin pro řízenou péči je podmínka vedení elektronické dokumentace. Lékaři budou odesílat veškeré informace o svých pacientech přes IZIP (IZIP byl také zřízen na objednávku těchto lidí přes MUDr. Milana Cabrnocha (ten ho prosadil ve VZP), který společně sedí MUDr. Jiřím Bekem ve správní radě společnosti MEDTEL o.p.s.. Podstatou lékařské praxe jsou informace o pacientovi, to je lékařovo „know how“, pokud tyto informace odešle pryč, sám se připravuje o svoji klientelu. Druhý den mu zdravotní pojišťovna vypoví smlouvu, jeho pacienty bezplatně převezme jiný lékař (všechny informace o pacientech budou shromážděny v IZIPu) a lékař ze dne na den skončí bez práce, bez pacientů, bez peněz.
Tak je to jednoduché.

Tento projekt byl připravován několik posledních let. Čekalo se na to až se ODS dostane do vlády a prosadí se zákony k dokončení celého projektu mocenského a hlavně finančního ovládnutí českého zdravotnictví.

Další skutečnosti v bodech:
1. Bc. Marek Šnajdr (další klíčový člověk tohoto komplotu- náměstek ministra Julínka): jako předseda správní rady ovládá VZP a zajišťuje, aby všechna zdrav. zařízení vlastněná Agelem měla exkluzivní smlouvy s touto pojišťovnou a tím nadstandardní přísun peněz za péči. Viz. žebříček nejdražších nemocnic v ČR. Zatímco v IKEMu (super-specializované pracoviště, kde se provádí transplantace) stojí lůžku za rok 3,96 mil. Kč tak v Nemocnici Třinec Podlesí a.s. (Agel) stojí lůžko 5,15 mil. Kč. Navíc 5 nejdražších nemocnic z 15 soukromých patří právě Agelu.
2. Náměstek Šnajdr nařídil ředitelům fakultních nemocnic a státních ústavů, aby připravili převod ústavů na akciové společnosti. Pokud by totiž ODS s jejich privatizací(jeden z reformních zákonů) neuspěla u koaličních partnerů, jsou nachystáni provést privatizaci podle zákona o velké privatizaci z roku 1991 a tím by obešli parlament. Viz článek v Tempus Medicorum 2/2008.
3. Do 2 fakultních nemocnic byli Julínkem dosazeni ředitelé, kteří předtím pracovali pro Agel. Konkrétně MUDr. Vladimíra Danihelková, nynější ředitelka FN U svaté Anny v Brně, v letech 96-04 byla členkou dozorčí rady firmy Repharm a.s.. Tato stejná firma je nyní hlavním dodavatelem léků do nemocnice. Lékaři smějí předepisovat jen léky, které jsou na seznamu. Tento seznam je vypracován ředitelstvím nemocnice a to také kasíruje veškeré provize od farmaceutických firem, které chtějí své léky mít na seznamu.
Tím druhým ředitelem je MUDr. Radomír Maráček, nynější ředitel FN Olomouc. Od
12/02 – 8/03 byl členem představenstva Karvinské hornické nemocnice a.s.(Agel) a od
6/05 – 7/07 byl předsedou představenstva Vítkovické nemocnice a.s.(Agel). I do FN
Olomouc distribuuje léky Repharm a.s.
4. Některá fakta o systému řízené péče: ty pravdivé informace o řízené péči se lze dočíst
pouze na zahraničních webových stránkách. Českým lékařům se podávají zkreslené až nepravdivé informace a spoléhá se na neznalost cizích jazyků a tím nedostupnost k informacím. Informace lze získat z amerických webových stránek o tom, proč byla řízená péče v USA zavedena a jak tento systém zdravotní péče nefunguje. Svou výpověď podala před Americkým kongresem Dr. Linda Peeno, která pracovala jako revizní lékařka u několika organizací řízené péče a byla bohatě odměňována za to, že pacientům zamítala zdravotní péči. Její výpověď je dostupná na internetových stránkách http:/www.thenationalcoalition.org/DrPeenotestimony.html pod názvem Managed care Ethics: The close view.
Na těchto faktech vznikl film Sicko, který doporučuji shlédnout.
5. Co je nepodstatnější, že o řízené péči vůbec nic nevědí občané ČR, kterých se to
bezprostředně týká. Pokud reforma projde, začnou zákony platit již od příštího roku
a radikálně to změní životy lidí v ČR.
K čemu zdravotní plán „řízené péče“? Aby zdravotní pojišťovna pacienta řídila, šetřila na jeho zdravotní péči a sama vydělávala. Jak pacienta „vmanipulovat“ aby se k tomuto plánu ŘP dobrovolně přihlásil? Slíbíme mu, že nebude muset platit regulační poplatky (a ještě něco vydělá na ušetřené péči – možná). Těm co náměstek Hroboň slibuje stejné podmínky jako nyní, pokud se k žádnému specielnímu plánu nepřihlásí, se bude postupně zvyšovat spoluúčast a paušální platby – viz USA „deductables“.

Občané ČR prosím ptejte se Ministerstva Zdravotnictví, co je řízená péče, kterou tady hodlají zavést. A mimo to, si sami zjišťujte na cizojazyčných webových stránkách veškeré informace o řízené péči. Tam totiž zjistíte, že se ministerstvo chce zavést něco co ke spokojenosti občanů nefunguje nikde na světě – ani v USA jak se u nás mylně uvádí. V současných prezidentských volbách v USA je reforma zdravotnictví jedním z hlavních témat.

Nyní ministr Julínek vytasil trumf z rukávu – průměrná rodina (nemyslím si že průměrná rodina má v ČR 4 členy) vydělá 10000 Kč na privatizaci pojišťoven. Tedy 2500 na osobu – je nás 10 milionů, bude cca 20-25 miliard. Je to lákavé, ale lidé nevědí, že hospodaření pojišťoven v roce 2007 skončilo přebytkem cca 20miliard. Takže rozdělí peníze, které tam už dneska jsou. A de-facto zadarmo převedou pojišťovny na soukromé vlastníky.

// V komentarich pod http://domaci.ihned.cz/c1-24350570-vlad ... tavni-soud

[chiq]

Na Slovensku sa rozšírilo niečo véééééľmi zaujímavé - každý sa zhrozí nad krádežou 10.000 korún (tým ju samozrejme neospravedlňujem) ale akosi sa "pozabudlo" nad pánom menom FRUNI, ktorý ošklbal dôverčivých ľudí o viac ako 17 MILIÁRD slovenských korún.
Desivé, čo? Ale pravdivé... Desivé je ale najmä to, že existujú nátlakové skupiny, ktoré chcú, aby vláda odškodnila zo štátnych peňazí primitívov, ktorí dotyčnému Frunimu svoje peniaze DOBROVOĽNE darovali. Dodávam: NO CEMENT.......
Len na okraj - skúste si predstaviť, ako by ste pomohli spoločnosti, v celoštátnom meradle, so sumou 17 miliárd korún...

[martinq]

IEA vyhlašuje poplach: Světu bude chybět 12,5 milionů barelů ropy denně

Fatih Birol, IEA, a Astrid Schneiderová, Energy Watch Group, v rozhovoru pro Die Internationale Politik: Vzdejme se ropy dříve, než nám dojde

Mezinárodní agentura pro energii (IEA) volá na poplach: Světu by mohla dojít ropa dříve, než se čekalo - nebezpečí výpadků dodávek roste. Hlad po energii versus její nedostatek: Zatímco poptávka po ropě roste, produkce klesá - nedostatek, rostoucí ceny a inflace hrozí. V rozhovoru s Astrid Schneiderovou Fatih Birol, vedoucí ekonom IEA, požaduje změnu politiky členských zemí. Jeho motto: Vzdejme se ropy dříve, než nám dojde.

Astrid Schneiderová:

Pane Birole, ve vaší „Světové energetické prognóze" uveřejněné v roce 2007 (World Energy Outlook 2007, WEO 2007) IEA poprvé varovala, že by mohlo dojít k prudkému poklesu těžby ropy a eskalaci cen v období od nynějška do roku 2015. Důvodem, který uvádíte, je, že do těžby ropy se málo investovalo.


Fatih Birol:

Samozřejmě. Existují tři důvody, proč tomu tak je. Prvním je rostoucí poptávka, hlavně v Číně, Indii a samotných středovýchodních zemích. Tyto země jsou hlavní příčinou rostoucí poptávky po ropě. I kdyby v USA byla recese, tyto země by příliš nezpomalila, protože Indie a Čína mají silný vnitřní ekonomický růst, zatímco rostoucí ceny ropy pomáhají ekonomice Středního Východu. Poptávka po ropě proto zůstane vysoká.


AS:

Druhý důvod...?


FB:

... je, že pozorujeme prudký pokles těžby na existujících ropných polích, zejména v Severním moři, v USA a v mnoha zemích mimo OPEC. I zde by se mělo investovat za účelem zpomalení toho poklesu. Třetím důvodem, proč očekáváme riziko celkové produkce, je, že jsme prozkoumali všechny projekty ropného průzkumu na světě: Celkem 230, v Saúdské Arábii, Venezuele, v Severním moři, všude. I kdyby všechny tyto už zafinancované projekty byly realizovány, celková kapacita těžby, kterou mohou přinést, je příliš malá.


AS:

Kolik chybí?


FB:

Stále chybí přesně 12,5 milióny barelů denně (mbd), zhruba 15% celkové poptávky po ropě (současná světová spotřeba ropy je 84 mbd - pozn. překl.). Tento propad znamená, že bychom v příštích letech mohli čelit nedostatku dodávek a velmi vysokým cenám.


AS:

Existuje přesto způsob, jak se tomu vyhnout?


FB:

Jsou jen tři cesty, jak z toho ven: Především musíme drasticky zvýšit energetickou hospodárnost, musíme stavět více úsporných osobních i nákladních automobilů a letadel, abychom zpomalili vzestup spotřeby ropy. Za druhé musíme používat v sektoru dopravy více alternativních paliv. Když se však podíváte na to, jak málo vlády dělají, aby napomohly větší hospodárnosti, je jen malá naděje, že dojde k takové změně politiky. Třetí věc je, že potřebujeme mnohem více projektů těžby ropy, hlavně v klíčových zemích OPEC (Mezinárodní organizace zemí vyvážejících ropu).


AS:

Napsal jste, že k uspokojení světové poptávky po ropě se musí investovat 5,4 biliónu dolarů. Ve kterých zemích by se tyto peníze měly investovat?


FB:

V zemích Středního Východu dodávajících mnoho ropy - ale nejsem si jist, že tyto země a jejich ropné společnosti budou investovat tolik, kolik by bylo potřeba. Mohly by si myslet, že takové zvyšování těžby není v jejich zájmu, aby udržely ceny ropy nahoře. Další část investic by měla jít do zemí OPEC, do USA a do Severního može, aby se tam zabránilo poklesu těžby.


AS:

Ve WEO 2007 je uvedeno, že rychlý pokles těžby ropy bude mezi 3,7 a 4,2% ročně. Je to pravda?


FB:

Přesně -


AS:

Takový pokles je ještě strmější než ten, který předpovídala Skupina energetického dohledu (Energy Watch Group, EWG)!


FB:

Mohu vám už teď říci, že v naší „Světové energetické prognóze 2008", která vyjde v listopadu, se budeme důkladně zabývat výhledem těžby ropy a plynu. Podíváme se na 350 nejdůležitějších ropných a plynových polí a zjistíme, do jaké míry klesá těžba a co to znamená.


AS:

Co tím míníte?


FB:

Pokud vím, toto bude první důkladná veřejná studie, ve které přezkoumáme a překontrolujeme naše znalosti o tom, kolik ropy a plynu jde na trhy. Mnoho lidí v této věci dospěje k novým závěrům.


AS:

Jedním ze závěrů WEO 2007 je, že celá dodatečná produkce ropy musí pocházet ze zemí OPEC a především Středního Východu. Generální tajemník OPEC Salem el-Badri na londýnské konferenci o energetické bezpečnosti loni v únoru oznámil, že OPEC chce investovat 200 miliard dolarů do roku 2012 za účelem vytvoření nových těžebních kapacit ve výši 5 mbd. To je v ostrém kontrastu s WEO, kde konstatujete, že do roku 2020 potřebujeme pro uspokojení rostoucí poptávky nové těžební kapacity ve výši 24 mbd. Salem el-Badri tak de facto říká, že OPEC nebude schopná splnit očekávání. Neznamená to, že se dostaneme do vážných problémů?


FB:

Jistě. Toto je důvod, proč letos poprvé vyhlašujeme situaci „váznoucích dodávek". Existuje schodek mezi světovou poptávkou po ropě a množstvím, které z tohoto regionu může přijít na trh. Myslíme si, že producenti ropy musí významně zvýšit své výstupy, ale nejsme si jisti, že to chtějí nebo dokonce mohou udělat.


AS:

Protože nechtějí?


FB:

Podívejme se na čísla: Do roku 2015 bude schodek mezi tím, co očekáváme a tím, o co těžaři chtějí nebo mohou zvýšit své kapacity. Tento schodek ukazuje skutečný a závažný obrázek ropného trhu. Mohl by znamenat váznutí dodávek a rostoucí ceny.


AS:

Takže věci, které vidím ve WEO, jsou spíše - mohu-li to takto říci - seznamem požadavků?


FB:

Mohla byste to takto vyjádřit. Myslím, že vstupujeme do nového světového ropného pořádku. Novými hráči, kteří rozhodují o tom, kolik ropy přijde na trh, jsou většinou státní ropné společnosti. Z mnoha důvodů věci nepůjdou tak snadno jako doposud.


AS:

EWG ve svých studiích zdůraznila, že odhady ropných rezerv na Středním Východě jsou pravděpodobně o 50% nadhodnoceny. Když dnes středovýchodní země požádáte o zvýšení jejich těžebních kapacit, jak dobré jsou vaše znalosti o jejich ropných rezervách a o množstvích, která by tyto země mohly těžit, kdyby chtěly?


FB:

Zde mluvíme o velmi důležitém problému a nejdůležitějším výsledkem, který očekávám od WEO 2008, je více průhlednosti, pokud jde o ropné rezervy národních i mezinárodních společností.


AS:

Na koho narážíte?


FB:

Jen si vzpomeňte, že jedna velmi známá nadnárodní ropná společnost se nedávno dostala do potíží, protože nebyla dost průhledná. Proto by IEA ráda viděla více otevřenosti, pokud jde o data o ropných rezervách - mohlo to (jejich utajování, pozn. překl.) být ku prospěchu jednotlivým státům, ale zbytek světa, jiné ekonomiky, všeobecný blahobyt každého jsou na nich závislé. V tuto chvíli letíme skoro naslepo a zofale potřebujeme více do toho vidět.


AS:

Pomůže průhlednost sama o sobě?


FB:

I kdyby ropné zásoby Saúdské Arábie byly odhadovány s chybou 50%, mohla by zvýšit svou těžbu ze 12 na 18 mbd. Ale nemyslím si, že během příštích 25 let o tolik zvýší svou produkci. Takže existují tři rozličné problémy: Geologie, investice a politika hlavních producentů ropy. Tyto tři aspekty společně činí budoucnost ropy velmi složitou.


AS:

Když se podívám na všechny tyto země, jsou velké potíže s Ruskem a jeho restriktivní politikou vůči mezinárodním a tržně orientovanýn ropným společnostem jako Jukos; Irák a Írán jsou ohnisky mezinárodních krizí, Saúdská Arábie má velmi zdráhavou politiku a pro západní společnosti se zdá být složité vstoupit tam...


FB:

Jistě, ale to je zcela legitimní.


AS:

... a v neposlední řadě Venezuela, která zastavila export energetické korporaci Exxon Mobil. Tyto země ovládají dohromady 60% světových ropných zásob. Ale ve skutečnosti na ně nemáme žádný vliv, ekonomický ani politický.


FB:

To velmi zatěžuje každého a náš ekonomický systém. Když se podívám do budoucnosti, vidím strategické výzvy pro energetický sektor: První je ropná a plynová bezpečnost. Právě nedávno Rusko snížilo své dodávky plynu na Ukrajinu o 25%. Druhá je klimatická změna. A třetí, a každý musí přiznat, že o ní příliš nemluvíme, je souvislost energie a bídy, například v Africe. Dnes 2,6 miliard lidí, tj. 40% světové populace, nemá přístup k elektřině.


AS:

Budeme schopni čelit všem třem výzvám?


FB:

Když se podíváte na jejich rozměry, nemyslím si, že tyto problémy mohou vyřešit samotné trhy. Nemůžeme na nich nechat všechno. Národní vlády i mezinárodní instituce musí pomoci definovat pravidla a dodržovat je. Problém je přiliš důležitý.


AS:

Nejste sám, kdo varuje před výpadky dodávek - na světovém ekonomickém summitu v Davosu Jeroen von der Veer, generální ředitel Shellu, poprvé připustil, že konvenční ropa a zemní plyn nepostačí pokrývat světovou poptávku po roce 2015. Nepovede to k dalšímu poklesu těžby?


FB:

Někteří lidé si teď myslí, že světová těžba ropy a plynu se brzy dostane do rozbouřených vod, ale důvodem není jen vyčerpání zdrojů. Nedostatek investic je dalším problémem, stejně jako skutečnost, že některé země nechtějí těžbu zvyšovat.


AS:

Z čehož je nemůžeme obviňovat, že?


FB:

Ne. Než jsem přišel do IEA, pracoval jsem pro OPEC ve Vídni. A všichni olejáři měli stejnou myšlenku: Nevyužiju do dna veškeré ropy, kterou mám dnes, ale nechám něco pro své děti a vnuky, aby na ní mohli také vydělávat. A tomu rozumím. V mnoha ropných zemích je ropa jediným nebo nejdůležitějším zdrojem příjmů.


AS:

Takže jaký je váš závěr?


FB:

Byl bych velmi překvapen, kdyby se těžba ropy během příštích 20 - 25 let snadno a bez problémů zvýšila řekněme na 120 mbd. I kdyby tam byl ten potenciál, nedostaneme tu ropu na trh. Závěr je, že musíme být připraveni na velmi turbulentní a napjaté trhy s vysokými cenami ropy - to nebude dobré pro hospodářství.


AS:

Předpokládejme, že ceny budou eskalovat - kdo bude zasažen jako první?


FB:

Bude záležet na tom, kdo si může dovolit x dolarů za barel. Někteří budou moci, jiní ne. Země OECD budou mezi těmi šťastnými, ale rozvojové země budou ...


AS:

... těmi poraženými ...


FB:

Přesně!


AS:

Jestli vám rozumímm přesně, říkáte, že poptávka po ropě by mohla růst celosvětově o 3% ročně, zatímco musíme očekávat pokles těžby o 4% v době od nynějška do roku 2015. To bude každý rok 7%, která budou chybět.


FB:

Poptávka by se mohla zvyšovat o něco pomaleji. Ale mohla by být velká mezera mezi tím, co je možné, a tim, co ve skutečnosti bude, zvlášť jestli nevynaložíme masivní úsilí na zvýšení hospodárnosti automobilů nebo nepřejdeme na jiné dopravní systémy. Jestliže neprovedeme opatření na straně spotřeby, spotřeba poroste. A jestliže jsme neinvestovali dost do těžby ropy, budeme se s tím potýkat.


AS:

Ale když pomyslíte na životní cyklus zboží, na dlouhý investiční cyklus strojů, elektráren nebo klimatizačních systémů: Myslíte, že přizpůsobení nižším odávkám na straně spotřeby může nastat tak rychle?


FB:

Ne, ale nemyslím si, že ceny půjdou nahoru tak rychle. Můžeme vidět postupný růst, a to dá lidem nějaký čas na přizpůsobení. Ale z dlouhodobého hlediska to musí být jasné: V tom, jestli ropa dojde v roce 2030 nebo 2040 či 2050, není velký rozdíl.


AS:

Tohle opravdu říkáte?


FB:

Ano, jednoho dne defintivně skončí. A myslím, že bychom se ropy měli vzdát dříve, než nám dojde. To by mělo být naše motto. Tak bychom se měli na ten den připravit - výzkumem a vývojem alternativ k ropě, rozhodnutím, jakou životní úroveň si chceme udržet a zjištěním, jaké alternativní cesty můžeme najít.


AS:

Jak bude na novou ropnou krizi reagovat světová ekonomika?


FB:

jestliže bude velká disproporce mezi nabídkou a poptávkou, ekonomiky budou zasaženy tvrdě - i když s velkými rozdíly po světě. Německé hospodářství utrpí méně než v zemích Sahelu. Avšak očekáváme menší ekonomický růst, růst inflace a vyšší nezaměstnanost i v zemích OECD.


AS:

A chudé země?


FB:

V chudých zemích, nejvíce ze všech v černé Africe, v Indii a podobně, budou účinky mnohem více zničující. Například jsme spočítali, že země dovážející ropu v černé Africe ztrácejí 3% svého ekonomického růstu kvůli jejím rostoucím cenám. Neměli bychom zapomínat, že polovina lidí v těch zemích žije pod hranicí chudoby jednoho dolaru denně.


AS:

Vidíte nebezpečí vojenských konfliktů mezi zeměmi s velkými a malými zdroji, způsobené napětím na světovém trhu?


FB:

S mým úředním mandátem často nehovořím o válkách a podobně. Ale to vám mohu říci, že problémy energie a geopolitiky jsou příliš propojeny. Dodávky energií se stávají čím dál méně ekonomickým podnikem, ale místo čím dál více geopolitikou! To je špatná zpráva a vůbec se mi to nelíbí. Potřebujeme dialog mezi producenty a spotřebiteli.


AS:

Zmínil jste se, že jsme na počátku nového světového energetického pořádku. Kdo jsou noví hráči?


FB:

Na straně spotřeby jasně Čína a Indie. Mívaly na trhu vemi malý podíl a zatím jsme je ve hře o energii příliš neviděli. Byly jen statisty, ale teď se stávají čím dále tím více plnohodnotnými protagonisty.


AS:

A na straně producentů?


FB:

Tam jsou to hlavní země těžící ropu: Saúdská Arábie, Írán, Irák, Kuvajt, Spojené arabské emiráty a Rusko. Všechny ty země mají jedno společné: Těžba ropy je řízena státními ropnými společnostmi místo volného trhu. To mění pravidla hry. Nejsou to jen noví hráči, ale i úplně nová situace. Bohaté země OECD budou stále méně významné. Ještě jsou důležité, ale při pohledu do budoucnosti budou hrát menší roli.


AS:

Takže celé světové hospodářství závisí na několika zemích těžících ropu - a ty země, o nichž jste se zmínil, nejsou velmi demokratické.


FB:

Každá země má svůj politický systém, který si přizpůsobila pro sebe. Co bychom však rádi viděli, je otvírání trhů v těch zemích. Volný pohyb kapitálu bude velmi důležitý, aby každý mohl svobodně investovat, do čeho chce. Ale vposledku jsou to svobodné země. Mohou se rozhodnout pro jakoukoli energetickou politiku a jakýkoli politický systém, které chtějí.


AS:

Co to znamená pro nás?


FB:

Přinejmenším si musíme uvědomit, že naše ropa a plyn budou pocházet ze zemí, kde státní společnosti rozhodují o budoucí těžbě. V tom je rozdíl oproti minulosti, kdy nás zásobovaly více tržně zaměřené korporace. To je důležitá změna.


AS:

IEA má mandát sledovat ropný trh a varovat země OECD, kdyby byly potíže nebo výpadky na světovém trhu s ropou. Jak hlasitě teď zní vaše poplašné zvony?


FB:

Mluvíme tu o dvou různých funkcích. První je, že můžeme na trh umisťovat rezervy tam, kde není fyzicky dost ropy k uspokojení poptávky. To jsme udělali například v roce 2005, když hurikán katrina udeřil na USA. Druhým úkolem je, jak jste se zmínila, "spustit poplach". To jsme udělali loni.


AS:

Už jste začali zvonit na poplach? Kdy?


FB:

Ve WEO 2007. To byl jasný signál vládám všech našich členských zemí. Teď považují energetickou a ropnou bezpečnost za mnohem důležitější než dříve. A až zveřejníme letos v listopadu WEO 2008, považuji za možné, že sirény budou znít ještě hlasitěji.


AS:

Ale nemáte nějaký postup, jak svolat hlavy států nebo ministry hospodářství k jednání o krizi nabídky ropy?


FB:

My přece máme takové postupy pro případ krize dodávek. Říkáme tomu nouzová situace a můžeme si vyměňovat informace s vládami všech členských zemí během několika málo hodin, jestliže k tomu dojde. Udělali jsme to, když udeřila Katrina.


AS:

Nevidíte v tom rozdíl? Na jedné straně krize způsobená přírodní katastrofou, která zničí pár ropných plošin, a na druhé straně něco jako „dlouhodobá nouze"?


FB:

Ano - a to je důvod, proč jsme požádali naše členské země, aby změnily politiku. Právě teď USA a Japonsko zavedly nová pravidla pro snížení energetické spotřeby automobilů. Zoufale zde potřebujeme nová pravidla a normy. Evropa se právě pokouší splnit stejné normy, ale vím, že některé země s tím budou mít své potíže.


AS:

Jako například Německo.


FB:

Zatím se ještě zdráhají zavést je do praxe. Ale myslím, že jim dáváme jasnou zprávu, ať to udělají. Všechno to jsou příklady, jak zvoníme na poplach, a zvoníme nahlas. Mohu vám říci, že jsem velmi potěšen, když vidím mnoho ministrů vydávat se správným směrem - ale to nestačí. Zejména když se zavádějí nová pravidla přiměřená rozsahu probémů, které nás čekají.


AS:

Ale není čas dát jasný signál? Hlavně proto, že mnoho peněz se v zemich OECD investuje špatně - třeba na stavbu nových letišť, i když nebude dost ropy pro stálý růst letecké dopravy?


FB:

Neříkáme to jen našim členským zemím, ale také Pekingu nebo Dillí. Vysvětlili jsme našim čínským a indickým kolegům, jak jim může pomoci vyšší energetická hospodárnost, jak může veřejná doprava změnit jejich životy a kam by měly směřovat infrastrukturní investice. Ale nakonec je na vládách, jak vážně berou naše prohlášení a varování.


AS:

Tváří v tvář nadcházející krizi dodávek - nebyl by teď pravý čas svolat mezivládní konferenci o energetických problémech?


FB:

Diskutujeme a prověřujeme situaci pravidelně. Příštím důležitým krokem bude WEO 2008. V roce 2009 svoláme poradu ministrů a předpokládám, že energetická bezpečnost bude vedle klimatických změn jedním z nejdůležitějších problémů. Ale znovu: Je na vládách, aby teď jednaly. My jsme je varovali.


AS:

Zatím jsme mluvili jen o ropě, protože má největší podíl ve světovém energetickém mixu. EWG konstatuje, že nemůžeme prostě zdvojnásobit množství uhlí nebo uranu, jakmile ropa začne docházet. Vedle klimatických změn ani tyto energetické zdroje nejsou neomezené. Co říká IEA na tohle?


FB:

Je rozdíl mezi uhlím a uranem. Uhlí je globální zdroj, dá se najít skoro všude a máme ho velké množství. Ale problém je - když pro tuto chvíli odhlédneme od klimatických změn - že je stále složitější dostat uhlí z dolů do středisek spotřeby. Po té, co jsme pohovořili o cenách ropy, dovolte mi říci, že cena uhlí se od začátku roku 2006 více než zdvojnásobila. Ceny uhlí rostou také, protože Čína se stala důležitým dovozcem a větší nárůst těžby nikde nevidíme.


AS:

Jak hodnotíte situaci ohledně uranu? Dnes přichází z dolů jen 60% spotřeby, zbytek je z vytěžených zásob, které budou brzy vyčerpány.


FB:

Pokud jde o zásoby uranu, nevidíme žádný problém do doby po roce 2015 až 2020, dokud pokračuje průzkum v klíčových zemích jako Kazachstánu, Austrálii, Jižní Africe a jinde. Nemyslím si, že dodávky uranu jsou hlavní problém jaderné energetiky, spíše jde o otázku přijetí veřejností.


AS:

ve světle nedostatku a problémů s ropou, uhlím a plynem OECD, IEA a OSN vyzvaly k výstavbě více jaderných elektráren, aby se bojovalo proti klimatické změně. Potřebovali bychom však třikrát až čtyřikrát více jaderných elektráren, abychom mohli přispět dostatkem energie k dosažení změny.


FB:

K omezení globálního oteplování na 2°C musíme změnit náš systém výroby energie. Existují čtyři způsoby, jak toho dosáhnout klimaticky neutrálním způsobem: Energetickou účinností, obnovitelnými energiemi, ukládáním CO2 a jadernou energií. Jestliže rozdělíme nutnou redukci CO2 rovnoměrně mezi tyto technologie, museli bychom stavět 30 nových jaderných elektráren ročně po celém světě. To je skoro nemožné. V současnosti stavíme 1,5 jaderné elektrárny ročně.


AS:

Takže ani renesance jaderné energie není na pořadu dne?


FB:

Jaderná energie by si měla spoň udržet svůj současný 15% podíl v energetickém mixu. Když se mě lidé v mé zemi ptají, jestli by měli postavit jadernou elektrárnu, říkám jim o výhodách a nevýhodách. Ale také jim říkám, že jaderný reaktor by neměl být postaven proti vůli těch, kdo budou muset žít v jeho okolí. Mohl by být dobrý pro světovou ekonomiku, pro energetickou bezpečnost a pro ochranu podnebí, ale když s ním místní lidé mají problém, měli bychom to při plánování definitivně vzít v úvahu.
Redakční poznámky

Dr. Fatih Birol (*1958 v Turecku) je vedoucím ekonomem a šéfem oddělení hospodářských analýz Mezinárodní energetické agentury (IEA) v Paříži. Odpovídá za World Energy Outlook, nejdůležitější publikaci IEA o energetických trzích a zdrojích.


Astrid Schneiderová (*1965) je mluvčí spolkové pracovní skupiny energie politické strany Sdružení 90/Zelení a členkou vědecké rady Energy Watch Group. K jejím iniciativám patří mj. „Sluneční vládní čtvrť" v Berlíně, tj. iniciativa převést vládní budovy v hlavním městě SRN výhradně na obnovitelné zdroje energie.

Rozhovor byl poprvé zveřejněn v němčině pod názvem „Die Sirenen schrillen“ (Sirény ječí) v dubnovém vydání internetové verze Die Internationale Politik ZDE, ve formátu .pdf ZDE. Die Internationale Politik je zahraničně politický měsíčník vydávaný DGAP (Die Deutsche Gesellschaft für Auswärtige Politik e.V.), což je už od roku 1945 vlivný německý think-tank přispívající k formulací německé a evropské zahraniční politiky. Die Internationale Politik vychází i jako dvouměsíčník v ruštině a nejnověji také čtvrtletně v čínštině péčí příslušných velvyslanectví SRN v uvedených zemích, což mj. ukazuje na jeho spojení s oficiálními stanovisky spolkové vlády.


Anglický překlad rozhovoru byl porvé zveřejněn 22. 04. 2008 a ZDE, The Energy Bulletin jej převzal 02. 05. ZDE.


Pro Britské listy a http://www.energybulletin.cz přeložil z anglické verze Jindřich Kalous 03. - 04. 05. 2008.


Poznámka JK: IEA byla občas obviňována z přílišného optimismu a ropný zlom spíše popírala - viz třeba ZDE, ani v předkládaném rozhovoru tento pojem nenajdete. Tím cennější je otevřenost a závažnost varování jejího významného představitele. Důležité je, že členské vlády zemí OECD, jejímž orgánem IEA je, teď nemohou její varování ignorovat ani se vymlouvat na nedostatek podkladů pro jednání v žádoucím směru. Některým vládám to už došlo. Jiné, kam bohužel patří i současná česká vládní garnitura, pokračují v bohorovném přehlížení problému a chovají se, jako by se nic nedělo. Zmínka v rozhovoru o nežádoucích investicích do výstavby letišť, které teď jsou hitem magistrátů českých statutárních měst, je dostatečně výmluvná. Za ještě důležitější však lze považovat zmínku o rostoucí váze postavení ropných producentských zemí – výslovně je zmíněno i Rusko – v mezinárodních vztazích nadcházejícího období. I když to tedy není řečeno explicitně, z rozhovoru lze snadno vyčíst stanovisko IEA, že hrozby silou ze strany jakékoli vlády, ať už faktické nebo rétorické, vůči těmto zemím nejsou na místě. Snad tento příspěvek tedy poslouží k probuzení aspoň některých zodpovědných činitelů exekutivy a samospráv na centrální i místní úrovni. Zveřejněný rozhvor lze opravdu považovat za vyhlášení poplachu. (Jindřich Kalous)

http://www.blisty.cz/2008/5/5/art40426.html

[Aquarius1]

Já to vidím tak že zásoby jsou stejné pořád ,jen prostě roste poptávka díky zvětšující se mobilitě lidí .

[tbest]

Nojo, když vidíš těch aut na silnicích a v každém jeden, maximálně dva lidi, napadá mě, jestli to není trochu plýtvání.
A nebo částečně může za cenu oslabující dolar a nezájem o něj? Němčouři v medvědech tu tankují do kanistrů jak socky. Pár km od hranic jsou fronty na pumpách, jako za totáče před zavíračkou. Vývoj ceny nic dobrého nevěští.

[KEXIK]

Tiez pozeram ze ako rastie ta cena. Obchodujes cez XTB ???

[NAVAR]

Nojo, když vidíš těch aut na silnicích a v každém jeden, maximálně dva lidi, napadá mě, jestli to není trochu plýtvání.
A nebo částečně může za cenu oslabující dolar a nezájem o něj? Němčouři v medvědech tu tankují do kanistrů jak socky. Pár km od hranic jsou fronty na pumpách, jako za totáče před zavíračkou. Vývoj ceny nic dobrého nevěští.

Dokonce roku bude ropa za 200USD. Ropa, to jsou paliva a hnojiva pro zemědělce atd. a i doprava potravin. Dokážu si představit hodně velké zdražení. Do několika let zdraží ČEZ 3 až 5x.
Dle mého názoru je opravdu nejvyšší čas a to nejenom pro VE.

[Aquarius1]

Jo chlapy,Irán začal s EUREM a JENEM ,dolar je jen kousek papíru bez ceny je udržován uměle při životě ale jednou přijde konec.Si vemte co se stalo v USA,začalo se více nakupovat než vyrábět,domácí produkce klesla vývoz se omezil jen na zbraně a auta no a Mrkwosoft.U nás to jde stejným směrem,po SR 89 se masově rušili fabriky zemědělství a jiná odvětví včetně těžkého strojírenství.Dnes se více doveze než vyrobí a to díky politice která upřednostňuje dovoz kontaminovaných a upravených surovin včetně potravin které jsou za hubičku a naše zdravé potraviny jsou nedostupné či drahé.Vlastně se děje přesně to samé co v USA jen v menším měřítku.A naše vláda jen tupě přihlíží a je jim to putna.No a co přijde po takovém hospodaření? Krize a to veliká uměle udržovaná aby se někdo mohl pak bíti do prsou jak lidstvo od hladomoru zachránil. A hádejte kdo to bude....

[chiq]

...Ropa, to jsou paliva a hnojiva pro zemědělce atd. a i doprava potravin ... Dle mého názoru je opravdu nejvyšší čas a to nejenom pro VE.

Pritom poľnohospodári či doprava môžu dnes prakticky zo dňa na deň prejsť na tzv. boostre (aspoň čiastočná náhrada prostredníctvom HHO) - vstupná investícia do 10.000,- na vozidlo, úspora min. 30% paliva...

[martinq]

Microsoft distribuuje klíčenku, která prolomí ochranu každého počítače s Windows
1.5.2008 - USB klíčenky, které po zasunutí do počítače dešifrují uložená hesla, rozlousknou kryptované dokumenty a prolomí bezpečnostní ochrany počítače s Windows, nyní nabízí Microsoft policistům. Měly by usnadnit a urychlit práci při vyšetřování počítačové kriminality.

Zařízení s milým názvem COFEE (Computer Online Forensic Evidence Extractor) je USB paměťová klíčenka obsahující celkem 150 utilit a příkazů, které vyšetřovatelům pomohou dostat z počítače podezřelé osoby data potřebná pro další šetření.

Výhodou zařízení je možnost jej použít přímo na místě vyšetřování a není tedy potřeba počítač vypínat z elektrické sítě - lze tak získat i neuložená data z RAM paměti a není nutné překonávat případné úvodní heslo u šifrovaného disku.

Pomocí speciálních alogoritmů lze údajně v nezvykle krátkých časech rozkódovat a analyzovat soubory na pevném disku, získat uložená hesla a analyzovat internetový provoz.

Klíčenku COFEE má zatím k dispozici zhruba 2000 policistů z USA, Německa, Polska, Filipín, Nového Zélandu. Dostávají ji zdarma. Rozšíření k vyšetřovatelům do jiných zemí lze předpokládat.

Podle Brada Smithse, předsedy rady Microsoftu, je COFEE něco jako švýcarský vojenský nůž pro vyšetřovatele počítačové kriminality. Běžně zabezpečený počítač je kompletně odblokován a vyšetřen během dvaceti minut.

Dovede opravdu vše?

Žádné oficiální informace však nehovoří o tom, jak si nástroje poradí se zabezpečením třetích stran. Proto není jisté, zda dovede efektivně dešifrovat například soubory zabezpečené pomocí populárního nástroje TrueCrypt.

Microsoft také popírá teorii, že by COFEE využívalo připravených "zadních vrátek" či nezdokumentovaných funkcí BitLockeru a jiných bezpečnostních opatření Windows Vista. Klíčenka je dle všeho navíc určena jen pro počítače s OS Windows.

Kód: Vybrat vše

http://technet.idnes.cz/microsoft-distribuuje-klicenku-ktera-prolomi-ochranu-kazdeho-pocitace-s-windows-ggr-/software.asp?c=A080430_134919_software_nyv

[JiMi]

Microsoft distribuuje klíčenku, která prolomí ochranu každého počítače s Windows

Zdravím,
nedělejte z toho vědu. Je to naprotsto normální a legitimní a to myslím upřímně. Pokud jsou MS tvůrci OS, který podporuje jakékoliv šifrování, musí mít k dispozici i nástroje pro dešifrování. Že jsou všechna hesla a klíče uložena v systémových úložištích pevného disku je zřejmé, nechat na disku někde otisk i soukromého hesla paranoidního uživatele bez znalostí, je věc naprosto normální. Dokonce musí systém umět reagovat i na situace, když inteligentní paranoidní uživatel zapomene přísně střežené heslo. Tak kde to asi může vyhrabat ?

Takže jednoduchá rada. Pokud jste opravdu paranoidní (nebo to fakt potřebujete), tak šifrovací systémy třetích stran (ale tam si taky nemůžete být jistí, že se nedotknou systémových úložišť), nebo ještě lépe vaše vlastní, asymetrické kryptování a délka klíče dnes stačí tak 1024 bit, 2048 je ale lepší. No a samozřejmě klíč na vašem médiu.

To prohledávání RAM paměti je právě narážka na to, že mají rozlezlý obecně užívaný softy třetích stran, který byly stejně většinou přeložený na MS compilátoru, takže jak říkám. Kdo chce mít fakt jistotu, musí mít vlastní klíče a nejlépe vlastní soft.

Jo, a ještě jedna superdůležitá zásada. Zvlášť klíče pro komunikaci, kde veřejnou část dáváte do světa a na data extra klíč, který neukážu ani matce. To jediné je jakástakás beztpečnost.

Jakýkoliv soft, ať už od MS nebo i jiných, který běhá na WIN, nemůžete dík profláklosti celého systému považovat za důvěryhodný. Ale to ostatně nemůžete dneska už skoro žádný. Od Linuxu máte ale zdrojáky, takže máte možnost si přeložit vlastní úložiště. Kdo to ale zvládne ?

Na druhou stranu, já bych ta data zase tak nepřeceňoval. Pokud nemáte na disku kradený soft, řekl bych že jste celýmu světu úplně ukradení. A do počítačů se vám pobudové snaží dostat jenom proto, aby mohli něco ukrást a prodat. Co z toho, co má běžný uživatel na komlu, je z tohoto pohledu zajímavé ? Snad jen elektronické bankovnictví, ale pak už nic.
A rozumný člověk má toto samozřejmě už dávno (ve své hlavě) rozhodnuto v okamžiku, kdy nese peníze do banky nebo si zažádá o kartu.
Takže pokud někoho děsí představa, že poliši budou mít k dispozici nástroje na prolézání i šifrovaných disků, pak to znamená, že se takový človíček asi obává oprávněně. Jak to říkal Míla z Vysočiny ? Padni komu padni ?

Buďte dobří
JiMi

[martinq]

Na Texaské universitě v Austinu vytvořili organismus o němž jeho autoři tvrdí, že je schopen zajistit dostatek suroviny potřebné pro výrobu etanolu a biopaliv. Jde o geneticky upravenou cyanobaktérii.


Dr. R. Malcolm Brown (vlevo) a Dr. David Nobles se svými cyanobacteriemi produkujícími celulózu a glukózu. (Foto: Richard Santos, UTA)

Cyanobaktérie (sinice) vyvinuté profesorem R. Malcolmem Brownem a Dr. Davidem Noblesem tvoří spolu s celulózou také glukózu a sacharózu. „Cyanobaktérie, jež jsme vytvořili, je v podstatě zařízení levně vyrábějící cukry, které je snadné zužitkovat do podoby biopaliv,“ říká mikrobiolog a genetik Nobles.
Tím, co je na jejich výtvoru pozoruhodné je to, že k pěstování těchto mikroorganismů lze využít zasolenou půdu a slanou vodu, která je k pití nevhodná. Lze k tomu využít vodu, která se nehodí dokonce ani k zalévání a pěstování obilí.



Cyanobaktérie využívají jako zdroj energie sluneční světlo. S jeho pomocí tvoří cukry a celulózu. Glukóza, sacharóza i celulóza přitom mohou být z takové výrobny kontinuálně „sklízeny“, aniž by došlo k ohrožení, nebo ničení vlastních cyanobaktérií zajišťujících kontinuitu výrobního procesu. To je dost podstatný rozdíl od klasických způsobů získávání celulózy a cukrů z řas, nebo z obilí. U zmíněných tradičních zdrojů je nutné produkující organismy sklidit, uskladnit a k získání cukrů je navíc potřeba dodat enzymy.
Další výhodou vytvořených cyanobaktérií je, že jsou schopny vázat vzdušný dusík. Ve srovnání se stávající technologií výroby biolihu z obilí zde například odpadá nutnost hnojení, zaorání hnojiv,... Při všech těchto činnostech se spotřebovává velké množství nafty, které výsledný efekt snižují.

Nobles vytvořil nové cyanobaktérie tak, že do genomu v přírodě se vyskytujícího kmenu cynobaktérií (sinic) vložil sadu genů zajišťujících tvorbu celulózy. Tyto geny si vypůjčil od nefotosyntetizujících baktérie Acetobacter xylinum, známé to velké producentky celulózy.
Noblesem vytvořené cyanobaktérie jsou opravdu poněkud "noblesní". Vytváří totiž relativně čistou formu celulózy a navíc jde o celulózu ve formě jakéhosi gelu, což je ideální forma pro její následné štěpení na glukózu. Stávající snahy získat energii z rostlin naráží právě na problém s celulózou. Stávajícími technologiemi jsme zatím celulózu získávali ve vysoce krystalizované formě ve směsi s ligninem a dalšími komponenty. Takovou celulózu je problém na jednodušší cukry rozštěpit.
Nová cyanobaktérie má ale ještě jeden trumf v rukávu. Neví se sice proč to dělá, protože to nebylo v plánu pokusu (vědci vnášeli do genomu jen geny pro tvorbu celulózy), ale modifikovaná cyanobaktérie produkuje současně s gelovitou celulózou také velké množství glukózy nebo sacharózy. To, co je pro samotné stvořitele velké překvapení, je pro technology mající na starosti výrobu etanolu doslova požehnáním. Jednoduché cukry lze totiž technologicky využít bez velkých okolků.
Zvětšit obrázek
Pohled na cyanobaktérii ve fluorescenčním mikroskopu. Chlorofyl svítí červeně, celulóza modře. (UTA)

Hlavní problémy při klasickém zužitkování celulózy na alkohol jsou dva. Prvním je energeticky náročné mechanické rozbíjení komplexní krystalické pevné struktury celulózy. Druhým pak jsou velké náklady spojené s výrobou enzymu, který celulózu rozštěpí. Oba problémy nově připravená baktérie vyřešila.


Ve stávajících představách výroby biopaliv se předpokládalo, že k energetickým účelům na výrobu etanolu bude nejlepší využít víceleté rákosovité proso, zvané také indiánská tráva (switchgrass). Nebo rychle rostoucí dřeviny, jako je hybridní topol, vrba a další plodiny (sweetgum, sycamore), které jsou víceleté a obrůstají znovu po sklizni. Největšího pokroku a úspěchu bylo dosaženo v jižních státech USA, v subtropickém pásmu Floridy. Například eucalyptus a Leuceanea pěstované na malých hnojených a zavlažovaných pozemcích dávaly výnos 20 až 30 tun suché hmoty na akr (0,4 ha) a rok. Ostatní plodiny, pěstované v jiných oblastech USA zůstávaly na 6 tunách suché hmoty z akru za rok, ovšem jen za předpokladu jejich pěstování na velkých plantážích. Pro výrobu biopaliv se zkouší také pěstovat obilniny a řasy.

Nový směr, který by byl založen na využití zmíněných geneticky modifikovaných cyanobaktériích všechny tyto představy mění. Rozdíl je v tom, že všechny stávající technologie vytvářely tlak na farmáře, kteří místo potravin začali produkovat technologické plodiny. V případě Brazílie zase rostoucí potřeba plochy pro cukrovou třtinu úspěšně likviduje zbytek deštných pralesů.
Nová technologie nevyžaduje zábor orné půdy, ani nevytváří tlak na kácení lesů. Sami autoři (Brown a Nobles ) spočítali, že k produkci etanolu, který se zvažuje přidávat do paliv v USA se musí kalkulovat s potřebou polí o rozloze 1 300 000 km čtverečních, což představuje téměř celou plochu amerického Středozápadu. Autoři soudí, že jejich technologie založená na cyanobaktériích by stejnou produkci etanolu zvládla na poloviční ploše. To vše za stávajícího výtěžku, který z cyanobaktérií dostali, takříkajíc „na první pokus“. Autoři si myslí, že se jim podaří celý proces ještě vylepšit. Laboratorní pokusy ukazují, že fotobiorektory mohou zvýšit produktivitu celého procesu 17 krát. Pokud by se to povedlo ve velkém, tak potřeba zvažované plochy by klesla jen na tři a půl procenta plochy potřebné ke stejné produkci biolihu z obilí.

http://www.osel.cz/index.php?clanek=3516

[martinq]

Podomácku si vyrafinujete naftu do auta v ceně 4,50 Kč za litr

Každý týden cestuje Gordon Elliot asi 35 km do hospody U zajíce a psů v městečku Marple, v hrabství Cheshire, odkud si odváží barel použitého oleje na vaření od své nevlastní dcery. Veze si ho do své osobní ropné rafinérie doma v garáží ve vesnici Leigh u Boltonu. Důchodce nalije olej do přístroje a přidá pár chemikálií.

O 24 hodin později je použitý olej na vaření vyčištěn a přefiltrován a dá se použít jako pohonná látka pro dva Elliottovy domácí automobily, které jezdí na naftu. U benzínové pumpy stojí dnes litr nafty 1,25 liber (cca 40 Kč), litr doma rafinované naftu stojí Elliota 4,50 Kč. Poukazuje na to, že tak ušetří 100 liber (více než 3000 Kč) měsíčně.

Automobily na domácí naftu jezdí výborně, domácí rafinerie se zaplatí za rok a Elliot z toho má radost.

Gordon Elliot (79) je součástí stále rostoucího počtu lidí, kteří reagovali na zdvojnásobení cen nafty za poslední roky tím, že si vyrábějí vlastní recyklovanou "bionaftu". Firmy, které vyrábějí "reaktory" na domácí rafinování nafty, uvádějí, že je po těchto přístrojích velká poptávka.

Domácí rafinérie nafty mnozí považují za pomstu obyčejného člověka vládě, ropným společnostem a úřadům obecně. Nikdo neví, kolik domácích rafinerií nafty nyní v Británii existuje, ale jedna vládní studie odhaduje, že v letech 2005 - 2006 existovalo asi 1400 malých rafinerií, produkujících několik tisíc litrů nafty ročně. Od té doby se cena ropy téměř zdvojnásobila a trh pro domácí rafinerie ropy se rozšířil. Osoby, pracující v ropném průmyslu odhadují, že existuje 35 firem, které rafinují recyklovaný olej komerčně a asi 20 000 lidí si zařídilo, že si odvážejí použitý olej na vaření z místních restaurací a z potravinářských podniků.

Z pohonných hmot pro automobily se ovšem platí státu daň: v Británii byl nedávno změněn zákon, takže občan si smí vyrafinovat 2500 litrů nafty ročně pro vlastní použití bez placení daně. Jak ale cena nafty roste, na trh vstupují kriminální gangy. V Londýně probíhají mezinárodní války o to, kdo dostane použitý olej.

Poptávka roste i od místních úřadů. Londýnská čtvrť Richmond se uchází o firmu, která by byla schopna provozvat celý její vozový park (300 vozidel) s použitím recyklovaného rostlinného oleje.

http://blisty.cz/2008/5/12/art40509.html