Děkuji za názory. Vím o riziku, hodně jsem přečetla v knihách, navíc je mi už 40, takže nejsem naivní dívka. Jen jsem si řekla, že učiteli tak nějak "vyjdu naproti".
Kus temna vidím už teď, ale mám poměrně silnou víru v Lásku a zdravé sebevědomí. Ano, leknu se, jako každý, ale pak si uvědomím, že na mě nemůžou. Pravda, zpočátku jsem brečela strachy, ikdyž ne o sebe, protože zlo ví, co na každého platí nejvíce.
Ten "dar", jak píše eXIT, myslím že jsem si odpracovala, nejím už přes 20 let maso, snažím se neubližovat, pomáhat...
Mimo tělo jsem byla vědomně jednou. Moje máma si sáhla na život a já ji "šla hledat". Stále jsem to trénovala a povedlo se, uviděla jsem se zvenku. Byl to náraz, bušilo mi srdce jako před infarktem, tělo šílelo a já byla v okamžiku zpět. Od té doby si na to bez vedení netroufám. Navíc nevím, jaký to má smysl. S mámou jsem si to totiž už "vyříkala", když zjistila, že jsem začala více vnímat, chodila za mnou několikrát denně. Teď už ne, oboustranný smutek se nějak srovnal a ona šla svou další cestou.
Četla jsem, že vidět víc než náš hmotný svět bylo dřív pro lidi normální. Proto nevím, proč se toho tak bát. Těžko se zodpovědně rozhodnu, když nemám dost informací. Kolem mě je spousta smutných a trpících lidí, chtěla bych jim pomoci, aspoň té hrstce co mám nadosah.
Ti nahoře vědí, kdy nastane správný čas.
Asi jsem netrpělivá. A nebo jsem se zbláznila, a vše je jen bujná představivost.
V prvním případě můžu v klidu čekat. Ve druhém případě by bylo lepší potkat někoho vědoucího, aby mě vyvedl z omylu.
Jardo... slovo kouzelník zní skutečně trochu strašidelně
Hezký den všem
