Solanin není výlučný bramborám a vyskytuje se i v následujících rostlinách ať už v plodech, nebo v rostlině samotné. Seznam není zdaleka vyčerpávající.
- Rulík Zlomocný (také obsahující velké množství atropinu, který je do jisté míry protijedem a není vyjímkou rulíku)
- Všechny papriky
- všechny rajčata
- brambory
- jablka
- lilek
-cukrová řepa
- borůvky
- tabák
A celá řada dalších. Zde si dal někdo práci to zkoumat. (v anglině) http://nightshadejournal.com/2010/12/my ... -solanine/
Nutno podotknout, že termín solanin je poněkud široký a zahrnuje přirozené alkaloidy (glycoalkaloidy) podobných složení, které nejsou stejné a nemají nezbytně naprosto shodné účinky. Dále je třeba vzít na vědomí, že všechny rostliny obsahují spousty alkaloidů v různých množstvích a poměrech a nelze dát rovnítko mezi řekněme borůvky a brambory, co se týče přesné chemické komposice solaninu obsaženého v kile toho či onoho i z tohoto důvodu, nemluvě o dalších alkaloidech přítomných v rostlinách které mají vliv na jedovatost či jedlost dotyčné rostliny a nemluvě o tom, která část rostliny má jaký obsah a poměry atd., jak uvidíme z příkladu brambor.
Soustředím se specielně na brambory, protože o bramborách toho jesti jaksi nejvíce známo, a to nejen o jejich možném obsahu solaninu a jeho účincích a také jsou naprosto a kdykoliv k sehnání. Navíc, mluvíme-li o otravách bramborami a otravách solaninem, nemluvíme o jednom a tomtéž, i když solanin je za ty otravy povětšinou a skoro právem viněn.
Všechny části bramborové rostliny obsahují jednak solanin, ale i další příbuznou, dost podstatnou a v přemíře jedovatou složku jménem chanonine. A co dál je v bramborách? Stovky dalších organických a inorgnických sloučenin. Pokud to někoho zajímá a anglí, tady si může pošušňat. http://www.globalsciencebooks.info/Jour ... 23-29o.pdf
Čím jsou brambory pozoruhodné je fakt, že mají velice málo škůdců jak v říši hmyzu, tak v říši plísní a bakteriálních nákaz a dokonce ani hlodavci k nim netíhnou, zvláště pak k syrovým. U hmyzu jde takřka výhradně o Mandelinku Bramborovou, i když podzemní části jsou sem tam oňoumnuty i jinými hmyzy, povětšinou ponravami. Dokonce ani plži se jich netknou. Co se týče plísní, opět má brambora škůdce, ale opět téměř výlučného „Late Blight“ (český název neznám).
Zhruba platí, že co je na bramboře (rostlině) zelené je jedovaté, ale vyjímkou jsou bílé klíčky na skladovaných bramborách. Jejich obsah solaninu a chaconinu je velmi vysoký a definitivně člověku svým množstvím relativně jedovatý. Jde prý o princip obrany jednak vzrostlé rostliny, která si chrání velice dobře všechny části které nejsou přikryté hlínou a jednak i čerstvé výhonky klíčků.Stejně tak zelenání skladovaných brambor je jejich obranným mechanismem. Jinými slovy, jejich jedovatost je projevem immuního systému brambor. Zelená barva pouze poukazuje na obsah chlorofylu a je pouze indikací vysokého množství solaninu, i když dost spolehlivou. Nejjedovatější části rostlin jsou tudíž listy, květy, plody, stonky a ty části brambor, které nejsou chráněny před světlem zemí a kde si brambora chrání tělo před naprostou většinou škůdců.
Jedovatost bramborových jedů pro savce se poněkud různí. Například myš se dá do syrové brambory až když už není skutečně nic jiného k mání a alespoň u lidí jsou prý vyjímky, které jsou na bramborové jedy velice citlivé (dobré důvody jsem nenašel). Nicméně, za posledních snad 70 let je znám jenom jeden smrtelný případ otravy solaninem v USA, dost starý a nikoliv po pojídání strašných množství zelených brambor. Devítileté děvče, říkejme jí Ančka, se nacpalo směsí ostružin a rulíku zlomocného a eventuelně necelý týden po pvních příznacích v nemocnici zemřela, anžto otrava tato nešla řešit.
Pitva prokázala, že zatímco poměrně malé množství solaninu bylo možno zjistit chemickými rozbory v játrech, mozku a dalších orgánech včetně svalstva a mozku, žaludek, dvanáctník a horní část tenkého střeva byla hrubě postižena „jako kdyby byla vyleptána kyselinou“ a jejich obsah se podobal lógru. Nutno podotknout, že Ančka s prvními příznaky počala zvracet tuto lógrovitou hmotu a pouze pila až do svého skonání a celou tu dobu ji zvracela. Druhá část tenkého střeva už jevila poškození relativně malé a tlusté střevo a jeho obsah se jevily nedotčené. (Takže,Ančce se naprosto zastavil trávící systém dost brzy po požití rulíku a pokud je otrava takhle silná, v době kdy se projeví je užvše v čudu.
Několik málo případů relativně slabé otravy z požitých brambor je ve zdravotních análech posledních 100 let zaznamenáno. Jeden z významnějších se udál v Anglii ve společné studentské stravovně, avšak zdaleka ne se smrtelnými následky. Tato otrava byla přičtena špatnému skladování a zpracování skladovaných brambor. Všichni studenti (a jiné případy) se eventuelně vyhojili bez očividných následků.
Takže skladování a úprava:
- První chybou je připustit na skladované brambory světlo, anžto hloupá brambora nemá rozum, má pocit že je na sluníčku a vystavena hmyzům a začne produkovat jak solanin, tak chlorofil, a to překvapivým fofrem.
- Druhou chybou je skladování které podporuje vznik plísní, protože hloupá brambora napadená plísní opět začne velmi rychle produkovat hromadu solaninu, tentokrát bez průvodního příznaku zelenání díky chlorofilu. Její immuní systém zde reaguje na nákazu.
- Třetí chyba je neodstranit z naklíčených brambor, a to do mrtě, všechny klíčky před dalším zpracováním.
Vaření brambor absolutně nemá vliv na obsah solaninu (a ostatních glycoalkaloidů). Jedinný známý a běžný způsob přípravy, který poněkud sníží jeho obsah v bramboře, je smažení v oleji 175°C (hranolky). Takže co se týče glykoalkaloidů v bramboře, co je v syrové bramboře, to je prý ve vařené (zajisté kromě toho, co vylejeme s bramboroviu vodou). Nicméně, normální bramborové hlízy obsahují zhruba o třetinu víc glykoalkaloidů ve slupce, než v dužině, takže oškrábání brambor má vliv na celkový obsah solaninu v připravených bramborách atd. Celkem spolehlivý ukazatel velmi vysokého obsahu solaninu alespoň v bramborách je nahořklá až hořká chuť, povětšinou díky špatnému skladování. Rozdíl mezio dobře a špatně skladovanýmí bramborami může činit až 500%.
Jak prý nám solanin otrávuje život.
Několik experimentálních studií (2006 study in the "World Journal of Gastroenterology.") poukazuje na to, že solanin, který se dostane do styku s mitochondrií, otvírá draslíkovou propustnost membrány mitichondrie. Zmenší její potenciál? a tím zvýší propustnost ionickému vápníku z mitochondrie který se dostává do cytoplasmy v buňce. Zvýšená koncentrace vápníku v cytoplasmě pak způsobí dostatečné škody v buňce mimo mitochondrii na to, že z toho chudinka spáchá sebevraždu známou u buněk pod termínem apoptosis, tedy buněčná sebedesrukce.
Snad si připomeňme, že u solaninu atd. jde o insecticide, fungicide a bactericide stejně jako člověkicide a je jen otázkou množství a kdy a za jakých okolností jsou tyto alkaloidy kam v těle dopraveny (nebo nedopraveny) a jak se rozptýlí. Zde si už dovolím zašpekulovat s tím, že se mohu směle domnívat, že nejslabší buňky ať už hmyzu, plísně, bakterií či člověčí se zasebevraždí první, pokud se k nim solanin vůbec dostane. Z pitvy Ančky jasně vyplývá, že se tyto alkaloidy špatně vstřebávají už do krevního oběhu a dale pak do tkání. Chemie potvrzuje, že jsou nerozpustné ve vodě, ale za to že jsou rozpustné v tucích a tudíž, podobně jako VitC, se jim do krevního oběhu moc nechce a dále se jim nechce ani do buněk, aby se nějak mohly konečně dostat k mitichondrii. Toto je velice zásadní, protože pokud by byl jako dopravní prostředek použit tuk, došlo by při stejném množství požitého solaninu, či spíše syrové bramborové šťávy jednak k menšímu poškozování trávícího system díky vstřebatelnosti a jednak by se stejné množství dostalo na místo určení. Nicméně pozor, spousta solaninu by se nevstřebala ani do žaludeční a střevní stěny a zůstala by netečná v rámci obsahu střev.
Literatura počínaje F.W.Kochem a konče ortodoxní medicínou nám praví, že specielně rakovinné buňky, byť i velice rozmnožování schopné, jsou mnoha chemikáliím zatraceně méně odolné než buňky zdravé. Dále nám standartní doktořina říká, že rakovinné buňky žerou jak mlejn ve srovnání se zdravými tkáněmi, čehož samozřejmě “využívá” i veškerá příšerná ortodoxní chemoterapie.
Literatura solaninu dále nazývá solanin a glykoalkaloidy vůbec silnými antioxidanty a zde je místo pro další spekulaci. Zatímco náš organismus je na kyslíku nesmírně závislý a náš systém se zatraceně stará o okysličování všech tkání, u parasitů asi do značné miry a u plísní a anaerobních bakterií tomu tak není a stejně tak tomu není u rakovinných tkání (Viz Otto Warburg). Stejně jako ořechová tinktura je silným antioxidantem díky své nenasytnosti po kyslíku a která ničí parasity dost vehementně a stejně jako Vit C je silným antioxidantem, solanin nutně krade kyslík kde čemu. Více méně bych si tedy mohl myslet, že solanin zbavuje organismy velice málo závislé na kyslíku těch posledních mizerných stop po kyslíku, které přeci jenom potřebují, zatímco naše tělo, či spíše naše zdravé buňky a aerobické bkterie to jakž takž dokáží kompenzovatjak jak zásobou, tak čerstvýma dodávkama kyslíku. Avšak solanin atd. je navíc dorazí svou schopností pozotvírat jejich buněčné i mitochondriální obaly, čímžto buňky těchto organismů donutí k sebevraždě.
Konec špekulace.
Neznámý ortodoxní zdroj
Hlavní příznaky otravy solaninem jsou zvracení a průjem, ale zde je však třeba přihlédnout k pitvě Ančky, které se trávící systém naprosto zastavil při velice silné otravě a k průjmu nedošlo. Často je otrava špatně diagnózovaná jako nechutenství, či podráždění žaludku. Jinak otravy jsou vzácné a dochází k nim ponejvíce v dobách hladomorů u podvyživených lidí. Co však dost dramaticky zvyšuje možnost otravy solaninem je přítomnost tuků v potravě přijmutých společně se špatnýma, nebo špatně skladovanýma a připravenýma bramborama právě díky rozpustnosti solaninu v tucích. Dále je solanin velice dobře rozpustitelný v alkoholu jehož pomocí se chemicky izoluje a tudíž alkohol také velice napomáhá vstřebávání solaninu a glycoalkaloidů vůbec. Solanin jako takový tlumí nervovou činnost a potlačuje křeče, působí jako sedativum a býval používán jako medicína na uklidňování astmatických záchvatů a v medicínách proti kašli. Dnes je však považován jeho účinek za pochybný. (Jak, že je dnes považován za pochybný? Co se stalo, že se to leta používalo a najednou je to pochybné?)
Smrtelná toxická dávka solaninu (ne bramborové směsi alkaloidů a škrobů atd.) není u člověka dost dobře stanovena.
Myš - 32 mg/kg. metoda podání neudána
Králík - 20 mg/kg injekce do břišní dutiny
Nyní co dál má ortodoxní medicína co říct k následkům solaninu (ne k bramborám).
http://www.livestrong.com/article/52331 ... -solanine/ Solanin je mírný nervový jed který může mít mnoho neblahých účinků. Dle Dr. Branta Larsena z Larsen Wellness Center, otrava solaninem může vyvolat bolesti a zánětlivost kloubů, spoustu revmatických projevů, zavápnění kloubů, křeče (výše někdo ortodoxní uvádí že je to proti křečím, že?), závratě, průjem, ospalost, poruchy štítné žlázy, osteoporózu díky vyplavování vápníku z kostí, chronické podráždění střev, zánět slepáku, depresi, migrény a poškození plodu v těhotenství.
http://www.livestrong.com/article/52331 ... z22LIpe5q0 Podle licencované dietetičky Moniky Reinagelové jsou někteří lidé citlivější na solanin než většina. Pokud se cpete paprikama, bramborama, rajčatama či lilkem a máte zmíněné potíže, zajděte si k doktorovi s podezřením na otravu solaninem.
Neznámý soukromý zdroj
Odhaduje se, že 2-5 mg/kg tělesné váhy člověka způsobí příznaky otravy. Velká brambora může vážit 300g a její obsah solaninu vyjde na zhruba na 0,2mg/g. To vychází na 0.03mg na kilo u dospělé osoby (75kg), což je setina odhadované toxické dávky. Solaniny nejsou v těle metbolizovány a rozbity a musí být vyloučeny jako alfa-solaniny v originální formě. Průměrný lidský příjem činí 13mg denně a průměrně se vyloučí 5% první den a 1-2% každý další následující den. (Šmarjá, nějak mi ta matika nejde krz krk. Irčaní a spousta lidí to jedla denně a skoro výlučně a leta. To by se to v nich muselo akumulovat až by byli celí ze solaninu a to nemluvě ani o tom, že je to prokazatelně velice bídně stravitelné) Allfa solanin se ukládá ve většině tkání a specielně se drží ve štítné žláze.
Neznámý ortodoxní zdroj:
Jedinný laboratorní experiment s lidmi který se snažil zjistit jedovatost solaninu prokázal, že 2mg glykoalkaloidu na kilo tělesné váhy způsobilo klasické příznaky otravy solaninem.
Neznámý odborný alternativní zdroj.
Brambory obsahují několik léčivých předností. Jsou jednou z nejzásaditějších potrav a tudíž pomáhají udržovat zásadité minerály v těle a jsou vynikajícím prostředkem proti překyselení organismu. Tyto z těla odstraňují kyselinu močovou a vápno (ne vápník?). Také brání hnilobě ve střevech a podporují růst nám přátelských mikroorganismů v zažívacím traktu. Brambory by neměli jíst tlustí lidé, protože jsou velmi výživné. Také by je neměli jíst lidi s pohavními nemocemi a sexuálními potížemi, protože alkaloid zvaný solanin má vliv na nervy ovládající sexuální orgány. Kombinace vařeného masa a příliš zelených(?) brambor zintenzivňuje účinky solaninu a spolu s přítomností kyseliny močové dráždí sexuální orgány.
Neznámý odborný alternativní zdroj.
Syrová šťáva z brambor je známá jako vynikající potrava a pomoc při revmatismu. Jedna až dvě čajové lžičky čerstvě vymačkaného džusu by mělo být bráno před jídlem. Pomáhá neutralizovat kyselinu močovou. Bramborové slupky jsou take vynikající. Jsou nesmírně bohaté na mineralní sole a odvar ze slupek je nejlepším prostředkem proti nadměrným kyselinám v systemu. Slupky by měly být dobře umyté a měly by být pár minut povařeny. Odvar je nutno scedit a pít sklenici této vody 3-4 x denně.
Obvykle s Lindou nedoporučujeme syrovou šťávu z brambor, protože je příliš silná. Měla by být užívána jenom pod vedením chiropraktora, nebo naturopata, protože může komplikovat jisté zdravotní problemy spojené se zažíváním. Snad nejvíce je syrová bramborová šťáva používána k léčení nechutenství, střevních potíží i žaludečních a střevních vředů právě díky své odkyselovací a léčebné schopnosti. Pro nejlepší výsledky je dobré pít půl sklenice šťávy 3-4x denně po dobu alespoň jednoho měsíce. Brambory jsou vynikajícím zdrojem draslíku a ten pomáhá stabilizaci a snížení krevního tlaku. Pravidelné požívání syrového bramborového džusu je cenným prostředkem při zmírňování bolestí u revmatismu, podágry a dokonce i hlavy. Pro nejlepší ýsledky je třeba užívat 2 čajové lžičky šťávy před jídlem.
Pro dnešek dost.
Co se týče ortodoxních zdrojů, jsou spíše namátkové, ale informace je podstatná jak ta uvedená, tak ta co zamlčuje. Problem je klasický a to hlavně ten, že se zabývá solaninem a ne bramborama. Další problem je, že ti experti do jisté miry i mlží a při tom si protiřečí.
Co se týče západní alternativní dosud uvedené, opět je namátková a problém je take klasický. Jak vyjde najevo, nejde o léčení, ale o údržbu a alespoň doposud o dost eratické informace. Pokračování nejspíše přes víkend. Definitivně ještě přeložím a přihodím habaděj případů s pitím bramborový šťávy z Japonska
Někdo se namáhal a překopal to do angliny S laskavým pozdravem, Slávek.
jako kuwa teď a bude toho hodně (asi i na dvakrát), jenom empirické z praxe. V konci se všechny teorie můžou zahrabat.
Tím jsi mi i připomněl, jak moje mamča vždy pečlivě kontroluje každou bramboru před vařením a pečlivě každý klíček a nazelenalé místo vykrajuje, protože ji to zase naučila babička s tím, že to není tělu prospěšné. Vždycky jsem si myslel, že je to přehnané, ale vidím tedy čtu, že ne. Tak jsem v paměti zapátral a vzpomněl jsem si, že co jsem četl různé léčebné léčitelské protokoly, tak tady taky často brambora figurovala. V některém vlákně se tady bavíte o odšťavňovačích, tak tady je jasné, že vybírat pouze pomalootáčkové a šnekové a platí tady jednoznačně cena/výkon a hlavně, co všechno chceme na nich odšťavňovat. Na těch levnějších se dá většinou lisovat pouze velmi drobné ovoce, byliny nebo listová zelenina. Našel jsem ale zajímavý kompromis mezi výkonem a cenou a tím je odšťavňovač ZELMER JP 1500 a dle uživatelů zvládá i ovoce a větší zeleninu a má velmi snadné čištění.
nebo vyšlapat jak Inkové 
nebo ta lopata. 