Nemám to síce oskúšané, ale napísal som jednoduchý program, ktorý možno pomôže pri nácviku dychového cvičenia.
Pridávam ho do prílohy. Je napísaný v jazyku "C" a súbor som zbalil do formátu zip, čiže ho treba rozbaliť. Ak by si ho chcel niekto upraviť, dám sem zdrojový kód:
Kód: Vybrat vše
#include <stdio.h>
#include <stdlib.h>
#include <windows.h>
#include <time.h>
void sleep(unsigned int msecund);
void cas(char *casovac, int sekund, int zvuk);
int main(void)
{
int i, pocet, zvuk;
printf("Dychove cvicenie proti stresu:\n"
"Nadych nosom na 4 sekundy, zadrzat dych na 7 sekund a vydych na 8 sekund\n\n");
printf("Zadaj pocet opakovani (odporucam maximalne 10): ");
scanf("%d", &pocet);
printf("Ak chces zvuk, zadaj cislo 1, ak nie cislo 0: ");
scanf("%d", &zvuk);
system("cls");
printf("Pripravit sa!");
sleep(1500);
system("cls");
printf("Pozor!");
sleep(1500);
system("cls");
printf("Zaciname! ;-)");
sleep(1500);
for (i = 0; i < pocet; i++) {
system("cls");
printf("%d. opakovanie\n\n", i + 1);
cas("4 sekundy nadych", 4, zvuk);
cas("7 sekund zadrzat", 7, zvuk);
cas("8 sekun vydychuj", 8, zvuk);
}
printf("\nKONIEC\n\n");
system("pause");
return 0;
}
void sleep(unsigned int msecund)
{
clock_t ciel;
ciel = msecund + clock();
while (ciel > clock());
}
void cas(char *casovac, int sekund, int zvuk)
{
int i, ton[] = { 261, 293, 329, 349, 392, 440, 493, 523 };
for (i = 0; i < sekund; i++) {
printf("%s :%d:\r", casovac, i + 1);
if (zvuk == 1) {
Beep(ton[i], 50);
sleep(950);
}
else
sleep(1000);
}
putchar('\n');
}
.. ... Co kdybys pro nás, počítačově negramotné, tady dal raději ten článek?
za vyzkoušení to stojí.... kdo není na počítání, má k dispozici prográmek od libcoseniora 
. Zaměřila jsem svoji pozornost na správné dýchání. Po deseti minutách jsem byla bystřejší, než před dýchacím cvičením.. Změřila jsem si tep - aspoň ten, kdyby se snížil! Tep pulzoval stejně rychle jako před cvičením, dokonce jsem v něm ucítila další prvek - napětí.. Rozhodla jsem se, že tedy usnu bez počítání - nešlo to. Mozek automaticky odpočítával a odpočítával, i když jsem úmyslně dýchala jinak - po svém. Po chvíli soutěžení kdo z koho jsme nakonec dospěli k příměří: mozek odpočítával a já jsem dýchala přibližně podle něho - nádech zůstal na 4, zádrž 7, ale výdech jsem si uzpůsobila podle toho, kolik jsem potřebovala pomalu vydechnout - tedy asi 9 a přidala jsem ještě pauzu 2 před dalším nádechem. Nevím, kdy jsem usnula, ale řekla bych, že to bylo do 1 minuty! 
, budu ho praktikovat jako záchranné lano pokaždé, když z různých důvodů nebudu moct usnout.. 
Což je přesně to, co se mi na dnešek nechtělo dařit. Ono to takhle pracuje i s ovečkama.